Historie obce Kozlovice, politický okres Místek

Zpět na Kozlovice

Historie obce

Kozlovice, politický okres Místek

2. světová válka

Poprvé dotkla se válka Kozlovic v srpnu 1944, kdy po náletu angloamerickýclh letadel vraceli se dělníci v hloučcích po silnici Ostrava - Brušperk - Kozlovice. Sbíral je autobus a odvážel k napjatě čekajícím rodinám. Do Kozlovic se tehdy nevrátili 2 dělníci : Eduard Krpec a Bohumír Urbiš. A tak sklonek roku 1944, jakož i začátek roku 1945 byl prožíván ve strachu a úzkosti o osud spoluobčanů, pracujících roztroušeně po celém Německu, tzv. "říši" nebo "rajchu", z titulu "nasazení", jakož i v obavách o život otců a synů, kteří každodenně odjížděli za prací do Mor. Ostravy, kde byli vystaveni účinkům častých náletů. Čím blíže byla východní fronta, tím více také zdejší obci se vtiskovaly znaky vojenského života. V únoru ubytovala se ve zdejší obci německá jednotka. Zabrala celou školu, sály pohostinství u Tomášů i Řehánků a některé soukromé byty. Dnem i nocí pracovala rotačka o chrlila haldy map. Celkem bylo ubytováno asi 60 mužů a důstojníků.

Koncem února nabyla pak obec ještě frontovější tvářnosti. Po státní silnici Frýdek - Rychaltice - Příbor se netrhly proudy ustupujících německýcih jednotek, které za sebou vlekly bosé vězně a zajatce, civilní evakuované obyvatelstvo i s dobytkem.

Vše táhlo za neznámým osudem na západ, horečně utíkalo před Rudou armádou, stojící již hluboko za Vislou. V noci zářily na nebi mohutné záře raket.

Kozlovicemi rovněž projížděla nejrozmanitější směs různě naložených rozlámaných povozů, které táhli unylí koně za surového pobízení tupých příslušníků organizace, jež byla svým otrokářstvím smutně proslulá a byla pojmenována po svém zakladateli "Todt". Byl to ubohý pohled na zkrachovalou hrdost "pánů". Stalo se, že jeden občan při pohledu na takovou mdlou kolonu dal znáti, že jeden kůň již daleko nepůjde.

Tu rozzuřený vozka, mávaje občanu nad hlavou bičem, řval a posuňky dokládal, že pojde-li kůň, zapřáhne tam jeho a požene klusem.
U Jana Tabacha, čp. 39 se ubytovali začátkem března příslušníci org. Todt a počali terorizovat. Denně požadovali 20 mužů z místního obyvatelstva na úpravu silnic, ačkoliv cesty byly dostatečně široké a sjízdné po rozhrnutí pluhem na sníh. Jejich velitel potřeboval denně jednu přípřež na vyjížďky, aby prý ohledal stav silnic. Měl veliký plán, že z jara se budou opravovat naše sešlé silnice. To budou pracovat všichni i ženy a děti jako v Polsku. Ale na tak rozsáhlé opravy silnic již nezbylo času. Sebevědomý komandant šetřil své ubohé koníčky, aby mohl co nejrychleji, až toho bude třeba uprchnout. Jednoho dne se všichni ztratili.
Koncem března požadovala jiná skupina německého vedení Hukvald výpomoci obce Kozlovic v počtu třiceti mužů denně. Začalo se s budováním rozsáhlé protitankové uzávěry na okresní silnici Kozlovice - Hukvaldy, v soutězce v Rybím mezi mostem a mlýnem. Sváželo se veliké množství dobré kulatiny. Každý den mělo nastoupiti 30 mužů. Mělo vykopati asi 30 jam, 1,80 m hlubokýcih a 60 cm širokých, do kterých se měly zasadit silné kmeny, aby vznikla pevná uzávěra. Tyto práce byly sabotovány. Přicházelo vždy značně méně lidí, takže výkop se děl velmi zvolna. Závěru vlastně dokončila jakási zvláštní skupina z Brušperka.
Na silnici pod obecním lomem (v Rybím) byla vystavěna ještě jedna menší uzávěra. Současně stavěli podobné uzávěry v obcích Myslíku a Tiché.

Prakticky nebylo těchto uzávěr nikdy použito, protože hlavní nápor Rudé armády přišel z docela jiného směru - místo od severu, od východu. Po přejití fronty se o dříví podělilo místní obyvatelstvo.

Měsíc duben byl prožíván v předtuše událostí blížící se fronty. Přemýšlelo se a debatovalo o vhodných úkrytech a o tom, jak zachrániti sebe a nejnutnější. Projížděly trény německého vojska, různé štáby hodnotily terén, zvláštní skupiny zákopníků připravovaly mosty k vyhození do vzduchu. To vše pozorovalo obyvatelstvo s úsměškem a tichou radostí, jakož i s trpkou otázkou, co přinesou nejbližší dny. Konec dubna nabýval již dramatických forem. Stálá posádka z obce kvapně ujíždí. Spojenecká letadla jsou na obzoru denním zjevem. Palba děl od Mor. Ostravy je zřetelná. Z vršků Kazničova a Myslíkovských vrchů je pozorován pás kouře a ohně - to fronta svírala slezské hranice severně od Mor. Ostravy. Večerní nebe je plno rudé záře. Dodávka elektrického proudu byla přerušena, nebylo světla ani čerstvých rozhlasových zpráv. Nebylo novin. Každý se připravoval na nejhorší.

Poslední dny dubnové a první dny májové znamenají sled nepřetržitých transportů všech možných druhů, hlavně po pádu Mor. Ostravy (30. dubna), kdy část německých jednotek severně a východně Mor. Ostravy unikala zajetí po ose Mor. Ostrava bud' přímo do Frýdku nebo přes Těšín a odtud na Příbor a Nový Jičín, nebo po všech hlavních a pobočných cestách na Frýdlant a pak dále přes Kunčice p. O. nebo Kozlovice do Frenštátu p. R. Silnice Frýdlant - Lhotka - Kozlovice - Tichá - Frenštát byla přeplněna vojskem, povozy a děly. Vysoko se zvedal prach nad upalujícími kolonami, mizejícími v dáli pod Javorníkem.
Po odchodu jedné jednotky přišla ihned druhá a tak se střídaly až do pátku do rána dne 4. května 1945. Zahrady byly přeplněny koňmi, pro které se bezohledně snášely třebas poslední otepi sena nebo slámy a zrno ze sýpek. Hustý déšt dodával všemu ještě ponuřejšiho vzhledu.

Děti, ženy a mnoho součástí živého i mrtvého inventáře se stěhovalo z vesnic do samot, hlavně do chalup pod Ondřejníkem na Bahenné, v Tělacim a do sousední vsi Měrkovic. Ve staveních zůstali jen muži, kteří chránili majetek před úplným rozkradením.
V pátek 4. května přišly jednotky německého bojového sledu. Byli to vesměs bezohlední surovci, označení umrlčí hlavou nebo protěží, kteří ničeho a nikoho nešetřili. Běda, kdo se jim jen trochu ,postavil na odpor ! Přijely i tanky a mnoho děl, která byla rozestavena za vesnici vý¨chodně od kostela a zamířena na silnici Kozlovice - Lhotka.

V sobotu dne 5. května počali Němci rozestavovat hlídky a okraji Kozlovic.

Přední hlídky Rudé armády byly ráno 5. května 1945 na severním okraji Myslíku, východně Ihotky a západně Kunčic p. O. ve všeobecném postupu na západ.

Dopoledne objevila se na hřišti SK Kozlovice skupina asi 6 mužů, kteří přišli z Frýdlantu a donesli zprávu, že ve Frýdlantě ustupující Němci zajímají české muže a odvlékají sebou. Taktéž se doneslo z Mysliku, že tam jsou zajati všichni muži. Později se potvrdila pravdivost těchto zpráv. Na Myslíku popravili Němci v noci z pátku na sobotu 4. května v Zátopkově lomu 11 mužů z Palkovic ranou do týla. Po těchto zprávách se většina mužů, kteří to zaslechli, odebrala do lesa. Ustupující nacističtí "hrdinové" zabírali pak vše, co se jim hodilo. Strhávali svá vyznamenání, dístinkce, která tak pyšně vystrkovali na obdiv a pálili je. Pálili i spisy a sklady dobré ještě výstroje. Cítili, jak se obchvat svírá. Kleště Rudé armády bezpečně stahovaly svá ramena přes Moravskou bránu k Olomouci a od jihu podél řeky Moravy. Němci to věděli a bylo jim úzko.

S první hlídkou Rudé armády setkali se již v sobotu dopoledne hajný Podlas v Prostředním Ondřejníku. Hlídka měla asi 6 až 9 mužů. Byla vybavena vysílací a přijímací stanicí. Téhož dne ráno prošla jiná hlídka Rudé armády okolo budovy arcibiskupské lesní správy v Kozlovicích.

Těsně před polednem nastal boj o vesnici Lhotku. Na Mysliku se bojovalo o střed vesnice. Kouř vypálených domů ve Lhotce i na Myslíku, rachot kulometů, pušek a hvízdání dělostřeleckých granátů ohlásily, že Kozlovice jsou v pásmu fronty. Mocná dělostřelecká a ku4ometná palba se ozývala po celý pátek a sobotu dopoledne z Kunčic pod Ondřejníkem. Ruské granáty vybuchovaly na Strážnici a německé zase na okrajích Lhotky.

V sobotu odpoledne došlo k ústupu německého bojového sledu. Prchající okupanti pobrali kdejakého koně i s povozem, sháněli nervosně jízdní kola, terorizovali každého, koho jen potkali. Zabíjeli a odváželi kdejaký dobytek.

Sovětská děla, pálící od Lhotky na německé tanky na silnici v Kozlovicích, zasáhla několik domů ve středu vesnice Kozlovic. Odpoledne byl osvobozen Myslík a Lhotka. Kozlovice očekávaly své osvobození od jednotek Rudé armády, které postupovaly ve směru Frýdlant - Lhotka. K večeru rozpoutala se palba mezi německými zajištovacími hlídkami a předními jednotkami Rudé armády, postupujícími od Lhotky.

Německé hlídky se zachytily v budovách okolo silnice Lhotka Kozlovice, kde se úporně bránily až do večera. Velmi utrpěl za těchto bojů dům Františka Boráka, Kozlovice čp. 399. Teprve k večeru, když Němcům hrozilo obklíčení rudoarmějci, kteří pronikli na Bahennou, ustupují německé hlídky kvapně s nastávajícím soumrakem údolím potoka přes samoty Jarošov do vesnice Kozlovice a odtud směrem na "Kotly" dále.

K úplnému vyklizení obce okupanty došlo mezi 22. hodinou a .půlnocí. První Ihlídky rudoarmějců vnikly za večera mezi 19. a 23. hodinou na Bahennou a do samot podél silnice Lhotka - Kozlovice. Brzy po půlnoci vnikají do vesnice samotné. .

Za ranního rozbřesku vracejí se muži z lesů, sundávají protivné dvojjazyčné nápisy s obchodů a škol. Od rozednění projíždí vesnicí nesmírná masa rudoarmějců v autech, s koňskými povozy a děly. Udivené obyvatelstvo schází se okolo silnic v houfech, provolává slávu vítězům a nabízí občerstvení.

Vojna v letech 1955-1957

Povinná vojenská služba letos (2004) končí, také povinné odvody jsou zrušeny. Jaké to bylo na tehdy dvouleté vojně (říjen 1955 – 57)?

Počátek ještě za ministra národní obrany Alexeje Čepičky (odvolán v dubnu 1956) byl typický např. tím, že jsme nikdo nevěděli ještě ani na shromáždění branců v Ostravě, kde si nás přebírali poddůstojníci, kam nás pošlou. Na dotazy v noci ve vlaku nám řekli, že nás vezou do krásného moravského města – až na nádraží při vystupování jsme zjistili, že jsme v Brně.

Tam nás čekal tzv. přijímač a poddůstojnická škola – vojna jako řemen, vše v poklusu od budíčku do nočního nástupu a čepobití, v noci časté poplachy. Jen někdy hodinový odpolední odpočinek a večer hodinové osobní volno.
Sloužil jsem u 16. dělostřeleckého pluku v Brně - Králově Poli v Jaselských kasárnách (nyní zrušených - nedávno se tam natáčely televizní Četnické humoresky) a v létě ve výcvikovém táboře Libava pod kótou 611.

V létě, ke konci poddůstojnické školy, si nás deset vojáků dal zavolat bez uvedení důvodu zástupce pro věci politické nadpor. Novotný. Odděleně, po jednom, s námi projednával nabídku ke vstupu do KSČ. Byl jsem volán první, členství jsem odmítl (stejně se nás zachovalo devět), jen jeden přihlášku podepsal a už druhý den byl odvelen do školy důstojníků v záloze.
Byla to doba zajímavá. Po výměně ministra Čepičky za Lomského došlo i v naší armádě k určité znatelné „oblevě“. Tak se mohlo např. stát, že i přes odmítnutí členství v KSČ jsme byli na závěr PŠ vyhodnoceni buď odznakem vzorný voják, nebo vyfotografováni před zástavou. Zajímavé také bylo, že jsem byl začátkem října za mazáky určen k přivítání nováčků na slavnostním nástupu pluku, a to hned po veliteli pluku majoru Novákovi. Nikdo mě necenzuroval, mohl jsem říci, co jsem chtěl. Všechny jsem přivítal, pochválil právě zavedené každoroční dovolenky a poukázal na tradici pluku. Věděl jsem, že před válkou byl v kasárnách slavný legionářský 6. Hanácký pluk, ještě za nás zde sloužil jako civilní správce budov důchodce – legionářský kapitán.
Vůbec zajímavé bylo, že velitelem pluku byl major Novák (hodně podobný majorovi Terazkymu z Černých baronů) a jeho zástupcem (mnohem serióznější typ) podplukovník Jiříček. Povídalo se, že velitel mjr. Novák a zástupce pro věci politické kapitán Král byli jediní, kteří věděli, co bylo v bednách dovezených a hlídaných ve skladech kasáren před měnovou reformou v roce 1953 – byly to nové peníze, které pak byly rozvezeny po republice.

Už v té době by se těžko našel důstojník v aktivní službě, který nebyl členem KSČ, ale přesto byly mezi nimi velké rozdíly, hlavně ti v PŠ byli hodně žhaví. Koncem léta jsme byli rozděleni k útvarům – dostal jsem se k 5. baterii 2. oddílu, která byla používána jako ukázková pro střelby. Přímým velitelem roty byl nadporučík Polanský, seriózní, přátelský a sympatický důstojník. Např. v politické výchově jsme na PVS hrávali šachy, mně toleroval fotoaparát, kterým jsem dělal snímky i na velkých cvičeních (byl plechový, a tak to vydržel). Fotky pro kamarády jsem nechával rozmnožovat běžně u fotografa v Brně, nikdo mě neudal v tehdejší špionmánii. Nadp. Polanský byl nápomocen, abychom se cítili dobře, jen nabádal k opatrnosti. Vzpomínám, jak se jednou stal terčem vizity sovětského poradce plukovníka Rozova, který s oblibou „seřvával“ před vojáky důstojníky. Byl to nezapomenutelný pohled, jak on, robustní s pláštěm až po paty, dělá vojnu – všeobecně měl přezdívku „něfachčenko“. Tradovalo se o něm, že nebyl spokojen s přiděleným autem Škodou Sedanem a chtěl také „autíčko s chvostíkom“ – Tatraplán, jaké měl velitel divize (obě auta jsou na snímku pořízeném v divizních garážích).

Sametová revoluce v Kozlovicích

Zpočátku jakoby nikdo nechtěl ani věřit, že to skutečně „prasklo“. První veřejnou reakcí v obci bylo přijetí podpůrného stanoviska výborem Místní organizace Českoslovenké strany lidové (30.listopadu 1989), které její předseda přednesl veřejně na výroční schůzi Svazu požární ochrany (3.12.) v sále požární zbrojnice. Účastníci schůze (až na jednoho) podpořili požadavky Občanského fóra v Praze, se kterými přítomné seznámil Jaroslav Ulčák. Vše se událo za přítomnosti tehdejších představitelů obce, kteří ještě tehdy zastávali odmítavý postoj.

Prohlášení výboru MO ČSL přečetl její předseda Jan Červenka (5.12.) v obecním rozhlase a zveřejnil v obecních novinách.
Následoval první dialog OF s občany (9.12.) v neobvykle přeplněném kinosále za účasti asi 560 občanů. Za Občanské fórum byli přítomni dva zástupci z Ostravy a tři z Frýdku-Místku. Vystoupení řečníků bylo velmi kritické vůči KSČ, zejména proti brutálnímu zákroku policie proti studentům v Praze. Občané zaměřili svou ostrou kritiku na místní funkcionáře stávající i minulé. Zvláště bylo odsouzeno odeslání rezoluce z obce zaměřené proti autorům „Několika vět“ - Chartě 77. Signatářem odsouzené rezoluce byl z naší obce ing. Stanislav Zeman.

18.prosince se v obci uskutečnila druhá schůze, na které byli občany zvoleni mluvčí OF: Jaroslav Vašenda, RNDr. Jiří Jalůvka, Marie Prudká, Josef Kocián, Ludmila Klosová, Josef Zeman, Jan Tabach, Václav Kocián.

Třetí schůze OF v obci (řízená Jaroslavem Vašendou) se konala za účasti 450 občanů 21.prosince. Ze schůze byla odeslána finanční pomoc stávkujícím studentům.

OF v Kozlovicích organizovalo i sbírku na pomoc Rumunsku, která vynesla 6600 Kčs, k níž bylo přidáno 12000 Kčs z kostelní sbírky. Prostřednictvím poslance p. Pileho byl OF v obci odeslán telegram Federálnímu shromáždění do Prahy na podporu volby presidenta Václava Havla (požadavek podepsalo 393 našich občanů).

Po rezignaci předsedy Místního národního výboru v Kozlovicích v lednu 1990 a po odstoupení řady poslanců došlo k jednání „u kulatého stolu“ mezi zástupci ČSL, OF a KSČ.

Bylo dohodnuto doplnit počet poslanců kooptací z řad ČSL a OF, na plný počet (54), dále složení nové jedenáctičlenné Rady MNV z pěti členů OF , tří členů ČSL a tří členů KSČ.

Na plenárním zasedání MNV dne 20.února 1990 byl předsedou zvolen Jan Červenka za ČSL, místopředsedou Josef Zeman za OF a tajemníkem zůstal Antonín Sobotík za KSČ. Tento stav trval až do svobodných voleb do obecního zastupitelstva v listopadu 1990, kdy OF získalo 9736 hlasů (6 poslanců), KDU ČSL 7684 (5 poslanců), KSČ 3354 (2 poslance) a Koalice zemědělců 2265 hlasů (2 poslance). Patnáctičlenné zastupitelstvo zvolilo pětičlennou radu ve složení: starosta Josef Zeman, místostarosta Václav Kocián a členy – Štěpán Pustka, ing. Miroslav Tofel a ing. Vlastimil Fojtík. Voleb se zúčastnilo 79% zapsaných voličů.

Těsně před prvními svobodnými volbami po 44 letech do Federálního shromáždění a České národní rady navštívil naši obec tehdejší předseda OF a ministr financí federální vlády Václav Klaus. Na tento mítink, konaný na prostranství před obchodním střediskem, přišlo a přijelo nevídané množství občanů …

[ 700 let valašské obce Kozlovice ]