Moravská Ostrava

(Mährisch Ostrau)

Osady: Mariánské Hory, Hrabůvka, Přívoz, Nová Ves, Vítkovice, Zábřeh nad Odrou

Kostel Božího Spasitele ²⁾

(náměstí Msgre Šrámka) - formálně čistá novorenesanční stavba, trojlodí se zaobleným presbytářem a severozápadním dvojvěžím, postavená v letech 1883-89 (arch. G. Meretta). Druhý největší chrám na Moravě. Od roku 1996 katedrála nové ostravsko-opavské diecéze.

Biskupství ostravsko-opavské diecéze ²⁾

(za kostelem sv. Václava, na místě zbořené budovy průmyslové školy) - V roce 1996 se Ostrava stala sídlem nové ostravsko-opavské diecéze arcibiskupství olomouckého, ustavené 30. 5. 1996, jejíž činnost začala 31. 8. 1996; sdružuje 284 farností na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. Postaveno podle projektu J Koběrského a C. Mendreka z roku 1998.

Kostel sv. Václava ²⁾

(Kostelní náměstí) - Farní kostel doložen roku 1297. Asi od roku 1553 sídlo děkanátu. Za biskupa Marka Khuena začala protireformace. V té době podával zdejší katolický farář místní šlechtě podobojí způsobem. Město se kolem roku 1570 přiklánělo k luterství a Jednotě bratrské. Biskup Stanislav II. Pavlovský v roce 1584, respektive 1591 dosáhl formálního přestoupení města ke katolictví. Za kardinála Františka z Dietrichsteina začala nepřízeň biskupství vůči Ostravě, která byla skrytě nekatolická (roku 1616 vypukly konfesijní spory) a dostala se s kardinálem do majetkových sporů. Roku 1723 byl děkanský úřad přeložen do Bílovce. Po roce 1740 byla Moravská Ostrava začleněna do místeckého děkanátu.

Roku 1771 farní kostel sv. Václava.

původně asi z poloviny 13. století, vybudovaný na starším pohřebišti. Kostel doplňovala samostatně stojící [zvonice]. Na počátku 14. století byl kostel zničen požárem, novostavba byla dokončena asi do roku 1340. Dosud samostatná zvonice byla spojena s novou lodí. Roku 1539 byla zaklenuta rozšířená loď jako síňové trojlodí (snad zedník Matys) a začala stavba nové věže, která zůstala nedokončena. Roku 1556 byl kostel poškozen požárem. Od roku 1594 postavil polygonální nástavbu věže kostela B. Leoně z Locarna a završil ji atikou. Roku 1603 by¬la vestavována renesanční kruchta (italský kameník J. Rinolt, potom J. Vlach z Benátek), na níž byly roku 1607 instalovány varhany. Mezi lety 1682/95 byla k jižní straně trojlodí přistavěna trojlistá centrála kaple Panny Marie Karmelské. Požár města roku 1763 kostel nezasáhl. Roku 1764 byla znovu postavena boční kaple sv. Anděla Strážce a sv. Vincence, která se předtím zřítila. Věž v dnešní podobě pochází z roku 1805, kdy byla horní část věže zbarokizována a atiku nahradila trojitá báň. Současně byl upraven i kostel (nová okna).

[Hřbitov] ²⁾

kolem kostela byl užíván do roku 1784, zrušen roku 1827.

[Kaple sv. Lukáše] ²⁾

(na místě obchodního domu Rozvoj na nároží Zámecké a Tyršovy ulice) - postavena v letech 1729-40 jako presbytář budoucího hřbitovního kostela z daru brněnského kapitulního děkana Františka Xavera Lófflera; kostel nebyl dostavěn (ač na vedutě z roku 1728 je již zakreslen). Od roku 1880 školní kostel německé reálky. Zchátralá kaple s půlkruhovým závěrem a mansardovou střechou se sanktusníkem byla roku 1892 uzavřena a roku 1894 zbořena. Kolem býval starý, původně morový hřbitov zvaný Na Zámčisku, zřízený roku 1585 v západním koutě hradeb; pohřby do roku 1843.

[Hřbitov] ²⁾

(za někdejší Přívozskou branou, dnes Husův sad) - založen roku 1660 pro pohřbívání chudých obyvatel v době epidemií. Od roku 1784 hlavní městský hřbitov, na němž se pohřbívalo do roku 1875. Zrušen roku 1888, koncem 90. let 19. století změněn na park císaře Josefa II.

[Katolický hřbitov u sv. Marka] ²⁾

(ve východní části Hollarovy ulice) - neznámého původu; roku 1880 ještě existoval, roku 1894 již byla jeho plocha zastavěna.

[Katolický hřbitov] ²⁾

(třída 28. října, dnes sad Dr. M. Horákové) - založen po epidemii cholery z let 1872-73. otevřen roku 1875;

Židovský hřbitov ²⁾

byl v sousedství katol.hřbitova otevřen již roku 1872. Od roku 1965 postupně likvidován a přeložen na ústřední ostravský hřbitov ve Slezské Ostravě.

[Evangelický kostel] ²⁾

(Vítkovická ulice, na místě krajské vojenské správy naproti ústřednímu autobusovému nádraží) - prostá novorománská stavba s věží nad vstupem: z roku 1861, svěcená roku 1862, byla zrušena roku 1892 a zbořena v letech 1900-06.

[Hřbitov] ²⁾

Zanikl založený roku 1858.u evang.kostela

[Evangelická fara] ²⁾

čp. 97 (východní část severní strany Kostelní ulice) - dům sloužil jako fara od 80. let 19. století do zboření na počátku 20. století.

Kostel německé evangelické církve ²⁾

(Českobratrská třída) - dokončen roku 1907 (arch. K. Troll a L. Faigl, stylově ojedinělá stavba ve stylu holandské renesance, ovlivněné secesí. Stavbu kostela finančně podpořily Vítkovické železárny.

Kostel a fara německé evangelické církve později převzaty Českobratrskou církví evangelickou a Slezskou církví evangelickou augsburského vyznání.

Českobratrská církev evangelická zahájila činnost roku 1915 v kazatelské stanici, samostatný sbor ustaven roku 1919. Roku 1928 postaven sborový dům s Tranovského sálem. Později sbor převzal faru a kostel po německém evangelickém sboru (společně se Slezskou evangelickou církví augsburského vyznání); Husovo náměstí. Církev československá husitská vznikla z popřevratového přestupového hnutí; farní sbor Ostrava I.

[Metodistický kostel] ²⁾

- Sbor Evangelické církve metodistické, (Úprková ulice). Roku 1931 vybudován

pozoruhodné dílo funkcionalistické architektury s rámovou železobetonovou věží (arch. K. Kotas); zničen roku 1945.

Sborový dům Církve bratrské ²⁾

postaven po roce 1989 (před 1995) v sadu Dr. M. Horákové (bývalém hřbitově) na třídě 28. října.

Klášter milosrdných sester sv. Kříže III. řádu sv. Františka ²⁾

dnes Rektorát Ostravské univerzity (Dvořákova ulice) - velká novogotická stavba. Zrušen roku 1950.

Salesiánský ústav Don Bosco ²⁾

s kostelem sv. Josefa a domovem pro chlapce (nároží ulic Vítkovické a Dr. Malého) - konstruktivistický komplex z roku 1934. Zrušen roku 1950.

Kostel sv. Josefa ²⁾

Klášterní, selesiánů

Klášter redemptoristů ²⁾

(Kostelní náměstí) řád působil ve městě od roku 1927. Zrušen roku 1950.

Klášter chudých sester Těšitelek Božského srdce Ježíšova ²⁾

(Hornopolní ulice) - zrušen roku 1950.

Chudé školské sestry de Notre Dame ²⁾

působily do roku 1950 v sociálním domě Ludmila s dětským a studentským domovem (Hrabákova ulice čp. 1861 a Kratochvílova ulice).

[Hlavní synagoga] ²⁾

postavena v Zeyerově (dříve Pittlerově, Hviezdoslavově, Tothově) ulici, východně od hlavního náměstí, v roce 1879 (projekt stav. F. G. Bohm). Eklektická výzdoba s převahou orientálních prvků, nárožní kopule nad vstupním průčelím, plochostropý sál s více než 330 sedadly pro muže. arkádové ženské galerie s 250 sedadly v patře. Roku 1893 byla budova prodloužena o 2 okenní osy a modlitební sál zvětšen (celkem 828 sedadel). Roku 1928 byla synagoga poškozena požárem a opravena, roku 1934 radikálně zmodernizováno vstupní průčelí (arch. O. a E. Oehlerovi), roku 1939 nacisty vypálena a zbořena spolu se sousedním [obecním domem], v němž byla také modlitebna (vstup z třídy Osvoboditelů, dříve Johannyho, Sokolské, Molotovovy). Na místě hlavní synagogy je novostavba obchodního domu. Ambiciózní projekt nové ústřední synagogy z roku 1913 (arch. B. Marmorstein a R. Strass-mann). železobetonové budovy s asyrskými stavebními prvky a s centrální kopulí nad sálem s více než 1000 sedadly, nebyl realizován.

[Ortodoxní synagoga] ²⁾

vznikla v letech 1925-26 přestavbou starší budovy (tzv. Žofinských lázní z roku 1900 /krakovský arch. S. Bandrowski/, projekt přestavby arch. H. Roger) v Zerotínově (dříve Spensově) ulici severozápadně od městského jádra. Plochostropý sál 11 x 8 m. vysoký 9 m (v místech původního lázeňského bazénu), s pozdně secesním dekorem. 800 sedadel (z toho 300 na ženské galerii, obklopující sál ze všech stran), v suterénu byla rituální lázeň. Roku 1939 budova nacisty vypálena a zbořena.

[Ortodoxní modlitebna] ²⁾

postavena roku 1937 ve dvoře obytného domu - chasidského střediska - v ulici Musorgského (dříve Mozartově). Modlitební sál 8,7 x 7,8 m, se ženskou galerií v patře, byl užíván i po zničení ostatních ostravských synagog, až do zákazu židovských bohoslužeb v roce 1941. Na konci 2. světové války byla budova zničena leteckým náletem.

Morový sloup ²⁾

(Masarykovo náměstí) - z roku 1702. v roce 1960 demontován, roku 1992 znovu vztyčen.

Socha sv. Floriána ²⁾

(původně Masarykovo náměstí) - z roku 1763, v roce 1960 byla odstraněna a roku 1983 vztyčena u kostela v Hrabůvce.

Socha dobývání uhlí ²⁾

Na nové radnici, V.Mácha

Socha černé metalurgie ²⁾

Na nové radnici, V.Mácha

Socha vědy ²⁾

Na nové radnici, V.Mácha

Socha obchodu ²⁾

Na nové radnici, V.Mácha

Socha Ikara ^B)

Před novou radnicí

Pamětní deska ^B)

Zeyerova ul. Na místě Hlavní synagogy

Památník Rudé armády ^B)

je národní kulturní památka nacházející se v Komenského sadech v městském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Odhalen byl v roce 1946 v rámci oslav 1. výročí osvobození Československa. Projekt vypracoval architekt Josef Jírovec, autory výtvarného provedení jsou sochaři Konrád Babraj a Karel Vávra. Národní kulturní památkou byl památník prohlášen v roce 1978.

[Hrad] ^{2) B)}

1396. Díky archeologickému výzkumu se podařilo zjistit, že Moravská Ostrava vznikla již v 10. století. První písemná zmínka, která hovoří o Moravské Ostravě jako o městě, pochází ze závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267. Právě jeho zásluhou došlo k povýšení na město a také ke kolonizaci zdejšího kraje. Jako sídlo správy biskupského majetku na severní Moravě byla zvolena právě Moravská Ostrava. V souvislosti s tímto krokem a také se založením samostatného moravskoostravského panství došlo patrně ve 2. polovině 14. století k vybudování hradu. Až do čtvrtiny 14. století tvořila státní hranici řeka Ostravice, takže pokud by hrad vznikl v této době, stál by pravděpodobně na východní straně městského opevnění. První písemná zmínka o hradě pochází z roku 1396, kdy je zde jako purkrabí zmiňován Mikuláš Neubecke. Další zmínka pochází z roku 1446, v roce 1466 je uváděn jako propugnaculum. Posledním známým biskupským hejtmanem je Laurin z Chřenovic, který panství spravoval v letech 1484-1491.

Roku 1538 už hrad nestál. Tehdy totiž biskup Stanislav I. Thurzo daroval hukvaldskému úředníku Kryštofu Foglarovi ze Studené Vody dům, který stával na jeho místě. Vypadá to, že hrad byl opuštěn někdy na přelomu 15. a 16. století. Následně buď zanikl, nebo byl přestavěn. V roce 1585 je zde zmiňován hřbitov. V letech 1729-1740 zde byla vystavěna také kaple sv. Lukáše, zbořená roku 1894. Dnes zde stojí obchodní dům Rozvoj.

[Kostelní brána] ²⁾

Mostní, Hlavní

[Hrabovská brána] ²⁾

Vítkovická

[Přívozská brána] ²⁾

Opavská

Stará radnice ^{2) B)}

1539, pozdější úpravy i věž, nadstavěna a upravena v 19.stol. na Masarykově náměstí v Ostravě plnila funkci radniční budovy do roku 1930, kdy tuto funkci převzala Nová radnice. Ačkoliv první zmínka o ní pochází z roku 1539, přesný rok dostavby není možné doložit. V letech 1737–1780 byla radniční věž přestavěna na kvadratickou. Na vrchol byly umístěny hodiny. Do stavby se promítly prvky baroka. V roce 1829 věž zasáhl blesk a pro celkovou zchátralost měla být stržena. Nestalo se tak a věž byla důkladně opravena. Další přestavba, tentokrát v empírovém slohu, probíhala v letech 1831–1837. V roce 1859 bylo zprovozněno druhé patro. Poslední významná přestavba probíhala od roku 1874 do roku 1875, kdy byly vnější fasády upraveny novorenesančně. V roce 1885 byla přistavěna ještě jedna budova. Od roku 1931 slouží budova jako sídlo Ostravského muzea.

Nová radnice ²⁾

Prokešovo nám. 1924-9, V.Fischer, F.Kolář J.Rubý

[Farní škola] ²⁾

U sv.Václava, dřevěná v sousedství kostela

[Škola] ²⁾

Na místě farní 1827 arch.Thaller

Dívčí obecná škola ²⁾

Na místě farní, 1871-3 dvoupatrová

[Chlapecká obecná škola] ²⁾

Hlavní, 1868, později rozšířená, zbořena 1932 pro stavbu obchodního domu

[Střelnice] ²⁾

1841-8

[Stará střelnice] ²⁾

1852-91 na pravém břehu Ostravice

[Nová střelnice] ²⁾

Na Cvinglu, na jejím místě nová radnice

[Nemocnice] ²⁾

1846-8Na jejím místě 1929 obchodní dům ASO/Hutník, dnes VZP

Německá nižší reálka ²⁾

1877-9, dnes součást VŠO

Jatka ²⁾

1881, 1891 zmodernizován, rozšířena 1902 a 1924-7

Tovární škola ²⁾

1883-4 kolonie Hlubina

Infekční nemocnice ²⁾

Č.p.742, 1885 rozšířená na veřejnou nemocnici 1898 s novou velkou novo-gotickou budovou z let 1896-98; v letech 1932-37 postaveno několik nových pavilónů a hlavní budova byla přestavěna a zvýšena; později vybudován rozsáhlý moderní komplex

Katolický dům ²⁾

(Přívozská ulice, proti ústí ulice Čs. legií) - z roku 1891, v letech 1897-98 též dočasné sídlo českého reálného gymnázia

Národní dům – Divadlo J.Myrona ²⁾

(Čs. legií 14, náměstí Msgre Šrámka; dnes Divadlo Jiřího Myrona) - novorenesanční stavba z let 1891-94. středisko českého kulturního a společenského života ostravských Čechů před rokem 1918: za 2. světové války sem bylo vymístěno české divadlo, čímž zde vzniklo nynější divadlo, přestavěné po nedávném požáru

[Německý dům] ²⁾

(náměstí Dr. E. Beneše) cihlová novorenesanční stavba z let 1892-94, zničená roku 1945.

Ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů ²⁾

(Smetanovo náměstí 2) - z roku 1896 (proj. F. Neumann), roku 1925 zvýšeno o patro (arch. O. Bém); aplikace průmyslové režné architektury s gotizujícími prvky.

Centrální lázně ²⁾

(Smetanovo náměstí 7) - postaveny kolem roku 1900, později utilitárně přestavěny.

Polský dům ²⁾

(Poděbradova třída 53) - secesní stav¬ba z roku 1900 (arch. S. Bandrowski z Krakova), kulturní a společenské středisko Poláků přistěhovalých z Haliče.

Německé gymnázium ²⁾

(nyní pedagogická fakulta; Českobratrská třída) - stavba se secesními prvky, z let 1898-1901 (A. Streitt z Vídně).

[Městská hasičská zbrojnice] ²⁾

(Smetanovo náměstí) - novogotická cihlová stavba s věží, postavená roku 1898; zničena roku 1945. Hotel Slavie (Hollarova ulice) - novorenesanční, z roku 1898.

České gymnázium a reálka ²⁾

(Matiční ulice) - z roku 1898, roku 1907 rozšířené o novou budovu gymnázia (Matiční 7). Část areálu zničena roku 1944 a po roce 1945 nahrazena novostavbou.

Obchodní dům RIX, později Hutník ²⁾

(roh třídy 28. října a Sokolské) - původně z roku 1902, v roce 1928 zcela funkcionalisticky přestavěn (arch. A. Korner). Roku 1944 byl silně poškozen bombardováním, potom obnoven a přestavěn, v 90. letech 20. století nahrazen novostavbou.

Hotel Imperiál ²⁾

(náměstí Dr. E. Beneše, respektive Tyršova ulice) - z let 1903-06, roku 1951 rozšířen a zmodernizován.

Dívčí reformní reálné gymnázium ²⁾

(Matiční 18) - z roku 1906, později přestavěno.

Městské divadlo ²⁾

(Smetanovo náměstí) - postaveno v letech 1906-07 v prostoru bývalého koupaliště z roku 1875, založeno na železobetonové desce o síle 1,5 m a zpevněno železobetonovou konstrukcí (arch. A. Graf z Vídně, sochařská výzdoba průčelí E.Smetana z Ostravy); před 1. světovou válkou budova pronajímána německým kočovným společnostem, od roku 1919 sídlo českého Národního divadla moravskoslezského, v období protektorátu sídlo německého divadla, nyní Divadlo Antonína Dvořáka (hlavní divadelní scéna; opera a balet); novobarokní budova zcela přestavěna v letech 1954-55 (hlavní průčelí) a 1969-71.

Hotel National ²⁾

(dnes Paláce; třída 28. října proti ústí Nádražní ulice, ve dvoraně kavárny dnes banka Union) - pozoruhodné dílo moderny, dokončené roku 1913 (arch. W. Deininger z Vídně), později rozšiřován a upravován, čímž ztratil původní podobu.

Pojišťovna Fénix s kavárnou ²⁾

(ulice Čs. legií) - z roku 1920 (arch.F.Knobloch).

Administrativní dům Severní dráhy Ferdinandovy ²⁾

(Husova 7) - posta¬ven firmou Rozhon, rondokubistická fasáda z let 1920-21 (arch. P. Janák).

Česká eskomptní banka ²⁾

dnes knihkupectví U divadla (roh Smetanova náměstí a ulice 28. října) - tradicionální stavba z roku 1921 (arch. K. Jaray).

Banka Union ²⁾

(Nádražní třída 10, později Muzeum revolučních bojů, dnes Investiční a poštovní banka) - vznikla přestavbou vily dr. Krause roku 1922, významný objekt neoklasicistní meziválečné architektury (arch. A. Korner, sochy A. Handzel).

Živnobanka ²⁾

(Nádražní třída 12), později Státní banka československá - neoklasicistní, z roku 1924 (arch. K. Hilbert, sochy K. Dvořák).

Anglo-československá banka ²⁾

(Nádražní třída 3) - kubistická stavba z let 1923-24 (J. Gočár).

[Krematorium] ²⁾

záměr stavby vznikl již roku 1908, přípravy stavby začaly až po roce 1918, koncem roku 1921 zadán projekt V. Hofmanovi a F. Menclovi z Prahy, stavba provedena v letech 1923-24, krematorium otevřeno roku 1925 jako pozoruhodná kubistická centrála. Zbořeno v září 1980.

Policejní ředitelství ²⁾

(ulice 30. dubna) -z roku 1924.

Dům umění ²⁾

(Jurečkova 9) -konstruktivistická režná cihlová stavba z let 1925-26 (arch. F. Fiala a V. Wallenfels)

Justiční palác Krajského soudu s věznicí ²⁾

(Kratochvílova ulice) - z let 1926-29 (arch. F. Váhala).

Hornický dům s Družstevní bankou ²⁾

(palác Elektra; nároží Nádražní tří¬dy a Umělecké ulice) - z let 1924-26 (arch. F. Kolář a J. Rubý); sochařská výzdoba A. Handzel; původní zařizovací předměty kavárny a restaurace ve stylu art deco rozkradeny roku 1992.

Moravskoostravská spořitelna s knihovnou ²⁾

(severní strana náměstí Dr. E. Beneše) - monumentální klasicizující blok z roku 1928 (arch. K. Kotas).

Revírní bratrská pokladna ²⁾

(Českobratrská ulice) -z roku 1928 (arch. F. Kolář a J. Rubý).

Dělnická záložna, později Rekrea ²⁾

(roh Nádražní a Českobratrské ulice) - z roku 1928 (arch. J. Moučka).

Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurtá s kavárnou Savoy ²⁾

(roh Zámecké a Puchmajerovy ulice) - z roku 1929 (arch. K. Kotas), přízemí nevhodně přestavěno.

Ředitelství Báňské a hutní společnosti ²⁾

(ulice 30. dubna 35) - z roku 1929 (arch. J. Stockar-Bernkopf); v průčelí kamenné reliéfy od J. Kubíčka z let 1929-30 a 4 bronzové sochy.

Obchodní dům Brouk a Babka ^{2) B)}

(Smetanovo náměstí, dnes Ostravanka) -funkcionalistická stavba z roku 1929 (arch. K. Kotas), poškozená roku 1944 a snížená o patro.

Národní banka československá ²⁾

(Českobratrská ulice) - monumentální tradicionální stavba z roku 1930 (arch. K. Roš-tík a J. Rossler).

Obchodní dům Textilie ²⁾

dnes Ostravica (severovýchodní nároží třídy 28. října a Nádražní) - tradicionální stavba z roku 1930. rozšířená roku 1934.

Dům ²⁾

Vedle OD Textilie (arch. M. Frommerová), na přelomu 20. a 21. století rekonstrukce, při níž se zřítily stropy.

Občanská záložna ²⁾

(náměstí Msgre. J. Šrámka) - z roku 1931.

Obchodní dům Baťa ²⁾

(východní strana Masarykova náměstí) - funkcionalistická stavba z roku 1931 (arch. J. Svoboda a F. Stalmach).

Obchodní dům ²⁾

dnes Kleopatra (Masarykovo náměstí, v přízemí dnes prodejna hudebnin) - z roku 1932 (arch. B. Fuchs).

Budova Melantrichu ²⁾

(Nádražní třída) - z roku 1932 (arch. K. Kotas).

Okresní nemocenská pojišťovna ²⁾

(Sokolská třída) - z roku 1932 (arch. A. Farník).

Okresní sociální dům ²⁾

(ulice Odboje, u městské nemocnice) - z roku 1932 (ing. J. Stockar-Bernkopf)

Čapkova sokolovna ²⁾

(Sokolská třída) - z roku 1932 (arch. M. Kopřiva).

Obchodní dům Bechner ²⁾

později Horník (roh Zámecké a Puchmajerovy ulice) - funkcionalistická stavba z roku 1933 (arch. E. Mendelsohn).

Nemocenská pokladna soukromých úředníků ²⁾

(Sokol-ská třída) - z roku 1934 (ing. Stralín a arch. J. Svoboda).

Palác Ředitelství Ostravsko-karvinského revíru ²⁾

(Prokešovo náměstí 6) - z let 1938-40 (arch. K. Kotas, reliéf alegorie „Stvoření uhlí" od J. Laudy).

Dům kultury pracujících Vítkovic ²⁾

(třída 28. října) -otevřen roku 1961 (arch. J. Fragner).

Československá obchodní banka ²⁾

(Hollarova ulice) - mohutná dvoukřídlá nárožní budova hlavní pobočky z let 1993-94 (arch. V. Obadálek), brutalistního funkcionalistického výrazu. Proti poklesům poddolované půdy zabezpečena založením na tzv. plovoucích krách z armovaného betonu.

[Městský špitál] ²⁾

(na místě čp. 63 v Kostelní ulici, vně hradeb) - ostravský špitál doložen V letech 1477 a 1496. pravděpodobně již na tomto místě. Zrušen před rokem 1784, zbořen roku 1840.

[Městský špitál] ²⁾

(na místě čp. 100 v Kostelní ulici) - v letech 1730 a 1768 nazýván ,.lazaretkem", kolem roku 1784 převzal funkci hlavního městského špitálu, ale roku 1820 již budova neexistovala; zřejmě jej nahradil farní chudinský ústav.

Horni mlýn ^B)

majetkem ostravského rychtáře Do roku 1606 patřil Horni mlýn k přívozské rychtě

Bližný střední mlýn ^B)

majetkem ostravského rychtáře.

Valchovní dolni mlýn ^B)

…

Polni mlýn ^B)

založený za olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského.

Parní mlýn Samuely & Wechsberg ^B)

Muzeum mlynářství

Faldynovský mlýn ^B)

podle prvního majitele, vznikl teprve v roce 1666 a byl střídavě mlýnem a soukenickou valchou, většinou obojím zároveň

Ostravský mrakodrap ^B)

místně známý jen jako Věžák, je výšková budova na Ostrčilově ulici 2691/4 v Ostravě. Jedná se o experimentální bytový dům s 22 podlažími a s celkovou výškou 68 metrů. stavba probíhala v letech 1965–1968. Zpočátku sloužil svému původnímu účelu, avšak brzy začalo do bytů zatékat, proto v letech 1976–1978 proběhla rekonstrukce, po níž se začala budova užívat jako kancelářský objekt.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Moravská Ostrava

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Část Ostravy

Historie města

KOD CZ

1.P.Z.1267

MPZ 1992

Tento obvod vznikl z katastrů bývalého města Moravské Ostravy (status obce byl udělen někdy mezi lety 1267 - 1279) a bývalé obce Přívozu (1377). Natrvalo do jednoho správního celku byly obě obce spojeny v roce 1924, kdy vznikla tzv. Velká Ostrava. V letech 1960 - 1971 byly součástí obvodu Ostrava střed, jehož název byl následně změněn na Ostrava 1. 

Zakládací listina města se nezachovala, proto první písemná zmínka pochází až z ledna 1279. Píše se v ní o setkání o setkání pražského biskupa Tobiáše z Bechyně a olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku v biskupském městě Ostravě ležícím za opavskou provincií. Historici se v zásadě shodují, že městská práva byla Ostravě udělena mezi léty 1268 až 1278. Stejné nejasnosti panují okolo ostravského znaku. Nejstarší figura znaku, osedlaný kůň, tak pravděpodobně pochází z erbu prvního ostravského fojta, jehož jméno se však nezachovalo.

Postupující kolonizace města znamenala nárůst německých rodin, které měnily původně čistě slovanský charakter města. Z roku 1380 se dochoval první údaj o oddělování jmen obou Ostrav. Slezská Ostrava se psala jako Vendická (tj. Slovanská). Naproti tomu označení Moravské Ostravy jako Německé je doloženo až z konce 15. století. Zajímavostí však je, že se tak stalo v době, kdy se ve vedení města začali výrazněji prosazovat i Češi. Z roku 1396 pochází první zmínka o moravskoostravském hradu, později zaniklém někdy na přelomu 15. a 16. století.

Předbělohorské období

Po husitských válkách patřila Ostrava definitivně do hukvaldského panství (od roku 1437 do roku 1848). Z dob 15. století a 16. století se bohužel nezachovalo příliš mnoho záznamů, neboť časté požáry města nezřídka zničily i městské knihy a jiné významné dokumenty. I tak se však zachoval dostatek informací o zřejmě nejvýznamnějším ostravském pánovi té doby, Janu Čapkovi ze Sán.

V době uherských válek se olomoucké biskupství dostalo do finančních nesnází, které řešilo mj. zástavami svých statků. Dne 25. listopadu 1475 byla Ostrava zastavena Herešovi z Příluka. Olomoucké biskupství se však posléze snažilo Ostravu získat zpět, což se povedlo až biskupovi Stanislavu I. Thurzovi.

V 16. století se příznivě projevoval hospodářský růst. Kromě tradičních řemesel se v Ostravě dařilo také rybníkářství. Zpráva z roku 1531 se pochvalně zmiňuje o kvalitě kaprů a štik, které Ostravané dodávali jako naturální dávku na biskupský zámek v Kelči. Ostrava také v roce 1543 získala od biskupství pivovary, poplužní dvůr a některé peněžní dávky. Obyvatelé také neměli robotní povinnost na biskupských rybnících.

Po humanistických biskupech Stanislavu Thurzovi, Bernardu Zoubkovi ze Zdětína a Janu Dubraviovi z Doubravky získal husitské dědictví Marek Khuen, který zahájil ve své diecézi rekatolizaci. Jeho úsilí nebylo příliš úspěšné a navíc způsobilo náboženské třenice v do té doby nábožensky tolerantním městě.

Velkou ranou byl obrovský požár z května 1556, který poničil domy na náměstí i kostel. Biskup tehdy poskytl Ostravským dřevo ze svých lesů a současně je vyzval, aby město raději vystavěli z kamene. Zhruba po deseti letech bylo město znovu vystavěno a jeho hospodářství se pozvolna stabilizovalo. Současně však probíhal skrytý zápas s biskupskou vrchností, především na poli vyznání. Ostravané jako biskupští poddaní nemohli být jiného než římskokatolického vyznání, přesto celá řada z nich inklinovala k Jednotě bratrské i luterství.

V roce 1533 bylo zřízeno děkanství, které dodalo městu na vážnosti. Olomoucké biskupství se neúnavně snažilo o rekatolizaci vzpurného města, avšak počet příznivců luterství se i nadále zvyšoval. Následkem výhrůžek a trestů se nakonec městská rada podvolila a přes silný odpor obyvatel bylo luterství v Ostravě potlačeno.

Další ranou pro město byla epidemie moru na podzim roku 1585. Mezi jeho oběti patřil i ostravský děkan Ocellius. Pro obrovský počet obětí musel být zřízen nový hřbitov u městských hradeb.

Negativním zásahem do vývoje Ostravy byl nástup kardinála Františka knížete Dietrichsteina do funkce olomouckého biskupa. Kardinál se k Ostravě choval vysloveně nepřátelsky a oklešťoval měšťanská práva, jak jen mohl. Kardinál o Ostravu spolu se vším majetkem přišel v srpnu 1619, kdy jej ze země vykázali odbojní moravští páni. Avšak již 17. července 1620 skládali Ostravští opět přísahu věrnosti olomouckému biskupovi.

Pobělohorské období

Ačkoliv si kardinál Dietrichstein vyjednal ochranu svých statků před vítěznou císařskou armádou, nemohl zabránit všem škodám. Valčící vojka v okolí Ostravy požadovaly po obyvatelích potraviny, píci a peníze. V důsledku neustálých bojů byla navíc většina polí neobdělavatelných a úroda v roce 1622 tak byla mizerná. Pobyty vojsk ruinovaly rozpočet města a k tomu se přidala další morová epidemie v roce 1625.

Dne 26. srpna 1626 obsadily Ostravu dánské oddíly Mansfeldovy armády. Ty vyrabovaly, na co přišly, navíc zajaly ostravského děkana Martina Regulina. Ten se ze zajetí vrátil až 24. dubna 1628.

V roce 1637 se majitelem Ostravy stal princ Leopold I. Vilém, který byl císařem dosazen za olomouckého biskupa. Císařův syn nikdy neobdržel biskupské svěcení, navíc byl v rozporu s církevním právem současně biskupem ve více městech. Za jeho funkčního období Ostravu dobyla švédská vojska, která se stáhla až v roce 1650.

Válečné rány prohloubila povodeň v roce 1649, která změnila tok Ostravice a poškodila mlýn, domy a usedlosti v Přívoze. Voda také sebrala úrodu z polí a zaplavila nemocnici s kostelem.

Pozvolné zlepšování začalo v roce 1661, kdy biskupství potvrdilo biskupským městům (tedy i Ostravě) cechovní artikuly. Ožívalo rybníkářství a mlynářství, výnosy začaly stoupat také díky městskému mýtu. Tradičním zdrojem příjmů pak byl pivovar. K aktivizaci života přispělo obnovení druhého jarmarku konaného v den svaté Cecílie, které byl zasvěcen boční oltář v kostele svatého Václava.

Dne 13. listopadu 1723 odňal olomoucký biskup Ostravě děkanský úřad a přenesl jej do Bílovce, čím utrpěla prestiž města.

Během slezských válek sice Ostrava nebyla ušetřena zvýšených výdajů, avšak po vratislavském a drážďanském míru získala novou strategickou pozici na hranicích. Císařovna Marie Terezie potvrdila městu všechna jeho privilegia a navíc povolila konání nového jarmarku (již šestého v roce). Ekonomický růst neměl dlouhého trvání, neboť koncem 17. století byla postavena nová císařská silnice, která Ostravu míjela.

Období po objevu uhlí

První písemná zmínka o objevu uhlí na území Ostravy je z roku 1753, kdy přerovský krajský hejtman Václav Kořenský požádal o udělení výhradního oprávnění ke kutání uhlí. Jeho nález, který nebyl přesně lokalizován, však upadl v zapomnění. Ojedinělé nálezy se pak objevovaly i v dalších letech. V té době bylo známo, že se uhlí v Ostravě nachází, bylo však zřídka užíváno, neboť na dosah se stále nacházelo levné dříví z Beskyd.

První přesně lokalizovaný nález uhlí učinil v roce 1763 lagnovský mlynář Jan Augustin v údolí Burňa na území Polské Ostravy. Druhý nález byl v roce 1780 na petřkovickém Landeku. I tehdy ale uhlí nevzbudilo příliš velký ohlas. Systematickou těžbu začali až Vlčkové v roce 1787.

Období průmyslové revoluce

Železárenský průmysl

V letech 1830–1880 prošla Ostrava bouřlivou proměnou. Z malého feudálního města se stalo jedno z center těžkého průmyslu. Podnět k tomu dal profesor František Xaver Riepl z vídeňské polytechniky, který na konci dvacátých let 19. století navrhl olomouckému arcibiskupovi arcivévodovi Rudolfovi, aby v Ostravě postavil nový železárenský podnik. Tato myšlenka arcibiskupa zaujala a 9. prosince 1828 vydal zakládací listinu nové pudlovny. Ta měla původně být pouze součástí již existujících frýdlantských hutí. Původní projekt se však ukázal být nereálným, proto byla Rudolfova huť ve Vítkovicích vybudována jako samostatný závod. Jako první byla postavena pudlovací pec a provoz v ní byl zahájen 16. září 1830. Jednalo se o první takovou pec v celé habsburské monarchii. Další informace o vývoji naleznete v článku Vítkovické železárny.

Uhelný průmysl

Vzrůstající poptávka hutních podniků po uhlí způsobila nárůst jeho těžby. Zatímco v roce 1832 se v ostravsko-karvinském revíru vytěžilo 16 300 tun uhlí, v roce 1852 to bylo již 167 800 tun a v roce 1882 bylo vytěženo dokonce 2 617 700 tun uhlí. Na počátku třicátých let 19. století se Ostravsko podílelo 13 % na uhelné těžbě v českých zemích, zatímco v osmdesátých letech to bylo již 37 %.

Do roku 1848 patřily mezi obce nejvíce ovlivněné těžbou Polská Ostrava, Moravská Ostrava, Hrušov a Michálkovice. Ve zbývajících lokalitách se začalo těžit po roce 1849. Zajímavá byla skladba investic: do dolování investoval hrabě Vlček, olomoucký arcibiskup, rakouský stát, Josef Zwierzina či Salomon Mayer Rothschild. Právě Rothschildové měli v osmdesátých letech pod kontrolou polovinu veškeré ostravské těžby.

Ostatní průmysl

Vedle železárenského a uhelného průmyslu se v Ostravě začala prosazovat i jiná průmyslová odvětví. A tak roku 1851 byla v Hrušově otevřena První rakouská továrna na sodu. V roce 1865 byla založena továrna na rafinaci petroleje a parafínu. Potravinářský průmysl byl v Ostravě zastoupen jen velmi slabě, prakticky se jednalo o měšťanský pivovar, mlýny a lihovary. Krátkou kapitolou byl moravskoostravský cukrovar (v letech 1848–1859). Mnohem větší rozmach zaznamenalo stavebnictví, jen cihelen bylo v Ostravě minimálně deset a stavebních firem sedm.

Období nejvýznamnější průmyslové oblasti v monarchii

Od roku 1880 až do konce habsburské monarchie v roce 1918 se Ostrava stala nejvýznamnější průmyslovou oblastí Rakouska-Uherska. Hospodářský potenciál aglomerace, hustota osídlení a další aspekty způsobily, že se město stalo významným ekonomickým a politickým faktorem v českých zemích i celé říši.

Uhelný průmysl

Těžba uhlí převzala majoritní podíl na průmyslové výrobě města. V roce 1892 pracovalo 53,5 % lidí v uhelném průmyslu. Zatímco v roce 1892 se vytěžilo v celé aglomeraci 2,7 milionů tun uhlí (v Moravské Ostravě 638 tisíc tun), v roce 1914 to bylo již 4,4 milionů tun (v Moravské Ostravě 767 tisíc tun).

Železárenský průmysl

V rámci aglomerace na druhém (v Moravské Ostravě na třetím) místě byl průmysl železa, kovů a strojírenství. Výroba se postupně koncentrovala na území Moravské Ostravy, Vítkovic a Zábřehu nad Odrou. V roce 1893 se vyrobilo 193 tisíc tun surového železa, v roce 1900 to bylo již 260 tisíc tun a v roce 1912 stoupla produkce na půl milionu tun surového železa. Vítkovické železárny v roce 1889 dokonce vyvinuly tzv. vítkovický pochod, což byla nová metoda výroby oceli, která se používala pro většinu vyráběné oceli.

Ostatní průmysl

Hrušovská chemička i nadále expandovala a rozšiřovala svou výrobu. Rafinerie minerálních olejů byly v Ostravě dokonce dvě. V roce 1892 byla v Zábřehu nad Odrou postavena továrna na zpracování vedlejších produktů koksování. Velký rozmach zažívalo také stavebnictví. Potravinářství však bylo prakticky zcela vytlačeno, zastupovaly jej prakticky jen místní pivovary.

Podnikání

Spolu s průmyslem ožívalo také živnostenské, obchodní a finanční podnikání. Soustředilo se především do Moravské Ostravy. Tradičně silně byly zastoupeny pohostinské živnosti. S rozmachem průmyslu působili i živnostníci do té doby v Ostravě neznámí, jako povozníci, fiakristé a drožkáři. Pikantní byl provoz několika desítek nevěstinců v ostravských ulicích. V roce 1898 zde otevřela svou pobočku Živnostenská banka, ve stejném roce vznikla i první místní banka (Moravskoostravská obchodní a průmyslová banka).

Období v samostatné československé republice

Po vzniku samostatného československého státu přešly postupně veškeré úřady do rukou českých zástupců. Složitá národnostní situace na Ostravsku si vyžádala reorganizaci místní správy a vedla ke vzniku konceptu tzv. Velké Ostravy. Přesto však Ostrava neměla takové postavení, jako jiná města srovnatelná významem a velikostí. Na rozdíl od např. Olomouce či Opavy neobdržela vlastní statut (charakter politického úřadu první stolice). Ve městě se nenacházela ani obchodní a živnostenská komora.

Báňský a energetický průmysl

Ačkoliv odbytové podmínky na nově vzniklém trhu Československa nebyly jednoduché, pozice Moravské Ostravy byla příznivá. Zdejší těžký průmysl mohl přímo uspokojovat požadavky na výrobky, které jiné oblasti specializované na lehký průmysl nemohly nabídnout. I v Ostravě se však projevil útlum během hospodářské krize. Hlavním zdrojem příjmů bylo samozřejmě uhlí, kterého se např. v roce 1929 vytěžilo jen v Moravské Ostravě 2 291 900 tun (v celém revíru pak 5 746 000 tun). Stejně důležitá byla produkce koksu, který nacházel uplatnění nejenom na tuzemských, ale také na zahraničních trzích. V Moravské Ostravě se tak v roce 1929 vyrobilo 1 889 000 tun koksu (v celém revíru pak 1 997 400 tun). Ruku v ruce s průmyslem uhlí a koksu šla výroba elektrické energie, která v roce 1929 dosáhla 276 056 000 kWh.

Hutní a strojírenský průmysl

Největším průmyslovým podnikem Moravské Ostravy byly Vítkovické železárny, které dokázaly překonat dopady hospodářské krize rychle a bez větších ztrát. Kromě běžného sortimentu začaly produkovat také výrobky pro zbrojní účely. Kromě Vítkovických železáren působily na území města i jiné podniky s podobným zaměřením, ty však na trhu zabíraly podstatně menší podíl.

Chemický průmysl

Kromě již zavedených chemických podniků vznikly v Ostravě i jiné chemické závody. Jmenovat lze např. Moravskoostravské chemické závody, Přívozské závody minerálních olejů či Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Největším zásahem do rozvoje chemického průmyslu však bylo založení Československých továren na dusíkaté látky v Mariánských Horách.

Stavební průmysl

Zatímco výstavba bytů a jiných obytných prostor spíše živořila, obchodní výstavba zažívala pravý boom. Obchodníci ve velkém rekonstruovali a přistavovali, movitější dokonce zahájili výstavbu vlastních velkoobchodů, z nichž některé patřily ve své době k největším svého druhu ve střední Evropě. V roce 1928 byla dokončena přístavba obchodního domu Rix, o rok později byl postaven obchodní dům Brouk a Babka. Čilý obchodní ruch přilákal pozornost bank, které si zde začaly stavět reprezentativní sídla. Vzrostl také počet nově postavených administrativních budov, z nichž nejvýznamnější byla Nová radnice. V meziválečné době vznikly v Moravské Ostravě také dvě vynikající stavby moderní architektury od dvou velkých osobností mezinárodního stylu (funkcionalismu), obchodní dům Pešat od Bohuslava Fuchse a obchodní dům Bachner od Ericha Mendelsona.

Období protektorátu

Letecký pohled na Moravskou Ostravu (rok neznámý)

Dne 10. října 1938 obsadily německé oddíly tzv. páté pásmo, čímž posunuly hranici Německa až k Moravské Ostravě. Tím způsobily značné zásobovací i odbytové problémy. Německá okupace pak vyvrcholila 14. března 1939, kdy od 17. do 20. hodiny proběhlo obsazení zbytku města. Německá menšina nadšeně vítala své „osvoboditele“ a horlivě pomáhala zavést německý pořádek. Ten se mj. projevil zavedením jízdy vpravo, takže již 15. března 1939 ve čtyři hodiny ráno vyjela první ostravská tramvaj po pravé koleji.

Veškeré ostravské průmyslové podniky v českém vlastnictví byly obratem ruky převedeny na německé společnosti. Nejvýznamnější pozici na Ostravsku tak získaly Göringovy závody. Nacisté věnovali největší péči těžbě uhlí a výrobě koksu, které potřebovali pro rozšíření zbrojní výroby. Těžbu uhlí neustále navyšovali, aniž by se ohlíželi na devastující následky neuvážené těžby.

Válečná ekonomika Ostravy vyvrcholila v roce 1943, poté s blížícím se kolapsem německé říše klesala výroba, vázly dodávky i odbyt, přibývalo sabotáží.

Jedním z mála pozitivních důsledků okupace bylo připojení Slezské Ostravy (a dalších slezských obcí) k Moravské Ostravě, čímž se naplnila původní myšlenka Velké Ostravy.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	113.709 (74%Č)
1930
1947
1961
1970
2001

www odkazy

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Karel Kuča, Města a městečka v Č. na M. ve Sl.- 4.díl

A)

B) cs.wikipedia.org (28.3.2011)

 fotografie

Mariánské Hory >>

Hrabůvka

Přívoz

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ^B)

Jedná se o 36,43 m dlouhou a 27 m vysokou stavbu. Použit byl historizující sloh novogoticko-románský. Půdorys je tvořen lodí ve tvaru kříže, do níž je vepsána oválně protáhlá rotunda. Rotunda má klenbu s velkým rozpětím podle Monierova systému. Ačkoliv podle původních plánů měla být kopule nad křížovou lodí, z finančních důvodů nebyla stavba realizována.

Po obou stranách průčelí kostela tvořeného pavlánem stojí 67 m vysoké věže v gotickém stylu. Ve věžích jsou zavěšeny celkem tři ocelové zvony z roku 1921 vyrobené Vítkovickými železárnami, které nahradily původní pětici zvonů ze zvonoviny. Ve východní věži je umístěn největší zvon Maria (1350 kg), v západní věži pak prostřední zvon Metoděj (850 kg) a malý zvon Aloisius (475 kg).

Pavlán zastřešuje hlavní vchod, nad kterým se nachází velké gotické okno. Rozeta původně zobrazovala obraz Neposkvrněného srdce Panny Marie, během druhé světové války však byla zničena. Za hlavním vchodem se nachází chrámová předsíň oddělená od hlavní lodi kovanou mříží. Pravá část předsíně tvoří kapli Bolestné Panny Marie, ve které je umístěn oltář a Pieta. Nad předsíní se nachází kůr s varhany. Ty mají 28 rejstříků, dva manuály a mechanickou trakturu. Původní barevná okna s obrazy Panny Marie byla během války zničena a již nebyla obnovena.

Hlavní oltář z roku 1926 je v pseudogotickém stylu. Přední spodní část je z bílého kararského mramoru, zatímco zadní část je pískovcová. Původní oltář však byl dřevěný. V retabulu je obraz Neposkvrněného početí Panny Marie od malíře Františka Ženíška, který daroval olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. V oltáři jsou umístěny ostatky svatého Bartoloměje, Fruktuosa a Longina. V chrámové lodi se nacházejí ještě dva vedlejší oltáře, každý u bočního vchodu. Kazatelna s přístřeškem je dřevěná

Nová Ves >>

Vítkovice >>

Zábřeh nad Odrou

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 11.12.2013