Pivovar Bystré, bývalý politický okres Polička |
Městečko na pomezí Čech a Moravy skrývá zajímavou pivní
historii. Jeho dějiny se navíc snoubí s nejednou známou postavou. Za všechny
jmenujme básníka Jaroslava Vrchlického či rakousko uherského císaře Františka
Josefa I. Krása a malebnost Vysočiny právě v okolí Bystrého padla do oka
jednomu z nejvýznamnějších režisérů české kinematografie Vojtěchu Jasnému,
který ji navždy zvěčnil v opusu Všichni dobří rodáci. Bystré ležící na české
straně Vysočiny nedaleko Poličky zde nahrazovalo Jasného rodné Valašsko.
Hrálo přitom spíše roli vesnice, z čehož je jasné, že nějaká zmínka o zdejším
pivovaru by do děje příliš nezapadala... Bystré je dodnes nevelkým městečkem, které si zachovává vesnický
ráz, i když již od středověku bylo sídlem nevelkého panství obsahujícího dále
osady Korouhev, Limberk, Jedlovou Čtyři Dvory, Stašov, Hlásnici, Trpín a Hartmanice. Koncem 16. století byl na místě někdejší
tvrze za pánů z Kolovrat vystavěn renesanční zámek, pod kterým se
rozprostíralo jeho hospodářské zázemí, mezi které patřil poměrně rozlehlý
rybník, na němž se ledovalo1, a hned vedle něj na tomtéž místě dodnes stojící
pivovar. Tuto propojenou hospodářskou soustavu později doplnil ještě mlýn
vystavěný vedle pivovaru poté, co ten původní vyhořel. V mlýně se šrotoval
slad pro pivovar a palírnu. Nositelem prvotního rozmachu Bystrého byl Jan Bezdružický z Kolovrat, který rovněž přikoupil vsi Lačnov, Zářečí a Dlouhou. Právě u těchto vsí pak mj.
můžeme předpokládat odbytiště pro bysterské pivo.
Zda Bystré ve svých počátcích samo disponovalo vlastním měšťanským pivovarem
není jisté, ale spíše pravděpodobné. Velice brzy však začalo dominovat panské
hospodářství s nucenými odběry. K prvním pramenům, odkud můžeme čerpat sporé informace o
počátcích bysterského pivovarnictví patří mj. i
urbář z roku 1592, kde je mezi jinými občany uváděn Mikuláš Sladovníků a Jiří
Bednář. Jména tehdy odpovídala prováděné profesi. Podobně v knihách smolných
je z pozdější doby zmínka o dceři Adama Sládka. Za Jana Bezdružického z Kolovrat vedl
správu Bystrého Matěj Švenda Svojanovský,
jehož postoj k občanům městečka nebyl zrovna ideální. Vydal několik nařízení.
V jednom z nich zakázal prát prádlo v příkopě – potoce, který směřoval na
sádky, k mlýnu a pivovaru. Další nařízení bylo pro měšťany mnohem citelnější,
protože zvyšovalo nucené odběry v té době dosti nekvalitního panského piva. Bysterští proto sepsali k majiteli panství supliku, v níž
si na tuto skutečnost stěžovali. Jejich dosavadní týdenní odběr činil tři
sudy piva, které se šenkovalo patrně pořádkou. Matěj Švenda
tento přísun zvýšil o půl sudu. Poddaní si stěžovali, že v “městečku jest lid
velmi chudý a několik chudých vdov, které když přijde na dělení piva, co se
ho do týhodne vyšenkovati nemůže, pláčí, že ho nemají čím platiti...
A sedláci, když do městečka přijdou, žádný za peníze piva nevypije a když se
ho šenkýřka zeptá, chce-li piva, praví že ho má doma dosti. Ale pokud
přespolní a cizopanské pivo šenkovali, po několika sudech do týhodne jeho vybejvali a tak skrze to a jejich příčinu selskou jest
takové pivo k uložení (rozdělení) přišlo,”2 píše se v suplice. Bysterští zároveň dodávají, že vždy věrně čepovali panské
pivo z místního pivovaru, ač se jim často patrně kvůli jeho kvalitě sedláci
vysmívali. Jak případ dopadl nevíme, každopádně panské pivovarnictví bylo Bysterským trnem v oku ještě z několika dalších důvodů.
Jednalo se zejména o roboty, které se postupem času zvyšovaly a týkaly se jak
prací v pivovaru, tak na chmelnici, a to i v zimě za chumelenic. Bysterští se podíleli v sedmnáctém století i na ledování.
Jedna várka v panském pivovaru tehdy činila 16 sudů a tři vědra a dávalo se
do ní dva korce pšeničného sladu a tři korce a dvě čtvrtě ječmene a dva korce
chmele. Pivovar společně s panským mlýnem v roce 1871 vyhořel a vzhledem
k tomu, že zrovna v té době přestalo platit propinační právo a trh se otevřel
konkurenci, mohli bychom předpokládat, že podobná událost přinese spíše konec
panského pivovaru. Skutečnost však byla přesně opačná. V krátké době byla postavena
nová sladovna, dále pak varna s chladícími štoky, velké topeniště a hluboké
sklepy s velkými sudy. „Nastala doba pivovarské slávy. Pivo se vyváželo do
blízkého i vzdáleného okolí. V Brně-Králově Poli byla dokonce Bysterská pivnice, kde se čepovalo výborné bysterské pivo,“ popisuje úspěšné roky tohoto provozu
Jaroslav Gloser v knize Bysterské
proměny. To vše za majitele z nejslavnějších Františka Josefa I., který je v
pivovarských statistikách uváděn k rokům 1868-1916. Je logické, že habsburský
mocnář, na kterého bysterský majetek přešel po
vymření rodu Hohenembsů po meči i po přeslici – tak
jako dnes přechází v případě úmrtí bez potomků majetek na stát – v Bystrém
osobně dohled nevykonával. V tomto se velice lišil od svého předpokládaného
nástupce Ferdinanda d´Este, který osobně provozoval pivovar v Konopišti, aby
jej posléze nechal zbořit a koupil větší provoz v blízkém Benešově, který
dodnes nese ve vínku jeho jméno Ferdinand. Na rozmachu pivovaru v Bystrém se dost možná nepřímo podílel i
konec měšťanského pivovaru v Olešnici, který byl
uzavřen počátkem 80. let 19. století. Blízkost Olešnice
a Bystrého jistě hrála významnou roli. Podstatný mohl být i fakt, že
posledními nájemci byla v Olešnici rodina Skuteckých, která prakticky výrobu piva ukončila a budovu
dál provozovala jako hostinec. Zda Skutečtí v Olešnici začali čepovat bysterské
pivo nevíme, každopádně židovská rodina Skuteckých
v Bystrém v té době provozovala panskou vinopalnu, takže minimálně tvrdý
alkohol byl i v Olešnici zřejmě servírován ze
stejného zdroje. Vztah Olešnice Bystré ještě jednou
– pivovar v Bystrém se v roce 1893 pokusil získat do nájmu hostinec Na
pivovaře stojící na náměstí v Olešnici hned vedle
kostela. V roce 1893 za roční nájem nabídl hned 330 zlatých, což byla druhá
nejvyšší nabídka. V nájmu však pokračovala znovu rodina Skuteckých.
Ale zpět k samotnému pivovaru v Bystrém. Provoz významně
rozšiřoval výrobu, která k roku 1880 činila pouhých 180 hektolitrů. O pět let
později to již bylo úctyhodných 5 076 hl3 a v sezoně 1904-5 rekordních 6 500,
tedy zhruba polovičku výstavu měšťanského pivovaru v Poličce. Mezi sládky
jsou uvádění v letech 1881-5 Alois Černý, po něm Josef Fischer a v letech
1891-1908 Václav Duspiva. Následoval nakrátko
František Mlynář, v letech 1909-1917 Julius Wolf a v letech 1917-20 jako
zástupce sládka Josef Kraumann. Tak jako v řadě jiných míst, byl bysterský
pivovar dějištěm společenského života. Na panské šalandě se scházeli sousedé
a byl zde zřízen i kulečník. Kuželky se hrály v nedalekém a dodnes
majestátním Panském domě. Pivo v Bystrém konzumovala nejedna slavná osobnost,
příkladem budiž známý český básník Jaroslav Vrchlický. Podle jeho zetě Gabriela
Imanuela Čápa „Vrchlický psával obyčejně ráno, jak
vstal, mezi 10. a 11. hodinou zašel si do městského hostince Na radnici na
čtvrtku vína neb na sklenici bysterského piva, o
němž říkal, když se někdo ptal, zda mu neuškodí pivo dopoledne, že je tak
slabé, že nemůže slabostí vytéci ze sudu a aby vyteklo, že se musí
vypumpovat.“ Mistr měl v této souvislosti patrně na mysli, že bysterské pivo neškodilo jeho múze, nikoliv nedostatečnou
kvalitu pěnivého moku. S odchodem Jaroslava Vrchlického (zemřel 1912) na věčnost,
jakoby se shodou okolností začala naplňovat také historie bysterského
pivovarnictví. Zdejší provoz čekal podobně jako ten jimramovský
rozhodující souboj s měšťanským pivovarem v Poličce. Jimramov
i Bystré nakonec regionálnímu „gigantu“ podlehli. Bysterský
provoz si v konkurenčním boji dlouho vedl vítečně. Ještě před válkou
vystavoval necelých 5 000 hektolitrů. Po vzniku Československa spadl provoz
pod majetek nově vzniklé republiky a byl až do roku 1927, kdy byla výroba
piva definitivně ukončena, státním pivovarem s výstavem přes 2 000
hektolitrů. Posledním sládkem byl v letech 1925-7 Ferdinand Pohlreich. Po skončení vaření piva se objektu využívalo k různým účelům,
nejdříve jako skladů měšťanského pivovaru v Poličce, dále například jako
skladů Zemědělského nákupního a zásobovacího závodu. Po roce 1989 byla větší
část pivovaru prodána do soukromých rukou a sídlí zde společnost podnikající
v železářství. Bývalá stáčírna je rodinným domkem, další stavení areálu pod
zámeckým rybníkem, tedy zejména bývalá sladovna, jsou v dezolátním stavu. Zdroj: www.pivovary.info (3.9.2013) |
|
|
Aktualizace 3.9.2013 |