Kód CZ 2706
Dolní Chvatliny Připojeny
Horní Chvatliny, Mančice
Kostel sv.Petra a
Pavla Zdroj C) Původní vyhořel 2.7.1807, 1814 -1828 postaven
nový, klasicistní stavba uprostřed hřbitova na piedestalu. Zevně tvoří kříž
21,60 m x 10,50 m, k němuž na severní straně přiléhá otevřená předsíň o
čtyřech pilířích. Vnitřek obsahuje osmibokou loď průměru 6,80 m, na níž
spočívá na vysoké bubnovité podezdívce kopule opatřená lucernou (vršek s
křížem), pobité plechem. Na východě přiléhá k lodi kněžiště (zákristie)
obloukem zakončená, na západě obdélníkové podkruchtí. Do kostela se vchází od
severu z podsíně, nebo od západu. Roku 1814 byl starý kostel zbořen a počato
od základů se stavbou nového kostela. Ale teprve roku 1817 dne 1. září děkan
zásmucký Josef Hossta světil „čtyři základní kameny pod čtyřmi sloupy, které
kapli a klenutí držeti mají“. Fara Zdroj A) Fara je zmíněna k roku 1352, zanikla
za třicetileté války. Náklady na výstavbu fary, do které se dne 19. září 1906
přestěhoval dp. Antonín Tomášek. Farní budova stála 24.636 K, obřadní zeď
2.479 K a hospodářské budovy 19.092 K – celkem 47.007 K. Stavěl Jan Sklenář,
stavitel z Kolína. Místnost pro faru byla před dostavěním fary v nájmu v
Horních Chvatlinách u Františka Benešovského čp. 15 (stará hospoda), kde obce
Horní a Dolní Chvatliny platily za pokoj a kuchyň 140 K a farář za místnost
80 K. Úprava bytu stála 400 K. Samostatná farnost byla zrušena v roce 1966 a
kostel byl opět přifařen jako filiální k Zásmukám. Bývalá fara byla upravena
na byty a tomuto účelu slouží dodnes. Kamenný
kříž Zdroj D) na vysokém soklu
z červeného pískovce, postavený v roce 1860 (nebo 1800, druhá nula vykazuje
známky přepsání). V roce 2017 byl křížek rozbitý a jeho části byly opřené o
sokl. Památník padlým Zdroj A) na návsi před kostelem sv. Petra a
Pavla padlým legionářům. Odhalen byl 23. července 1922. Za druhé světové
války musela být odstraněna z pomníku fotografie legionáře Sůrya. Pamětní deska Zdroj A) Na budově bývalé školy, nyní mateřské
školy (Dolní Chvatliny čp. 26), se nachází pamětní deska Legionáře Bohuslava
Škrdly a umučené rodiny Josefa Štiky. (V souvislosti s atentátem na R.
Heydrycha byla umučena a popravena rodina J. Štiky dne 13. června 1942 a to s
manželkou Marií, rozenou Michálkovou z naší obce čp. 49 a dcerou Hanou 18 let
starou. Uchráněna zůstala jen další dcera Manka, ve stáří 12 let, která pak
žila v naší obci u babičky.) Již roku 1936 dal Alois Říha návrh,
aby byla dána na školu pamětní deska padlým legionářům, která měla být
odhalena 15. května 1938, ale pro nákazu dobytka slintavkou a kulhavkou
nebyla slavnost povolena. Avšak dříve, než mohla být deska odhalena, musela
být za druhé světové války odstraněna. Naštěstí zůstala dobře ukryta po celou
dobu na půdě školy. Slavnostní odhalení se tedy konalo až 15. června 1947 a
stalo se tak největší poválečnou událostí v naší obci. Slavnost navštívilo
mnoho zástupců úřadů, legionářů, hasičů, Sokolů, i čestná rota z Kutné Hory.
Za zvuků hymny odhalil desku major Klíma. [Tvrz]
Zdroj C)
Zdroj A) Zdroj D) postavena zřejmě
ve 2. polovině 14. století za Vavřince z Mlékovic nebo jeho synů Soběna či
Vesela. Souvislejší zprávy o tvrzi v Dolní Chvatlině počínají v XV. století.
V tom čase „seděli“ na Chvatlině Jindřich z Tatec a Otík z Lozy. Tento byl od
roku 1427 předním hejtmanem vojska Táborského a Sirotčího, roku 1430
hejtmanoval na Nymburce a v létech 1431 – 1432 vedl s Čapkem ze Sán válečné
tažení ve Slezsku, v Lužici i na Moravě. Téhož roku 8. září vydal ze sněmu v
Kutné Hoře s Čapkem ze Sán ve jménu všech obcí království českého, i
markrabství Moravského dopis k velmistru řádu křížovníků Pruských, v němž mu
vytýká nepřátelství ve spolku s králem polským. postavena zřejmě ve 2. polovině
14. století za Vavřince z Mlékovic nebo jeho synů Soběna či Vesela. Když byly
v roce 1386 rozděleny Chvatliny na Horní a Dolní, tvrz se jmenovitě vzpomíná
v Dolních Chvatlinách. Souvislé zprávy o tvrzi však pocházejí až 15. století,
kdy ji vlastnili Jindřich z Tatec a bývalý husitský hejtman Otík z Lozy (od
roku 1427 hejtman polních vojsk, v roce 1430 hejtman v Nymburce, 1431 – 32
vedl s Čapkem ze Sán válečné tažení ve Slezsku). Od nich tvrz koupil v roce
1447 Duchek Šváb z Chvatliny, zakladatel zemanského rodu Švábů z Chvatliny. V
roce 1506 koupila statek Majdalena ze Strašnic, pozdější manželka Jana
Šlechty ze Všehrd. Majdalena odkázala v poslední vůli tvrz Kuňce ze Sedčic,
manželce svého syna Václava. Ta pak v roce 1544 prodala tvrz s poplužním
dvorem dvorem, celou vsí a podacím právem k polovici Horních Chvatlin Adamovi
z Říčan, majiteli zásmuckého panství. Tvrz se v Dolních
Chvatlinách naposledy připomíná při dělení Zásmuk v roce 1565, jelikož však
nesloužila jako panské sídlo, postupně zanikla. Dodnes se dochoval pouze
zarostlý pahorek v areálu statku, který od okolí odděluje příkop a val v
podobě nevelké terénní vlny. Velkostatek
- poplužní dvůr Zdroj C)
Zdroj A) Šternberský. Dvůr
poplužní ve Chvatlině s dědinou, pastvinami, rybníky, luhy, sady a lesem v
Nesměni koupil roku 1369 od Ježka z Chvatliny za 70 kop grošů Vavřinec z
Mlékovic a synové jej drželi ještě roku 1390. V dubnu v roce 1937 byl dvůr
hraběte Šternberka v Dolních Chvatlinách prodán za 1 .250.000 Kčs panu
Miškovskému z Lošan s výměrou 140 korců. Škola
Zdroj D) První písemný
doklad o škole v Chvatlinách je z roku 1713, kdy se zmiňuje při filiální
kostele kantor, který místo platu dostával skromné tzv. posnopné (určený
počet snopů obilí). Koncem 18. století stával na místě dnešní školy dřevěný
domek, který sloužil jako provizorní škola, kterou v roce 1788 navštěvovalo
43 dětí. V roce 1807 se uvádí první známý učitel Josef Tobiáš Krondl,
vysloužilý voják a prodavač tabáku. V
roce 1807 škola při požáru kostela shořela a následně probíhala výuka po
jednotlivých staveních. Až v letech 1818-19 nechal majitel zásmuckého panství
František Josef ze Šternberka postavit současnou budovu školy (dnešní
východní křídlo), kde byla výuka zahájena 15. prosince 1819. Učitelem byl
stále Josef Tobiáš Krondl, který vedl výuku do roku 1822. Protože počet dětí
stále stoupal (v roce 1868 se hlásilo 122 žáků), musela být škola nejprve v
roce 1881 a následně i roku 1890 rozšířena, což se uskutečnilo za
ředitelování Františka Pácala. V roce
1924 bylo při škole zřízeno hřiště (cvičiště) a školní pozemek, v roce 1928
byla škola elektrifikována. Ve 2. pol. 20. století počet žáků klesal, v roce
1971 školu navštěvovalo pouze 22 žáků, proto byla po skončení školního roku
1973/74 dne 31. června 1974 uzavřena. V současnosti bývalá škola slouží jako
mateřská škola. Chalupa
č.p.2 Zdroj D) s bránou z 1. poloviny 19. století. Chalupa
č.p.4 Zdroj D) samostatně
stojící stodola s reliéfem ozubeného kola ve štítu a letopočtem 1936
provedeným v tvrdé brizolitové omítce Bedřichem Pokorným Chalupa
č.p.13 Zdroj D) V obytném domě datace 1744, přestavěn 1932 Chalupa
č.p.17 Zdroj C) Na Medenici, s
fasádou z roku 1938 se štukovým reliéfem oráče s volským potahem od Bedřicha
Pokorného. Podobný motiv je na výzdobě domu čp. 11. v Barchovicích. V tomto
domě se v roce 1882 narodila významná rodačka z Dolních Chvatlin Fráňa
Zemínová. |
Panství Politický okres Kolín,
s.o.Kouřim 1961 Okres Kolín 2003 ORP Kolín Historie obce Zdroj A)
První písemná
zmínka o obci pochází z roku 1250. Za starodávna se
obě obce nazývaly Chvatlina. Dějepisné zprávy sahají do XIII. století, ale
nedá se určit, které z osad se týkají. Již v roce 1250 se připomíná Přibyslav
z Chvatliny, roku 1295 se jmenuje Tas z Chvatlin jako svědek při určování
hranic Ratají nad Sázavou. Roku 1318 Lidéř z Chvatliny a Markvart z
Chvatliny, jinak z Kamenice. Později byla zbudována ve Chvatlině Dolejší
tvrz, ke které patřil díl Chvatliny Hořejší, ale ostatní díly této vsi drželi
okolní vladykové. Tak roku 1359 platili kostelu v Dolních Chvatlinách
Albrecht z Chvatlin, Jarozněv z Pecek, Peslín Bohuslavův, měštěnín pražský z
rodu Olbramoviců a Markéta s Ofkou, vdovy z Bečvář. V roce 1368 platili z
Chvatlin 10 kop grošů oltáři Navštívení Panny Marie v kostele svatého Víta na
Hradě pražském. Dvůr poplužní ve
Chvatlině s dědinou, pastvinami, rybníky, luhy, sady a lesem v Nesměni koupil
roku 1369 od Ježka z Chvatliny za 70 kop grošů Vavřinec z Mlékovic a synové
jej drželi ještě roku 1390. Roku 1381 zemřel ve Chvatlině Soběn a roku 1386
Vesel. Štěpán z Chvatliny prodal roku 1396 nějaké usedlosti kostelu v
Třebovli. Platy ve Chvatlinách zapsala do zemských desek roku 1407 paní
Lidmila Kaplířka ze Sulevic bakaláři Klementovi z Roudnice a to dluh 280 kop.
Z rodu vladyků zdejších byl zajisté také Bohuněk, farář Svojšický, který s
panošem Janem ze Střímelic roku 1413 ke kaplanství zdejšímu platil. Od roku 1386 byly
rozděleny Chvatliny na Hořejší a Dolejší. Souvislejší zprávy o tvrzi v Dolní
Chvatlině počínají v XV. století. V tom čase „seděli“ na Chvatlině Jindřich z
Tatec a Otík z Lozy. Tento byl od roku 1427 předním hejtmanem vojska
Táborského a Sirotčího, roku 1430 hejtmanoval na Nymburce a v létech 1431 –
1432 vedl s Čapkem ze Sán válečné tažení ve Slezsku, v Lužici i na Moravě.
Téhož roku 8. září vydal ze sněmu v Kutné Hoře s Čapkem ze Sán ve jménu všech
obcí království českého, i markrabství Moravského dopis k velmistru řádu
křížovníků Pruských, v němž mu vytýká nepřátelství ve spolku s králem
polským. Císař Zikmund,
sháněje pomocníky válečné, zapsal Chvatlinu roku 1421 Mikuláši z Církvice,
ale tu zabrali kouřimští, kterým to císař Zikmund roku 1436 potvrdil. Dne 2.
dubna 1440 odkázal Václav z Miletína, měšťan, plat 4 kop v Chvatlině Hořejší
i Dolejší manželce Důře s dcerami, zejména Markétě, ženě Prokopa písaře,
Aničce a Kačce. Rukojmí platu jmenují se Jan z Přeboz a Pavel z Cerhenic. Od Jindřicha z
Tatec i Otíka z Lozy koupil dědictví ve Chvatlině Hořejší i Dolejší, tvrzí,
dvorem poplužním, dvory kmetcí s platy, s lukami, lesy, potoky, rybníky,
sady, porostlinami, kurmi, v Mančicích 2 kopami grošů platu věčného, nadací
kostelní roku 1447 Duchek Šváb z Chvatliny, praotec vladyčího rodu Švábů z
Chvatliny. Roku 1454
postoupil Bedřich ze Stážnice ve Chvatlinách 3 lidi Vaňka, Kubce a Jana,
kteří platili ročního úroku 6 kop 22 groše, králi Jiřímu z Poděbrad. Roku
1462, 15. dubna poručil Václav z Květova, měštěnín, dědiny a platy dědičné i
komorní v Dobřeni, Chvatlině, Pňově i Libodřicích manželce své Zuzaně a synům
Janovi, Václavovi, Bohuslavovi a Danielovi, jakož i dítěti, jímž těhotna.
Král Vladislav potvrdil dne 4. října 1475 zápis Chvatliny Janovi z Soutic na
Týně. Tento díl dostal potom Bartoš z Práchňan. Potom roku 1480 21. prosince,
odkázal Ondřej Maustytl, měšťan, v Dolejších i Hořejších Chvatlinách Kartuši,
dcerám svým, na rovný díl. Paní Machnu měl za manželku Duchek Šváb z
Chvatliny, syn Václavův. Jmenovaný statek
prodal potom Duchek roku 1506 Majdaleně ze Strašnic a jejím dědicům za 1109
kop 15 grošů. Ta se vdala za Jana Šlechtu ze Všehrd, majíc po něm později
dvůr Otelec (asi Votelež), dům v Kouřimi a tvrz Podmokly. Roku 1509 jmenuje
se na jejím díle Benda, rychtář z Chvatliny a roku 1539 patřilo z rychty v
Dolní Chvatlině 35 kop grošů gruntovních peněz Křížovi, člověku pana Jana z
Šelnberka, který o ně paní Majdaleně často upomínal. Některé části
Chvatlin drželi roku 1503 Tomáš Horňátecký z Dobročovic a Mikuláš Popel z
Vesce a na Drahobudicích, kteří se soudili o pobrání svršků po faráři
Matějovi. V té době měl díl Dolejší a Hořejší Chvatliny Bartoš z Práchňan,
měštěnín z Kutné Hory a po jeho smrti se v roce 1513 ujal dědictví Mikuláš z
Prachňan. Na díle tom se jmenuje roku 1517 Machel, Hospodka a Kovář, kteří
byli dlužní Matěji Zemanovi 14 kop a 17 korců pšenice, dále Žáček z Dolní
Chvatliny dluhuje 10 kop. Pan Mikuláš roku 1533 prodal svůj podíl v Dolejší
Chvatlině ze Sobučicí paní Majdaleně ze Strašnic. Toho roku měla
tato paní při s Adamem z Říčan a Zásmuk, protože jeho maštalíř a sladovník s
Vokem z Říčan krčmu v Hořejších Chvatlinách mocně vybíjeli, při čemž Jakub
Fousek, čeledín její byl zbit, že byl sotva živ a krčmář zavražděn. Potom zase
roku 1541 ji pohnal Smil Myška ze Žlunic a na Hrádku Poděhusích, že „ona
vkládá se v tu polovici kostelního, kteráž jemu náleží“. Brzy potom napsala
paní Majdaléna svoje poslední pořízení učinivší poručnicí dětí i statku Kuňku
ze Sedčic, manželku syna svého Václava. Tato prodala roku 1544 v Dolejší
Chvatlině tvrz s dvorem poplužním, ves celou s polovicí podací a co měla v
Hořejší Chvatlině, za 1377 a půl kopy grošů českých Adamovi z Říčan a Zásmuk,
majiteli zásmuckého panství. Tvrz se jmenuje ve Chvatlině ještě při dělení
Zásmuk roku 1565, ale pak zašla. Odtud měnily Chvatliny pány dle Zásmuk. Byla
uváděna ves Dolní Chvatlina, díly ve vsi Horní Chvatliny a dvůr v Dolních
Chvatlinách s kovárnou, taktéž s dalšími vesnicemi a dvory, což zdědil syn
Zdislav z Říčan, který, oženiv se s Kateřinou z Chřínova, byl povahy prudké,
jak nejedná příhoda svědčí. Roku 1573 v Sobočicích mrskal přes hlavu prutem
Jiříka Měděnce z Ratibořic, roku 1576 poddaného pana Jiříka Voděradského ze
Suchdola, který k němu s poselstvím přišel, pěstí zbil a roku 1583 maje u
sebe Jindřicha Byšického, jej sklenicí hozenou okrvavil. Ovdověl a oženil se
podruhé roku 1583 s Markétou z Libečkova, ale záhy po sňatku zemřel.
Rozmařilým životem svoje statky nemálo zadlužil. Proto zboží zásmucké bylo
prodáno na dluh 27000 kop grošů českých Janovi Vchynskému ze Vchynic,
purkrabí karlštejnskému roku 1584 od synů Zdislavových. Tento nový majitel
Zásmuk a okolí byl znám řečmi smělými a vzdorovitostí již proti císaři
Rudolfu II. roku 1586. Popíral právo císařovo jmenovati děkana na Karlštejně,
což prý stavům přísluší. Byl pohnán před soud komorní pro uražení velebnosti
královské. Musil v pokoření dvakrát na kolena padnout, aby obdržel odpuštění.
Nicméně byl zbaven svého úřadu. Později byl obviněn z podvedení zápisu v
deskách zemských, což se mu nepodařilo vyvrátiti. Zemřel 27. dubna 1599
náhle, že se i o otrávení mluvilo. Po jeho smrti zdědil zásmucko syn Václav.
Byl jako otec zuřivým nepřítelem císaře Rudolfa II., byl i mužem pyšným,
obojitným, neupřímným a nepoctivým. Stěžovali si na něho hejtmané krajští,
dal se do služeb Rudolfova bratra Matyáše, jehož byl roku 1598 komorníkem.
Kul pikle a pomluvy, až byl roku 1616 odsouzen ztrátou cti a hrdla, ale z
milosti císařské osvobozen a uvězněn na zámku v Kladsku. Uprchl a po bitvě na
Bílé Hoře kupoval konfiskované statky, ale celé nezaplatil. Zemřel v roce
1626 v Brně. Rod Vchyňských
hospodařil na zásmucku až do roku 1635, kdy 11. června jej prodal pro dluhy
Václavu Michnovi z Vacínova. V těch časech války třicetileté pustošily i celé
okolí a tento majetek nezůstal v rukou majitele dlouho. Dne 23. prosince l637
prodal hrabě Václav Michna z Vacínova, Janu Rudolfu hraběti ze Šternberka
panství zásmucké za 95000 kop míšeňských. Při tomto uvádí se i Dolejší a
Hořejší Chvatliny, jakož i tvrz při Hošticích, s poli, luhem a mlýnem. Po
válce třicetileté roku 1654 byla v obou vsích většina usedlostí pustých.
Dřívější výměry polí, převedeny na dnešní: věrtel= 719,33 m2 a sirých = 2877
m2 = nynější korec = asi 29 arů. Z knihy Jaroslava Hejduka – Náš domov Chvatliny a okolí
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 A) dolnichvaltiny.cz (26.9.2017) C) cs.wikipedia.org (26.9.2017) D) cestyapamatky.cz (26.9.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 26.9.2017 |