Kód CZ 716

Bohutice

(Bochtitz)

Kostel Nanebevzetí P.Marie ^{Zdroj 2)}

Původní ze 13.stol zbořen po 17731867-70, neobarokní

Fara ^{Zdroj 2)}

…

Kaple sv. Michala ^{Zdroj C)}

…

Poutní areál P. Marie Lurdské ^{Zdroj C)}

…

Křížová cesta ^{Zdroj C)}

Křížová cesta, kterou tvořilo 55 soch v životní velikosti, byla součástí venkovního Poutního místa Panny Marie Lurdské. Dochovalo se 54 soch, které jsou umístěny v Bohutickém zámku jako stálá expozice. Autory soch jsou kutnohorský řezbář Bohumilm Bek a akademicky vzdělaný malíř Eduard Neumann. Sochy byly vyrobeny z velmi kvalitního a drahého materiálu – ze dřeva libanonských cedrů. Tento odolný materiál je pomohl zachovat i přes velmi špatné uskladnění. Po zrušní poutní místa v padesátých letech 20. století byly sochy umístěny na různých provizorních místech, například v přístřešku u Lurdské jeskyně nebo později v kostele a hřbitovní kapli. Přes protest farníků byly se souhlasem Arcibiskupství olomouckého v roce 1991 prodány do Žarošic, kde byl záměr pro ně vybudovat kapličky. Odtud byly odvezeny do premonstrátského kláštera v Nové Říši. Navrácení 54 soch z původních 55 se uskutečnilo v roce 2007. Na dobu 25 let byly zapůjčeny bohutickému obecnímu úřadu, který zajistil jejich rekonstrukci, obnovu a umístění v zámecké expozici ve druhém patře zámku, kde je jich vystaveno 48.

I.zastavení - Ježíš je odsouzen k smrti ^{Zdroj D)}

Ježíš, korunovaný trnovou korunou, je římským prokurátorem Pilátem Pontským na základě rozhodnutí davu, který propouští lupiče Barabáše, odsouzen k smrti ukřižováním. Základ kompozice scény vytvořené pro Bohutice tvoří postava sedícího Piláta, umývajícího si ruce v umyvadle, které drží dítě. Dále vidíme Ježíše spoutaného provazem a postavu nesoucí identifikační standartu římských legií (SPQR). Postava dítěte s umyvadlem ani standarta se ale nedochovaly. Kanonická, téměř bez známek citového pohnutí, zobrazená Kristova tvář, k níž se až s výrazem neúčasti připojují obličeje Piláta a dítěte po jeho pravici, ostře kontrastuje s očividným pohnutím a mimikou postavy legionáře se standartou. Legionář dramaticky drží Krista za levé rameno.

II.zastavení - Ježíš bere na sebe kříž ^{Zdroj D)}

V bílé říze oděný Ježíš Kristus přebírá gestem vzhůru pozvednutých a široce rozpažených rukou kříž, který k němu vztyčuje dvojice biřiců. Skupinu doplňuje klečící postava truhláře, opírající se rukou o bedýnku s nářadím. Klidná a vyrovnaně ušlechtilá tvář Krista přitom i zde výrazně kontrastuje s expresivním ztvárněním rustikálních rysů ostatních postav.

III.zastavení - Ježíš poprvé upadne ^{Zdroj D)}

První z trojice pádů Ježíše Krista pod tíhou kříže jej zachycuje v pokleku, v okamžiku, kdy opřením o levou ruku vyrovnává nestabilitu svého těla. Pravou rukou přitom stále přidržuje kříž na svých zádech. Scénu kompozičně dotváří dvojice biřiců, z nichž jeden Ježíši přidržuje břevno kříže, zatímco druhý, jehož z půli obnažené tělo vyniká masivní muskulaturou, se mu se zarputilým výrazem tváře chystá v prudkém nápřahu uštědřit ránu bičem.

IV.zastavení - Ježíš potkává svou matku ^{Zdroj D)}

Setkání s Pannou Marií je v rámci Ježíšovy životní pouti chápáno coby poslední setkání a rozloučení matky se synem. Odehrává se v okamžiku, kdy Ježíš kráčí za jedním z biřiců nesoucích kopí. Pevný pohled biřice v ostře řezané tváři, doplněný rázností pohybu, vyjadřuje celkový profesionálně neúčastný výraz. Ježíš, zachycený s křížem na rameni, který si rukama přidržuje za jedno z břeven, otáčí v nákroku hlavu směrem dozadu. Zde se k němu částečně za jeho zády přibližuje rovněž v pohybu Panna Marie. Její výrazné nahrbení, v němž vztahuje obě ruce k levému Ježíšovu rameni, představuje výraz bolesti, mateřské lásky i obav z odhalení. To vše přitom graduje v prostoru, kde dochází k setkání jejich očí. Celou skupinu za zády Panny Marie doprovází postava svatého Jana ponořeného do hluboké modlitby.

V.zastavení - Ježíšovi pomáhá Šimon z Kyrény ^{Zdroj D)}

Z davu přihlížejících zvědavců je římskými vojáky náhodně vybrán obchodník z Kyrény. Vojáci obchodníka pověří, aby převzal od Ježíše kříž a pokračoval s ním dále na Golgotu.Skupinu vede postava dítěte, či liliputa, oděná do prosté tógy fialové barvy, přehozené přes pravé rameno. Ježíš zachycený s pokleslou hlavou a výrazem vyčerpání se pravou rukou přidržuje Šimonova ramene. Zezadu skupinu pohledem a úšklebkem doprovází skvostně oděná postava vousatého starého muže.

VI.zastavení - Veronika podává roušku Ježíšovi ^{Zdroj D)}

Scéna zachycuje Ježíše opět v nákroku s křížem na pravém rameni. Kříž si již se znatelnými obtížemi přidržuje rukama za břevno. V tom okamžiku se před něj postavila mladá žena s ušlechtilou tváří. V písmu jinak nezmíněná žena jménem Veronika, jejíž jméno bývá dáváno rovněž do souvislosti s latinským Vera icon – pravá podoba. Veronika setřela lněnou rouškou Ježíši pot z obličeje, čímž prý vytvořila jeho pravý, lidskou rukou nevytvořený obraz. Obraz Kristova obličeje je patrný na roušce, kterou Veronika drží ve svých předpažených rukách. Její krásná, ale smutná tvář se splývajícími copy vyjadřuje hloubku okamžiku. Kompozici skupiny dotváří voják stojící s kopím v ruce a s poněkud překvapeným výrazem.

VII.zastavení - Ježíš upadne podruhé ^{Zdroj D)}

Druhý Ježíšův pád, při němž je zachycen v poklesnutí na obě kolena a dlaně. Kříž spočívající vedle jeho těla na jednom kratším břevnu přidržuje dvojice biřiců. Zatímco jeden, stojící nad jeho hlavou, ho pátravě s klidným výrazem zkoumá, druhý se v ostrém nápřahu pravé ruky snaží přinutit Ježíše k pokračování v cestě ve směru napřažené ruky. Snad až „barbarský“ výraz jeho šlachovité tváře umocňují pod výrazným knírem pootevřená ústa s několika vykotlanými zuby.

VIII.zastavení - Ježíš potkává plačící jeruzalémské ženy ^{Zdroj D)}

Na své poslední cestě potkává Ježíš ženy štkající nad jeho osudem a v krátkém zastavení jim s žehnajícím gestem sděluje, že ne jeho, nýbrž ty, kteří ho odsoudili, by měly litovat. Bohutická scéna zachycuje Ježíše s křížem na levém rameni, pootočeného ke dvojici klečících žen, jež doprovází další postava ženy, zahalená do modrého pláště. Chlapec ztvárněný před postavou Ježíše nese tabulku s nápisem JESU[S] NAZARENUS REX ([I]VDAEORVM), který odkazuje na jeho označení židovským králem.

IX.zastavení - Ježíš upadne potřetí ^{Zdroj D)}

Scéna, v níž Ježíš potřetí klesá pod tíhou kříže, jej ukazuje v pozici naprostého vyčerpání, kdy ležíc na zemi se jej pokouší jeden z biřiců zvednout za provaz uvázaný kolem jeho beder. Také zde postava stojící a přidržující kříž nad Ježíšovou hlavou si jej pátravě s klidným výrazem prohlíží, zatímco druhá, snažící se jej vyburcovat z mdlob, vykazuje známky jakési vnitřní zuřivosti, ztvárněné v rysech tváře.

X.zastavení - Ježíš je vysvlečen ze šatů ^{Zdroj D)}

Po příchodu na Golgotu prý došlo k vyměnění Ježíšových šatů za bederní roušku, jíž mu měla pruhem látky vytvořit samotná Panna Marie. Výjev svlékání ze šatů však nejčastěji přechází do scény, v níž římští vojáci o tyto šaty losují, či si je čtvrtí. Bohutická scéna zachycuje dvojici biřiců, představených opět v poněkud robustních, fyzicky zdatných, avšak svým výrazem tváře poněkud tupých postav. Postavy jsou zachyceny v okamžiku, kdy si přidržují po stranách nejistě a útrpně stojícího Ježíše a rázně z něj strhávají jeho bílou řízu.

XI.zastavení - Ježíš je ukřižován ^{Zdroj D)}

Scéna zobrazuje Ježíše v sedu na kříži s vpřed nataženou levou nohou. Tu přidržuje jeden z biřiců, který se nad ní současně pravou rukou prudce rozmachuje kladivem. Horní část Ježíšova těla přitom zachycuje druhý z biřiců. Tělo v bolestném prohnutí při rozpažení obou rukou klesá směrem dolů ke kříži. Celé dění pozoruje s rukama za zády mírně dopředu se naklánějící skvostně oděná postava, jež dle ikonografických schémat může být ztotožněna s tajným Ježíšovým učedníkem, členem židovské rady Sanhedrin, Josefem z Arimatie.

XII.zastavení - Ježíš na kříži umírá ^{Zdroj D)}

Poslední okamžik pozemského života Ježíše Krista je zachycen v klasické scéně, kdy je přibit čtyřmi hřeby za ruce a nohy na vztyčeném kříži. U paty kříže stojí Panna Marie se skloněnou hlavou a zalomenýma rukama, schoulená do svého pláště. Vedle stojící svatý Jan, rovněž se svěšenou hlavou, pozdvihuje obě ruce v adoračním gestu směrem ke Kristovu tělu.

XIII.zastavení - Ježíš je sňat z kříže ^{Zdroj D)}

Mrtvé Ježíšovo tělo si měl na základě židovských příkazů vyžádat u samotného Piláta Josef z Arimatie. Detaily okamžiku kolem snímání a následujícího oplakávání, vycházející z prastarých společenských zvyků, známy nejsou. Scéna oplakávání je nejčastěji ztvárňována v podobě, kdy, tak jako v Bohuticích, po sejmutí z kříže spočinulo ochablé Ježíšovo tělo v náručí Panny Marie. Panna Marie sedící pod křížem přidržuje jeho hlavu rukou a zároveň pohledem shlíží k jeho tváři a loučí se tak se svým mrtvým synem. Dvojice choulících se a klečících postav po stranách představuje svatého Jana a Máří Magdalenu, jež podle písma provázeli Pannu Marii v tento den a svým očividným zármutkem doplňují bolestný výraz celé scény.

XIV.zastavení - Ježíš je uložen do hrobu ^{Zdroj D)}

Tělo Ježíše Krista bylo po nabalzamování směsí myrthy a aloe zavinuto do čistého plátna a uloženo do nového hrobu zakoupeného Josefem z Arimatie. Při scéně ukládání bývá často zpodobněna rovněž postava dalšího z radních židovského Sanhedrinu, Nikodéma. Bohutická kompozice buduje scénu v prostoru rozmístěním jednotlivých osob kolem na plátně položeného těla Ježíše Krista. V modrém plášti zahalená Panna Marie se s bolestným pohledem sklání a oběma rukama přidržuje synovu hlavu. Hned vedle ní přidržuje cípy látky svatý Jan. Zarmoucená, s obličejem zabořeným v nohách, se na opačné straně sklání Máří Magdalena. Vedle ní se nacházejí další dvě postavy. Jednou z nich je postarší muž s plnovousem. Pro svůj skvostný oděv by snad mohl být považován za již zmíněného Josefa z Arimatie.

Lurdská jeskyně

Kopii nechal vystavět roku 1928 místní farář. Byla to první stavba budoucího vyhledávaného poutního místa. Do skalního výklenku vzniklé jeskyně byla umístěna menza oltáře a kopie lurdské sochy Panny Marie. Následovalo vybudování velkolepé křížové cesty se sochami v životní velikosti. Podle dobových pramenů přicházely v době pouti do Bohutic tisícové davy věřících.

Socha sv. Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

na návsi, ve stínu mohutného stromu u zdi bývalé panské zahrady

Socha sv. Václava ^{Zdroj C)}

v lese, na návrší nad hřbitovem a je posledním zastavením Naučné stezky Antonína Práška.

Socha Archanděla Michaela ^{Zdroj C)}

na návrší na sloupu, na návrší s krásným výhledem na vinice a Pálavské vrchy.

Socha sv. Floriana ^{Zdroj C)}

na vrcholu kašny na zámeckém nádvoří

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U silnice k Miroslavi

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

Před kaplí sv.Michala

Zámek ^{Zdroj 2) Zdroj C)}

Pozdně renesanční, přelom 16.a 17.stol., třípatrové arkády. Zámek se nachází na místě původní tvrze, kterou nechali vybudovat koncem 14. století Kusovští z Mukoděl. Tvrz byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna na renesanční zámek. V roce 1619 zámek vypálila císařská vojska. Byl však obnoven a nový majitel hrabě Althan jej daroval znojemským jezuitům, kteří se zde udrželi až do zrušení řádu v roce 1773. Jezuité původní stavbu v polovině 18. století rozšířili o západní křídlo a na nádvoří umístili kašnu s plastikou Sv. Floriana a po vesnici rozmístili další tři sochy svatých. Později se majitelé zámku často střídali. Ve 2. polovině minulého století byl zámek nevhodným způsobem modernizován. Nyní je objekt účelově využíván.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Moravský Krumlov, s.o. M.Krumlov

1961 Okres Znojmo

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj D)}

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1253 z jedné ze starých znojemských kronik.

Širší region obce Bohutice byl osídlen již v mladší době kamenné – neolitu (4 500 – 2 700 let př. n.l.), jak to dokazují nálezy z archeologických výzkumů. První písemná zmínka se datuje až k mnohem pozdějšímu období. Patrně k roku 1253, kdy se tu uvádí farní kostel. Ve 13. století a na začátku století 14. až do roku 1325 patřily Bohutice do majetku pražské vyšehradské kapituly. Dalším z majitelů byl jeden z nejmocnějších domácích šlechticů – Jindřich z Lipé. Pozdější majitel, Mikšík z Kyjovic, roku 1346 prodal Bohutice řádu Německých rytířů v Hostěradicích.

V té době Bohutice nepatřily k žádnému velkému panství, ale střídala se tu řada drobných zemanů.

Po husitských válkách, v druhé polovině 15. století, se tu usazuje rod Mukodělů. Například v letech 1485 – 1508 držel Bohutice lénem od pánů z Lipé Jiří Kusý z Mukoděl. Jeho syn Jan pak s konečnou platností roku 1535 získal ves s tvrzí a dvorem do dědičného držení. Další z rodu Mukodělů, Vilém, se ke konci 16. století pustil do nákladné přestavby staré tvrze v tehdy obvyklém renesančním slohu. Dodnes je zámek charakteristický renesančními arkádami s ozdobnými sloupy.

Po bitvě na Bílé hoře, roku 1620, byl majetek zkonfiskován a předán jezuitské koleji ve Znojmě. V časech jezuitského panství byla většina obyvatelstva zaměstnána zemědělskou prací na poli i v lese. Po zrušení jezuitského řádu připadlo panství studijnímu fondu a na jeho spravování byl jmenován správce. V tomto období prošlo celé panství včetně zámku velkou obnovou.

Roku 1789 se stává dědičným nájemcem Jan Topolanský. Po jeho smrti spravuje hospodářství jeho manželka Terezie, která se později vdává za Jana Václava Petříčka, který panství kupuje. Dalším v historii panství je Josef Seydl, za kterého se v roce 1828 provdala dcera Jana Václava Petříčka Aloisie.

Poslední majitelkou panství byla Anna Seydlová, která adoptovala Heinze Neuschela. Ten se po její smrti stal univerzálním dědicem. Jeho působnost v obci byla charakteristická proněmeckými postoji. V roce 1939 například požádal vrcholné nacistické orgány o zabrání Bohutic do Německé říše. Po válce se panství spolu se zámkem staly majetkem státu.

Bohutický příběh by ale nebyl tak barvitý a poutavý bez slavných lidí, kteří v obci působili. Například s výstavbou kostela Nanebevzetí Panny Marie v 19. století je spjata osoba národního buditele a sběratele moravských lidových písní pátera Františka Sušila. Dalším takovým mužem byl charismatický farář Antonín Prášek, který zde působil od roku 1924 a inicioval vznik Lurdské jeskyně, Bohutické křížové cesty a založil tradici zdejších slavných poutí.

Rok	obyv.	domů
1850
1927
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002

C) cs.wikipedia.org (7.5.2016)

D) krizovacestabohutice.cz (7.5.2016)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 7.5.2016