Kód CZ

Jindřichovice

(Heinrichsgrün)

Připojené obce: Háj, Mezihorská, Hradecká, Heřmanov

Kostel sv.Martina ^{Zdroj 2)}

1803, neogotický, zařízení empírové, pozdně renesanční boční oltář sv.Rodiny přenesen do zámku

Fara ^{Zdroj C)}

…

Kaple ^{Zdroj 2)}

Na zámku, zrušena

Mauzoleum ^{Zdroj C)}

mauzoleum, které vybudovala vláda Jugoslávie na památku srbským válečným zajatcům, kteří zahynuli v místním zajateckém táboře za 1. světové války.

Hřbitov ^{Zdroj C)}

Zajateckého tábora

Hřbitov ^{Zdroj 3)}

Hodnotná část německých hrobů zlikvidována 1991

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj 2)}

Na křižovatce na okraji obce, 1770

Železný kříž ^{Zdroj C)}

…

Dřevěný kříž ^{Zdroj C)}

Řecký, u mausolea

Smírčí kříž ^{Zdroj C)}

…

Hraniční kámen ^{Zdroj C)}

1862

Památník obětem 1914-18 ^{Zdroj C)}

…

Památník obětem 1938-45 ^{Zdroj C)}

…

Zámek ^{Zdroj 2)}

Po roce 1945 ubytovna a JZD, na kraji obce, 1672, čtyřkřídlý, dvoupatrový, s nárožními věžemi, upraven v 19.stol. v přízemí křížové klenky a ornamentálně dekorované schodiště, původně renesanční budova postavená v 17. století na místě tvrze rodu Šliků, který slouží jako okresní archiv

[Radnice] ^{Zdroj 3)}

1518, přestavěna klasicisttně 1815, Zbořena 1975

[Rychta] ^{Zdroj 3)}

Stávala vedle radnice, s hrázděným 2.patrem. Zbořena 1947

[Zajatecký tábor] ^{Zdroj C)}

Historie zajateckého tábora se začala psát v polovině roku 1915, kdy bylo rozhodnuto vybudovat u Jindřichovic zajatecký tábor. Výstavba zajateckého táboru rychle pokračovala. 17. června dorazilo několik desítek ruských zajatců. Opačným směrem než vojáci z místního kraje putovaly pak za 1. světové války stovky válečných zajatců ze Srbska, Itálie a Ruska do Rakousko-uherského zajetí - do zajateckého tábora v Jindřichovicích. Zde bylo postaveno více jak 170 objektů (100 pro zajatce, 6 pro důstojníky, 13 infekčních oddělení, 14 pro lehce zraněné, dále pak sklady, kuchyně, sprchy, kantýna, strážní věže, pomocné baráky). Celý areál byl obehnán ostnatým drátem, který byl pod napětí. V táboře se octlo až 28 tisíc zajatců. Největší část zajatců tvořili Srbové a Černohorci, dále pak Rusové a Italové. Zajatci pracovali v rotavských železárnách, v čedičovém kamenolomu nedaleko od tábora, na stavbě sokolovské chemičky. Ke konci války se začalo zoufale nedostávat potravin, léků, uhlí. Za této situace se začala množit úmrtí v důsledku podvýživy, tyfu, tuberkulózy a neštovic. Údaje o počtu zemřelých se různí v rozmezí 3800 až 4306, úmrtnost se uvádí přibližně 12%. Zhroucení monarchie a konec 1. Světové války mělo samozřejmě dopad na zajatecký tábor. 1. listopadu 1918 opustili tábor poslední čeští důstojníci a vojáci, kteří tvořili část strážního personálu a během listopadu i zajatci. V několika následujících měsících byl tábor rozebrán a do několika let po něm prakticky nezůstaly stopy. V následujících letech se rozhodlo o stavbě mauzoleua v Jindřichovicích, které se mělo stát místem posledního odpočinku Jihoslovanů. Jugoslávská vláda za tímto účelem odkoupila pozemek pod vodárnou. V roce 1926 proběhla exhumace mrtvých ze zajateckého tábora, v roce 1927 i dalších mrtvých ze zajateckého tábora v Broumově a ostatky byly uloženy v mauzoleu. Slavností vysvěcení mauzolea se uskutečnilo 8. července 1932. Větší opravou a restaurátorskými pracemi prošlo mauzoleum v letech 1978-1980. Mimo jiné byla i položena nová měděná střecha. Zatím co mauzoleum přežilo bez úhony 2. světovou válku, tak v roce 1995 se nestyděli „sběrači kovů“, kteří neměli žádnou úctu k místu posledního odpočinku, strhnout měděné desky z obložení zdí, střechy a vstupních dveří. V roce 1996 byla proto provedena oprava střechy, obložení zdí a vstupních dveří

Obecní úřad ^{Zdroj C)}

…

Jindřichovický Javor klen ^{Zdroj C)}

památný strom na severním konci obce, vpravo u silnice č. 219 mezi jindřichovickým zámkem a vstupem do bývalé obory SSV od obce; výška 25 m, obvod kmene 455 cm (údaje z roku 2004)

Martinské lípy ^{Zdroj C)}

…

Žebrácká studánka ^{Zdroj C)}

…

.

Zpět na okres

Panství Nejdek

Politický okres Kraslice, s.o.Kraslice

1961 Okres Sokolov

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{Zdroj C)}

Městečko se zničenou hodnotnou zástavbou a již neznatelným prostorem náměstí.

Osídlení, které se šířilo nepochybně od údolí Ohře, můžeme položit s jistotou do 13. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1273. V roce 1340 prodal tepelský klášter Jindřichovice Plickům, konkrétně Petru Plickovi, který se koupí Jindřichovic chtěl připojit k těžbě stříbra a olova na Horském potoce, zmiňované již 1314. Plickové měli své rodové sídlo ve Vranově (hrad Plickenstein též Plikenštejn), dnes již neexistující obci ve Slavkovském lese. V roce 1406 ztratili Plickové Nejdek i Jindřichovice, které přešly do rukou krále. Když obdrželi Šlikové od krále 1434 Loketsko do zástavy, zůstaly Jindřichovice s pohraničními lesy Sokolovu až do nové šlikovské linie, kdy asi roku 1525 Viktorín Šlik učinil z Jindřichovic rodinné sídlo a místu udělil v roce 1537 privilegium městského práva, později potvrzená císařem Ferdinandem I. Posledním Šlikem v Jindřichovicích byl Jáchym Šlik, kterému pro účast na stavovském povstání 1618-1620 mu byl dědičný statek ponechán na doživotí jen jako léno, nástupnickým čekatelem na toto léno byl stanoven Otto Nostic, který během stavovského povstání stál na císařově straně. Jáchym Šlik postoupil panství Otto Nosticovi již v roce 1627, který již v roce 1622 zakoupil panství Sokolov a obě panství spojil. Otto Nostic potvrdil 4. 7. 1630 městské privilegium, zemřel však již koncem roku. Protože zůstal bez potomků, zdědil panství sokolovsko - jindřichovické jeho synovec Jan Hartwig svobodný pán z Nostic. Jemu vděčí Jindřichovice za povýšení na tržní místo. Zemřel v roce 1683, panství zdědil jeho syn Antonín Jan a v témže roce potvrdil městské privilegium. Zemřel bezdětný ve vysokém věku v roce 1736. Jeho statky převzal dědictvím synovec František Václav z Nostic – Rhineku. V roce 1765 převzal statky jeho syn František Antonín. Zemřel v roce 1794 a panství získal jeho syn Bedřich. Za Nosticů byl Františkem Antonínem Nosticem postaven v nedaleké oboře lovecký zámeček "Favorit", který se stal hlavním sídlem panství. V původní podobě vydržel do roku 1898, kdy ho dal Jan Nostic zbořit a na jeho místě postavit dnešní novoklasicistní zámek, který se stal letním sídlem Nosticů. Nosticové drželi Jindřichovice od 17. století až do roku 1945.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1726 N
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Poche Emanuel, Umělecké památky Čech

3) Kuča Karel, Města a městečka v Č. na M. a ve S,1996-2011

C) cs.wikipedia.org (22.4.2015)

21 – 16 – 0

21 – 15 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 22.4.2015

Předchozí editace: 14.2.2012