Kód CZ 18132
Volyně
(Wohlau)
Kostel sv. Petra a
Pavla Zdroj D) raně gotický z konce 13. století,
přestavovaný v 15. a 17. století. Objekt není udržovaný, byla opravena jen
střecha. Kaplička Zdroj C) Novodobá se sochou Krista Smírčí kříž Zdroj D) pískovcový Asi 80 m severně od kostela
stojí v louce Smírčí kříž Zdroj D) za potokem v mokřinách, ze 16.
století. u č.p.42 Rychta Zdroj D) Později hostinec Dům Zdroj D) … Mlýn Zdroj D) ... |
Panství Politický okres
Přísečnice, s.o.Přísečnice 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad část Vysluní Historie
obce Zdroj D)
Volyně je
vzdálena 6,2 km na východ od bývalé Přísečnice. Leží v sedle výběžků hor,
směřujících k Prunéřovu, v nadmořské výšce 725 m, na JZ od Výsluní, ke
kterému patří. Byla to typická horská vesnice s hrázděnými domy, volně
rozmístěnými po obou březích potoka. Silnice rozdělovala ves na dvě části. Na
levém břehu nad silnicí, vedoucí k prunéřovskému koupališti, stojí ještě dnes
raně gotický kostelík svatého Petra a Pavla z konce 13. století, přestavovaný
v 15. a 17. století. Objekt není udržovaný, byla opravena jen střecha. Asi 80
m severně od kostela stojí v louce pískovcový smírčí kříž a na druhé straně
silnice, za potokem v mokřinách, další kříž, také ze 16. století. I když průzkum
prokázal stáří kostela, první zprávy o existenci vsi jsou až z poloviny 14.
století. Osada je v nich nazývána Wolaw, Wolow a v roce 1431 Wolynye. Patřila
tehdy Šumburkům, později Lobkovicům. Ve Volyni byla dědičná svobodná rychta,
jejíž majitel byl nazýván „pán". Byl osvobozen od robot a k rychtě
patřily kromě Volyně také vesnice Třebíška a Úbočí. Rychtář měl právo uvařit
tolik piva, kolik ho prodal „před svými dveřmi". V 18. století byla tato
rychta přeměněna na normální hospodu. Za 30leté války
byla Volyně zpustošena, ale brzy byla znovu obnovena. Roku 1654 tam žilo již
21 chalupníků a 1 sedlák, zřejmě rychtář, protože měl šenk. Dále tam bylo 6
tzv. zahradníků, což bylo tehdejší označení pro drobné držitele půdy bez
vlastního tažného dobytka. První školní
budova byla postavena v roce 1690, ale škola tam musela být již dříve,
protože roku 1680 je zápis o křtu dítěte volyňského „rectora". Do roku
1878 chodily do zdejší školy také děti z Úbočí a Třebíšky. Další školní
budova byla postavena v roce 1884 pod kostelem. Poblíž obce byl
na dole Petr a Pavel dobýván magnetit. Provoz ale neměl dlouhého trvání. Do
roku 1848 byl v provozu také vápencový lom. Roku 1748 bylo ve
Volyni 35 domů a mlýn, do roku 1787 vzrosti počet domů na 43. Zprávy z konce
19. století hovoří např. o zdejším zdravém podnebí, kdy se tu lidé dožívají v
plné síle vysokého věku. Roku 1880 zde byl založen spolek dobrovolných
hasičů, roku 1893 byl otevřen nový hřbitov a t i 1897 byla vybudována silnice
z Volyně do Rusové. V roce 1850 se
Volyně stala samostatnou obcí, o sto let později byla připojena k Výsluní a k
1. 1. 1979 byla pro vysídlení úředně zrušena. Úplně však nezanikla, změnila
se v rekreační oblast a dnes jsou zde již i trvale žijící obyvatelé. Proto
byla Volyně k 1. 1. 1999 znovu úředně obnovena.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) … C) cs.wikipedie.org
(18.6.2012) D) zanikleobce.cz
(28.4.2015) |
||||||||||||||||||||||||||||||
Stav:7 - 5
- 0
Stav:5 - 4
- 0
Stav:1 - 0
- 0
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 2.12.2017 Předchozí editace: 28.4.2015 Předchozí editace: 18.6.2012 |