Kód CZ 2515
Dobřichov Kostel Nejsv.Trojice
>> Zdroj C) Románská stavba, 1776 přistavěna věž.
dnešní barokní kostel z 18. století se nalézá na místě staršího románského
kostela z 10. století, který byl rovněž přestavěn goticky ve 14. století a
naposle barokně. Pozůstatky románského kostela vystavěného ve stylu otonské
románské renesance byly nalezeny v severovýchodní části nynějšího kostela. Fara Zdroj C) Patrová s valbou střechou, po 1750. Hřbitov Zdroj C) Založen 1850, řada cenných náhrobků z
2. poloviny 19. století, většinou o kvalitní pískovcové edikuly, dekorované
často pseudogotickými prvky, např.: náhrobek rodiny Horelovy z Cerhenic z
roku 1889 od kameníka Vondráčka nebo náhrobek rodiny Růžičkovy z Peček z roku
1892 se sochou truchlícího anděla. Kaple Zdroj D) U východní zdi hřbitova Kaple Zdroj D) U západní zdi hřbitova Zvonička Zdroj D) 2014, u naučné stezky Markomanů Kamenný kříž Zdroj D) Barokní z červeného nučického
pískovce z roku 1791. V roce 2011 byl kříž nákladem obce restaurován. Podstavec
tvoří kvádrový sokl zakončený římsou, na kterém stojí hladký sloup, ukončený
jetelovým křížem s postavou Ježíše Krista a stužkou s nápisem INRI (Iesus
Nazarunus Rex Iudaeorium). V reliéfně zahloubeném poli s konkávně vykrojenými
rohy na čelní starně soklu je sedmiřádkový český nápis TENTO KRZIZ NAKLADEM
OBCE DOBRIHOWSKI ROKU 1791 POSTAWEN IEST. Typově je kříž podobný kříži v
nedalekých Plaňanech. Železný kříž Zdroj D) Na hřbitově, centrální, současně je náhrobkem
místního faráře, dobřichovského děkana Karla Hůlka († 1856), opatřený nápisem
na pískovcovém podstavci: ZBOŽNÝM OSADNÍKŮM FARY DOBŘICHOVSKÉ NA PAMÁTKU
JEJICH DUCHOVNÍHO PASTÝŘE P. K. HŮLKA VĚNUJE BRATROVEC JEHO P. JOS: HŮLEK. Železný kříž Zdroj C)
Zdroj D) Umístěn 2014 Železný kříž Zdroj D) U hřbitova, kříž z 2. pol. 19.
století umístěný na pískovcovém barokním soklu z 18. století. Památník padlým Zdroj C) ... Archeologický památník
Zdroj C) Zdroj A)
Zdroj D) Na Pičhoře. Památník z tmavé švédské
žuly, který nechal v roce 1911 po tragické smrti Josefa Ladislava Píče
vztyčit na místě archeologického výzkumu na Pičhoře Jan Waněk. Jedná se o
jediný známý pomník svého druhu v České republice a je na něm uveden nápis: Na tomto pozemku, odedávna Pičhora
zvaném, v katastru obce Dobřichovské byly v roce 1896 dělníky Macháčkovy
cihelny: Janem Plachým, Janem Piknerem, Václ. Patákem a Václavem Taránkem
objeveny pohanské hroby z doby římského císařství I. až III. století po
Kristu. Podrobný výzkum podnikl svým nákladem Jan Waněk, ředitel velkostatku
knížete Jana z Liechtensteinu v Radimi pod dohledem proslulého archeologa
českého profesora Dra. Josefa Píče z Prahy. Památky hrobové jsou uloženy v
Museu Království Českého v Praze. Toho času byl starostou obce František
Hrodek, farářem Josef Pokorný a knížecím správcem Leopold Jenisch. Na práci
při kopání dohlížel knížecí šafář Václav Procházka. Při kopání pohřebiště
zaměstnáni byli: Josef Plachý, Václav Roček, Jan Skřivánek, Tomáš Jindřich, Josef
Kudrna, Josef Radoň, Jan Němec, Václav Hnátek, Jan Měchura a Josef Vrba,
vesměs z Cerhynek. Občané, chraňte a zachovejte tuto památku! Název Pičhora nijak nesouvisí se
jménem a působením J. L. Píče během archeologického výzkumu, ale pochází od
stroslovanského slovem "pičit" = ukazovat se, vyčnívat, vztyčit se
a souvisí tedy s vyvýšenou polohou místa nad okolní rovinatou krajinou.
Stejného původu může být i název nedalekých Peček. Kameny naučné stezky Zdroj D) Na naučné stezce Markomanů. Historicko-naučná
stezka o délce 1,5 km, slavnostně otevřená 3. října 2014. Na její trase je
osm zastavení, z nichž dva panely jsou zvukové, na tabulích jsou mezi texty i
QR kódy, přes které se lze dostat na internetovou stránku s dalšími
informacemi, fotografiemi i videem, jak na Pičhoře kopal profesor Josef
Ladislav Píč. Stezka vede z dobřichovské návsi na
horu Pičhoru, kde roku 1896 dělníci při těžbě štěrku a písku objevili
pohřebiště Markomanů (germánského kmene) z doby tzv. Marobudovy říše. Stezka
vede částečně po zelené turistické značce a značena je ukazateli na
pískovcových kamenech, ozdobených reliéfem tzv. Pičhorské menády (menády =
ženské uctívačky boha Dionýsa, boha vína, vinařství a hlavně nespoutaného
veselí) z nádoby nalezené na Pičhoře v roce 1896, která je významným importem
z Říma. Zastavení č. 1 se zvukovou tabuli ve
třech jazycích návštěvníky seznámí s celou stezkou a důvodem jejího vzniku.
Zastavení č. 2 u kostela popisuje situaci v Čechách v pravěku a popisuje
nálezy z Dobřichova a okolí. Zastavení č. 3 poblíž fary popisuje historii
obce Dobřichov od středověku a zabývá se dějinami kostela Nejsvětěší Trojice.
Zastavení č. 4 u hřbitova se věnuje geologii okolí Dobřichova a nedaleké
přírodní památce Sládkova stráň. Zastavení doplňuje tabule se seznamem
rostoucích stromů opodál s možností jejich určování. Další cesta vede kolem
rozcestí, ukazující směry na důležitá místa Římské říše v době Marobudovy
říše. Zastavení č. 5 se zabývá náboženským životem Markomanů, pohřebišti,
obětišti, svatyněmi a jejich kulty. Je zde také kopie germánské svatyně se
spalovací hranicí a dřevěná socha markomanského válečníka. Zastavení č. 6 je
na Pičhoře u lesíka a zabývá se pohřebištěm na Pičhoře a významnými nálezy z
něj, doplněno je rekonstrukcí žárového hrobu dle skutečného nálezu na tomto
místě. Nedaleko stojí pomník archeologického výzkmu J. L. Píče se zastavením
č. 7 se zvukovou tabulí a informacemi o výzkumu na Pičhoře. V sousedství je
zřízeno zastřešené odpočívadlo a zcela nová kamenná vyhlídková plošina na
hraně svahu s výhledem na Pečky, Dobřichov a část Polabí. K poslednímu
zastavení je třeba se vrázit na rozcestí u svatyně a dát se po cestě z kopce
dolů. Zastavení č. 8 se věnuje zemědělství, sídlištím a způsobu bydlení
Germánů. V jejím sousedství je rekonstrukce germánské chaty. Od tohoto místa
je možno se vrátit na začátek stezky na návsi buď stejnou cestou nebo
obejitím Pičhory po severním úbočí. Autorem projektu je Mgr. Zdeněk Beneš,
archeolog v Ústavu archeologické památkové péče středních Čech. Pohřebiště Na Pichoře Zdroj D) patří k nejvýznamnějším a největším
lokalitám nejen v Česku, ale v celém evropském barbariku (území za hranicemi
Římské říše), související bezprostředně s existencí tzv. Marobudovy říše .
Pohřebiště bylo objeveno v dubnu roku 1896 dělníky při těžbě štěrku a písku
pro stavbu silnice. Výzkum na lokalitě provedl Jan Waněk, ředitel
lichtenštejnského velkostatku v Radimi, pod dohledem archeologa Josefa
Ladislava Píče (viz památník). Jim se podařilo do roku 1906 objevit 160
žárových hrobů, z nichž 82 bylo v hliněných popelnicích a šest v bronzových
nádobách importovaných z Říma (při zajišťovacím výzkumu V. Sakaře v roce 1988
již nebyly žádné další hroby objeveny). Na pohřebišti převažují hroby s
bohatší až střední výbavou, 22 % hrobů obsahovalo zbraně, často římské
importy. Zvlášť vynikají bohaté hroby bojovníků nové, tzv. vojenské, šlechty
v bronzových popelnicích, které
odpovídají významu a postavení členů Marobudovy družiny. Mezi mnoha
sty nálezy je zastoupena keramika (tvarovaná v ruce, jedna nádoba na
hrnčířském kruhu), nádherné bronzové nádoby (kotle, vědra, konvice, mísy,
pánve, cedníky, naběračky), stříbrné nádoby (jeden pohár s hlavou boha Pana s
analogií přímo v Pompejích), početná kování picích rohů, velmi pestrá škála
mnoha železných, bronzových a stříbrných spon, přezky a další kování opasků
norické a germánské provenience, šperky (zlaté prsteny a závěsky), bronzové a
kostěné jehlice, hrací kameny, toaletní předměty (hřebeny, pinzety, zrcadla),
meče, koňské postroje a různé nástroje. Zajímavým nálezem jsou medvědí drápy.
Ke zcela unikátním předmětům náleží schránka na pečetě (bully), která může
být dokladem o korespondenci mezi císařským dvorem v Římě a Marobudovou říší.
Pohřebiště vzniklo na přelomu letopočtů (do nejstarší fáze spadá 61 hrobů) a
přetrvalo do roku 180 n. l., poté se zde skončilo s pohřbíváním a nadále se
pohřbívalo v sousední lokalitě Třebícká. Koncentrace římských výrobků na této
nekropoli poukazuje na jeho specifickém postavení v rámci celého
středoevropského prostoru, římské importy uložené do hrobů byly získávány
především obchodem, ale nezanedbatelnou roli hrálo i předávání diplomatických
darů mezi barbarskou elitou Marobudovy říše a římskou administrativou.
Všechny nálezy z Pičhory byly umístěny do Národního muzea v Praze a k jejich
úplnému odbornému vyhodnocení nálezů došlo až v letech 1996-98 Eduardem
Droberjarem, kustodem sbírek doby římské a doby stěhování národů Národního
muzea. Ten souhrnné poznatky popsal v roce 1999 v publikaci
Dobřichov-Pičhora, žárové pohřebiště starší doby římské v Čechách. V ní jsou
shrnuty všechny poznatky o pohřebišti a podrobná analýza všech předmětů a
jejich souvislostí, čímž byl veřejnosti předložen úplný obraz nejbohatšího
germánského pohřebiště starší doby římské v Čechách, vedoucí k poznání období
naší historie, které bylo dlouhodobě opomíjeno ve stínu přemyslovských knížat
a keltské civilizace, ačkoli co do evropského významu si s nimi nikterak
nezadá. Pohřebiště Třebická Zdroj D) představuje přes 100 germánských
hrobů z doby římské, které v letech 1890–91 odkryl Jan Waněk. Celkem 78 hrobů
obsahovalo popelnice, ostatní byly bez popelnic a zjištěno bylo i 8 žárovišť
se zbytky po kremačních hranicích. Početné nálezy reprezentuje keramika
tvarovaná v ruce i na hrnčířském kruhu, zlomky bronzových nádob (včetně
cedníku a naběračky), střep skleněné nádoby, bronzové spony, kostěné jehlice,
skleněné a jantarové korále, hřebeny, kování opasků, zbraně (4 římské meče),
ostruhy, přesleny, křesací soupravy. Zajímavostí tohoto pohřebiště je, že
hroby se sponami a beze zbraní byly nalézány ve východní části pohřebiště,
zatímco hroby bojovníků se zbraněmi v části západní. Mezi nejstarší hroby na
tomto nalezišti patří pohřeb germánského bojovníka z období markomanských
válek z let 166-180 n. l., vznik nekropole lze tedy datovat do druhé poloviny
2. století n. l. poté, co se skončilo s pohřbíváním na sousední lokalitě
Pičhora, největší využití ale našlo ve 3. století n. l. a některé nejmladší
hroby pocházejí ještě i ze 4. století n. l. Do pozdního stupně doby stěhování
národů pak spadá hrob s bronzovou pinzetou s rytými značkami a železným
nožem. Všechny nálezy z Třebické byly umístěny do Národního muzea v Praze. Germánský dům Zdroj D) Rekonstrukce v rámci markomanské
stezky |
Panství černokostelecké a cerhenické 1850 Politický okres Kolín, s.o.Kouřim 1961 Okres Kolín 2003 ORP Kolín Historie obce Zdroj D)
První písemná
zmínka o obci pochází z roku 1345 (1354, 1352?). Obec se sice v písemných
pramenech připomíná až v roce 1354 v souvislosti s kostelem, ale osídlení
lokality je mnohem staršího data, což dokazují četné archeologické nálezy. Ve
14. století patřila ves k panství Poděbrady, jehož majiteli v té době byli
páni z Kunštátu a z Poděbrad. V roce 1503 potvrdil král Vladislav svobody
osadníků Dobřichova a v roce 1504 jim dal pod plat louky (pronájem). Na
počátku 16. století byli držiteli Dobřichova Jan z Mochova a Václav Hrůza z
Chelčic, za nichž byla v polovině 16. století ves rozdělena na dvě části.
Větší část vsi se dostala v roce 1549 do majetku Smiřických a jejich
černokosteleckému panství (Kostelec nad Černými lesy), k němuž byla připojena
až do zrušení patrimoniální správy po roce 1848. Menší část Dobřichova s
právem podacím ke kostelu se ve stejné době dostala k panství Cerhenice, s
nímž v roce 1758 přešla do majetku Ústavu šlechtičen na Pražském hradě,
kterému náležela do roku 1848.
literatura
a prameny 1) Administrativní
lexikon obcí v republice čsl, 1927 A) dobrichov.cz (25.9.2017) C)
cs.wikipedia.org (25.9.2017) D)
cestyapamatky.cz (25.9.2017) |
||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 25.9.2017 |