Kód CZ 359

Bernartice

Osada: Bilinka, Leveč

Připojené:, Bojenice, Jestřebice, Kolišov, Ráb, Rakov, Srtín, Svatkovice, Zběšice

Kostel sv.Martina ^{Zdroj C)}

připomíná z roku 1251. Původně románská stavba byla přestavěna goticky a v roce 1717 barokně. Roku 1795 shořela při požáru velká část obce, fara i kostelní věž. Při tomto požáru se roztavil a poškodil zvon s letopočtem 1186. Ze sebraných kusů roztaveného zvonu byl později ulitý nový zvon. Byl pojmenován Martin a byl slavnostně pověšen. Ale ve válce byl zrekvírován. Na věži zůstal pouze zvon zvaný umíráček. Další zvony byly zakoupeny v letech 1923, 1934 a 1937.

Kaple sv. Floriána ^{Zdroj C)}

před obecním úřadem na náměstí. Nejedná se o kapli v pravém slova smyslu, ale spíše o otevřený baldachýn, který má ve svém středu sochu sv. Floriána. Pochází z roku 1762. V tomto roce byla kaple 1. května také vysvěcena.

Fara ^{Zdroj C)}

Barokní bývala dříve jezuitská rezidence.

Husova kaple ^{Zdroj C)}

Základní kámen k této kapli byl položen v říjnu roku 1926. Do základů byla vložena Bible kralická[6], Labyrint světa a různé mince té doby. O rok později byla kaple postavena a vysvěcena. Velkou finanční pomoc obdržel Sbor metodistické církve, pro kterou byla tato modlitebna určena, od věřících z Ameriky.

Kaple sv.Rozálie ^{Zdroj C) Zdroj E)}

asi 1,5 km jižně od Bernartic. Kaple byla postavena v roce 1681 a byla zasvěcena sv. Rozálii, patronce proti moru. V době velkého moru roku 1680 byl za Bernarticemi založen nový hřbitov. Rektor jezuitské koleje u sv. Klimenta v Praze P. Jan Wald, který v té době působil v Bernarticích, měl slíbit, že nechá postavit na novém hřbitově kapli zasvěcenou sv. Rozálii, patronce proti moru. Kaple byla postavena a 9. září 1681 také vysvěcena. Roku 1719 byĺa kaple sv. Rozálie přestavěna na kostelík. Roku 1786 bylo nařízeno jeho uzavření a roku 1832 povoleno jeho znovuotevření. Ke kapli patřil hřbitov, dnes zaniklý, který není součástí kulturní památky. Do památkové ochrany rovněž není zahrnuta drobná stavba se sedlovou střechou nad studánkou poblíž kaple.

Loď kaple má obdélný půdorys, na její východní straně je připojen polokruhem ukončený presbytář s obdélnou sakristií u jejího jižního boku. Střecha nad lodí je sedlová, nad presbytářem taktéž, ale nižší a zakončená valbou. Na sakristii sbíhá pultová střecha, která má společný hřeben se střechou presbytáře. Loď je plochostropá, presbytář zaklenut stlačenou konchou.

Kaple sv. Rozálie je mj. viditelným dokladem umístění zaniklého hřbitova, barokního sakrálního stavitelství na venkově a úcty k tehdy oblíbené protimorové patronce. Kaple je citlivě postavena na mírném návrší u cesty a je výrazným pohledovým objektem. Z památkového hlediska je cenná např. její jednoduchá stavební dispozice se snahou o efektní estetické a přitom technicky nenáročné architektonické řešení. To se týká např. malovaných pilastrů a nízkým segmentem ukončených vpadlých polí na vnější fasádě lodi, které zrcadlí obdobné pojednání na vnitřních stranách obvodových zdí, kde však jsou pilastry zděné. Tento přístup je typický zvláště pro venkovské prostředí. K památkově cenným detailům a konstrukcím patří např. tradiční prejzová krytina na presbytáři, esteticky působivý sanktusník s drobnou cibulovou bání završenou svatozáří s vepsanými písmeny IHS (tj. zkratka pro Jesus hominum salvator = Ježíš vykupitel lidí), cihlová podlaha v lodi a presbytáři, dřevěná kuželková balustráda na kruchtě atd. Památková ochrana se vztahuje na celou budovu kaple.

Kaple sv. Rozálie ^{Zdroj C)}

Nad pramenem s léčivou vodou u kostela sv. Rozálie

Kaple sv Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

u mostu u cesty na Bílinku ze druhé poloviny devatenáctého století

Morový sloup ^{Zdroj C)}

se sochou sv. Josefa před farou. Je z druhé poloviny sedmnáctého století. O jeho výstavbu se zasloužil farář Adam Novomeský.

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

Před kaplí sv. Floriána s kovovým korpusem Kristova těla. V roce 1866 nechal kříž postavit pekař Jan Hrdlička. Měl chránit jeho rodinu na cestě do Ameriky. Roku 1896 byl kříž poškozen zásahem blesku.

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U silnice ve směru z Bernartic do Bojenic bez korpusu Kristova těla. V střední části je kříž reliéfně zdoben motivem kalicha.

Kamenný kříž ^{Zdroj C)}

U křižovatky na Jestřebice po levé straně s jetelovitým ukončením ramen. Byl postaven roku 1879. Finanční příspěvek k zhotovení kříže daroval místní rodák Hynek Bouška před svým odjezdem do Ameriky.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U kostela na kamenném podstavci. V spodní části podstavce je nápis: „8. 5. 1945–1995.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Severním směrem zhruba kilometr za obcí, se na staré cestě do Jestřebic na kamenném podstavci.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U poutního kostela sv.Rozálie

Železný kříž ^{Zdroj C)}

U zdi hřiště

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Rozalie

Boží muka ^{Zdroj C)}

u domu čp. 224 v Milevské ul. v místě, kde se říká V Brodci.

Boží muka ^{Zdroj C)}

Novodobá dřevěná vysvěcená 28. září 2008 se nachází v lese u cesty ve směru ke Zběšicím.

Obraz P.Marie Lurdské ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Rozalie. Na kamenném podstavci se nachází dřevěná vitrínka. Kamenný podstavec kdysi býval částí kamenné kostelní pokladničky. Uvnitř vitrínky je soška s obrázkem Panny Marie Lurdské.

Obraz P.Marie Sepekovské ^{Zdroj C)}

U kaple sv.Rozalie. Uvnitř duté lípy

Pomník obětem ^{Zdroj C)}

první světové války vytvořil roku 1933 také sochař Břetislav Benda a je umístěný na náměstí.

Pomník obětem ^{Zdroj C)}

druhé světové války vytvořil sochař Břetislav Benda. Je před základní školou.

Kašna ^{Zdroj C)}

Kamenná na náměstí, sem byla přivezená z hradu Dobronice v roce 1776. V roce 1781 do ní byla přivedená voda ze zámeckého rybníka.

Pomník padlým ^{Zdroj C)}

bernartickým občanům je na návrší, které se jmenuje Na Posvátném. Je to žulový monolit na počest padlých občanů v době okupace.

Pamětní deska ^{Zdroj C)}

Rodiště dr. Kálalové Di Lottiové na jejím domě byla odhalena roku 1992.

Pamětní deska ^{Zdroj A)}

na rodném domě generála Krzáka, odhalena 4.4.2014

Pamětní deska ^{Zdroj A)}

na rodném domě plk. Ing. Jana Doubka v Týnské ulici. Odhalena 24.6.2016

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

žulový se nalézá při silnici z Bernartic směrem k Bechyni. Výška 61 cm, šířka 47 cm, síla 23 cm.

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

na návrší v jižní části, v místech, kde se říká V lomu. Výška 110 cm, šířka 50cm, síla 35 cm.

Mohylník ^{Zdroj E) Zdroj C)}

archeologické stopy. Lokalita se nachází ca 2 km jižně od centra Bernartic, na mírném západním svahu, jehož hrana nad údolím Borovanského potoka vymezuje západní okraj pohřebiště, ve vzrostlém smíšeném (smrk, borovice) a částečně též v nízkém hustém smrkovém lese. Pohřebiště z období mohylové kultury střední doby bronzové je tvořeno 7–8 mohylami různé velikosti. Vedle čtyř velkých o průměru 8–13 m a výšce až 1,1 m to jsou malé mohyly o průměru 3–5 m a výšce 0,3–0,4 m. Čtyři velké a jedna malá mohyla nesou stopy starých výkopů, které nejspíše vznikly při výzkumu J. L. Píče v roce 1899.

Tvrz ^{Zdroj C)}

Č.p.37. Osada vznikla kolem dnes již zaniklé tvrze. Tuto tvrz přestavěl Bernard s manželkou Dobroněhou z Kamberka roku 1293. Tvrz byla postupně rozebrána na stavební materiál v sedmnáctém století.

Radnice ^{Zdroj C)}

…

Usedlost č.p. 38 ^{Zdroj C)}

S bránou

Dům č.p.72

Křižovatka na Týnské ul.

Venkovská usedlost č.p. 90 ^{Zdroj C)}

1816

Dům č.p.111

Písecká ul.

Dům č.p.114

Písecká ul.

Usedlost ^{Zdroj C)}

Rodiště Vlasty Kálalové-Di Lottiové

Dům č.p.147

Ul.Za humny

Kamenný most ^{Zdroj A)}

Dvouobloukový

Zpět na okres

Panství

Politický okres Milevsko, s.o. Bechyně

1961 Okres Písek

2003 Pověřený městský úřad

Historie městečka ^{Zdroj C)}

První písemná zmínka je z roku 1248. Osada vznikla kolem dnes již zaniklé tvrze. Tuto tvrz přestavěl Bernard s manželkou Dobroněhou z Kamberka roku 1293. Tvrz byla postupně rozebrána na stavební materiál v sedmnáctém století. V letech 1347–1352 byl majitelem Bušek z Bernartic. Jeho potomci měli Bernartice v držení až do husitských válek. Roku 1431 se stal majitelem zvíkovský purkrabí Mikuláš z Krchleb. Dále v roce 1477 koupil Bernartice od Mikulášových dcer Rynart z Dubu, který je v roce 1477 pánům z Lažan a na Bechyni. Tento rod držel Bernartice až do roku 1606, kdy byly prodány jezuitské koleji svatého Klimenta v Praze.

Roku 1618 byli jezuité vyhnáni, ale opět se vrátili po bělohorské bitvě. Za jejich působení získala roku 1636 vesnice status městyse. Mohlo se zde vykonávat hrdelní právo. V roce 1626 jezuité přikoupili nedaleké Borovany a roku 1691 i Dobronice. Roku 1672 zachvátil obec velký požár, při kterém lehla popelem část městečka a fara. Roku 1680 se v Bernarticích odehrála morová epidemie. Dále v roce 1713 epidemie cholery, při které zemřelo a bylo pohřbeno 700 mrtvých. Roku 1748 se na území obce odehrálo kázání pátera Koniáše, načež mezi lety 1770 a 1772 zastihl obec hladomor a další epidemie moru. Roku 1773 byl zrušen jezuitský řád a Bernartice připadly královskému státnímu panství v Opařanech. Roku 1795 se udál velký požár, při kterém shořela kromě domů i fara, kostelní věž a škola. Během požáru došlo k roztavení zvonu. Roku 1805 zde tábořila francouzská vojska. Rok poté po nich vojska bavorská.

V roce 1825 koupil Bernartice kníže na Bechyni Pavel Paar. Roku 1837 započala stavba státní silnice z Tábora do Písku, později v roce 1851 proběhla stavba okresní silnice z Milevska do Bechyně.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1093
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927

A) bernartice.cz (10.12.2019)

C) cs.wikipedia.org (10.12.2019)

E) pamatkovykatalog.cz (10.12.2019)

Kód CZ 483

Bílinka

Kaple sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

První pol.19.stol.

Železný kříž ^{Zdroj C)}

Za vesnicí ve směru na Svatkovice na kamenném podstavci

Dům č.p.18

S bránou

Dům č.p.22

…

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1379.

Kód CZ ??

Leveč

Kaple sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C) Zdroj E)}

U arcibiskupského dvora, pol.18.stol. asi 1 km SZ směrem od obce Svatkovice Kaple je situována při komunikaci a je orientována k západu. Památková ochrana se vztahuje na kapli bez pozemku. Zděná stavba ze smíšeného zdiva postavená na čtvercovém půdorysu, orientovaná k západu. Masivní téměř krychlová hmota, otevřená na vstupní východní straně širokým segmentovým vstupem, uzavřeným dvoukřídlými dřevěnými vraty s vertikálními příčkami (vrata prakticky zničena) v dřevěných zárubních. Plocha jednotlivých stěn je nečleněná, ukončená hladkou fabionovou podstřešní římsou. Nároží odsazeně zaoblená, kromě horního a spodního okraje, které jsou pravoúhlé. Kapli zakrývá nízká jehlancová střecha ve spodní části výrazně rozšířená, krytá dvojitě kladenými taškami bobrovkami. Ze seříznutého vrcholu střechy vyrůstá nízká dřevěná sloupková lucerna s obdélnými prostupy, ukončená dřevěnou profilovanou podstřešní římsou. Lucernu zakrývá oplechovaná čtyřhranná cibulová střecha, ve spodní části čtvercová, zakončená plochou makovicí, ze které vyrůstá prutový kříž se stupňovitou patkou.

Dvůr Leveč ^{Zdroj C)}

Arcibiskubský

Již před rokem 1260 šlo o samostatnou vesnici, která byla majetkem pražských arcibiskupů sídlících v Týně nad Vltavou. V té době zde bylo čtyři až pět gruntů. Později vesnici získal do vlastnictví rod Čabelických a v té době se z vesnice stal dvůr (Čabeličtí odtud vyhnali sedláky a dosadili místo nich své poddané). Později vesnice spadla pod Bilinku.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 10.12.2019