Ostravice

Kostel Nejsvětější Trojice ^B)

ž do roku 1784 patřila Ostravice i se svým dalekým okolím k frýdlantské farnosti. V roce 1782 vydal rakouský císař Josef II. nařízení, aby byly zřízeny nové farnosti a zbudovány nové kostely všude tam, kde jsou věřící odděleni od farního kostela horami, vodou, špatnými cestami a velkou vzdáleností. Kostely byly stavěny narychlo podle jednotného jednoduchého plánu a byly vybavovány zařízením ze zrušených klášterních a poutních kostelů.

Římskokatolický farní kostel v Ostravici byl postaven v letech 1788 – 1789. Posvěcen a předán do užívání byl na podzim roku 1790. Byl postaven v tzv. pololidovém slohu, připomínající baroko, jako jednolodní oddělená stavba s rovným stropem. Nachází se v severní části obce, těsně při hlavní silnici.

Cennému interiéru vévodí hlavní oltář, křtitelnice a další zařízení, které sem bylo dovezeno ze zrušeného klášterního kostela Augustiánů Eramitů ve Fulneku. Velmi cenný je také nadoltářní obraz Nejsvětější Trojice od moravského barokního malíře Bohumíra Herberta z roku 1706 a renomovaný fulneckým malířem Jiřím Frammelem v roce 1784. U hlavního oltáře jsou čtyři dřevěné barokní sochy sv. Petra, sv. Pavla, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Na evangelní straně je boční oltář s obrazem Panny Marie Růžencové s reliéfem sv. Barbory. Kostelní varhany pocházejí z roku 1901 z dílny firmy Riegr Krnov. Kostel má renomované nástropní fresky.

V roce 1999 byl římskokatolický kostel v Ostravici vyhlášen kulturní památkou České republiky, jako příklad venkovské církevní architektury z konce 18. století.

Evangelický kostel ^B)

byl vystavěn v letech 1873 – 1874 a vysvěcen byl 24. července 1874. Je to jednoduchá obdélná stavba a polygonálně ukončeným ustoupeným presbyteriem a s přistavěnou sakristií na severu. Průčelí kostela dominuje štíhlá zvonicová věž zakončená jehlancovou střechou. Do kostela se vstupuje zajímavým portálem se dvěma polosloupy zakončenými korintskými hlavicemi. Pilastry bočních fasád jsou ukončeny zajímavými štukovými dekory ve stylu „oka božího“.

Farní kostel Českobratrské církve evangelické na Ostravici se nachází na hraně prudkého svahu nad pravým břehem řeky Ostravice, naproti centru obce s bývalou arcibiskupskou pilou a nádražím. Zmínka, že kostel stojí nad pravým břehem řeky Ostravice znamená, že neleží na Moravě, jako obec Ostravice, ale ve Slezsku a územně tak původně spadal do katastru obce Staré Hamry. Této části Starých Hamer se původně říkalo Hamrovice.

Fara

...

Evangelická fara

...

Hřbitov

...

Socha sv.Jana Nepomuckého ^B)

Nachází se takřka v samém centru obce, ve stínu vysokých lip, nedaleko obecního úřadu. Je umístěna na přes 2 metry vysokém zdobném podstavci s latinsky tesaným nápisem a znakem olomouckého arcibiskupa nad ním.

Přesné datum vzniku sochy není známo. Na soše nenajdeme žádné vytesané datování a jediným vodítkem mohl v minulosti být již zmíněný znak olomouckého arcibiskupa, vytesaný na podstavci. Bohužel v současnosti je znak tak zvětralý, že se může pouze určit, že jde o znak jednoho z olomouckých arcibiskupů, majitelů zdejšího kraje. Pro tuto dobu připadá ale v úvahu 4 – 5 osob zastávajících tento církevní úřad.

Podle stylu sochařské práce a podobností se srovnatelnými sochami v nedalekém okolí lze usuzovat, že socha vznikla v první polovině 18. století. Samotná socha sv. Jana Nepomuckého je zhotovena poměrně kvalitně a odborným způsobem, což do jisté míry vylučuje jako autora místní kameníky a sochaře. Sv. Jan Nepomucký je zobrazen v bohatě řaseném kněžském rouchu a s křížem v levé ruce.

Socha se nachází ve stavu, kdy je poměrně viditelně porušena vlivem působení počasí a exhalací, a zasloužila by si pro svou vzácnost v co nejbližší době rekonstrukci.

Železný kříž ^B)

Před kostelem

Srub Petra Bezruče ^B)

Básník Petr Bezruč, vlastním jménem Vladimír Vašek, se narodil roku 1867 v Opavě. Jeho otec byl středoškolským profesorem. V roce 1873 byl přeložen do Brna, kde Vladimír navštěvoval Slovanské gymnázium. Po nedokončeném studiu klasické filologie v Praze se stal od roku 1889 pracovníkem na poště. V roce 1891 byl přeložen na poštu do Místku.

Zde vzniká osudové přátelství s učitelem, divadelníkem a vlastencem O. B. Petrem. Ten obrátil Vaškovu pozornost k sociální a národní otázce Slezska. Oba psali verše, spolu vyráželi na túry po kraji, kde Petr seznamoval Vaška s historií a problémy jednotlivých vesnic.

Roku 1893 se Bezruč vrátil do Brna, kde zůstal pracovníkem nádražní pošty až do roku 1828. Od roku 1939 pak žil samotářským životem v Kostelci na Hané. Roku 1945 byl jmenován národním umělcem. Petr Bezruč zemřel roku 1958 v Olomouci.

Bezruč publikoval jedinou sbírku Slezské písně. Jeho básně se nicméně staly jedním z hlavních a stále živých pramenů české moderní sociální poezie 20. století. Bezručovy básně jsou drsné a dramatické, jsou inspirovány odporem proti sociálnímu a národnímu útlaku v rodném Slezsku, svým dramatickým patosem a symbolikou přerůstají až do podoby lidového mýtu. Slezské písně vznikaly dlouhá léta a obsahují básně z různých období autorova života.

Srub Petra Bezruče je ve správě Slezského zemského muzea v Opavě, které ho získalo jako součást dědictví po básníkovi. Obytná část srubu byla ponechána v původní podobě i se zařízením interiéru, který si Bezruč sám navrhl. V přilehlém dřevníku byla v roce 1983 zbudována expozice s názvem „Krajem Petra Bezruče“. Návštěvník srubu zde nalezne nejen autentické prostředí letního příbytku básníka, ale nutně chodí v jeho stopách, dotýká se životních příběhů básníka a především může poznat prostředí díla kraje pod Beskydem.

Dřevjanka „U Zbuja“ ^B)

je původní beskydská usedlost z roku 1836, která se nachází v lokalitě „Na bílém“ u turistické trasy na Lysou horu z Ostravice. Až do roku 1998 se na místním gruntu hospodařilo. Po rekonstrukci slouží od roku 1999 jako horská chata. Díky své poloze u křižovatky turistických cest na Lysou horu se bývalá usedlost stala známou zastávkou při horském putování, ať už pěšky, na kole nebo na lyžích. Jméno dřevjanky zřejmě souvisí s jednou s nejkrásnějších legend Slezských Beskyd, ke které patří propodivné pověsti o beskydském zbojníkovi Ondrášovi z Janovic.

Zbojník Ondráš žil v letech 1680 – 1715 a byl prvorozeným synem janovického fojta Ondřeje Fucimana a jeho ženy Doroty. Jeho rodina patřila k nejbohatším selským rodům na frýdeckém panství. Ondrášův otec dostal svého času k užívání na 20 let Lysou horu. Do školy chodil Ondráš ve Frýdlantě a pak na Gymnázium v Příboře. Pro svou odbojnost, ba přímo divokost, byl však po šesti letech ze školy vyloučen. Ondráš se narodil v době, kdy byli sedláci zle utiskováni vrchností, která pošlapávala jejich odvěká práva, dokonce i nařízení samotného císaře.

Ondráš s kamarádem Jurášem a dalšími vyrazili do hor – na Ostravici. Na Lysé hoře založili zbojnickou družinu, jejíž společníci byli z Malenovic, Raškovic, Sedliště, Staříče, Paskova, Starého Města u Frýdku, od Těšína, ale i od slovenské Turzovky. Tak se zrodil legendární zbojník Ondráš, který chodil po beskydských dědinách a se svou zbojnickou družinou napravoval panské křivdy a útisk na prostém lidu.

Škola

…

Zpět na okres

Panství

Politický i soudní okres Místek

1951 osamostatněna obec Bílá

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >>

Obec Ostravice vznikla ve druhé polovině 16. století.

První písemná zpráva pochází z roku 1581 z urbáře hukvaldského panství, kde se o ní píše jako o vsi OSTRAWICZE.

Osídlování Pobeskydí postupovalo v důsledku tzv. pasekářské a valašské kolonizace jak z české, tak i z polské strany. Levý moravský břeh řeky Ostravice byl hraniční oblastí českého státu, na pravém břehu řeky se rozkládalo Slezsko.

Osadníci osídlovali i méně přístupné horské oblasti, budovali zde své usedlosti, zpřístupňovali horské lesy, chovali dobytek, robotovali v lese. Tak docházelo k postupnému rozšiřování obce, která se během dvou století rozrostla kolem řeky, až k Frýdlantu nad Ostravicí, Horní Bečvě, Bílému Kříži a na Bumbálku a až do roku 1951 patřila mezi největší obce. Její rozloha tehdy činila 104,4 km². Dnes má Ostravice rozlohu necelých 29 km², počet obyvatel k 1.6.1999 byl 2281.

Obec a letovisko na stejnojmenné řece, nacházející se pod Lysou horou, asi 5 Km jižně od Frýdlantu nad Ostravicí. V obci je soustředěn dřevařský průmysl. Obec vznikla kolem hamrů při menších nalezištích železné rudy. V letech 1905-08 zde byla postavena místní železniční dráha. Významným památníkem je v místní části Hamrovice Bezručův srub. V posledních letech se Ostravice stala základnou pro pěší turistiku v oblasti Beskyd. Zvláště je východiskem pro pěší tůry na Lysou horu, Smrk. V okolí obce jsou také vyznačeny trasy pro příznivce horské cyklistiky.

V obci se nachází pošta, zdravotní středisko, lékárna, benzínová čerpací stanice, kadeřnictví a holičství, restaurace a další služby.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	3000
1930
1947
1961
1970
2001

www.obec-ostravice.cz

www.ostravice.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) ostravice.cz (1.3.2011)

B) obec-ostravice.cz (1.3.2011, 23.12.2013)

C) ostravice.multimedium.cz (1.3.2011)

fotografie

Beskyd