Kód CZ:
Bystročice
Připojeny: Žerůvky
Kostel sv.Cyrila a Metoděje 2) 1858
v barokním slohu Fara … Hřbitov Na kraji
obce Socha sv.Jana Nepomuckého 2) E) U mostu,
1826 Socha sv.Františka Saleského
2) E) U mostu,
1858 Kamenný kříž Před
kostelem Památník obětem 1914-18 2) U kostela,
před 1938, s postavou truchlící ženy, Julius Pelikán Památník obětem … Busta J.A.Komenského Ve výklenku
štítu školy Škola D) … Dům Patrový
v řadové zástavbě se secesní fasádou Dům Patrový
v řadové zástavbě s režnou cihlovou fasádou s pilastrry |
Panství Politický okres
Olomouc, s.o. Olomouc venkov 1961 Okres Olomouc 2003 Pověřený městský úřad Historie obce A)
Jak dokládají
archeologické nálezy, spadají počátky osídlení katastru dnešních obcí
Bystročic a Žerůvek až do období neolitu - mladší doby kamenné. Zdejší kraj
byl díky výhodným klimatickým podmínkám a úrodné sprašové půdě dlouhodobě
osídlen také v mladší a pozdní době bronzové a halštatské. Během tisíciletí
tu tak žili lidé mnoha rozličných kultur - např. lineární, moravské malované,
zvoncovitých pohárů, popelnicových polí, laténské, patrně také římské... Nejstarší
dochovaná zmínka o samotné obci Žerůvky pochází z roku 1078. Tato zmínka se
nachází v zakládací listině kláštera Hradiska u Olomouce, kde je obec uvedena
jako majetek kláštera. V jeho držení pak ves zůstala až do roku 1784. První
dochovaná písemná zmínka o Bystročicích je o něco starší - pochází z roku
1131. Jedná se o listinu, kterou olomoucká kapitula potvrzovala, že v obci
vlastní jednu usedlost. Jak z této a dalších nejstarších zpráv vyplývá, měly
Bystročice několik majitelů. V polovině 13. století patřilo mezi
nejvýznamnější vlastníky obce město Olomouc, které svůj podíl roku 1266
prodalo klášteru Hradisku. Touto událostí se osudy sousedních obcí spojily.
Také Bystročice patřily do majetku Hradiska až do 18. století. Klášter měl ve
vsi také samotný dvůr o dvou lánech, který dal roku 1481 za roční plat do
dědičného držení Janu z Bystročic a jeho manželce Dorotě. V 15. století do
života obou obcí zasáhly husitské války. Po válkách se zdejší vrchnost
snažila poddaným zvýšit do té doby přijatelné robotní povinnosti, aby si tak
nahradila válečné škody. Mimoto obě vsi postihly v letech 1468-1469 války
mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem, během nichž se vesnic zmocnili
stoupenci Matyáše. Do majetku kláštera se pak Bystročice a Žerůvky dostaly až
za vlády Vladislava Jagelonského. Roku 1512 klášter
v Žerůvkách povolil obnovit válkou zničený mlýn. V roce 1528 se pak vzdal ve
prospěch poddaných za roční plat práva odúmrtě. Poddaný, který neměl přímého
dědice, tak mohl svůj majetek předat i jinému nástupci. Klášter se tímto
opatřením snažil podpořit vazbu poddaných k jejich majetku. Třicetiletá
válka, která se rozhořela v první polovině 17. století, se do dějin obcí
zapsala černým písmem. Část bystročických obyvatel
byla protestantského vyznání, což bylo pro procházející španělské oddíly
vojska Ferdinanda II. záminkou k vypálení obce. Popelem zde lehla většina
domů. Obě vesnice pak trpěly i dalšími válečnými událostmi, takže po skončení
války zůstaly v Žerůvkách tři grunty pusté, tři domky zůstaly pusté také v
Bystročicích. Z roku 1657
pochází zápis o obyvatelích obou obcí. Dozvídáme se z něj, že v Žerůvkách žili dva celoláníci,
čtyři sedláci a jeden domkář bez pole. V Bystročicích jsou uváděny dvě větší
usedlosti a dvanáct rolníků. V roce 1657 klášter povolil výstavbu 17 nových
domků, aby tak přispěl k rozvoji válkou poškozené vesnice. V průběhu 17.
století se stále zvyšovaly poddanské povinnosti. Obyvatelé obcí museli
odevzdávat vrchnosti velké poplatky a museli vykonávat robotu, nároky na
poddané bylo přitom stále větší. Situace se stala natolik tíživou, že se
Žerůvky v roce 1705 připojily k prosbě řady obcí na císaře o snížení
poddanských povinností, žádost však neměla úspěch. Mimo platby a robotu
obyvatele navíc sužovaly další povinnosti, mezi ně patřila např. služba v
armádě, která byla až do roku 1802 pro vybrané rekruty doživotní, později se
snížila na 10-14 let. Vojsko ovšem vesnicím mohlo také částečně přinášet
prospěch, tak tomu bylo právě v Bystročicích a Žerůvkách, kde byl zaveden
chov vojenských koní. S 18. stoletím se
v obou obcích váže počátek školní výuky. Zprvu zde, jak uvádí kronika, děti
vyučoval v domku č.p. 32 "jeden starý člověk", po tereziánských
reformách pak byly roku 1775 Bystročice i Žerůvky přiškoleny do Slavonína.
Děti ze vsí ale chodily také do dubanské školy a do Olšan. Na počátku 19.
století vedl výuku dětí přímo v Bystročicích v č.p. 30 a 31 bývalý slavonínský řezník František Voštinka. Na místě těchto
domků pak roku 1837 obě obce společně postavily první školní budovu. K tomuto
roku měly Bystročice podle záznamů 63 domů a 349 obyvatel, Žerůvky čítaly 23
domů a 136 obyvatel. V roce 1861 byla zřízena školní knihovna.V 19. století
se v obcích rozmohlo pěstování ovoce, to se pak z velké části sušilo. V roce 1758 byl
zdejší kraj sužován pruským vojskem, které si během svého dvouměsíčního
obléhání Olomouce bralo vše, co potřebovalo k životu, z okolních vesnic.
Ještě horší bylo pruské tažení k Olomouci v roce 1866. Tehdy před vojskem
lidé utíkali se svým nejcennějším majetkem, kronikář Žerůvek uvádí, že
útočištěm se mnohým rodinám staly i zalesněné svahy Kosíře. Neštěstí však
obcím nepřinášela pouze válka - Bystročice i Žerůvky ve své historii zažily
řadu požárů. Nejničivější z nich zasáhl Bystročice roku 1856, při něm
vyhořela celá ves kromě tří stavení. Další velký požár tu v roce 1873 zničil
24 domů. Žerůvky zažily nejhorší požár v roce 1842, kdy zde lehlo popelem 9
domů. Vedle požárů obce zažily také několik povodní, rozvodněná říčka Blata
zde napáchala mnoho škod. O jedné takové velké vodě vypovídá např. záznam z
roku 1860. Při požáru v roce
1856 byla v Bystročicích vedle dalších budov zničena také kaplička. Obec se
rozhodla, že postaví novou, tato výstavba však roku 1858 nakonec přerostla ve
stavbu kostela sv. Cyrila a sv. Metoděje. Později, v roce 1864, pak byl
zdejší dům č.p. 50 upraven na faru. Roku 1860 byla v Žerůvkách postavena
kaple Nejsvětější Trojice. V roce 1874 dostal bystročický
kostel varhany, roku 1887 se tu osazovaly věžní hodiny. V roce 1861 byla
postavena silnice k Žerůvkám. Od poloviny 19. století se v Bystročicích
rozmohla podomácká výroba - vázání šátků. Svou živnost zde také provozoval
kovář, kolář, truhlář, pekař, studnař, řezníci a hospodští - v této době zde
byla "horní hospoda", do které chodili hlavně sedláci, a
"dolní hospoda", kam chodívali především "malí lidi".
Dále zde byly čtyři obchody se smíšeným zbožím, obchod s máslem a vejci,
obchod s cukrovinkami, obchod se střižním zbožím a obchod s technickými
pomůckami a pumpami. Ve vsi byli dva ševci, obchodník se dřevem a uhlím a
obchodník s ovocem a zeleninou. Byla zde také porodní asistentka, dva holiči
a dva krejčí. Na konci 19. století je v Bystročicích
doložen první tvarůžkář, výroba domácích selských
tvarůžků se zde i přes silnou konkurenci okolních obcí udržela i v době první
republiky. V srpnu roku 1894 byla v Bystročicích dokončena výstavba nové
školní budovy, ta měla vedle učeben již také tělocvičnu. V roce 1899 byla v
Bystročicích založena Rolnická družstevní mlékárna, která zemědělcům
umožňovala lépe zpeněžit jejich produkci. V Žerůvkách se na
konci 19. století nacházel obchod se smíšeným zbožím, strojírna a
zámečnictví, obchod se střižním zbožím a hostinec, svou živnost zde vykonával
také truhlář, švadlena, porodní asistentka a obuvník. Řadu pracovních míst
zdejším obyvatelům nabízela také rozvíjející se továrna bratří Sigmundů v
nedalekém Lutíně. K roku 1900 tvořilo katastr Bystročic
508 ha zemědělské půdy, k tomuto roku se zde chovalo 86 koní, 245 kusů skotu
a 393 kusů vepřového dobytka. Katastr Žerůvek byl o něco menší - čítal 268
ha. Statistika zde uvádí 32 koní, 101 kusů hovězího a 128 kusů vepřového
dobytka. V letech 1904-1907 proběhla regulace říčky Blaty. Při získávání
hlíny potřebné pro práci přitom v roce 1906 vznikl za Bystročicemi směrem k
Dubanům rybník. Ten byl nakonec v polovině 60. let zavezen a na jeho místě
jsou dnes zahrádky. Roku 1908 byly staré kostelní varhany vyměněny za nový
nástroj. V letech 1911-1912 byla provedena elektrifikace obou obcí. Přelom
19. a 20. století byl obdobím rozvoje kulturního a společenského života.
Nejstarším známým spolkem v Bystročicích byl Čtenářsko-pěvecký spolek, o něm
se nám však bohužel nedochovaly žádné bližší informace. V roce 1911 v obci
vznikla místní organizace Matice školské. Rok 1914 znamenal
pro obyvatele obcí konec poklidného života. Tehdy vypukla první světová
válka. Konflikt, při kterém obyvatelstvo trpělo velkým nedostatkem, ať už
potravin, uhlí či dalších, dříve běžně dostupných věcí, si však vyžádal také
mnoho životů obyvatel zdejších vsí. Z Žerůvek ve válce padlo 7, z Bystročic
15 občanů. V srpnu roku 1929 byl padlým u školy odhalen pomník. Během války
byli v obou obcích ubytováni vystěhovalci z jižních Tyrol. Lidé museli pro
potřeby armády odvádět řadu výrobků a předmětů, pro válečný průmysl byly
zabaveny také dva ze tří zdejších kostelních zvonů, nové zvony byly na věž
vytaženy v roce 1925. Konec války přinesl vznik samostatného Československa.
Na oslavu této události tu byla vysazena lípa Svobody. Ve 20. letech se
obce postupně vzpamatovávaly z prožitých útrap a život se zde pomalu vracel
do starých kolejí. Již v roce 1919 byla v Bystročicích založena místní organizace
Národní jednoty. V roce 1920 tu pak byl založen Sokol. Ve stejném roce byla
zdejší škola rozšířena na trojtřídku. V roce 1922 bylo dokončeno scelování
pozemků, které bylo přínosem pro zdejší zemědělce. Zdejší zemědělství v této
době zažívalo velkou mechanizaci a modernizaci. Od roku 1925 se tu začal
pěstovat chmel, v obou vsích proto byla postavena sušička chmele. V
Bystročicích byla zavedena výroba kartáčů a drobného dřevěného zboží, jako
např. košťat, malířských štětců, kolíčků na prádlo nebo i šachů, která se zde
udržela až do roku 1947, kdy byla přenesena do Mohelnice. Na počátku 20. let
bylo v Bystročicích 105 domů a žilo zde na 545 obyvatel, v Žerůvkách bylo
domů 36 a žilo tu 213 obyvatel. V roce 1923 byla v Bytročicích dokončena kanalizace. V Žerůvkách byla
kanalizace dokončena až v roce 1932, ve stejném roce tu byla vykopána
protipožární studna. V letech 1920-1923 proběhla výstavba silnice z Bystročic
do Slavonína. V roce 1930 je pak zahájena pravidelná autobusová linka
Žerůvky-Bystročice-Olomouc. V roce 1927 byla v Bystročicích dokončena
výstavba sokolovny. V době první republiky řada zdejších obyvatel přešla od
katolické církve k československé církvi husitské, která v Bystročicích
získala roku 1929 samostatnou farnost. Na počátku 30. let svět postihla
hospodářská krize, která se nevyhnula ani Bystročicím a Žerůvkám. Doba to
byla těžká, pro mnoho rodin představovalo jediný zdroj obživy vázání šátků.
Krize se však postupem času překonala a obce tak mohly znovu zažívat určitý
rozvoj. O něm svědčí například výstavba nových sedmi domků v Bystročicích v
roce 1932. V roce 1934 bylo v obci zřízeno kluziště. Ve 30. letech se v
Bystročicích a Žerůvkách rozšířilo hraní házené. Tento sport si v obcích
vytvořil vekou tradici, pořádaly se zde turnaje, místní sportovci dosáhli
také řady úspěchů - dorostenci se v roce 1956 stali přeborníky ČSR, v letech
1963-1964 se tu hrála i první liga.. V roce 1938 se v Bystročicích ustanovil
hasičský sbor, kterému obec zakoupila novou stříkačku. V Žerůvkách vznikl samostatný
hasičský sbor až po válce, v roce 1946. Druhá světová válka byla pro lidi
dobou strádání a strachu z nacistického teroru. Obě obce zažily represe
okupantů proti civilnímu obyvatelstvu - několik zdejších občanů bylo
popraveno. Do obcí také přišli němečtí vystěhovalci z Bessarabie,
kteří tu k hospodaření dostali několik usedlostí. Pro válečné účely byly
znovu zabaveny kostelní zvony (nové obec získala tentokrát až v roce 1991).
Na konci války se Němci rozhodli vyhlásit Olomouc za pevnost a bránit ji, v
obcích okolo města se tak budovaly protitankové příkopy. Nejinak tomu bylo i
v Bystročicích a Žerůvkách. V prosinci 1944 sem přišlo asi 150 totálně
nasazených, kteří byli ubytováni ve školní budově i různě po domech. Setrvali
tu tři týdny, po které v Olomouci budovali opevnění. Po nich pak přišli
němečtí vojáci-zákopníci, kteří pokračovali v budování zákopů. Na těchto
pracích se museli podílet také místní muži ve věku 15-55 let. S blížícím se
květnem 1945 se krajem přesouvalo stále více německé vojenské techniky a
vojska, které ustupovalo před blížícími se spojenci. Dne 2. května 1945 v
Bystročicích zmizely německé orientační tabule, po zákroku nacistické armády
však musely být vráceny na svá místa. Stejně tak se stalo i v Žerůvkách.
Žerůvky za války zažily i bombardování ruskými letadly, když byla nechána
rozsvícená okna ve zdejší sokolovně, kde probíhala zábava na rozloučení se
zákopníky. Bomby naštěstí spadly mimo domy. Těsně před osvobozením v
Bystročicích zůstala pouze dvě německá těžká děla a důstojník pověřený
vyhozením mostu přes Blatu, kterého však od jeho úkolu odradil starosta obce
Štěpán Strava. Důstojníka pak zajali ruští vojáci. Dne 9. května 1945 do
Žerůvek přijel první ruský tank... Po válce se obě obce musely potýkat s
nepříjemným problémem - v důsledku osidlování pohraničí odsud odešlo velké
množství obyvatelstva. V obcích tak chyběla potřebná pracovní síla. Krátce po
válce zde proto pracovali jako čeledíni a děvečky občané německé národnosti,
kteří byli před odsunem soustředěni ve sběrných táborech v Olomouci. O
poklesu počtu obyvatel vypovídá také to, že se zdejší škola zmenšila zpět na
dvojtřídku. Problém chybějící pracovní síly se stát snažil vyřešit podporou
zakládání strojních družstev, aby zemědělské stroje pomáhaly chybějící
pracovní sílu nahrazovat. Strojní družstvo vzniklo v roce 1947 také v
Bystročicích. K roku 1949 je pak v obci doloženo 7 samovazů, 3 traktory, 13
mlátiček, 5 lisů na slámu a 6 elektromotorů většího typu. Ve stejném roce
zahájila Strojní traktorová stanice v Olomouci nucený výkup zemědělských
strojů a v obci zůstala jen mlátička. Žerůvky měly v této době ve svém
majetku kamenolom, který byl v 80. letech postupně zavážen. V roce 1946 byl v Žerůvkách zřízen
místní rozhlas. O rok později se místní rozhlas poprvé rozezněl i v
Bystročicích. K roku 1947 se v obci vztahuje také první zmínka o mateřské
škole. Ve stejném roce došlo k rozdělení společné knihovny, která do této
doby sídlila v Bystročicích. V roce 1950 byl rozšířen bystročický
hřbitov. V roce 1951 se v obci ustanovilo JZD, které hospodařilo jako
menšinové. O tři roky později se pro svou stagnaci rozpadlo. V roce 1957 se
jej nakonec podařilo obnovit, tehdy již do družstva vstoupila většina
zemědělců. V roce 1955 se v Bystročicích otevřela pobočka Československé
státní spořitelny. V příštím roce místní hasiči v obci postavili svoji
zbrojnici. V roce 1957 otevřelo v Žerůvkách spotřební družstvo Jednota obchod
se smíšeným zbožím, lidé tak již na nákup nemuseli docházet do Bystročic. V
prosinci roku 1958 byl v Bystročicích zřízen samostatný poštovní úřad pro obě
obce. Ve stejném roce JZD Bystročice postavilo velkou drůbežárnu, v letech
1960-1962 pak kravín pro 105 dojnic. V roce 1962 se součástí bystročického JZD stalo i JZD v Žerůvkách. V následujícím
roce v Bystročicích vznikla místní organizace Českého svazu chovatelů
drobného zvířectva, vedle ní zde svou činnost vykonávalo také myslivecké
sdružení. Ke kulturnímu životu v obcích přispívali ochotníci, kteří tu
pořádali svá divadelní představení. Rok 1964 byl pro obě obce velice
významným, dne 14. června toho roku se totiž Bystročice a Žerůvky sloučily v
jednu obec se společným národním výborem. V roce 1963 byla v Bystročicích
otevřena školní stravovna, o dva roky později tu bylo zřízeno dětské hřiště.
V roce 1965 se v obci také vybudoval vepřín pro 500 kusů prasat, v roce 1971
byl dále postaven čtyřřadový kravín, v roce 1973 česačka a o dva roky později
sušička chmele. Stará drůbežárna se mezitím v roce 1970 přestavěla na
odchovnu telat. V roce 1973 proběhla adaptace hasičské zbrojnice. V roce 1974
se JZD Bystročice stalo součástí JZD Blata, osamostatnilo se pak až v roce
1991, to již jako Zemědělské družstvo Bystročice - Žerůvky. V 70. letech
patřil v Bystročicích k aktivním organizacím také Československý svaz žen. K
roku 1970 Bystročice čítaly 126 domů, žilo zde na 460 obyvatel. Žerůvky měly
ke stejnému datu 54 domů a 209 obyvatel. Blízkost obou obcí ke dvěma velkým
městům - Olomouci a Prostějovu - měla na jejich život velký vliv. Vedle
ekonomických výhod tu byla také negativní stránka - kvůli dojíždění za prací
zde postupně upadal společenský život. Bystročice i Žerůvky mají bezesporu
dlouhou a bohatou historii. Částečně o ní mohou vyprávět také památky, které
jsou tu dnes k vidění. V Bystročicích to je vedle kostela např. také socha
sv. Františka Saleského z roku 1858, socha sv. Jana
Nepomuckého z r. 1820, kamenný kříž u kostela z roku 1895 nebo sousoší Piety
ze 2. poloviny 19. století ve výklenku u hřbitova. V Žerůvkách pak vedle
kaple Nejsvětější Trojice můžeme vidět např. kamenný kříž z roku 1857 u
silnice do Hněvotína, výklenek se sochou Panny Marie Lurdské z r. 1894 při
spojovací cestě do Bystročic, kde se nachází také dřevěný kříž s malbou
Krista na plechu z roku 1876.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Samek B.,
Umělecké památky M.a S., 1994 A)
obecbystrocice.cz (4.1.2014 – nic!) B) foto.mapy.cz
(3.1.2014) C)
cs.wikipedia.org (4.1.2014) D) voztrans.cz
(3.1.2014) E) hrady.cz
(3.1.2014) |
|||||||||||||||||||||||||||
Jaromír Lenoch © Aktualizace 3.1.2014 |