Stará Bělá

Kostel sv.Jana Nepomuckého ^{B) C)}

vysv.1801, Na místě r.1780 zbořeného dřevěného kostela sv.Mikuláše.

První písemná zmínka o kostelu je doložena až v roce 1506, a to v souvislosti s řešením sporu mezi starobělským farářem Matějem a jeho staříčským kolegou. Nový zděný kostel byl postaven v letech 1776 - 1780. Vysvěcen byl až 14. června 1801 ke cti sv. Jana Nepomuckého a sv. Mikuláše.

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé je orientovaná stavba (východ – západ), situovaná na vyvýšeném místě nad středem obce, kolem které se až do poloviny 19. stol rozkládal hřbitov.

Autorem návrhu kostela byl pravděpodobně dle pramenů příborský stavitel Václav Röhrich. K tomuto staviteli lokálního významu není mnoho archivních materiálů. Ví se, že pocházel z Nového Jičína a byl činný např. při přestavbě příborských měšťanských domů nebo při opravě kostela sv. Václava v Moravské Ostravě a stavbě fary tamtéž.

Kostel sv. Jana Nepomuckého jednolodní pozdně barokní architektura obdélného půdorysu s mírně ustupujícím kněžištěm a polokruhovým závěrem, s přistavěnou dvoupodlažní sakristií při jižní straně kněžiště a novodobou kaplí při severní straně lodi. Loď a kněžiště jsou zastřešeny sedlovou střechou, pokrytou měděným plechem, sakristie a kaple pak mansardovou střechou. Hlavní rozměry nového kostela jsou: délka 28,45m, šířka 14,07m, výška 14, 86m. Stavbě dominuje 37m vysoká hranolová věž, vtažená do hmoty kostela, završená odstupňovanou korunní římsou a pozdně barokní polygonální helmicí. V horních částech věže se kromě východní strany nachází ciferník hodin, mírně zapuštěný do římsy a pod ním půlkruhově klenutý obdélný okenní otvor, otevírající se do zvonového patra.

Tříosé západní průčelí se středním rizalitem je v horní části připojeno k věži dvěma volutovými štíty. Uprostřed severní a jižní strany západní fasády se nacházejí niky, ve kterých jsou umístěny plastiky svatých Cyrila a Metoděje. Ve spodní části věže mezi vysokými pilastry s římsovými hlavicemi a s patkami, je situován hlavní vchod. Nad ním je prolomen výklenek, ve kterém je umístěn kamenný znak Olomoucké kapituly a menší polokruhové okno, vyvedené do předsíně hudební kruchty.

Na jižní straně lodi jsou prolomena tři vysoká okna se stlačenými záklenky. Místo čtvrtého okna je jen výklenek s malým oknem, vedoucím na schodiště ke kruchtě. Pod prostředním oknem je umístěn vedlejší vchod do lodě kostela. Ke kněžišti přiléhá dvoupatrová sakristie. Na jižní zdi sakristie jsou mezi horním a dolním oknem sluneční hodiny.

půlkruhovém závěru kostela jsou dvě okna, prolomená do kněžiště, a uprostřed nika se sochou patrona kostela sv. Jana Nepomuckého. Nad kněžištěm se tyčí polygonální sanktusník (malá věž) s lucernou a helmicí.

K severní straně kostela byla na začátku 20. stol přistavěna kaple. Její vnější vzhled je přizpůsoben vzhledu hlavní lodě. Je členěn pilastry a z hlavního průčelí kaple také čtyřmi oválnými okny a malým okrouhlým štítem s datem posvěcení kaple.

Hlavním vstupem v západním průčelí se vchází do malé předsíně v hmotě věže a odsuď pak původními dřevěnými dveřmi s originálním kováním do podkruchtí samotné lodi kostela.

Kostelní loď je zaklenuta třemi pruskými klenbami, rozdělenými dvěma profilovanými pasy dosedajícími na přízední pilíře, které jsou členěné pilastry s výrazně profilovaným úsekem kladí. Na konzolách u pilířů jsou umístěny sochy sv. Anežky České, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Bosca a sv. Františka z Assisi z 1. pol. 20. století. Mezi pilíři je zeď odlehčena výklenky, v kterých se nacházejí vysoká obdélná okna s půlkruhovými záklenky. V prostředním výklenku za novější skleněnou stěnou po pravé straně lodi se nalézá boční vchod a naproti vchod do kaple. Po stranách kostelní lodi, mezi pilíři třetího klenebního pole, jsou umístěny dva boční, pozdně barokní polychromované oltáře se sarkofágovou menzou a dřevěným retáblem. Po pravé straně se nachází oltář zasvěcený sv. Mikuláši s dřevěnými plastikami sv. Ambrože (?) a Blažeje po stranách a na levé straně pak oltář s obrazem Klanění pastýřů a s plastikami Panny Marie a sv. Josefa. V kostelní lodi jsou také dochovány jednoduché dřevěné barokní lavice a pod okny prvního klenebního pole také dvě dřevěné zpovědnice.

V zadní části lodi je vestavěna hudební kruchta, podklenutá trojicí kleneb, rozepřených mezi obvodové zdivo kostela a dva mohutné pilíře půlkruhové arkády, otevřené do prostoru kostelní lodě. U pilířů na konzolách jsou osazeny sochy sv. Vojtěcha a sv. Jana Sarkandra. Na kruchtě se nachází dřevěná skříň varhan, členěná polosloupy a pilastry, zdobenými bohatou reliéfní výzdobou. Na zadní stěně vedle varhan jsou umístěny také plastiky hrajících andílků.

Kněžiště je zaklenuto jedním polem valené klenby s pasy a půlkruhový závěr je zaklenut konchou. Kněžiště je prosvětleno dvojicí oken s vitrážemi, nacházejících se ve výklencích, prolomených na severní a jižní straně závěru kněžiště. Nad vchodem do sakristie po pravé straně kněžiště je prolomen velký čtvercový otvor s polokruhovým záklenkem otevřený do oratoře nad sakristií. Na opačné straně kněžiště se nachází vchod do kaple. V místě vítězného oblouku, kde se kněžiště konkávním obloukem sdruženého pilíře připojuje k lodi, se nacházejí na evangelní straně dřevěná polychromovaná kazatelna a na epištolní straně křtitelnice. Na poprsni kazatelny se nachází polychromovaný reliéf s výjevem Krista mluvícího se samařskou ženou u studně. Architektura křtitelnice s reliéfem Kristova křtu je stejně jako kazatelna završena menší stříškou a bohatě zdobena rokokovými ornamentálními i figurálními plastickými motivy. V závěru kněžiště se nachází hlavní oltář s představěnou zděnou sarkofágovou menzou a dřevěným, bohatě zdobeným tabernáklem, uprostřed něhož se nalézají malá pozlacená nika s křížem a otočný svatostánek. Na tabernáklu je sedící beránek na knize se sedmi pečetěmi a se svatozáří a kolem tabernáklu jsou umístěni dva pozlacení adorující andělé. Retabulum oltáře je konkávně prohnuté, vysoký zděný sokl s prolamovanou římsou nese na každé straně dvojici korintských sloupů, mezi nimiž jsou osazeny plastiky sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Uprostřed je umístěn v černém rámu oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého. Sloupy nesou členěné kladí s vlysem a římsou na které jsou umístěni dva andělé. Uprostřed konchy je umístěno zlaté slunce se zlatými paprsky a hebrejským nápisem JAHVE v modrém oválném poli. Pod okny v kněžišti se nalézají dva menší postranní edikulové oltáře, zasvěcené Božskému Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu. Na konzolách u pilířů jsou ještě sochy sv. Anny s Pannou Marií a sv. Prokopa.

Hlavní oltář je dílem mistra Johane Nitscheho, kazatelna a křtitelnice pochází z dílny opavského mistra Karla Kastnera. Autorem obrazu patrona kostela, který je dosud zavěšen na čelní stěně kostela za hlavním oltářem, je Ignatz Berger – malíř z Nového Jičína.

Boční kaple je jednolodní obdélný prostor s nevymezeným kněžištěm, zaklenutý valenou klenbou s výsečemi, vymezenými pro tři obdélná okna s půlkruhovým záklenkem prolomená do hlavní lodi kostela a pro čtyři oválná okna prolomená vně kaple. Prostor kaple je členěn přízedními vertikálními pilastry a štukovým pásem, probíhajícím pod klenbou kolem celé kaple. V kněžišti se nachází hlavní oltář s dřevěnou menzou, v níž se skrývá Boží hrob, a malým dřevěným tabernáklem se štukovou ornamentální výzdobou a dvěma adorujícími anděly. Po stranách oltáře jsou také na soklech umístěny sochy sv. Ludmily a Václava a svatých Josefa a Aloise. Uprostřed štukově bohatě zdobeného zděného retáblu se nachází socha Panny Marie Lurdské v jeskyni. V kněžišti vlevo pod oknem je umístěn barokní obraz sv. Barbory, uprostřed kaple vlevo na zdi pak sousoší svatých Jáchyma a Anny a naproti obraz Panny Marie Ustavičné pomoci ve zdobeném štukovém rámu. Vzadu naproti vchodu do lodi kostela se nachází plastika Piety, která, společně s dvěma ornamentálně a figurativně vyzdobenými mramorovými deskami s vytesanými jmény, tvoří pomník padlých ze starobělské farnosti v 1. světové válce.

Kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé je jedna z mála staveb z přelomu 18. a 19. století v ostravském regionu, které svébytným způsobem dokázaly spojit prvky pozdního baroka (rokoka) s prvky baroka rustikálního. Na rozdíl od jiných chrámových staveb se tato památka dochovala v nezměněné původní podobě až do dnešní doby.

Fara

poprvé písemně doložena roku 1506. Spadaly do ní ještě obce Nová Bělá, Proskovice, Výškovice a Krmelín. Výškovice byly od roku 1966 přifařeny k Zábřehu

Husův sbor

1924

Hřbitov ^A)

…

Kaplička ^F)

…

Kaplička

…

Socha sv.Cyrila

Ve výklenku na průčelí kostela

Socha sv.Metoděje

Ve výklenku na průčelí kostela

Socha sv.Jana Nepomuckého

Ve výklenku na presbytáři kostela

Socha Krista ^F)

U kostela, nápis: POKOJ VÁM.

Socha P.Marie

Ve výklenku ve skále v lese

Kamenný kříž

Centrální, na hřbitově

Kamenný kříž

Před kostelem

Kamenný kříž

U vodárny

Znak Olomoucké kapituly

Na kostele

Památník obětem ^D)

Na býv.tvrzišti

Památník ^F)

Na býv.tvrzišti

Tvrz ^{B) C) D)}

zbudované Hanušem z Dětřichovic (Větřkovic u Příbora) kolem roku 1408. Roku 1422 byla tvrz postoupena pánům z Cimburka. První písemná zmínka o tvrzi ve Staré Bělé je však až z roku 1476. Tvrz byla naposled obývána vdovou po Ladislavovi z Kadaně Zuzanou Preissovou z Nového Jičína v první polovině 16. Století.

Pozůstatek vodní tvrze v centru obce Stará Bělá u Ostravy. Tento typ stavby představuje klasický příklad vodní tvrze typu motte.

Zdejší vodní tvrz se nachází v blízkosti hřbitova a bývalého panského dvora, který byl založen o něco později než samotná tvrz. Tvrziště tvoří malý ostrůvek uprostřed kruhového vodního příkopu o průměru cca 60 m, který v současnosti slouží jako rybník. Tvrziště samotné tvoří uměle navršený kuželovitý pahorek s velmi malým předhradím či nástupní plošinou, které jádro obklopuje takřka ze dvou třetin. Vrchol kužele tvořilo plató o rozměrech 20 x 24 m a výšce asi 5 – 6 m (od výše hladiny). Pahorek je částečně zarostlý většími stromy, převážně modříny. Jižním směrem se tvrziště zařezává do mírného svahu a je v těchto místech chráněno ze tří stran širokým zdvojený příkopem o šířce od 6 do 18 m. Na severní straně se příkop rozlévá v rybníček, který ještě i dnes příkop napájí vodou.

Podobu tvrze si lze snadno představit jako jednoduchou obytnou věžovitou opevněnou stavbu, která se skládala z kamenného základu a možné dřevěná nástavby a malého podhradí či přístupové plošiny kolem. Nedaleko tvrze stával panský dvůr, který tvořil její hospodářské zázemí. Základové zdivo a sklepní prostory tvrze byly zbudovány z kamene. Horní patra tvořila patrně jen lehká dřevěná konstrukce, stejně jako venkovní opevnění. Dochovalo-li se na povrchu tvrziště nějaké základové kamenné zdivo, pak bylo zlikvidováno či použito při stavbě kamenného pomníku obětem válek, který se nachází na samém vrcholku nevelkého tvrziště. Pomník byl samozřejmě vystavěn bez dohledu archeologů.

Na ostrůvek se dá pohodlně dostat přes malý betonový můstek ve směru od hlavní komunikace. Pro fotografování a prohlídku tvrziště je nejlepší zvolit období, kdy stromy na tvrzišti a kolem jsou zbavené listů, které přes léto tvrziště zakrývají.

Lze předpokládat, že tvrz ve Staré Bělé zbudoval až Hanuš z Dětřichovic (Větřkovic u Příbora) někdy okolo roku 1408. Jiný Hanuš z Bělé (snad syn) se zde uvádí roku 1412, ten pak roku 1415 odevzdal Bělou a Výškovice Mikulášovi a Františkovi z Pelhřimova. Hanušovi potomci nevymřeli, ale pouze zchudli.

Na počátku husitských válek roku 1422 byl Mikuláš z Pelhřimova donucen k postoupení bělského léna pánům z Cimburka. Po smrti Ctibora z Cimburka přebírá nabyté majetky, včetně Bělé jeho syn Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1456 postoupil Jan z Cimburka léna Bělou a Výškovice Václavovi Skrbenskému z Doloplaz. Jeho synové Aleš a Jiří Skrbenští osvobodili Bělou a Výškovice roku 1467 od odúmrti. Roku 1476 přijal léno na Bělou s tvrzí (propugnaculum) a dvorem syn Václavův Jiří Buček z Bystřice, Doloplaz a Bělé, který zemřel roku 1483. Po jeho smrti koupil statek Mikuláš Foglar ze Studené Vody, který je zde do roku 1502, kdy umírá. Starou Bělou získali páni z Žerotína. Již koncem září 1517 však koupil od Žerotínů Starou Bělou Jan Čeple z Belku a na Staré Vsi.

Roku 1524 prodal Jan Čeple z Belku tvrz a ves Starou Bělou spolu s Výškovicemi Ladislavovi z Kadaně. Po jeho smrti roku 1534 drželi toto léno jeho synové Zikmund, Bernard, Centurio a Jan. Zikmund z Kadaně pak roku 1550 postoupil toto zboží Přemkovi z Víckova a na Prusinovicích, 1551 Bohuslavovi Čeple z Belku a 1554 Petrovi z Žerotína."

První písemná zmínka o tvrzi je však až z roku 1476, kdy ji držel vladyka Jiří Buček z Bystřice, která však nevylučuje její dřívější existenci. Velkou pozornost rozvoji Bělé věnovali vladykové z Doloplaz a Bystřice, kteří zřejmě tvrz upravili a rozšířili. V listině z roku 1523 se mluví dokonce o zámku, což dokazuje jistým způsobem dobrý stav této tvrze. Samotný vzhled starobělské tvrze a její popis však není znám.

V tvrzi naposledy stále bydlela vdova po Ladislavovi z Kadaně Zuzana Preissová z Nového Jičína se svými nevlastními syny. Rodina se však dostala do finanční tísně a nakonec musel Zikmund z Kadaně roku 1550 opustit i toto skromné sídlo. Roku 1551 je tu uváděn Bohuslav Čeple z Belku. Teprve roku 1554 získává majetek Petr z Žerotína a téhož roku uváděn i Jan z Žerotína a na Starém Jičíně. Poručníci sirotků zemřelého Bedřicha ze Žerotína neměli sebemenší důvod provádět na tvrzi jakékoliv opravy. Jan st. z Žerotína nakonec roku 1558 zřejmě již značně devastovanou tvrz v Bělé prodal Janu ml. Petřvaldskému z Petřvaldu a na Zábřehu. To již byl pro zdejší tvrz počátek jejího postupného zániku. V knize přijetí lén se o zdejší tvrzi hovoří ještě v zápise z roku 1563, když po smrti Jana z Petřvaldu dědil léno roku 1563 syn Hanuš z Petřvaldu. Na chátrající tvrzi pak sídlila Alina Petřvaldská z Petřvaldu, Hanušova sestra, se svým manželem Hanušem Prakšickým ze Zástřizl, od roku 1573 jeho bratr Procek Prakšický."

Roku 1597 zchátralá dřevěná tvrz ještě stála. Dokonce ze zprávy z roku 1611 se dovídáme, že poddaní měli povinnost opravovat a udržovat v dobrém stavu ohradu kolem tvrze. Již po nástupu Syrakovských z Pěrkova však tvrz ztrácí svůj původní význam panského sídla. Tvrz je ponechána svému osudu a záhy zaniká. Vše co se z ní dalo využít si lidé rozebrali, nebo bylo odneseno do panského dvora. Z centrální věžovité stavby nepochybně ještě nějakou dobu byly zachovány kamenné podezdívky a sklepy pod ní, ale i ty byly po roce 1611 rozebrány a použity k jiným stavebním účelům.

Meandrovité koryto tvořilo osu nejstaršího osídlení. Pro odlišení od sousední novější vsi Bělé se v pramenech vůbec poprvé objevil přídomek Stará v roce 1408.

Pro zajímavost, v roce 1476 bylo prozměnu použito zase přídavné jméno Větší, ale od roku 1524 získala tato ves trvale přívlastek Stará."

Dodává, že kořeny Staré Bělé sahají pravděpodobně do první poloviny 13. století. Tehdy na tomto místě vznikla slovanská osada. Asi v 50. letech 13. století se dostala do vlastnictví olomouckého biskupa Bruna. Listinou v roce 1272 udělil v této vsi - in villa de Bela - léno 30 lánů třem bratrům z Fellinu. ,,Stará Bělá, jakožto biskupské léno, poměrně velmi často měnila své majitele. Tvrz je poprvé připomenuta v roce 1476. Toto sídlo místních biskupských manů stálo v místě, které je dnes označováno jako Zámčisko. Určeno bylo ke správě nejen Staré Bělé, ale i Výškovic. Ovšem v roce 1558 byly Stará Bělá a Výškovice připojeny k sousednímu biskupskému lennímu statku v Zábřehu. Tam byl pro správu vybudován zámek. Starobělská tvrz následně ztratila své opodstatnění, čímž byla odsouzena k postupnému zániku."

Po smrti Jana Prakšického ze Zástřizl v roce 1597 zapsal manský písař v Kroměříži do knihy pamětí a naučení, že dotyčný "...ani žádného statku manského pozemského po sobě nezústavil, než toliko tvrz shnilú a pustú ve vsi Starej Bělej."

Velkostetk ^D)

U tvrze

Škola ^C)

Existence místní školy je písemně doložena v roce 1672, ale jak uvádějí dochované záznamy, ve škole se vyučovalo už před tímto rokem. "V pozdější vizitační zprávě z roku 1771 je mimo jiné uveden plat škole ve výši 53 chlebů, který odpovídá počtu sedláků ve Staré Bělé a Výškovicích. Z této zprávy lze vyčíst vznik školy a posunout jej před rok 1558, tedy do doby, kdy obě vsi tvořily samostatné léno a kdy také mohl vzniknout tento plat.

Sokolovna

…

Obecní dům

Modernistická fasáda s kubistickými detaily

Katolický lidový dům

U kostela

Zpět na okres

Panství

Politický okres Moravská Ostrava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Část Ostravy

Historie obce ^C)

Stará slovanská osada vznikla pravděpodobně v polovině 13. století, první písemnou zmínku nalezneme v listině olomouckého biskupa Bruna z roku 1272. V roce 1408 obdržel lénem Bělou a Výškovice Hanuš z Bělé – zde se poprvé objevuje jméno Stará Bělá (Antiquo Byele). Posledním majitelem Zábřehu, jehož součástí byly Výškovice a Stará Bělá od roku 1590, byla olomoucká kapitula, která jej držela až do zrušení poddanství v roce 1848. V roce 1941 byla Stará Bělá připojena k Moravské Ostravě. Obec byla během druhé světové války osvobozena Rudou armádou dne 1. května 1945. V roce 1954 se obec osamostatnila. V roce 1960 byla místní část Cikánka připojená ke Krmelínu a místní část Paseky k Ostravě. Samotná Stará Bělá se součástí Ostravy stala 1. ledna 1975.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	2138
1930
1947
1961
1970
2001

www.starabela.ostrava.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) starabela.ostrava.cz (11.12.2013)

B) cs.wikipedie.org

C) ludmilka.estranky.cz (11.12.2013)

D) hrady.cz (11.12.2013)

E) starabela.farnost.cz (11.12.2013)

F) turistika.cz (11.12.2013)

 fotografie

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 11.12.2013