Město Frenštát
pod Radhoštěm leží uprostřed malebné krajiny moravských Beskyd, mezi soutokem Lubiny a Lomné. Pro nedostatek písemných dokladů patrně
nikdy nezjistíme přesné datum založení Frenštátu pod Radhoštěm ani osobu jeho
zakladatele. Osídlení kotliny spadá zřejmě do období velké kolonizace ve 13. a
14. století, přesněji do období let 1293 - 1316. Vznik a rozvoj města byl
zpočátku svázán se šostýnským panstvím, později pak s
panstvím hukvaldským olomouckého biskupství.
První pramenný
doklad s výpovědní hodnotou připomíná existenci města až k roku 1382. Od 16.
století nabývá město na důležitosti svým obchodem a trhy, uvádí se železný hamr, řemeslná výroba. Jako první z cechů se dokládá v roce
1598 cech tkalcovský. Třicetiletá válka a valašská lidová povstání postihla i
Frenštát. V roce 1626 byl vypálen, roku 1646 obsazen Švédy, podvakrát jej
postihl mor. Od poloviny 17. století dochází k jeho hospodářskému rozvoji.
Souvislost zde nacházíme s pasekářskou a valašskou kolonizací. Z řemesel se
rozvijí a nabývá na důležitosti především tkalcovství. Krize odbytu, které toto
řemeslo provázely, vedou od poloviny 19. století k početnému vystěhovalectví do
Ameriky. Přesto však toto řemeslo přináší obživu většině obyvatel města až do
nedávné minulosti. V roce 1781 byl Frenštátu pod Radhoštěm přiznán titul města.
Významné období
pro život města nastává od druhé poloviny 19. století. Vytváří se městská
samospráva, od roku 1850 je volen městský úřad se starostou. V oněch letech má
své počátky místní průmysl, rukodělné tkalcovství přechází na mechanickou
tovární výrobu. Z dalších průmyslových odvětví jmenujme například barvířství,
punčochářství, výrobu ohýbaného nábytku. Železniční doprava (r. 1888) a nově
budované silnice výrazně přispěly k rozvoji průmyslu a obchodu. Výstavba
významně pozměnila podobu města a to zejména tyto objekty: chlapecká škola - v
roce 1876, radnice - v roce 1890, sokolovna - v roce 1906, spořitelna - v roce
1931, kino - v roce 1932. Frenštát pod Radhoštěm byl také sídlem mnoha spolků
různého zaměření, významu i délky trvání. Nejvýznamnější z nich byl střelecký
spolek - od roku 1835, ochotnické divadlo - od roku 1836, Občanská beseda - od
roku 1861, Tělocvičná jednota Sokol - od roku 1890, Národopisný odbor - od roku
1893, Křesťansko - sociální spolek - od roku 1897, Odbor Národní Jednoty - od
roku 1902, Okrašlovací spolek - od roku 1903, Matice Radhošťská - od roku 1905,
Tělovýchovná jednota Orel - od roku 1909, DTJ - od roku 1910, obec umělecké
tvorby Koliba - od roku 1914. Největší význam z frenštátských spolků měla
Pohorská jednota Radhošť, která byla založena v roce 1884. Tato Pohorská
jednota Radhošť položila základy organizované české turistice.
Krásné okolí,
zdravé podnebí a pohostinnost obyvatel sem lákaly nejen turisty, ale často i k
trvalému pobytu řadu výtvarných umělců, spisovatelů, hudebních skladatelů a
vědeckých pracovníků, především národopisců. Slibný vývoj města, pokračující ve
dvou desetiletích první republiky ukončila druhá světová válka.
Během okupace
položilo 40 občanů města život na popravištích, v koncentračních táborech,
žalářích, v pracovních táborech a při partyzánské činnosti. Město bylo
osvobozeno 6. května 1945. Boj o město si vyžádal život sovětského poručíka S.
S. Rožkova.
Po válce dochází
k rozvoji města, probíhá velká bytová výstavba. Společně s touto výstavbou jsou
budovány jesle, mateřské školy, nové prodejny, samoobsluhy, restaurace,
sportovní zařízení, kulturní zařízení. Jsou budovány nové komunikace, vodovodní
a kanalizační řád, je provedena plynofikace města. V současné době má Frenštát
pod Radhoštěm asi 11 600 obyvatel.
Rozvoj města a růst
populace
Rozvoj města s
populace je úzce spjat s hospodářskou výrobou. Jak již bylo řečeno, růst
populace je do jisté míry dokladem hospodářské prosperity. Dobře fungující
podniky jsou zárukou pracovních příležitostí. do regionu přicházejí lidé za
prací, usazují se zde a zakládají rodiny. Naopak, když se hospodářská výroba
ocitne v úpadku, lidé přichází o své zaměstnání, opouštějí region a odchází za
novými pracovními příležitostmi. Když nahlédneme do záznamů o stavu
obyvatelstva ve Frenštátě p.R. za posledních 130 let a srovnáme jejich změny s
historickým vývojem hospodářství, můžeme tuto závislost pozorovat.
|
|
* (5 432 Č, 23 N, 5 Ž, 60 ostatních nár.)
** (5 586 Č, 45 N, 8 Ž, 52 ostatní nár.) - Frenštát
p.R. 3 841 obyv.; Bartošky 180 obyv.;
Buzkovice 132 obyv.; Helštejn 94 obyv.; Horečky 92 obyv.; Kopaná 216 obyv.; Lánský
67 obyv.; Lomná 329 obyv.; Lubina 160 obyv.; Papratná 110 obyv.; Planiska 410 obyv.; roztr.d. 60 obyv.
Vývoj do
roku 1914
Záznamy z r.
1870 uvádějí, že ve Frenštátě bylo 849 domů a ve městě žilo 6 563 obyvatel.
Avšak v průběhu následujících dvaceti let docházelo k poklesu populace. Sčítání
v r. 1890 zaznamenalo počet obyvatel 5 767. K tomu došlo v důsledku zániku hamerické a sklářské výroby. Počet obyvatel klesal i
přesto, že v osmdesátých letech vznikly ve městě nové textilní továrny (Křenek,
Kostelník, Michna). Jejich výroba nebyla veliká a mohla zajistit zaměstnání jen
pro omezený počet lidí. Mnoho obyvatel z Frenštátu proto v tomto období
opustilo město a odešlo za prací - především do Ameriky (Texas). Stav se
ustálil na přelomu století, avšak do počátku první světové války počet obyvatel
ve Frenštátě nepřesáhl 6 178.
Vývoj od roku 1918 do
roku 1939
Válka znamenala
prudký pokles obyvatel (válečné oběti, nedostatek potravin) a v neposlední řadě
i útlum výroby. V roce 1921 byl ve Frenštátě zaznamenám nejnižší stav
obyvatelstva za celé sledované období - pouhých 5 432 obyvatel. To je ještě
méně než v době hospodářského útlumu koncem 19. století. V průběhu dvacátých a
třicátých let začal počet obyvatel narůstat, avšak velice pozvolna a nepatrně.
Stabilizoval se přibližně na hladině 5,5 tisíce obyvatel a do 2. světové války
nikdy nepřesáhl počet 6 tisíc.
Po válce došlo k
řadě politických změn. Především to byla změna volebního zákona. Voleb se mohli
zúčastnit všechny osoby starší 21 let, volby byly přímé, rovné a tajné. Město
řídilo zastupitelstvo, které bylo voleno zprvu na čtyři roky, později (od r.
1933) na šest let. Tvořilo je 36 členů, kteří volili dvanáctičlennou obecní
radu, v čele se starostou a dvěma náměstky. V r. 1923 získalo město oficiální
název Frenštát pod Radhoštěm.
Vývoj od roku 1945 do
roku 1989
Po válce
docházelo k mírnému snižování populace v důsledku politické a hospodářské
nestability (v r. 1947 zde žilo 6412 obyvatel, v r. 1950 jich bylo 6348). K
výraznému zvýšení populace došlo až v padesátých letech a to v souvislosti se
založením podniku MEZ. Podnik vyrábějící elektromotory znamenal změnu v
hospodářské produkci na Frenštátsku, která se doposud
orientovala především na textilní výrobu. Prosperující závod nabízel řadu
pracovních příležitostí. Do města za prací přicházeli lidé z jiných regionů -
především z okolí Zlína. V roce 1950 čítal Frenštát 6 348 obyvatel a počátkem
šedesátých let stoupl jejich počet na 7 tisíc. V průběhu dalšího období se
počet obyvatel neustále zvyšoval. (v r. 1970 - 8 582 obyvatel, v r. 1947 - 9
406 obyvatel, v r. 1980 - 9 853 obyvatel, po připojení obce Bordovice
10 432 obyvatel).
O poválečném
rozvoji města svědčí i fakt, že od r. 1949 se Frenštát p.R. stává okresním
městem. Pod správu Frenštátského okresu spadaly obce Frýdlant n. O., Kunčice
p. O., Čeladná, Trojanovice, Bordovice,
Tichá,
Lichnov, Ostravice, Nová ves, Veřovice
a další. Okresním městem byl Frenštát až do r. 1960. Poté se Frenštát stal
součástí okresu Nový Jičín. V 60. - 80. létech je pravomoc Městského národního
výboru velmi omezena, rozvoj města je podřízen centrálnímu celostátnímu
plánování.
Vývoj po roce 1989
Počátkem
devadesátých let žilo ve Frenštátě 11 166 obyvatel a v průběhu posledních
deseti let jejich počet umírněně roste. V současné době žije ve Frenštátě 11
921 obyvatel, z toho přibližně 7 tisíc v produktivním věku.
Po období
výrazného rozmachu populace v letech 1950 - 1990, kdy počet obyvatel vzrostl
téměř dvojnásobně, přichází období stabilizace. Lze očekávat, že nárůst počtu
obyvatel se bude v příštích letech snižovat. Příčinou toho je stárnutí populace
- snižuje se počet rodin s malými dětmi, přibývá občanů starších 60-ti let. To
je dáno jednak všeobecnými trendy evropské společnosti, v neposlední řadě však
i hospodářskými změnami v místním regionu. Řada podniků po r. 1989 zanikla
(např. Slezan, Loana), někdejší továrna na
nábytek TON (nyní L. A. Bernkop) svou výrobu
omezuje. Hlavním zdrojem pracovních příležitostí v současné době je podnik
Siemens.
Po roce 1990
došlo ke změnám v uspořádání obce. Instituce Městského národního výboru byla
nahrazena Městským úřadem. O správu města se stará 21
členné městské zastupitelstvo, které si zvolilo 7 člennou městskou radu v čele
se starostou ing. Karlem Mičkem.
Rozvoj průmyslového podnikání
|
Rozvoj do roku 1914 a) hamernictví První dvě záhy
zanikla po vyčerpání surovinových zdrojů. Perspektivním odvětvím se jevila tkalcovská
a textilní výroba. |
V roce 1880
vznikla první moderní továrna v Dolní ulici, která patřila Josefu Bumbalovi a
zaměstnávala kolem 500 dělníků. Záhy poté následovaly další tkalcovské fabriky:
v r. 1883 František Křenek, v r. 1887 Valentin Kostelník & synové, v r.
1901 František Michna a posléze v r. 1911 ing. Viktor Křenek. V r. 1905 byla v
těsném sousedství města, na katastru obce Tichá postavena pletárna a později
přádelna (Albert Reiser).
Kromě textilní
výroby se ve Frenštátě p.R. rozvíjel i nábytkářský průmysl. V roce 1883
byla v blízkosti dnešního železničního nádraží založena továrna na nábytek L.
A. Bernkop. Zřízení tohoto podniku mělo pro Frenštát
p. R. značný význam. (v r. 1909 zde byla vybudována vlastní elektrárna, která
zásobovala elektrickým proudem celé město).
Vedle již
zmíněných velkých fabrik se po roce 1905 objevilo několik menších podniků -
výrobna kameninového nádobí (V. Mynář), palírna likérů a družstevní mlékárna.
Rozvoj od roku 1918 do
roku 1939
Po 1. světové
válce se hospodářská situace ve Frenštátě více méně ustálila na předválečnou
úroveň. Textilní fabriky a továrna L. A. Bernkop
pokračovaly ve své činnosti. Nových podniků ve městě příliš nepřibývalo (svou
roli zde sehrála i hospodářská krize). Pouze v r. 1930 byla otevřena textilní
továrna Petra Polacha (dnešní Siemens). Soupis továren a živnostenských závodů
z téhož roku uvádí, že ve městě bylo "šest textilních továren, jedna na
ohýbaný nábytek, jedna na šití prádla, jedna na kameninové nádobí, jedna
barvírna, jedna palírna lihovin a dvě továrny na pletené zboží"
Rozvoj od roku 1945 do
roku 1989
Po osvobození
měl Frenštát p.R. charakter malovýrobního města. Roku 1945 podlehly zestátnění
původně samostatná pletárna a přádelna, ze kterých vznikl podnik Loana. V roce 1946 se firma Bernkop
stala součástí podniku Thonet (Bystřice pod Hostýnem)
a od r. 1954 nesla název TON (Továrna na Ohýbaný Nábytek).
Po únorovém převratu 1948 došlo ke sloučení tkalcovských firem Křenek, Michna a
Kostelník a vznikl bavlnářský podnik Slezan. Všechny tyto podniky přešly
pod státní správu.
V roce 1947 byla
na základě rozhodnutí ministerstva průmyslu ve Frenštátě založena továrna MEZ,
vyrábějící elektromotory. Závod byl umístěn v prostorách původně textilní
továrny Petra Polacha.
Tak od počátku
padesátých let ve městě fungovaly čtyři státní podniky: Loana,
TON, Slezan a MEZ. Poslední z nich se stal největším a nejprogresivnějším
závodem.
V r. 1947 byl v prostorách bývalé textilní továrny zahájen provoz podniku MEZ
|
|
|
Rozvoj po
roce 1989 Podnik TON se
stal akciovou společností s názvem FRETON a pokračoval ve výrobě
původního sortimentu. V roce 1999 byla tato společnost nahrazena firmou Bernkop, nesoucí název zakladatele továrny. Výroba
v tomto podniku však v posledních letech klesá. |
Nejperspektivnější firmou v současnosti zůstává firma Siemens,
která navázala na produkci podniku MEZ.
|
Stručný přehled |
|
|
1850 -
1880 |
zánik hamernictví a sklářství, hospodářská deprese |
|
1880 |
založení
první tkalcovské fabriky (fa Bumbala) |
|
1883 |
vznik
nábytkářské fabriky L. A. Bernkop |
|
1883 -
1910 |
postupně
vznikají další podniky (textilní, pletařský, přádelna, kameninové vázy), |
|
1914 -
1921 |
válečná a
poválečná hospodářská krize |
|
1924 |
hospodářská
situace se stabilizuje, dosažení předválečné úrovně |
|
1930 |
vzniká
textilní továrna P. Polacha (nynější Siemens) |
|
1930 -
1933 |
hospodářská
krize |
|
1945 |
zestátnění
většiny podniků, textilní firmy jsou spojeny v podnik Slezan, |
|
1947 |
založení
podniku na výrobu elektromotorů MEZ (výroba zahájena r. 1952) |
|
1950 -
1970 |
rozvoj
socialistického hospodaření |
|
1985 -
1989 |
období
hospodářské stagnace |
|
1990 |
privatizace
státních podniků, zaniká Slezan, n.p. Loana se mění
ve firmu Superior (výroba jízdních kol), TON se mění na Freton,
podnik MEZ kupuje firma Siemens |
|
1997 |
firma Freton se mění na L. A. Bernkop |
Vývoj dopravy a
urbanismu v závislosti na rozvoji průmyslu
Doprava a průmysl jsou úzce propojená hospodářská odvětví. V pojetí
stimulace rozvoje nelze jednoznačně prohlásit, co je příčina a co následek.
Průmysl může být příčinou rozvoje dopravní infrastruktury, ale stejně tomu může
být i naopak.
Průmysl bývá
zpravidla prvotním impulsem tehdy, jedlá-li se o průmysl úzce vázaný na
nerostné zdroje (těžební, hutní). Nerostné suroviny určí lokalizaci průmyslové
výroby, doprava pak průmyslovou výrobu umožní. U průmyslu, který je na
rozmístění surovin do jisté míry nezávislý, hrají roli jiné faktory a doprava
jistě patří mezi ně.
Průmysl, jako
zdroj pracovních míst je úzce spojen s rozvojem zástavby. Čím více pracovních
příležitostí nabízí, tím více je zapotřebí ubytovacích kapacit v místě
lokalizace podniku. Zvyšováním počtu obyvatel pak vede ke stavbě celé řady
budov z čistě obslužnou funkcí.
Frenštátsko
neleží na žádné důležité dopravní tepně a bylo tomu tak vždy. Proto ani rozvoj
dopravy ve sledovaném období neprobíhal nijak bouřlivě a neměl na rozvoj
průmyslu klíčový vliv. Až na několik výjimek měly změny v dopravní situaci jen
lokální význam. Proto je nutné v této kapitole postihnout širší území než námi
vymezený region.
Rozvoj zástavby
probíhal v etapách a nikoli živelně. S výjimkou výstavby sídliště Františka
Horečky a sídliště na Rožnovské ulici se zástavba plynule rozšiřovala směrem od
centra města k periférii.
Vývoj do roku 1914
V 19. století
bylo Frenštátsko považováno za relativně chudý kraj s velmi špatnou dopravní
dostupností, jenže tehdejší technické možnosti neumožňovaly výrazně tuto
situaci zlepšit. Tedy Frenštátsko nebylo v tomto pohledu žádnou výjimkou.
Přelomovým
obdobím pro rozvoj dopravy byla druhá polovina 19. století, kdy započal rozvoj
železnic. První železnice na území dnešní republiky byla trať spojující Brno -
Břeclav - Vídeň. Později se rozrostla v Severní trať Františka Ferdinanda,
která vedla z Břeclavi přes Přerov a Ostravu do Haliče. Tato trať se stala
páteří celé železniční sítě Rakouska - Uherska.
Roku 1883 byla
zprovozněna trať z Ostravy do Valašského Meziříčí, která procházela přímo
Frenštátem a stala se železniční osou celého severního Valašska. Přinesla do
této oblasti rozsáhlou kvalitativní změnu a textilní továrny, které do té doby
měly spíše charakter manufaktur, se začaly bouřlivě rozvíjet.
Později bylo z
této trati vedeno několik odboček do sousedních měst. Jmenujme alespoň spojnici
Valašské Meziříčí - Rožnov a trať Bylnice - Vsetín - Valašské Meziříčí -
Hranice na Moravě.
Frenštát byl v
tomto období převážně tvořen zástavbou menších rodinných domů a měšťanských
domů, které tvořily jádro města. Z významnějších staveb jmenujme chlapeckou
školu v Horní ulici (1876), novou radnici (1889 - 1901), tkalcovskou školu -
dnešní škola na Tyršově ulic (1904 - 1905) a Sokolovnu (1906)
Vývoj od roku 1914 do
roku 1939
Toto období je
charakteristické pozvolným rozvojem silniční dopravy. Automobily vstupovaly do
sféry dopravy opatrně a jejich určení bylo orientováno spíše na osobní dopravu
a jejich význam pro rozvoj průmyslu byl v té době minimální. Přesto je nutno
zmínit stavbu silnice spojující Frenštát p.R. s Kopřivnicí, Příborem a Ostravou.
Vývoj od roku 1945 do
roku 1989
Po roce 1945
začalo období industrializace a rozvoj průmyslu a potažmo i dopravy na Frenštátsku byl silně ovlivňován živelným rozvojem
ostravské průmyslové oblasti. Nově vzniklý elektrotechnický průmysl, který je
náročnější na dopravu, nutně potřeboval zkvalitnění spojení. Síť silnic sice
již byla prakticky hotová, ale bylo třeba jednotlivé komunikace upravit tak,
aby odpovídaly nynějším nárokům. V tomto období dosáhla železniční doprava
svého maxima, a to jak v přepravě nákladní, tak i osobní.
Rozvoj
automobilismu vedl k myšlence vybudovat okolo Frenštátu silniční obchvat. Tato
myšlenka pochází ze sedmdesátých let, ale realizace tohoto projektu vždy
narazila na nedostatek finančních prostředků. Ty se uvolnily až v polovině
osmdesátých let, kdy se začalo silně uvažovat o otevření dolu na těžbu černého
uhlí ve Frenštátě. Realizace tohoto megalomanského projektu byla spojena s
kompletní kvalitativní změnou dopravní infrastruktury.
V prvé řadě se
jednalo o rozšíření železniční dopravy. Trať č. 300 vedoucí z Ostravy do
Frenštátu a pak dál do Valašského Meziříčí a Kojetína byla pro přepravu velkých
objemů uhlí naprosto nevhodná.
|
Trať je velice členitá a vede
nepříznivou horskou krajinou. Proto byly naplánovány zásadní úpravy a to: a) Přidání druhé koleje a tím
vytvořit z původní jednokolejkydvojkolejnou trať. Nutno ovšem poznamenat, že ani jeden
z výše uvedených bodů nebyl realizován. |
|
|
Druhým bodem
bylo zkvalitnění místní silniční sítě a výstavba nových úseků silnic, které by
lépe zajišťovaly obslužnost dolu než stávající komunikace. Zde byla zahrnuta
také realizace výstavby silničního obchvatu kolem Frenštátu p.R.. Jednalo se o
jednotlivé spojení mezi silnicemi vycházejícími z Frenštátu. Realizace začala v
polovině osmdesátých let výstavbou komunikace spojující silnici č. 483 se
silnicí č. 58. Začínala v Kunčicích p.O., procházela Trojanovicemi
a končila pod sedlem Pindula mezi Frenštátem p.R. a
Rožnovem p.R.. Druhý úsek začínal na pomezí Kunčic a Frenštátu na Žuchově a končil na katastru obce Tichá nedaleko
frenštátského hřbitova. Další dva úseky již realizovány nebyly. Drobných změn
seznala silnice č. 58 z Frenštátu do Rožnova, kde bylo v blízkosti dolu
Frenštát vystavěno autobusové stanoviště.
Éra budování
socialismu je spojena s největším rozmachem zástavby - Z drtivé části se
jednalo o výstavbu sídlišť. V padesátých letech bylo postaveno sídliště
Klementa Gottwalda (dnes sídliště Beskydké) a Školská
čtvrť ve směru na Rožnov. V sedmdesátých letech proběhla výstavba sídlišť na
severním konci města a vznikly čtvrtě Podříčí a Podkopčí. Počátkem osmdesátých let bylo vystavěno sídliště
Dolní při komunikaci směrem k Bordovicím.
|
|
|
Koncem osmdesátých let byl učiněn jeden z nejmarkantnějších zásahů
do charakteru zástavby v samotném centru. Původní domky, tak typické pro
Frenštát, byly nahrazeny sídlištěm Františka Horečky a sídlištěm na Rožnovské
ulici. V roce 1978
bylo dostavěno velké nákupní středisko "Kyčera"
v samotném centru města. Bylo to jediné větší zařízení obslužného typu, které
bylo v tomto období zrealizováno a i jemu padla za oběť část starého
Frenštátu. |
Vývoj po roce 1989
Začátkem devadesátých
let byly rozhodnuto odložit otevření dolu Frenštát a tím byly zastaveny všechny
dopravní aktivity, které se s dolem spojovaly. Modernizace železniční trati
byla zcela odložena a ze silničního obchvatu Frenštátu zůstala jen torza,
která, jak se původně zdálo, neměla valný užitek, protože jejich kapacita by
byla plně využita jen v obchvatu jako celku.
Přechod z
plánovaného hospodářství na tržní s sebou přinesl bouřlivý rozvoj hlavně osobní
automobilové dopravy. Narůstají počet aut vyvolával a doposud ještě vyvolává
velké časové prodlevy na křižovatkách. Proto se v druhé polovině devadesátých
let začalo uvažovat o výstavbě kruhového objezdu, jehož dopravní propustnost je
mnohem vyšší než u klasické křižovatky. V současnosti jsou všechny podkladové
materiály hotové, realizaci brání jen nedostatečné množství financí.
V druhé polovině
let devadesátých našla uplatnění také již zmíněná část původního silničního
obchvatu, spojující Kunčice se sedlem Pindula.
Využívají jí řidiči jedoucí z Frýdeckomístecka na Valašsko. Dnes je zde
relativně hustý provoz. Tento úsek je časově i kilometricky výhodnější než
průjezd Frenštátem. Druhý úsek obchvatu na své využití teprve čeká, ale
existující komunikace zde vytváří příhodnější podmínky pro rozvoj zástavby.
Poslední
desetiletí je také ve znamení útlumu železniční dopravy na Frenštátsku.
Přestože se jedná o ekologičtější druh přepravy než automobilismus, význam
trati pro město Frenštát je stále zanedbatelnější. S tím je spojeno omezování
frekvence spojů osobní dopravy i snížení objemu přepravovaných materiálů.
Zvýšení životní
úrovně v tomto období, zvýšené nároky na ochranu životního prostředí a
upřednostnění využívání "čistých" zdrojů energie dalo vzniknout
rozsáhlé síti plynovodního potrubí, které řadíme do potrubní dopravy. S
výjimkou obce Tichá jsou v současnosti zplynofikovány
všechny obce regionu.
Další rozvoj
dopravy bude ovlivňován celosvětovými trendy v dopravě, ale také růstem
průmyslu a cestovního ruchu, který si změny v dopravě vynutí. Jakákoliv
předpověď v tomto směru by byla velmi nepřesná, protože rozvoj hospodářství v
našem regionu stále podléhá nestabilitám, které mohou dosavadní trend velmi
rychle zvrátit.
|
|
|
Velkým počinem posledního desetiletí byla úprava bývalých kasáren
sovětských vojsk. Jedná se o velký areál, ležící na jižním okraji města, se
spoustou budov a skladů. Dnes zde nalezneme několik nájemních domů, domov s
pečovatelskou službou, dům pro matky v tísni, přestěhovalo se zde také
frenštátské gymnázium a sídlí zde celá řada firem a výrobních podniků malé a
střední velikosti. |
Nad dalším
rozvojem zástavby ve Frenštátě visí zatím otazník. V úvahu připadá přestavba
bývalého hotelového domu pro pracovníky v dosud neotevřeném dole Frenštát na
domy s nájemními byty, ale realizace je v současnosti odložena na neurčito,
jelikož větší prioritu získala výstavba luxusního letního koupaliště.
|
Stručný přehled |
||
|
1883 |
zprovoznění
tratě Ostrava - Valašské Meziříčí |
|
|
1891 |
dostavění
nové radnice na náměstí ve Frenštátě |
|
|
1920 -
1940 |
výstavba
silniční sítě |
|
|
1950 - 1958 |
výstavba
sídliště Klementa Gottwalda (dnešní Beskydské s.) a sídliště ve Školské
čtvrti |
|
|
1970 -
1977 |
výstavba
sídlišť Podříčí a Podkopčí |
|
|
1978 |
bylo
dostavěno nákupní středisko Kyčera |
|
|
1980 -
1983 |
výstavba
sídliště Dolní |
|
|
1984 |
započetí
výstavby silničního obchvatu kolem Frenštátu |
|
|
1985 -
1989 |
výstavba
sídlišť na Rožnovské ulici a Františka Horečky |
|
|
1992 |
úprava
bývalých kasáren a vznik Martinské čtvrti |
|
|
1993 |
počátek
plynofikace města a okolních obcí. |
|
|
Rozvoj
obchodu Rozvoj do
roku 1914 Rozvoj od
roku 1918 do roku 1939 Značný podíl
na obchodování mělo i židovské obyvatelstvo (např. firma Khon,
Rosenfeld). Ještě do vypuknutí 2. světové války
existoval pod radnicí tzv. "židovský trh". Kromě toho probíhaly
pravidelné týdenní trhy na náměstí, vždy ve středu a v pátek. |
|
||
|
|
|
Negativně se na obchodním životě odrazila krize 1930 - 1833. Řada
obchodů zkrachovala. Na drobné obchodnictví začal neblaze působit i rozvoj
masové výroby. Např. s rozvojem obuvní firmy Baťa zanikla celá řada drobných
obuvníků, mnozí museli opustit oblast podnikání. Situace se začala zlepšovat
po r. 1935. |
Rozvoj od roku 1945 do
roku 1989
Situace se
změnila po válce. Obchodní firmy židovských majitelů zanikly již za války. V
letech 1948 až 1950 začala postupná likvidace soukromého sektoru, dokončena
byla r. 1960. Obchody byly zestátněny, mnohé zůstaly na svém místě (v centru
města), avšak přešly pod státní správu. Jak se město od padesátých let
rozrůstalo, rozšiřovala se i síť obchodů. V nově založených sídlištích (Školská
čtvrť, K. Gottwalda) byly postaveny nové státní obchody s potravinami s názvem
Pramen. V blízkosti Jandova stromořadí byl otevřen družstevní obchod se
smíšeným zbožím Jednota.
|
|
Počátkem
sedmdesátých let přistoupilo město k rozsáhlému projektu. V Horní ulici v
blízkosti centra bylo vybudováno obchodní centrum Kyčera.
Komplex byl otevřen v roce 1978 a zahrnoval kromě velké samoobslužné prodejny
potravin také oděvní a obuvní oddělení, domácí potřeby, hračky, květinářství
a cukrárnu s bufetem. V osmdesátých
letech v těsném sousedství radnice došlo k výstavbě víceúčelového domu
Javorník. Kromě výstavní síně a zasedací místnosti, která patří Městskému
úřadu, zde kromě pizzerie byla otevřena také lékárna a obchod s potravinami. |
|
Rozvoj po
roce 1989 Již počátkem
roku 1990 vzniklo ve městě nové obchodní středisko RENTA. V r. 1992 bylo
otevřeno nové obchodní centrum v někdejších kasárnách (dnes Martinská čtvrť).
V r. 1996 vzniklo u sídliště Podříčí obchodní
centrum Julius Meinl. Kromě toho byla otevřena řada
drobných obchodů se základními potravinami. |
|
|
Rovněž i v
ostatních obchodních odvětvích došlo k rozvoji. Vznikl prosperující velkoobchod
LAPOS (hlavní sklady v budově někdejší textilní továrny Slezan), který prodává
elektrospotřebiče (pračky, ledničky atd.). Ve víceúčelové budově Javorník byl
otevřen obchod s barvami, laky a drogistickým zbožím LANGER. V areálu
někdejších kasáren vznikla sídla obchodních a řemeslnických firem středního a
drobného významu (např. prodejna zahradní techniky, stolařství, čalounictví
apod.). V budově bývalého n.p. Loana má dnes svou
pobočku firma SUPERIOR, která vyrábí a prodává jízdní kola. Rovněž došlo ke
vzniku drobných firem poskytující služby v počítačové technice (firmy image, Telcomp, Phobos a Logis).
Lze říci, že za
posledních deset let došlo k velkému rozvoji obchodní infrastruktury. Od konce
osmdesátých let se zvýšil počet obchodníků z Vietnamu, kteří prodávají především
levný textil, obuv a hodinky. Z počátku působili jen příležitostně na městských
trzích, v posledních dvou letech si již však otevřeli tři samostatné obchody na
náměstí a v centru města.
|
|
|
|
1870 -
1914 |
rozvoj drobného
obchodu |
|
1918 -
1924 |
poválečný
hospodářský útlum |
|
1925 -
1929 |
rozvoj
obchodu (centrum města, Horní a Dolní ulice), židovské obchody |
|
1930 -
1933 |
hospodářská
krize, rozvoj obchodní sítě je utlumen |
|
1948 |
zestátnění hlavních
obchodních firem |
|
1960 |
veškerá
obchodní síť je v rukou státní správy, zcela zlikvidováno soukromé podnikání |
|
1960 -
1970 |
s rozvojem
sídlišť vznikají nové obchody (Pramen, Jednota) |
|
1978 |
otevření
obchodního střediska Kyčera |
|
1986 |
vybudování
víceúčelového domu Javorník |
|
1990 |
znovuobnovení
soukromých podniků, vznik obchodního centra RENTA |
|
1992 -
1996 |
vznikají nová
obchodní centra (Julius Meinl) |
Rozvoj školství
Rozvoj
hospodářství ovlivňuje růst populace a rozvoj urbanismu. Spolu s tím souvisí i
rozvoj školství. Prosperující podniky jsou zdrojem pracovních příležitostí.
Jistota práce způsobuje, že se do obce stěhují noví obyvatelé a zakládají
rodiny. Tyto rodiny mají děti, o které je třeba se postarat. Je třeba zajistit
jejich vzdělávání a výchovu. Čím je obe hospodářsky významnější, tím větší
počet škol a výchovných zařízení se v ní bude nacházet.
Hospodářský
rozmach však ovlivňuje i skladbu školství. Každý podnik potřebuje
specializované odborníky. Proto v hospodářsky rozvinutých regionech vznikají
vyšší odborné školy s podobným zaměřením, jako je převládající výroba. Více než
stoletá historie škol na Frenštátsku je toho důkazem.
Koncem 19. stol. se ve Frenštátě rozvíjel především textilní průmysl se svými
fabrikami (Kostelník, Křenek, Michna). Není proto divu, že podnítil vznik
tkalcovských škol. Když se v padesátých letech objevil ve městě nový podnik na
výrobu elektromotorů MEZ (a v nedalekém Rožnově p.R. podnik TESLA), odrazilo se
to opět na podobě frenštátského školství - vznikla zde Střední
průmyslová škola elektrotechnická
Pokusme se
podrobněji sledovat historii školství se zřetelem na změny v oblasti
hospodářství v následujících čtyřech obdobích:
|
Období do roku 1914 |
|
|
Obsahovala 5
tříd obecné a 3 třídy měšťanské školy. Na samostatné dívčí škole se
začalo vyučovat v r. 1880. Měla 5 ročníků a o rok později byla ustanovena i dívčí
škola měšťanská.
Že však rodiče,
především z přilehlého okolí, nebrali školní docházku příliš vážně, o tom
svědčí fakt, že v r. 1900 bylo z 2 100 dětí školního věku zapsáno pouhých 563
dětí.
|
|
|
Kromě rozvoje základního školství začaly vznikat odborné školy
specializované především na textilnictví. V r. 1882 zde vznikla tkalcovská
škola. Byla to první česká škola toho druhu na Moravě (třebaže měla německý název
"K.k. Fachschule für
Weberei in Frankstadt").
Zpočátku se vyučovalo jen ručnímu tkalcovství, ale v letech 1901 - 1906 se
již učilo i tkalcovství mechanické. |
Škola byla r.
1906 spolu s dívčí školou umístěna v moderní budově v Tyršově ulici. Po válce
se škola přejmenovala na Státní odbornou školu tkalcovskou. Její nová existence
však netrvala dlouho a r. 1921 byla přemístěna do Frýdku.
Na žádost c.k. okresního hejtmana Spenglera
byla v r. 1897 otevřena Odborná škola pokračovací. Odborné živnostenské
školy byly prvními předchůdci středních odborných učilišť. Škola sídlila v
budově Chlapecké školy (v Horní ulici) a skládala se ze tří tříd, ve kterých se
učilo těmto oborům: klempíř, natěrač, barvíř, koželuh, kupec, pekař, řezník,
krejčí, obuvník, sedlář, tkadlec, kominík, kovář, malíř pokojů, sklenář,
brašnář, řemenář, stavební praktikant, dýmkař, kolář a automechanik. Velmi brzo
se však škola začala potýkat s finančními problémy, takže na počátku 1. světové
války se vážně uvažovalo o jejím zrušení. Přesto však škola fungovala celou
válku.
Roku 1909 byla
ve Frenštátě založena jednoletá obchodní škola pro dívky.
Období od roku 1918 do
roku 1939
První poválečná
léta byla poznamenána hospodářskou krizí. Většina textilních továren zastavila
v letech 1914 - 1918 provoz a předválečné úrovně bylo dosaženo až po r. 1921.
To se projevilo i na existenci frenštátských škol.
Krize
poválečných let se projevila v základním školství snížením počtu dětí, které do
škol docházely. Příčinou byly nemoci, nedostatek obuvi, výpomoc rodičům v
domácnosti. Zle byly poznamenány i vyšší školy. Tkalcovská škola byla přeložena
do Frýdku. Obchodní škola byla nucena spojit dívčí a chlapeckou třídu a tak
vznikla v r. 1919 koedukovaná dvoutřídní obchodní
škola.
Ke zlepšení
došlo až v polovině dvacátých let. V r. 1927 se přistavělo druhé patro v Dívčí
škole v Tyršově ulici. Do budovy přesídlila rovněž obchodní škola s novým
názvem Veřejná obchodní škola. Přes obtížné období hospodářské krize se
na škole vyučovalo textilnímu zboží, smíšenému obchodu a knihkupectví, ve
třicátých letech byly zřízeny kurzy psaní a počítání strojem a kurz obchodních
nauk s německým vyučovacím jazykem.
V roce 1938 byly
ve městě zřízeny dvě nové vyšší školy: Obchodní akademie a Gymnázium.
Obchodní akademie zajišťovala čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou,
která opravňovala absolventy ke studiu na vysokých školách obchodního zaměření,
právnických fakultách a školách politických věd. Kromě toho mohli studenti
Obchodní akademie skládat zkoušku z těsnopisu, učitelskou zkoušku psaní strojem
a jazykové zkoušky. Ve stejném roce vzniklo i Gymnázium, které zprvu sídlilo ve
výborovně Sokola v Tyršově ulici.
Po odtržení
Sudet byli do Frenštátu přeřazeni žáci ze zrušeného českého Gymnázia z Nového
Jičína a Příbora. Takto rozšířené Gymnázium se
přestěhovalo do budovy Dívčí školy v Tyršově ulici. V roce 1940 bylo na základě
rozhodnutí protektorátních úřadů zrušeno.
Období od roku 1945 do roku
1989
Po osvobození se
začalo opět na frenštátských školách vyučovat, Gymnázium bylo obnoveno. Do
života škol zasáhla až r. 1948 nová komunistická správa, která zavedla
ideologické čistky, povinná politická školení atd.. Byly zakládány pionýrské a
svazácké organizace. Rovněž frenštátské školství ovlivnilo založení podniku MEZ
(v r. 1947). Zahájením výroby v tomto podniku došlo k přílivu nových pracovníků
(zvláště z okolí Zlína) a k celkovému vzrůstu populace města. Vzrostl počet
dětí a tím i potřeba rozšířit kapacity škol.
Zatímco v r.
1945 fungovala ve městě pouze jedna mateřská školka, od r. 1950 vzniká celá
řada nových, podnikových mateřských školek. Počátkem šedesátých let byla
založena školka v Bartošově ulici, v r. 1964 školka pro děti zaměstnanců MEZ v
Markově ulici, v sedmdesátých letech vznikla městská školka ve Školské čtvrti a
závodní školka v Beskydském sídlišti (tehdy sídliště K. Gottwalda). Před rokem
1980 byly založeny ještě dvě mateřské školky: v Dolní ulici a mateřská školka Záhuní.
Prudký rozvoj
zažívá základní školství. Bývalá Chlapecká škola v Horní ulici otevřela v r.
1960 výuku i pro dívky a došlo ke změně názvu na Základní školu (později
na Základní devítiletou školu) Horní ve Frenštátě p.R. V průběhu
šedesátých let se škola neustále potýkala s nedostatkem vyučovacích prostor.
Kromě hlavní budovy se učilo v prostorách kina, ZDŠ Tyršova, v domku u zubního
střediska. Když v roce 1978 dosáhl počet žáků počtu 668, rozhodl se Městský
národní výbor postavit novou školní budovu na Záhuní.
Ta byla otevřena
v r. 1980. již v prvním roce se zde učilo 669 žáků. Škola se specializovala na
sportovní výchovu. Byly otevřeny 4 sportovní třídy se zaměřením na lyžování
(skok, běh a sjezd). S pomocí žáků a rodičů se dobudovala školní zahrada a
dokončily úpravy školního hřiště. Sportovní areál byl slavnostně otevřen v r.
1982. V následujících letech se škola rozvíjela - nejvyššího počtu žáků dosáhla
ve školním roce 1987/1988, kdy školu navštěvovalo 854 dětí.
|
|
|
Řadou změn prošla i bývalá Dívčí škola v Tyršově ulici. Od
počátku padesátých let se začalo s rozšiřováním areálu školy. V letech 1951 -
1969 se o budovu dělí kromě základní školy i gymnázium. V r. 1963 byla škola
přejmenována na Základní devítiletou školu Tyršova. V následujících letech
byl areál školy opět přestavován. V suterénu byly zřízeny šatny pro žáky,
byla postavena tělocvična a školní kuchyně a přístavba pro 10 tříd, kabinety
a byt školníka. Počátkem sedmdesátých let se uvolnily prostory v druhém patře
budovy (po přemístění Gymnázia do bývalého soudu na Tyršově ulici). |
Založením
podniku MEZ ovlivnilo rozvoj školství ve Frenštátě ještě jiným způsobem. Nové
výrobní odvětví potřebovalo odborníky a bylo třeba vychovat novou generaci
specialistů, kteří by v budoucnu byli schopni zastávat zodpovědné funkce v
elektrotechnickém průmyslu. Tak vznikla v r. 1950 Vyšší průmyslová škola
elektrotechnická, která otevřela dva obory - čtyřletý s maturitou a
dvouletý obor ukončený mistrovskými zkouškami. Zpočátku probíhala výuka v
budově radnice, v r. 1954 však byla zahájena stavba vlastní, velkoryse pojaté
školní budovy (otevřena byla v r. 1985). Škola nese název Střední
průmyslová škola elektrotechnická.
|
|
|
V letech 1958 - 1959 byl na této škole otevřen obor "Výroba,
rozvod a užití elektrické energie". Ve stejné době byla dokončena
výstavba internátu a škola se stala centrem pro široké okolí (školu
navštěvovali žáci z okresů Vsetín, Zlín, Uherské Hradiště, Opava, Bruntál,
Karviná). V šedesátých letech byly otevřeny nové obor: "Měřící a
automatizační technika". |
Vznik nového
podniku MEZ však zasáhl i do učňovského školství. Existence Vyšší pokračovací
školy se po válce potýkala s velkými finančními problémy. Mnohé obory byly
postupně překládány do jiných měst (např. do Rožnova p.R.) a v r. 1948 dokonce
hrozilo její úplné zavření. Učňovské školství ve Frenštátě nakonec zachránilo
otevření nového podniku. Ten potřeboval dostatek učňovského dorostu a tak
vznikla Střední odborná škola v Markově ulici (v budově bývalé Pustkovy továrny). Vyučovalo se oborům: elektromechanik,
nástrojář, navíječ, frézař, soustružník a zámečník.
|
|
O rok později byla výuka rozšířena i o obory cukrář a kuchař. R.
1976 přesídlila škola do nové budovy v Mariánské ulici. Součástí moderního
komplexu jsou i jídelna, tělocvična a internát. V polovině sedmdesátých let
byla výuka rozšířena o maturitní obory kuchař - číšník. Škola byla
přejmenována na Střední odborné učiliště. |
Období po roce 1989
Změny po roce
1989 výrazně zasáhly i do školství. V prvé řadě byly školy ideologizovány, byly
zrušeny komunistické instituce, které politicky ovlivňovaly život na školách
(pionýrské a svazácké organizace). V roce 1992 byla otevřena nová základní
škola pro 1. - 5. třídu v Tyršově ulici. Na většině škol došlo ke změnám ve
vedení.
Novým ředitelem
Základní školy Záhuní se stal Mgr. Zdeněk Caisberger. Za jeho vedení získala škola právní
subjektivitu. Byla zavedena výuka cizích jazyků (němčina, angličtina). Škola
využívá možností kontaktů se školami v zahraničí, od r. 1999 přijala účast na
programu SOCRATES COMENIUS a udržuje přátelství se školami v St. Georgenu a Lodzi. Změna
hospodářských podmínek se projevila na životě školy. Zatímco provozování školní
výuky je financováno státem, o údržbu školní budovy se stará Městský úřad. Ten
počátkem devadesátých let financoval nadkrytí hlavní
budovy a chystal rozsáhlou adaptaci celého areálu. Od poloviny 90. let se však
stavební práce zastavují. Zároveň se projevuje i útlum v růstu populace, jak
zachycuje následující tabulka:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pokles počtu dětí má za následek uzavírání mateřských škol. Jako
první byly zrušeny podnikové školky závodů, které po r. 1989 zanikly (např.
školka v Bartošově ulici, podniková mateřské školka n. p. Loana
v Beskydském sídlišti) |
|
|
|
|
|
|
|
Ke změnám došlo i na vyšších školách. Na Frenštátské Gymnáziu
byla r. 1991 otevřena kromě běžného čtyřletého studia jedna třída osmiletého
gymnázia. V témže roce získalo Gymnázium novou školní budovu v areálu někdejších
kasáren (dnes Martinská čtvrť) |
Vývoj výpočetní
techniky ovlivnil i skladbu výuky na Střední průmyslové škole elektrotechnické.
Po absolvování všeobecného dvouletého oboru "Elektrotechnika",
pokračují studenti svá studia ve specializovaných blocích zaměřených na
automatizaci, počítačové systémy, silnoproudou elektrotechniku a komunikační
elektrotechniku. Od r. 1998 byly ke škole přivtěleny i dva učňovské obory
Středního odborného učiliště zaměřené na elektrotechniku: elektrikář a mechanik
elektrických zařízení. Někdejší Střední odborné učiliště bylo přejmenováno na
Integrovanou střední školu (1994). Některé neperspektivní obory byly zrušeny
(např. obráběč kovů)
|
|
|
|
1880 |
vznik samostatné
chlapecké a dívčí školy |
|
1882 |
založení
Tkalcovské školy (zaniká 1921) |
|
1897 |
založení
Odborné školy pokračovací (výchova řemeslnických odborníků) |
|
1909 |
založení
dvouleté Obchodní školy |
|
1918 -
1925 |
období útlumu
(1921 - zaniká Tkalcovská škola) |
|
1927 |
rozšíření
výuky na Obchodní škole |
|
1938 |
zřízení
Obchodní akademie a Gymnázia |
|
1940 |
na základě
protektorátního nařízení Gymnázium zrušeno |
|
1945 |
poválečná obnova
školství, opět otevřeno Gymnázium, |
|
1950 |
zřízením
podniku MEZ se mění situace, Odborná pokračovací škola pokračuje jako |
|
1960 -
1980 |
ve městě
přibývá dětí, rozvoj mateřských školek a základních škola |
|
1980 |
zahájen
provoz ZŠ Záhuní |
|
1992 |
úbytek dětí,
spolu s neprosperujícími podniky jsou zrušeny i podnikové mateřské
školky |
|
1998 |
při SPŠE
otevřeny učňovské obory elektrotechnického zaměření. |
Rozvoj kulturního a společenského života
|
Při pohledu do historie můžeme pozorovat postupný rozvoj od
původních cechovních spolků (Střelecký spolek) přes bohatý spolkový život
první republiky až po současnost. Máme přitom co do činění s bohatým
materiálem. Vždyť jen v r. 1931 zaznamenává městská kronika jmenovitě 41
nejrůznějších spolků, ve kterých působilo více než 6 000 členů. Podrobněji
jsme zpracovali pouze ty, které pokládáme za nejdůležitější. Vývoj do
roku 1914 Národně
obrozeneckým hnutím podnícená vznikla v r. 1861 Občanská beseda.
Spolek pořádal divadelní představení, besedy, přednášky a zábavy. Snažil se
především o rozvoj národního sebeuvědomění. V letech 1. světové války byla
organizace zakázána rakouskou vládou. K rozvoji
společenského života v modernějším duchu došlo po založení prvních
textilních fabrik. Jejich majitelé (především Emil a Jindřich
Kostelníkovi, Robert Křenek) byli iniciátory sportovních podniků. V r. 1871
byla za jejich přispění založena Tělovýchovná jednota Sokol, r. 1884
vznikla turistická organizace Pohorská jednota Radhošť. Za podpory
podnikatele Konvičky byla r. 1910 založena Tělovýchovná jednota Orel.
Za přispění továrníka Roberta Křenka vznikl Sbor dobrovolných hasičů. Ke vzniku
spolků přispívali i samotní dělníci. V r. 1882 byla založena Řemeslnická
beseda, která sdružovala drobné řemeslníky. V r. 1887 z popudu
tkalcovského dělníka Josefa Štafy vznikl Křesťansko-sociální
spolek. Obě instituce se zabývaly organizováním kulturně vzdělávacích
pořadů pro široké vrstvy.
Řemeslnická
beseda Prvním počinem
spolku bylo zaslání petice moravskému c.k.
místodržiteli hraběti Friedrichu Schönbornovi, ve
které poukazují na tíživou hospodářskou situaci na severní Moravě a žádají o
zřízení erárního textilního průmyslového podniku jako zdroje výdělku. Tato
výzva však zůstala bez odezvy. Hlavním cílem
spolku bylo vzdělávání širokých, především dělnických vrstev, prostřednictvím
přednášek a kulturních podniků. Při spolku byl založen pěvecký sbor, pořádaly
se zábavy. V r. 1898 byl spolek přejmenován na Živnostenskou a dělnickou
besedu, pod tímto názvem působil až do 20. století. Největšího rozmachu
spolek dosáhl v roce 1902, kdy čítal na 173 členy. Křesťansko
sociální spolek
Tělocvičná
jednota SOKOL Starostou
Sokola byl zvolen Jindřich Kostelník, náměstkem Jiří Felix. Ustavující schůze
proběhla v restauraci Na střelnici, která se stala zázemím jednoty. Již od svého
založení kladla důraz nejen na tělesnou zdatnost svých členů, ale i na
činnost vzdělávací. Tu plnili hlavně pořádáním divadelních představení. Během
r. 1892 získala jednota pro tyto účely sál Na střelnici, který byl přebudován
na stálé jeviště. V r. 1893 byl
založen ženský odbor Sokola. Jeho první starostkou byla Marie Kostelníková. V témže roce se jednota zúčastnila 3.
všesokolského sletu v Praze. V r. 1897 podnítila vznik Spolku pro pěstování
her české mládeže (vedoucím se stal Emil Kostelník). Počátkem 20.
století začala jednota uvažovat o zřízení vlastní tělocvičny. Stavba byla
zahájena ve spolupráci s městem v r. 1904. Nová tělocvična měla sloužit nejen
členům Sokola, ale i školní mládeži. V r. 1906 byla budova, dodnes stojící v
Tyršově ulici, slavnostně otevřena. Za války tělocvična sloužila jako
vojenský lazaret.
Pohorská
jednota Radhošť Pohorská
jednota významně přispěla k rozvoji turistiky a cestovního ruchu na frenštátsku vůbec. Upravila okolí města, především
Horečky. Zřídila množství značených chodníků, laviček a odpočívadel, dvě
rozhledny - Malá domovina a Libušenka. Velkou
aktivitu však věnovala budování turistického areálu na Pustevnách. V roce 1891
přebudovala dosavadní útulnu na Pustevnách na
"Valašskou krčmu". O tři roky později na základě návrhů architekta
Dušana Jurkoviče byla vybudována další útulna
"Šumná" a v r. 1899 bouda "Maměnka" se zvonicí a jídelna
"Libušín", jejíž interiér je vyzdoben
freskami podle originálů malíře Mikuláše Alše.
Vývoj od
roku 1914 do roku 1939 Z
předválečných spolků si význačné postavení zachovala Tělocvičná jednota
Sokol, kterou sponzorsky podporují textilní fabriky Křenek a Kostelník, a
Tělocvičná jednota Orel, podporována továrníkem Konvičkou. Obě jednoty
se po válce staly co do počtu členů nejmasovějšími spolkovými organizacemi a
hlavními iniciátory sportovního a kulturního života ve městě. Není proto
divu, že mezi oběma jednotami a jejich členy vládla konkurence a řevnivost.
Dokumenty z městské knihovny a ze spolkových kronik obou organizací to
dokládají (např. "boj o kino" na přelomu 20. - 30. let). Kromě TJ Sokol
a TJ Orel fungovala ve městě od r. 1910 i Dělnická tělocvičná jednota.
Náplní své činnosti se podobala již zmíněným dvěma organizacím. Sdružovala
levicově smýšlející dělnictvo. Po vyhlášení
protektorátu Čechy a Morava v r. 1939 byly organizace TJ Sokol, TJ Orel a DTJ
zrušeny a jejich dosavadní činnost zakázána. Z ostatních
spolů působících ve městě sehrávala významnou úlohu Pohorská jednota
Radhošť, Matice Radhošťská, Červený kříž a Okrašlovací spolek. Tělocvičná
jednota SOKOL
Kromě
sportování organizovala jednota Sokola i divadelní vystoupení. Divadelní
představení jsou hrána zprvu v budově Sokolovny, po r. 1929 i v prostorách
sokolského kina v Tyršově ulici. V roce 1921 vytvořil akademický malíř
Břetislav Bartoš pro sokolské divadelníky malovanou oponu. V období mezi
válkami sehráli sokolští ochotníci řadu úspěšných představení (např.
Fidlovačka od J.K. Tyla, Bílá nemoc od K. Čapka, opereta Země úsměvů od F. Lehára).
Tělocvičná
jednota Orel Po vzniku
Československa se organizace přejmenovala na Jednotu Orla československého,
která se těšila podpoře nově vzniklé Československé strany lidové. Ve
Frenštátě p.R. do ČSL brzy přešla většina členů Křesťansko sociálního spolku,
takže se jednota Orla stala záhy druhou nejpočetnější spolkovou organizací ve
městě (hned po TJ Sokol). V r. 1927 zakoupila jednota budovu bývalé firmy
Šimona Madlera (v Dolní ulici) a přebudovala jí na
tělocvičnu a kulturní sál. Zároveň bylo pro sportovní účely a veřejná
sportovní vystoupení vytvořeno hřiště na Nivách (dnes jízdárna). Stejně jako
sokolská jednota věnovala se orelská organizace rovněž kulturnímu podnikání
(ochotnický divadelní soubor). Od r. 1929 se v budově Orlovny fungovalo
kino. Po okupaci
republiky r. 1939 stihl orelskou jednotu podobný osud jako její konkurenční
organizaci TJ Sokol. Pohorská
jednota Radhošť V r. 1935 byla
podle návrhu architekta Aleše Parmy postavena útulna na Javorníku a brzy po
té k ní vybudována cesta pro automobily vedoucí z Frenštátu p.R.. V r. 1937
měla Pohorská jednota Radhošť kolem 5 700 členů a pracovala v 25 pobočkách.
To byla vrcholná léta její činnosti. V témže roce byl novým předsedou jednoty
zvolen JUDr. Božetěch Parma V roce 1939
nabídl Klub československých turistů Pohorské jednotě Radhošť, aby se
sjednotila, ale místní jednota tento návrh odmítla. V době okupace bylo
zatčeno a popraveno devět členů Pohorské jednoty. Předseda Božetěch Parma
zahynul v koncentračním táboře Flössenburgu.
Objekty v areálu na Pustevnách byly zabaveny pro
vojenské účely. Přes veškeré obtíže ze strany protektorátních úřadů se
jednota snažila pokračovat ve své činnosti. Ve spojení se svazem Českých
lyžařů realizovala v r. 1940 výstavbu sedačkové lanovky z Trojanovic
- Ráztoky na Pustevny. Činnost
pohorské jednoty Radhošť byla podporována místními podnikateli - Vladimírem
Křenkem, Janem Kaděrkou a Karlem Bartošem. Matice
Radhošťská V roce 1926
byla provedena oprava kaple a byla přistavěna dřevěná věž se zvoničkou.
Protože finanční možnosti Matice na tento podnik nestačily, byla část nákladů
uhrazena z příspěvků Ministerstva školství, zemědělství a obchodu,
Olomouckého arcibiskupství a Jednoty duchovenstva. Známý sochař
Albín Polášek věnoval Matici r. 1931 sousoší sv. Cyrila a Metoděje. Ještě
před válkou bylo zařízeno elektrické osvětlení v kapli a vodovod. Vývoj od
roku 1945 do roku 1989 V letech 1945
- 1948 došlo k znárodnění podniků. Nekomunistické politické strany v zemi
byly zrušeny nebo jejich činnost silně omezena. Tím byla většina spolků
odříznuta od svých sponzorských a ideových zdrojů. Následovalo postupné
slučování spolků (např. sloučení TJ Orel s jednotou Sokola) a posléze
direktivní zrušení. Tak kromě Orla a Sokola zanikl i Křesťansko sociální
spolek, Matice Radhošťská apod.. Spolkovou činnost převzal do svého řízení
komunistický stát, prostřednictvím závodních odborových organizací
vzniklých při státních podnicích. Ochotnická
činnost se napříště rozvíjela při odborových organizacích závodů MEZ a
TON, od roku 1961 se slučují v jeden ochotnický soubor DAR MEZ
Frenštát, jehož činnost skončila v r. 1990. Při podniku
MEZ byla založena Tělovýchovná jednota TJ MEZ, která sdružovala
veškeré iniciativy na poli sportovním. Kromě TJ MEZ se úspěšně rozvíjela
činnost jezdeckého oddílu TJ SLOVAN. Ostatní
kulturní a společenské aktivity se rozvíjely pod vedením Městského národního
výboru. Za přispění podniků MEZ, TON a Slezan byl v letech 1961 - 1964
vybudován Dům kultury ROH. Bylo vybudováno divadlo v přírodě na
Horečkách a upravena budova kina (někdejší Kino Sokol). O volný čas mládeže
se staral Dům pionýrů a mládeže. DAR MEZ
Frenštát Další
amatérskou skupinou byl Divadelní soubor TON, který vznikl v r. 1957
při stejnojmenném podniku. Z jejich činnosti stojí za zmínku Jakub Oberva V. Martínka či Paličova dcera J. K. Tyla.
Třetí společností byl DAR (Divadlo a recitace), který
působil ve městě v letech 1954 - 1961. Kromě divadelních vystoupení pořádal i
recitační večery, např. Seifertův večer (1955), Bezručův
večer (1955), Večer Fráni Šrámka (1956) či Večer indické milostné poezie
(1956). V roce 1961 se
dosavadní ochotnická aktivita začala ubírat společnými cestami. Sloučení
dosavadních divadelních souborů vznikl DAR MEZ Frenštát, jeho činnost trvala
až do r. 1990. Za ten čas soubor nastudoval 26 představení a byl několikrát
oceněn na krajských přehlídkách (v letech 1974, 1975, 1977 a 1979). Mezi
nejúspěšnější vystoupení patřily Hrátky s čertem J. Drdy, Rozrušená
země M. Šolochova a Dům na nebesích J.
Hubače.
TJ MEZ
Frenštát p.R. Vznikla
organizace Tělovýchovná jednota MEZ, která se podílela na organizaci
sportovního života ve městě. Sloučila dosavadní tělovýchovné a turistické
organizace (např. TJ Sokol, Pohorská jednota Radhošť) a převzala také jejich
majetek. TJ MEZ vyvíjela činnost v jednotlivých oddílech: lyžařský, kopaná,
odbíjená, tenisový, stolní tenis, karate, horolezectví, kulturistika,
sportovní gymnastika, turistika, košíková, plavání, krasobruslení a šachy. TJ
MEZ disponovala Sokolovnou, orelským hřištěm Na nivách a budovami Pohorské
jednoty Radhošť. V šedesátých letech byl vybudován areál skokanských můstků
na Horečkách - v r. 1968 vybudován první skokanský můstek (K=43 m) pro
trénink mladšího dorostu a v r. 1969 dva další můstky (K=72 a K=90m). V
letech 1971 - 1973 byly můstky pokryty umělou hmotou DUROKRYT. Mezi
nejvýznamnější oddíly TJ MEZ patřil oddíl lyžařský. V padesátých letech zde
vynikali ve sjezdovém lyžování Zdeněk a Ludmila Parmovi,
František Pitucha, počátkem 70. let se dostal do
popředí oddíl běžkařů (Karel Sacký a Miroslava Jaškovská).
Mezi nejvýznačnější sportovce však bezesporu patří Jiří Raška, olympijský
vítěz ve skoku na lyžích na ZOH v Grenoblu (1968).
Vývoj po
roce 1989 Privatizace a
zavedení volného trhu způsobila zánik některých firem (např. Loana, Slezan) nebo jejich transformaci na soukromé
podniky (Bernkop, Siemens). Ty začaly žít novým,
samostatným životem. Řada kulturních a sportovních organizací, které byly v
uplynulých letech napojeny na státem podporované podniky, se muselo vyrovnat
se skutečností, že skončilo období automatické finanční dotace. Chtěly-li
fungovat dále, musely hledat skutečnou síť sponzorů. To způsobilo,
že mohutné organizace zanikly, jiné se silně redukovaly nebo úzce
specializovaly, popřípadě se rozpadly na řadu menších organizací, které byly
snáze schopny přežít v nově nastolených ekonomických podmínkách. Tak např. TJ
MEZ Frenštát se transformovalo na TJ Frenštát p.R., které stále spravuje
větší část sportovních zařízení - areál skokanských můstků, fotbalové hřiště
Na nivách, kluziště ve Školské čtvrti, tenisové kurty pod Horečkami a
turistickou chatu. Provoz těchto zařízení hradí TJ Frenštát částečně ze zisků
z vlastního podnikání (např. přeprava lanovkou na Horečkách, umístění reklam
apod.), částečně ze státních dotací a dotací města.
Ve Frenštátě
p.R. fungují i další samostatné sportovní kluby - TJ Slovan (jízdárna Na
nivách), Klub sportovní střelby (střelnice na Helštýně),
SK Skialpin Pustevny
(vznikl z horolezeckého oddílu TJ MEZ). Organizace od roku 1991 vlastní a
spravuje lanovou dráhu Ráztoka - Pustevny. Kromě toho provozuje i 11 lyžařských svahů s
vleky na Pustevnách. Ve Frenštátě obnovily sou
činnost i tělovýchovné organizace, které zde působily před válkou a byly v
padesátých letech direktivně zrušeny - TJ SOKOL (převzal opět do své správy
Sokolovnu v Tyršově ulici) a TJ Orel (rovněž převzal v restituci bývalou
Orlovnu v Dolní ulici) Některé oddíly
našly sponzorskou podporu v nově vzniklých firmách. Jedná se především o
oddíl volejbalistek SK Lapos PZ, který je
sponzorován firmou Lapos prodávající
elektrospotřebiče. Přes určité
změny, které prodělaly organizace starající se o sportovní vyžití mládeže i
dospělých v posledních letech, vykazují oddíly dobré výsledky. Členka SK Lapos PZ Tereza Tobiášová se
zúčastnila olympijských her v Sydney 2000. Mezi lyžaři vynikají Krompolc, Sucháček, Jiroutek a
Janda. V oblasti
kultury došlo rovněž k výrazným změnám. Některé spolky jako např. DAR MEZ
Frenštát zanikly, některé se transformovaly. K hlavním iniciátorům kulturního
života ve městě patří Dům kultury, který je spravován a finančně
podporován Městským úřadem ve Frenštátě p.R.. Omezený zdroj finančních
prostředků vedl k tomu že, množství aktivit Domu kultury muselo být
redukováno - zaniklo Divadlo hudby, řada kroužků se osamostatnila nebo se
stala součástí Domu dětí a mládeže ASTRA, který za
podpory státu a Městského úřadu působí v Martinské čtvrti (např. soubor
lidových písní a tanců Sedmikvítek, keramický kroužek apod.) |
|||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||
Zdroj: www.frenstat.cz