Hrad Lanšperk, politický okres Lanškroun

Hrad Lanšperk

Lanšperk, politický okres Lanškroun

Hrad Lanšperk byl postaven za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253-1278). Jeho založení náleží do doby tzv. druhé (německé) kolonizace, během níž byly osídleny zdejší do té doby téměř pusté pohraniční hvozdy. Kolonizátory kraje a staviteli královského hradu byli z vůle panovníka páni z Drnholce. Lanšperk se stal vojenským a správním centrem rozsáhlého panství, k němuž náležely kromě desítek vsí také čtyři města - nejvýznamnější, kamennými hradbami opevněný Lanškroun, města Česká Třebová a Ústí nad Orlicí a městečko Jablonné nad Orlicí.

V roce 1285 daroval král Václav II. hrad s panstvím svému nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna. Zanedlouho upadl tento Vítkovec v nemilost, byl popraven a lanšperské zboží, později též hrad, získal od panovníka nově založený Zbraslavský klášter. V neklidných dobách po zavraždění posledního Přemyslovce Václava III. v Olomouci roku 1306 plenili Lanšpersko beztrestně okolní šlechtici. Velká vzdálenost panství bránila zbraslavským mnichům v jeho účinné správě a obraně. Nelehkou hospodářskou situaci se klášteru podařilo vyřešit až roku 1358, kdy byly zdejší statky vyměněny s nedávno založeným biskupstvím v Litomyšli. Biskup Jan Železný (1399-1418) byl na kostnickém koncilu hlavním žalobcem Husovým. Když přišla do Čech zpráva o Husově upálení, byly biskupské statky zpustošeny. V období husitských válek změnil hrad několikrát držitele. Roku 1420 jej zastavil litomyšlský biskup Aleš z Březí za vypůjčené peníze Janu Sádlovi ze Smilkova. O rok později po dobytí Litomyšle husitskými vojsky biskupství prakticky zaniklo a jeho bývalé statky spolu se zástavním zbožím Lanšperk přešly na panovníka. Od Jana Sádla získal zástavní právo na hrad Václav z Dubé a od něho patrně roku 1425 katolický pán Jan Městecký z Opočna. V rámci ofenzívy proti němu oblehli sirotci v létě roku 1429 také Lanšperk. V čele husitského vojska stál Jan Kroměšín, hejtman kněze Prokopa Holého a "pomocí čtyř praků, dvou velkých a mnoha malých děl" hrad v září téhož roku dobyl. V následujících třiceti letech držela Lanšperk husitská posádka pod vedením hejtmana Jana Šárovce. Jan Městecký sice před smrtí předal své zástavní právo katolickým pánům z Jenštejna, ti se však hradu ve skutečnosti ujmout nemohli.

Rozštěpení právních a faktických poměrů skončilo až roku 1459, kdy hrad a dříve i zástavní listiny získal Zdeněk Kostka z Postupic. Z rukou jeho dědiců přešel Lanšperk počátkem 16. století do majetku mocného rodu Pernštejnů. Správním centrem panství se v této době stává místo starého hradu nedávno zbudovaný zámek v Lanškrouně. V letech 1540-1564 bylo panství rozděleno na dvě části, Lanšpersko získali Bohdanečtí z Hodkova, Lanškrounsko páni z Boskovic. Oba díly opět spojil Vratislav z Pernštejna. Roku 1576 žila na hradě paní Johanka Černohorská z Boskovic, která jej měla od Vratislava v nájmu. Povědomost o ní se nám zachovala díky jejímu sporu s paní Bukovskou ze sousedního Žampachu, která odcizila z gruntů lanšperského dvora právě dozrávající len. Johanka si na jednání paní Bukovské stěžovala, výsledek sporu však neznáme.

Na žádost Vratislavových dědiců prohlásil roku 1588 císař Rudolf II. dosavadní zápisné lanškrounsko-lanšperské panství za zboží dědičné zpupné. Obratem bylo prodáno Adamu Hrzánovi z Harasova. Roku 1622 koupil velkostatek i s tehdy již pustým hradem Karel z Lichtenštejna.

Architektura hradu

Hrad Lanšperk, prvně zmiňovaný v písemných pramenech roku 1285, byl zbudován na výrazném kopci nad levým břehem Tiché Orlice. Lanšperk je označován jako tzv. plášťový hrad, který neměl věž a hlavní tíhu pasivní obrany nesla vysoká obvodová hradba. Plášťové hrady se v Čechách vyskytují velmi vzácně, na Moravě tvoří poněkud početnější skupinu.

Úzkou šíji spojující hrad s okolním terénem přerušily dva hluboké příkopy vylámané v opukové skále a parkánová hradba mezi nimi. Získaný materiál byl použit při stavbě hradu. Jediný přístup zajišťovala cesta vedoucí po severním okraji plošiny. Branou nad druhým příkopem se vstupovalo do jádra hradu obklopeného mohutnou opukovou zdí.

Hlavní obytnou stavbou lanšperského hradu se stal v jihovýchodním nároží tříprostorový palác. Po celé délce byl zřejmě podsklepen, valenou lomenou klenbu si dosud zachovala střední místnost. V patře paláce sloužily dvě místnosti jako obytné, třetí zaujala patrně hradní kaple. Další kamenná stavba stála na severním rohu hradu, jejíž někdejší mohutnost i výšku naznačuje velké množství zříceného stavebního materiálu. Ostatní stavby kolem malého nádvoří se studnou byly zřejmě lehčích konstrukcí.

V polovině 15. století došlo k přestavbě hradu. Důvodem mohlo být jeho značné poškození při dobývání roku 1429 a také snaha o zlepšení již nevyhovující obrany. Druhá stavební fáze užívala pískovcových kvádrů. K velkým změnám došlo v západní části jádra hradu, kde vyrostl dvouprostorový palác, čímž se obytné prostory téměř zdvojnásobily. Na koruně hradby můžeme předpokládat kryté dřevěné ochozy, zlepšeno mohlo být i opevnění bran.

V 16. století byl již vojenský význam hradu minimální a nesplňoval ani požadavky dobového komfortu. Obýván byl ještě prokazatelně roku 1577. O jedenáct let později roku 1588 je popisován jako zámek, kde je ještě pokojů nemálo, které by se na malý náklad zase spraviti mohly. K opravám nedošlo, roku 1622 je již Lanšperk označen jako pustý a mění se nezadržitelně ve zříceninu.

Zdroj: lansperk-sbor.cz (4.11.2013)

Historie objektu:

Hrad Lanšperk vybudoval nejspíš buď Oldřich z Drnholce nebo Heřman z Ústí někdy okolo poloviny 13. století. Brzy nato hrad přešel z rukou Kouniců do královských rukou. První výslovná zmínka o Lanšperku se datuje do r. 1285, kdy jej král Václav II. daroval Závišovi z Falkenštejna. Záviš se však z nabytého majetku dlouho netěšil, na Václavův příkaz byl už r. 1290 popraven a Lanšperk se opět stal královským majetkem. Ještě před svou smrtí, r. 1304, daroval Václav II. hrad Lanšperk s městy Ústím, Třebovou, Lanškrounem a Jablonným nově založenému Zbraslavskému klášteru. Po zavraždění Václava III. v Olomouci (1306) se lanšperského zboží na dva roky úkladně zmocnil Haiman z Dubé, od něhož je klášter musel vyplatit. I pak však museli klášter i lanšperští poddaní ještě dlouho snášet příkoří od různých loupeživých feudálů. R. 1358 získalo Lanšperk směnou litomyšlské biskupství, které jej drželo až do husitských válek. R. 1425 hrad poté, co jej dobyli husité, opanoval Jan Městecký z Opočna. Ten se posléze přidal k nepřátelům husitů a proto byl Lanšperk r. 1429 kališníky dobyt znova. Po rychlém vystřídání několika držitelů získal Lanšperk r. 1451 Zdeněk Kostka z Postupic, který ho nechal opravit a opevnit (z této doby patrně pochází dnes již zcela zaniklá zemní bašta na předhradí). Na počátku 16. století opanovali Lanšperk na základě příbuzenských vztahů s Kostky páni z Pernštejna, kteří jej drželi až do r. 1588. Onoho léta byl Jan z Pernštejna pro dluhy nucen lanšpersko–lanškrounské panství prodat Adamu Hrzánovi z Harasova. To už starý hrad dávno jako panské sídlo nesloužil. Byl však ještě alespoň v dobrém stavu, což se za Hrzánů, kteří upřednostňovali výhradně lanškrounský zámek, zásadně změnilo: r. 1622, když Zdeslav Hrzán z Harasova prodával panství Karlovi z Lichtenštejna, byl už hrad Lanšperk označen jako pustý. Jeho zkáza vyvrcholila po r. 1790, kdy lanšperští poddaní zříceninu využili coby vydatný zdroj stavebního materiálu.

Exteriér, stavební vývoj:

Hrad Lanšperk stával na vysokém ostrohu nad Tichou Orlicí severovýchodně od Ústí nad Orlicí. Relativní převýšení místa nad řekou činí až 120 m, což poskytovalo hradu zejména na západě, ale částečně i na jihu a na severu dobrou přirozenou ochranu. Přístup ke hradu byl možný prakticky jen od východu, z vesnice dříve zvané Budy (dnes Lanšperk). V těchto místech také asi vzniklo předhradí, o jehož podobě kvůli novověké zástavbě v nástupním prostoru téměř nic nevíme. Vstup do předhradí byl chráněn mohutnou sypanou baštou, na jejímž místě dnes stojí pseudogotická kaple. Čelní strana hradu proti vsi byla opevněna valem a za ním vyhloubeným širokým příkopem, který bylo nutné překonat k dosažení brány do úzkého parkánu. Stěžejním stavebním prvkem bezvěžového hradu Lanšperka je silná plášťová zeď, která vymezovala jeho nepravidelný, zhruba hruškovitý půdorys. Severní, úzká část hradního areálu kryla rameno parkánu vedoucí k druhé bráně, jenž byla prolomena v plášťové zdi na nejchráněnější, západní straně. Zástavba hradu byla obvodová: dvouprostorová budova stávala v sousedství brány do nádvoří, trojprostorový podsklepený palác se přimykal k plášťové zdi na čelní, východní straně. Uprostřed nádvoří byla vyhloubena studna.

Interiér:

Nedochoval se, pomineme-li ovšem valeně klenutý sklep bývalého paláce.

Současný stav:

Protože byl hrad Lanšperk bezvěžový, působí i jeho zřícenina na příchozího nízkým, rozložitým dojmem. Siluetu hradu určuje fragment plášťové zdi jádra, který se zejména na severu a východě dosud dochoval ve značné výšce. Z hradních budov včetně paláce zůstalo výrazné reliéfní modelování množstvím suti zvýšené úrovně terénu a části zdiva vystupující nad jeho povrch.

Zdroj: hrady.cz (4.11.2013)

rad Lanšperk vznikl v době vlády krále Přemysla Otakara II. v souvislosti s kolonizací oblasti mezi Tichou Orlicí a česko-moravským pomezím. Z králova pověření hrad pravděpodobně postavil některý příslušník rodu z Drnholce, který kolonizaci prováděl. Mohl to být Vilém z Drnholce, který do východních Čech přišel po r. 1249, nebo jeho synové Heřman a Oldřich z Drnholce. Stavebník si vybral pro hrad strategicky výhodně položené místo, vysoký ostroh se strmými boky nad levým břehem Tiché Orlice. Vlastní hrad postavený v nejjižnější části ostrohu, nebyl rozsáhlý a jeho nepravidelný půdorys byl dán podobou této části ostrohu. Hlavní oporou hradu byly strmé boky ostrohu, nad nimiž byla vybudována hradba obklopující celý areál. V ní byla na severozápadní straně vstupní brána, na severní straně byl k hradbě přistavěn palác, na protilehlé jižní straně další, pravděpodobně hospodářská budova. Mezi oběma budovami bylo nevelké nádvoří se studnou. Jednalo se o tzv. hrad s plášťovou zdí, pro který je typické, že neměl věž. Pouze na severní straně, kde ostroh byl v úrovni okolí, byl k hradu snazší přístup. Zde byly vybudovány dva příkopy, které ve východo-západním směru protínaly ostroh. V nevelké prostoře mezi nimi byla vybudována další hradba. Ze severní strany byl také přístup do hradu po cestě, která vedla po západním okraji ostrohu k mostu přes první příkop. Dále cesta pokračovala branou v hradbě mezi oběma příkopy k mostu přes západní část druhého příkopu a vyústila do hlavní brány. Hrad byl postaven z lomové opuky v raně gotickém slohu. Jeho celková dispozice se v dalším vývoji téměř nezměnila. Na malém prostoru severně od prvního hradního příkopu býval dvůr a nevelké podhradí, doložené však poprvé až v r. 1544 pod názvem Budy. V areálu podhradí se spojovala cesta přicházející od severu s cestou z údolí Tiché Orlice, která stoupala po jihovýchodním úbočí hradního ostrohu. Společně pak obě cesty směřovaly k prvnímu příkopu.

Místo hradu zřejmě již před jeho vznikem mělo jméno Landesberg, tj. zemská hora neboli hora patřící ke královským majetkům. Jméno pak převzal i nově postavený hrad. Lanšperk se poprvé připomíná v r. 1285, kdy ho král Václav II. současně s dalšími majetky ve východních Čechách postoupil manželovi své matky Závišovi z Falkenštejna. Lanšperské panství potom ve dvou etapách v r. 1292 a 1304 daroval nově založenému Zbraslavskému klášteru. Založení kláštera a donace lanšperského panství byly Václavovým pokáním za Závišovu popravu. K lanšperskému panství tehdy patřilo kromě hradu Lanšperka ještě jedno město, tři městečka a 43 vsí. V neklidných dobách po zavraždění krále Václava III. (1306) bylo lanšperské panství často pleněno okolními světskými feudály. Aby se klášter vyhnul těmto nájezdům a také pro obtíže spojené se správou odlehlého panství, dával často Lanšpersko do zástavy (v r. 1316 Hajmanovi z Dubé, v letech 1319–1325 králi Janovi Lucemburskému, v l. 1338–1341 jeho synu Karlovi, markraběti moravskému, pozdějšímu králi Karlovi IV., v r. 1343 olomouckému biskupovi Janu VII. Volkovi). V r. 1358 postoupil Zbraslavský klášter lanšperské panství výměnou za některé statky v okolí Prahy litomyšlskému biskupství, v jehož čele tehdy stál biskup Jan ze Středy. Hrad se stal sídlem biskupských hejtmanů. Prvním z nich byl Smil z Brandýsa, připomínaný v této funkci v l. 1360–1363. Po r. 1358 připadl Lanšperku též úkol chránit vojenské a politické zájmy litomyšlských biskupů ve východních Čechách. Tato úloha vystoupila do popředí zvláště v počátcích husitského revolučního hnutí.

V předvečer husitské revoluce došlo ke sporům o litomyšlské biskupství. Biskupem byl tehdy Jan V. řečený Železný, jeden z hlavních odpůrců husitství, který se též zúčastnil jednání koncilu v Kostnici. Král Václav IV. nechtěl povolit jeho návrat do Čech a do úřadu litomyšlského biskupa prosazoval Aleše z Březí, který byl současně i biskupem olomouckým. Rozpor vyřešil teprve v r. 1420 král Zikmund, který po příchodu do Čech Janovi Železnému postoupil biskupství olomoucké a Alešovi biskupství litomyšlské. Protože se Aleš z Březí v době svého působení v Olomouci značně zadlužil, vypůjčil si ještě v r. 1420 peníze od Jana ze Smilkova a na Kostelci. Jako zástavu za tuto půjčku potvrdil král Zikmund Janovi panství lanšperské. Tato zástava pak přešla na příslušníka katolické šlechty Václava z Dubé. Proto na Lanšperku byla v této době posádka věrná Zikmundovi. Ta se zde udržela až do r. 1425, kdy se hradu zmocnili východočeští husité – sirotci. Dobytý hrad svěřili do správy Janu Městeckému z Opočna. Jan Městecký si vlastnictví dobytého hradu zajistil tím, že získal i zástavní právo k hradu, které předtím náleželo Václavovi z Dubé. Brzy po r. 1425 začal Jan Městecký z Opočna hledat cestu od husitů k Zikmundovi a nakonec se změnil v otevřeného nepřítele husitské revoluce. Proto sirotci v r. 1429 oblehli Lanšperk znovu a pod velením táborského hejtmana Jakuba Kroměšína z Březovic hrad dobyli a posádku Jana Městeckého odtud vyhnali. Hrad převzal vítězný hejtman Jakub Kroměšín, ale záhy jeho správu postoupil jinému táborskému hejtmanovi Janu Šárovcovi, který pocházel z Moravy. Jan Šárovec vládl na hradě až do konce 40. let 15. století. Z hlediska právního však hrad zůstal majetkem Jana Městeckého, který se v r. 1430 opět sblížil s husity. Ten v r. 1432 své zástavní právo k Lanšperku postoupil příslušníkovi katolické šlechty Janovi z Jenštejna, synovci Jana z Jenštejna, třetího pražského arcibiskupa. Po r. 1437 přešla zástava na Janova syna Pavla z Jenštejna, který ji postoupil Bohušovi z Kosině. Žádný z těchto zástavních držitelů na hradě nepobýval a jaký byl jejich poměr k Janovi ze Šárova nelze přesně určit.

V r. 1451 Bohuš z Kosině postoupil lanšperské panství Zdeňku Kostkovi z Postupic. Nový majitel přesto, že vlastnil mnohá další panství (Litomyšl, majetky podlažického kláštera, Moravskou Třebovou, Bouzov), na rozdíl od svých předchůdců opět pobýval na hradě a věnoval mu značnou pozornost. Dal provést na Lanšperku rozsáhlé opravy, které měly odstranit škody způsobené obléháním v l. 1425 a 1429. Jejich dokladem je dvojí typ zdiva ve zbytcích plášťové zdi. Při opravách bylo totiž použito pískovcových kvádrů, zatímco původní stavba byla z lomové opuky. V souvislosti s opravami a úpravami hradu prováděnými za Zdeňka Kostky došlo pravděpodobně k zesíleni hradního opevnění tím, že byl opevněn i prostor podhradí ležící severně od hradu. Hlavní součástí tohoto opevnění byla mohutná, ze země navezená bašta stojící v severozápadní části podhradí, tam, kde do jeho areálu vstupovala cesta vedoucí k hradu od východu. Na úpatí bašty byla asi přístupová cesta přerušena příkopem, dnes však zcela zaniklým. Opevnění se dále skládalo z dřevěných palisád a plotů, které na jihu navazovaly na první hradní příkop a na severu na zmíněnou baštu. V tomto opevnění byla i nová vstupní brána na úpatí bašty a na východní straně branka pro cestu z údolí. Toto opevnění dnes již zcela zaniklo. Doba, kdy bylo opevněno podhradí, není doložena písemnými prameny, ale na dobu po skončení husitské revoluce lze usuzovat z toho, že podobné fortifikační stavby vznikly v této době i u jiných hradů, např. Lichnice a Chlumu. Nelze však vyloučit vznik opevněni již v době, kdy na hradě byl hejtmanem Jan Šárovec. Za Kostků z Postupic a potom Pernštejnů sdílel Lanšperk společné osudy s Lanškrounem až do r. 1544, kdy Jan z Pernštejna byl nucen prodat pro dluhy lanšperskou část lanšpersko-lanškrounského panství, k níž kromě hradu Lanšperka patřila tři městečka a 30 vsí, Petrovi Bohdaneckému z Hodkova. Od Petrových synů koupil v r. 1564 tuto část Vratislav z Pernštejna, a tak znovu rozdělené panství spojil. Ale i Vratislav z Pernštejna se zadlužil nákladným životem a jeho syn Jan z Pernštejna byl nucen prodat v r. 1588 lanšpersko-lanškrounské panství Adamu Hrzánovi z Harasova. K panství tehdy kromě hradu Lanšperka, města a zámku Lanškrouna patřila ještě tři města, jedno městečko a 54 vsí. Ještě před uskutečněním prodeje dosáhl Jan z Pernštejna spolu s bratrem Maxmiliánem toho, že jim král Rudolf II. postoupil toto panství jako dědičný majetek, neboť až dosud mělo charakter zástavního statku.

Od počátku 16. století hrad Lanšperk, s výjimkou doby vlády Petra Bohdaneckého a jeho synů, nesloužil jako panské sídlo. Bydlel zde pouze hejtman, který panství spravoval. V době pobytu na panství se Pernštejnové zdržovali na zámku v Lanškrouně. Proto hrad Lanšperk začal pustnout. V r. 1588 se v kupní smlouvě popisuje jako objekt s mnoha pokoji, který by bylo možno malým nákladem opravit. Nový majitel Adam Hrzán se věnoval rozšíření zámku v Lanškrouně a o poměrně odlehlý Lanšperk se nestaral, takže zcela zpustl. Jako pustý se připomíná poprvé v r. 1622, kdy Zdeslav Hrzán z Harasova prodával panství Karlovi z Lichtenštejna.

Za Lichtenštejnů zkáza hradu i nadále postupovala. Zdivo zpustlého hradu sloužilo jako stavební materiál pro výstavbu v podhradní vsi. Výstavba nových obydlí ve vsi zcela porušila původní přístupovou cestu k hradu, první hradní příkop i prostor mezi oběma hradními příkopy. Zcela zmizelo opevnění podhradí i příkop pod severozápadní baštou. Devastace hradního areálu vyvrcholila v r. 1790 za Aloise Josefa z Lichtenštejna, kdy byl zrušen lanšperský dvůr a jeho pozemky postoupeny poddaným, kteří si ze zřícenin hradu postavili ve vsi další domky. Asi v této době byla původní cesta nahrazena úzkou pěšinou, která jde z vesnice východním úbočím hradního návrší na dno bývalého druhého příkopu a tudy k místu původní brány do vlastního hradu. Tato dnes jediná přístupová cesta nemá tedy s původním stavem nic společného. Posledním zásahem do hradního areálu byla v l. 1897–1898 výstavba pseudogotické kaple na vrcholu sypané bašty.

Lichtenštejnům náležela hradní zřícenina až do r. 1922, kdy se při první pozemkové reformě stala majetkem obce Lanšperka. V r. 1944 si zříceninu od obce pronajal tehdejší Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí, pod jehož vedením byly v l. 1944–1947 provedeny na hradě zabezpečovací práce a průzkum, při němž byly odkryty a vyčištěny sklepní prostory paláce. Zde byly uloženy raně gotické architektonické prvky nalezené při průzkumu.

Zříceniny hradu stojí na jižním okraji nynější vsi Lanšperka. Z hradu se zachoval druhý, ve skále vylámaný příkop, severní část plášťové zdi, která stojí na okraji skály přímo nad příkopem, a část sklepních prostor paláce, dosud zaklenutá valenou klenbou. V menší míře se zachovaly zbytky příčných zdí v paláci. Ostatní zdivo paláce, protilehlých hospodářských budov i větší části plášťové zdi vytváří jen terénní vlny porostlé trávou a křovím. Prohlubeň uprostřed nádvoří je pozůstatkem studně.

Kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Východní Čechy, Nakladatelství Svoboda, Praha 1989

Zdroj: hrady.cz, dolnidobrouc.cz (4.11.2013)