Kód CZ 9435

Město Albrechtice

(Olbersdorf Stadt)

Osady: Ves Albrechtice, Biskupice, Žáry

Připojené: Burkvíz, Česká Ves, Dlouhá Voda, Hynčice, Linhartovy, Opavice, Piskořov, Valštejn

Kostel Navštívení P.Marie ^{Zdroj A)}

pozdně baroktní Byl postaven na místě prvního katolického chrámu z roku 1610, který vyhořel při požáru v roce 1746. Jeho dnešní podoba je z poslední čtvrtiny 18. století. Architektonicky nejhodnotnější je západní průčelí kostela obrácené do náměstí, vertikálně zvýrazněné věží. Obrazy na oltářích jsou díly Alberta Adama a pocházejí z druhé poloviny 19. století.

Fara ^{Zdroj A)}

Zmodernizovaná a přestavěná pro provozní účely

Řadová provincie milosrdných sester sv. Karla Boromejského ^{Zdroj
A)}

obsaženy historizující stavební prvky, které náleží a byly vystavěny v třicátých letech minulého století. Komplex zahrnuje mateřinec s pseudobarokním štítem, klášterní kostel sv. Rodiny, noviciát, strojovnu, prádelnu a bývalou řadovou nemocnici sv. Karla.

Kostel sv.Rodiny ^{Zdroj
A)}

Klášterní

Kaple

Při silnici do Piskařova

Sloup se sochou sv. Anny Samotřetí ^{Zdroj A)}

barokní z roku 1719. Sloup nechal postavit na vlastní náklady tehdejší představený obce a obchodník Jan Ambrož Kravutschke. Nápisy na podstavci v překladu značí: Panno Maria, kéž tě chválíme na věky, ty, která přijímáš ubohé, rodičko Boží. Vzdávejme slávu a čest Velkému Bohu jakož i Kristovi. Ochraňuj na věčné časy Albrechtice, svatá matko Anno.

Památník ^{Zdroj
A)}

Na náměstí

Nový zámek ^{Zdroj
A)}

Empírový na západním okraji obce. Zámek byl postaven roku 1837 opavskými velkoobchodníky Vincencem Tlachem a Vincencem Keilem. Stavba je obklopena botanicky hodnotným parkem, ve kterém zaujmou i dvě vily. Starší z nich leží v severozápadní části. Ve štítu stavby je letopočet 1885 a iniciály G E. Subtilní železná konstrukce, která zastřešuje západní vstupní schodiště, je dokladem mistrné kovářské práce. Východně od empírového zámku se nachází vila v romantizujícím stylu se secesními prvky. Nový zámek a vily jsou obklopeny romantickým parkem anglického typu s loučkami, skupinami stromů a drobnými stavbami.

Radnice ^{Zdroj
A)}

V romantizujícím slohu byla na počátku 20. století vystavěna i budova dnešního městského úřadu.

Dům č.p. 21 ^{Zdroj A)}

Severně od barokního sloupu empírový. Zejména v přízemí domu je patrné jeho renesanční jádro z druhé poloviny 16. století. Přízemí zahrnuje chodbu s křížovou klenbou. Po menších barokních úpravách byl dům přestavěn v roce 1806 v empírovém slohu. Budova byla dříve sídlem okrskového soudu. V současné době je v ní umístěna knihovna. Na fasádě knihovny je plastický nápis Providente Deo Omnia Fausta, v překladu - S pomocí Boží všechno dobře dopadne.

Škola ^{Zdroj
A)}

Podle předlohy německé polepšovny z druhé poloviny 19. století byl realizován objekt stávajícího středního odborného učiliště.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Krnov, s.o.Albrechtice

1961 Okres Bruntál

2003 ORP Krnov, PO Město Albrechtice

Historie obce

Albrechtice jsou poprvé zmiňovány v roce 1377 v listině o rozdělení opavského knížectví po smrti knížete Mikuláše II. Vlastnil je tehdy Linhart z Rovného. Od roku 1390 držel albrechtické panství markrabě Jošt, po něm od roku 1420 významný rytířský rod Stošu. Jirí Stoš, který panoval sám od roku 1450, proslul jako smělý bojovník, stál na straně Jiřího z Poděbrad a později Vladislava proti Matyáši Korvínovi.

Roku 1474 přitáhla Matyášova vojska do Slezska potrestat přívržence Jiřího z Poděbrad. Tvrz Albrechtice byla po dva dny obléhána, dobyta a rozbořena, jeho posádka byla pobita. Jirí Stoš byl na přímluvu vratislavského biskupa omilostněn a vypovězen ze země, statek připadl králi Matyášovi. Po rodu Stošu držel Albrechtice od roku 1492 rod Makrotu. Na žádost Adolfa Makroty povýšil český král Vladislav II. Albrechtice na městecko a udělil mu privilegia. Roku 1503 koupil panství Jiří Sup z Fulštejna. Po jeho smrti roku 1572 statek připadl do rukou jeho dcery Alžbety, která se provdala za Jana z Valštejna, potomka starého českého rodu. Tehdy byla na panství založena vesnice Biskupice. Znak dal městu císař Ferdinand I. 4.srpna 1563. Znak se popisuje jako vousatý muž stojící za křovím a držící větev bílého topolu. Na pečeti se však objevuje i bezvousý muž a před ním je spíš nějaký plot. Patu zlatého štítu vyplňuje zelené křoví, za nímž vyrůstá do pasu obnažený muž se zeleným věncem na hlavě i kolem beder, držící v levici větev stromu s listím, pravici má v bok. Roku 1592 je majitelkou panství jmenována Alžbeta Supovna z Fulštejna, která patrně nedlouho předtím ovdovela. Postupně panství připadlo jejímu synu Janu Kryštofovi. V boji proti Habsburkum se přiklonil na stranu krále Bedřicha Falckého, po bitve na Bílé hoře byl vypovězen ze země a albrechtické panství mu bylo zkonfiskováno ve prospěch císarského dvora. Roku 1623 převzali panství jezuité z Nisy. Jan Kryštof se po roce 1625 vrátil, panství převzal a vyhnal odtud jezuitské misionáře. Byl však císarskými vojáky zatčen, dopraven na zámek Hrubá Skála v Čechách a tam dva roky vězněn. Na jeho rod upomíná dnes pouze osada Valštejn severozápadně od Albrechtic. Jezuité se opět vrátili. Za rektora jejich koleje Ferdinanda Waldhausera byl roku 1692 založen řeznický cech. Tento rektor umožnil cizím řemeslníkům, aby se usadili na levém břehu Opavice a tam začali stavět domy. Roku 1716 byly Albrechtice povýšeny císařem Karlem VI. na svobodné panství. Roku 1745 předali jezuité z Nisy albrechtické panství opavským jezuitum. Jezuité vlastnili panství až do roku 1773, kdy jej převzala císařsko-královská dvorní komora. Císařovna Marie Terezie povýšila roku 1776 Albrechtice na municipální město, to znamená, že mělo svou samosprávu a soudní pravomoc. Podle pozdějšího ustanovení Josefa II. však jurisdikce zůstala v rukou vrchnosti, protože město nemělo prostředky k vydržování vlastního syndika.

Velké škody utrpěli albrechtičtí za válek o dědictví bavorské. Roku 1779 prošlo kolem Albrechtic šestnáct tisíc pruských vojáků, kteří město odstřelovali ze Šibeníku z houfnic a děl. Prusové město obsadili. Rakušané vytlačení z města, získali posily a Prusy vyhnali, ti při odchodu město vyrabovali. Sotva se město vzpamatovalo z válečných útrap, zatopila řeka 1813 údolí a lidé utíkali na Žáry a Burkvíz.

V roce 1824 koupil Albrechtice Karel Traugot, svobodný pán Skrbenský z Hřiště na Hoštálkovech. Následujícího roku je prodal opavským kupcům Vincenci Tlachovi a Vincenci Keilovi. Ti postavili na okraji Albrechtic roku 1837 válcovnu plechu, která zaměstnávala mnoho lidí z okolí. Po téměř šedesáti letech byla přesunuta do Bohumína, kde na jejich základech později vznikly Železárny a drátovny Bohumín. V důsledku zániku mnoha pracovních příležitostí došlo i k patnáctiprocentnímu poklesu počtu obyvatel. V objektu válcovny byly po druhé světové válce umísteny dílny státního statku. Majitelu panství, kterými byli leníci, knížata, církevní řády a stát, se do součastné doby vystřídalo dvaadvacet.

Vzhledem ke své geografické poloze prošlo město velmi specifickým vývojem také ve 20. století. K jeho dějinám neodmyslitelně patří dlouholeté soužití Čechu a Němců. Druhá světová válka však přivodila a zanechala hrozivé důsledky nejen na poli válečném, ale i mnoha občansky nedůstojných a ničivých skutečnostech oboustranně zraňující lidské osudy.

Rok	obyv.	domů
1927	2468 N

www.mesto-albrechtice.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

A) mesto-albrechtice.cz (20.12.2008)

C) cs.wikipedia.org (7.5.2015)

D) foto.mapy.cz (7.5.2015)

Kód CZ 17586

Ves Albrechtice

(Olbersdorf Dorf)

Kód CZ 521

Biskupice

(Bischofswalde)

Kód CZ 19278

Žáry

(Oberschaar)

Předchozí editace: 20.12.2008