|
Kód CZ 11111 Nový Malín (Frankštát, Frankstadt) Kostel Narození P.Marie Či Nanebevzetí P.Marie,
1705, 1811 zvětšen
Fara Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Již 1412, první zmínka 1569, současna
po 1843
Socha Nejsv.Trojice Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj A) … Socha sv.Jana Nepomuckého Zdroj C) …
Socha P.Marie Zdroj C) …
Kamenný kříž Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj C) Před kostelem, 1791
Kamenný kříž -
Kalvárie Zdroj C) …
Kamenný kříž Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj A) …
Kamenný kříž Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj A) …
Památník Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) Zdroj A) Zdroj C) Pomník
občanům Českého Malína (za kostelem v parku) - památník z roku 1947
připomínající umučení občanů Českého Malína na Volyni v roce 1943
Památník padlým Zdroj C) …
Hradisko Zdroj C) archeologická lokalita s nálezy z
období lužické a slovanské kultury
[Tvrz] Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) s dvorem, posledně zmiňována
1464 Škola Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) šestitřídní Mlýn Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) … Rychta Zdroj 2) Zdroj 3) Zdroj 4) … Dům č.p. 6 …
Hostinec U tygra č.p.17
Brána po
usedlosti č.p.102 Zdroj C) …
Dům č.p.155 …
|
Politický i soudní okres Šumperk 1947 přejmenována obec na Nový Malín 1961 Okres Šumperk 1973 připojeny Plechy 2003 Pověřený městský úřad
Historie
První přípomínka 1350.
Městečko. 325-340 m.n.m. Obec Nový Malín se až do roku 1947 jmenovala Frankšát.
Tento název byl převzat z německého Frankstadt, po
zakladatelích, kteří byli pravděpodobně Frankové, nebo od jména Frank, tzn.
odvozeně od jednoho z nich. Původní osada vznikla v kopcích uvnitř lesa jako
Mlýnská ves (Mühldorfel) a rozrůstala se podél
potoka směrem dolů až na území dnešního Malína. První písemné zprávy jsou z
roku 1350. Tehdy Markéta z Mladče odstoupila své statky synům Wiskera z Frankštátu. Již ve
13. století se v okolí obce údajně těžila měď, později i stříbro, o čemž
svědčí šachty a štoly v okolních lesích. Toku 1398 byla obec psána jako
městečko. V roce1569 byl Frankštát spolu s jiným
zbožím prodán městu Šumperk. a od roku 1583 byl opět uváděn již jen jako ves.
V držení Šumperka zůstal Frankštát až do roku 1848,
kdy bylo poddanství zrušeno. V polovině 19. století se ve Frankštátu
začala rozvíjet průmyslová výroba. Vznikly závody na výrobu šamotového a
hliněného zboží, 1893 byla založena cihelna, uvádí se výroba hřebíků, menší
tkalcovna, likérka a výrobna dřevěných tkalcovských člunků, tzv. "špulkárna". Výstavné obytné domy a statky byly
důkazem úspěšného hospodaření i zdejších zemědělců. I. republika - Sudety Počátkem 20. století měl Frankštát
již 2.320 obyvatel a 253 domů. K německé národnosti se tehdy hlásilo 95
procent obyvatelstva, zbytek tvořila česká a částečně i slovenská menšina. Ekonomice regionu napomohla koncem minulého století stavba
železniční trati Šumperk - Olomouc. V roce 1872 byl dán do provozu poštovní
úřad a telefonní spojení od roku 1909. V témže roce bylo v obci zavedeno též
elektrické osvětlení. Hospodářský rozmach zbrzdila 1. světová válka. V té době
na území obce se budovala pouze silnice Frankštát -
Hraběšice. Vznik samostatné Československé republiky v roce 1918
přinesl sice pozitivní prvky pro českou menšinu v oblasti školství, kultury,
tělovýchovy (Sokol) i činnosti společenských organizací. Přesto však výrazná
německá většina obyvatel (92 %) ovlivňovala život v obci. V dobových
písemnostech se uvádí, že Čechů bylo mnohem více, ovšem přihlášení se k české
národnosti znamenalo u většiny německých zaměstnavatelů ztrátu zaměstnání,
případně bojkot českého zboží. Politicky soutěžily zejména německé politické
strany sociálně demokratická, křesťansko-sociální a agrární s nacionálně
orientovanými stranami. V roce 1935 již bezkonkurenčně dominovala Henleinova
Sudetoněmecká strana. V obecních volbách té doby česká kandidátka dostala 81
hlasů, tj. pouhé dva mandáty. Ve třicátých letech se výrazně projevila hospodářská
krize, která postihla i místní podniky a živnosti. V kronice se uvádí, že v
roce 1931 bylo v obci úředně registrováno 260 nezaměstnaných, pro které se
pořádaly sbírky peněz a naturálií. Obec měla v té době, řečeno současnou terminologií,
rozvinutou infrastrukturu. Adresář republiky Československé z roku 1930
uvádí, že Frankštát má 2.307 obyvatel, v obci je
kostel, fara, četnická stanice, lékař a škola. Dále je v obci cihelna,
výrobna cementového zboží a mlýn. Obyvatelé jsou zásobování šesti obchody
smíšeným zbožím, v obci je devět hostinců, čtyři pekaři, dva zámečníci, čtyři
krejčí, švadlena, čtyři obuvníci, klempíř, hrnčíř, devět holičů, čtyři
řezníci, tři kováři, provazník, čtyři truhláři, dva koláři, kamnař a čtyři
trafiky. Poklidnou dobu narušila mobilizace, která byla vyhlášena v
květnu 1938, v říjnu došlo k záboru území německým vojskem. Do vnitrozemí
byli násilně a s nejnutnějším majetkem vystěhování téměř všichni občané české
národnosti. Pro ostatní následovaly známé skutečnosti - zatýkání, výslechy, v
mnoha případech žaláře a koncentrační tábory. Ve Frankštátu
obyvatel německé národnosti přibývalo v důsledku přestěhování Němců z
vybombardovaného Porúří a později i z Opavy. Jejich počet překročil 1.000
osob. V letech 1943-1945 i na území Frankštátu
působili partyzáni, převážně z okolních obcí Dolních Studének, Bludova a
Sudkova, kteří prováděli sabotáže, zejména ve skladech zemědělských podniků,
vykolejení vlaků a vojenských transportů. Situace vyústila v rok 1945, kdy 8.
května německá armáda ustoupila a obec osvobodila Sovětská armáda. Rok 1945 - budování nové republiky Historie Nového Malína se prakticky začíná datovat až do
roku 1945, respektive 1947. Tehdy spolu s osvobozeneckou armádou gen. Svobody
přišlo do ČSR a přímo do Frankštátu jedenatřicet
vojáků z Českého Malína na území tehdejší Volyně v SSSR. (Český Malín byl
Němci v roce 1943 vypálen a zničen, 374 obyvatel včetně žen a dětí bylo
zavražděno). Další osídlenci přišli do obce ze Slovácka, Valašská a
Ostravska. V březnu 1947 reemigrovala další skupina 120 Volyňských Čechů,
vesměs příbuzných vojáků z oblasti Českého Malína. Tím bylo též dokončeno
nové osídlení obce. Na slavnostní národní pouti byla obec přejmenována na
Nový Malín. Po roce 1947 dochází k potupné hospodářské konsolidaci a
stabilizaci orgánů státní správy. Byla vytvořena řada nových pracovních
příležitostí, zejména v továrnách Šumperka a Uničova, kam většina malínských
dojížděla. V obci bylo založeno JZD a část obyvatel byla zaměstnána i v
malínském polesí. Postupem doby se Malín stával stále výrazněji předměstím
Šumperka. Po dobu tří let (v období 1949 - 1952) byl dokonce součástí tzv.
velkého Šumperka, který tvořilo mimo Šumperk ještě dalších šest okolních
obcí. Toto spojení se ukázalo zejména ekonomicky neefektivní a
administrativně nezvládnutelné, takže již v roce 1953 se Nový Malín uvádí
opět jako samostatná obec. Z průmyslové činnosti byla v provozu cihelna, výrobna
šamotového a cementové zboží. Postupně, i když s četnými hospodářskými
výkyvy, se začalo stabilizovat též JZD. Léta 1968 - 1989 z demografického hlediska byla
poznamenána nárůstem počtu obyvatel v důsledku stěhování, ale i vyšší
natality, tj. počtu nově narozených dětí. Politická činnost byla sice
poznamenána "výdobytky" té doby, jako např. jednotná volba
kandidátů Národní fronty, brigády, závazky, národní směny atd. Přesto však
cílená práce skupiny odborně a organizačně schopných lidí v obci vedla k
tomu, že prostřednictvím akcí Z se nově postavila III. mateřská škola,
pavilon základní školy, zdravotní středisko, samoobsluha, restaurace Rychta,
památník malínských mučedníků a smuteční obřadní síň, pokud jmenujeme ty
největší. Poskytnutí nenávratných půjček rozšířilo možnost
vybudování nových rodinných domků, později i modernizaci a opravy stávajících
budov. Tzv. drobné provozovny NV (v Novém Malíně jich bylo osm) zajišťovaly
práce a služby pro obyvatelstvo, které velké podniky odmítaly. (převzato z publikace: Frankštát - Nový Malín - 650 let)
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Vlastivěda moravská 1932 3) Vlastivěda šumperského okresu 1993 4) Kuča Karel, Města a městečka v Č. na M. a ve S. A) novymalin.cz (3.3.2008) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 23.8.2016 Předchozí editace 3.3.2008 |
