Soupis památek obce Černoovír, bývalý politický okres Olomouc.

Černovír

(Tschernowir)

Osada: Klášterní Hradisko

Kostel Prokopa Holého ^C)

1940 husitský

Vojenský hřbitov ^C)

…

Pavilon ^C)

Na vojenském hřbitově

Socha Nejsv.Trojice ^C)

…

Boží muka ^C)

…

Památník ^C)

popraveným účastníkům přerovského povstání

Památník padlým ^C)

…

Erb ^C)

Jablonského ul., Městský dům čp. 86, z toho jen: znak opata Bönische

Pevnost XXII ^C)

Lezecká ul.

Zpět na

okres

Panství

Politický okres Olomouc, s.o. Olomouc město

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Část Olomouce

Historie obce ^C)

1249 první písemná zmínka

13. století – povinnost starat se o přítok vody k mlýnu u Rohelské brány

1784 – postaven římskokatolický farní kostel sv. Štěpána

1911 – založena Střední hospodářská škola

1919 – vyhlášení tzv. Velké Olomouce a sloučení s městem Olomouc

1934 – sladovna a výroba butanolu (dnes Farmak)

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2526
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

C) cs.wikipeda.org (22.8.2015)

Klášterní Hradisko

(Kloster Radisch)

Klášter premonstrátů Hradisko ^C)

Původně benediktinů. nástěnné malby, obrazy od Paula Trogera, Jana Kryštofa Handka a dalších, štuková výzdoba od Baltazara Fontany, sochařská výzdoba od Josef Antonín Winterhalder a Jiřího Antonína Heinze, sousoší a reliéfy ve slavnostním sále vytvořil Josef A. Winterhalder.

Severně od olomouckého hradu, na protějším levém břehu řeky Moravy, leží nízký skalnatý pahorek pojmenovaný Hradisko. Podle jedné z olomouckých pověstí zde v roce 1030 vybudoval hrad český kníže Břetislav poté, co unesl Jitku ze svinibrodského kláštera. O rané kolonizaci kopce svědčí i archeologické nálezy opuštěných hradišť v okolí kláštera. Kolem kláštera jsou také dodnes patrné zbytku valů.V roce 1077 dorazila na Hradisko na pozvání olomouckého údělníka Oty I. Olomouckéhoa jeho manželky Eufémie benediktinská kolonie, aby zde vybudovala klášter „na počest Spasitele a svatého prvomučedníka Štěpána“. Už po několika měsících vysvětil 3. února 1078 olomoucký biskup Jan na místě klášterní oratoř. Stalo se tak za přítomnosti obou fundátorů, ale i českého knížete Vratislava II. a břevnovského opata Meinharda a sázavského opata. Prvním opatem nového kláštera se stal mnich Jan. Podle barokní tradice přišel Jan i se svými spolubratry z břevnovského kláštera. První řeholníci mohli ale pocházet i z Uher. V den vysvěcení kláštera nechal Ota vystavit zakládací listinu, ve které potvrdil obdarování kláštera. O dva dny později byla sepsána listina knížete Vratislava II., který donaci svého mladšího bratra potvrdil a rozšířil majetek kláštera o ves Uhersko v Čechách a troje popluží s oráči a deset koní. Jedná se o první dvě donační privilegia v českých dějinách[5] a spolu s listinou pro staroboleslavský kostel jsou považovány za nejstarší listiny vydané v Česku.

Výrazným mezníkem se v dějinách hradišťského kláštera stala druhá polovina čtyřicátých let 12. století, kdy byli benediktini z Olomouce vyhnáni (uchýlili se do opatovického kláštera) a na jejich místo uveden řád premonstrátů. Tato změna snad souvisela s vizitací legáta Guida v roce 1143a šířeji s tehdejším trendem, kdy se premonstráti stali oporou církevní reformy a papežství, a proto jejich nástup v českých zemích provázela nevraživost vůči benediktinům.

Během mongolského vpádu v roce 1241 klášter podle tradice vyhořel a pravděpodobně byl poškozen i v roce 1253 během uherského vpádu Krále Bély IV. Poté ale následovala rychlá obnova, takže už v roce 1257 za opata Roberta byl vysvěcen kostel se šesti kaplemi.

Dne 18. srpna 1784 byl klášter zrušen. V té době v klášteře žilo více než 70 bratří, kteří se z většiny věnovali duchovní správě. Jmění kláštera bylo vyčísleno na 1 913 339 zlatých.[8] Po zrušení kláštera byl v jeho budovách zřízen moravský generální seminář pro výchovu kněží. Vícerektorem semináře byl v červenci 1787 jmenován Josef Dobrovský. V srpnu 1789 se Dobrovský stal rektorem semináře. Po smrti císaře Josefa II. byl seminář zrušen a bývalý klášter byl předán armádě. Ta zde zřídila nejdříve fortifikační skladiště a v během napoleonských válek v roce 1800 francouzský zajatecký tábor. V roce 1802 byla v klášteře zřízena vojenská nemocnice. V ní v letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení spisovatel Jaroslav Durych, který v této době napsal například knihu Bloudění. Od roku 1925 Durych také vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.

1429 – první vpád husitů

červen 1432 – druhý vpád husitů (táborská vojska), vypálení kromě kostela sv. Štěpána. Následovalo rozboření olomouckými měšťany.

obnova kláštera, také s přispěním krále Jiřího z Poděbrad

1642 – obsazení Olomouce švédskými vojsky a rozboření kláštera. Nejcennější knihy odvezeny do Švédska jako válečná kořist.

17. a 18. století – klášter získal barokní vzhled

Architektonický návrh vytvořil Giovanni Pietro Tencalla. Tento barokní klášter má téměř čtvercový půdorys 100×115 m, čtyři křídla a čtyři nárožní věže a byl postaven na základech starého kláštera, který pravděpodobně zažil již první náznaky vzniku města Olomouce. Plány prelatury přepracoval pravděpodobně Domenico Martinelli a prelatura byla postavena v letech 1726–1736.

Fara ^C)

…

Socha sv.Jana Neomuckého ^C)

Před klášterem