Kód CZ
Býchory Kostel sv.Bartoloměje Zdroj C) Zdroj D) 1359
farní, po 1620 filiální, dnešní kostel
postaven 1854. Kostel je poprvé písemně doložen v roce 1352 kdy náležel ke
kouřimskému děkanátu, v roce 1359 je doloženo úmrtí zdejšího faráře Haška.
Zdivo současného presbytáře pochází až z pozdně gotické přestavby v 15.
století. Loď byla později zbořena a znovu vystavěna v letech 1854–55. Jednolodní
obdélný kostel s pravoúhlým presbytářem a obdélnou sakristií po severní
straně. Nad západním průčelím se zdvíhá hranolová věž. Ve východní zdi
presbytáře je zazděná náhrobní deska rodiny Pechovy z černého mramoru z roku
1850 s českým nápisem: ZDE ODPOČÍVÁ OŽELENÁ CHOTI NADLESNÍHO KATEŘINA PECHE
ROZENÁ KOKOŠKA. ZESNULA V PÁNU 29. PROSINCE 1849. TÉŽ I JEJÍ DÍTKA VÁCLAV
ZEMŘEL 29. DUBNA 1839 / ANNA ZEMŘELA 31. PROSINCE 1842. Z původní
pozdně gotické stavby se dochovalo zazděné hrotité okno ve východní stěně
presbytáře a portál z presbytáře do sakristie z doby kolem roku 1500. Fasády
kostela jsou hladké, členěné pouze obloukově uzavřenými okny a kruhovým oknem
v západním průčelí nad vchodem. Presbytář je sklenut plackou, triumfální
oblouk má půlkruhovitý tvar a loď je plochostropá. Původní
vnitřní zařízení kostela bylo nevýrazné a pocházelo především z poloviny 19.
stol., dnes z části rozkradené, z části odvezené a ukryté. Z pozůstatku
inventáře tak zaujme pouze obraz nad tabernáklem hlavního oltáře, pocházející
z roku 1855 a podepsaný J. Russ, a poničená replika slavného kolínského
Brandlova obrazu sv. Bartoloměje, visící donedávna po levé straně presbytáře;
obraz pochází z 60. let 18. století a na obojku psa je signován Io COIRIS P.
Rám obrazu se v roce 2008 rozpadl zcela zničen červotoči a obraz spadl ze
stěny, naštěstí se neroztrhl. Po levé straně lodi je podstavec s věnováním na
sošku (tč. uloženou), kterou v roce 1908 darovaly kostelu Marie, Anna, Johana
a Klára Kubelíkovy jako dík za uzdravení otce. V komoře po levé straně vchodu
jsou uloženy zbytky kamenné křtitelnice z 15. století ve tvaru kalicha. Ve
věži jsou zavěšeny dva zvony z původních tří, které byly do roku 1855
zavěšeny v dřevěné zvonici vedle kostela Zvonička Zdroj D) zvaná „Žižka“ postavená nákladem
církve Československé, vysvěcena byla 6. dubna 1935 Zvonička Zdroj D) ... Socha Zdroj D) Ve výklenku zámku Pamětní deska Jana Kubelíka Zdroj D) Na budově zámku Starý zámek Zdroj D) zvaného
„Veithova vila“. vystavěn v roce 1829 (nebo krátce po roce 1829) majitelem
kolínského panství Václavem Veithem jako rodinné letní sídlo. Když potom
rodina rychle zchudla, v roce 1862 koupil zámek spolu s celým kolínským
velkostatkem František Horský. Když pak nechal sousední hájovnu přestavět v
roce 1865 na zámek, byl starý zámek, v té době již zvaný "Vethova
vila", přesravěn na kanceláře a byty úředníků a nový a starý zámek byly
spojeny krytou chodbou. Při utilitární úpravě areálu zámku na dětský výchovný
ústav v letech 1955-57 byla budova starého zámku zcela přestavěna, přičemž
byly veškeré architektonické detaily odstraněny a zámek získal dnešní zcela
nevýraznou podobu. V roce 2000 byl z areálu obou zámků vystěhován výchovný
ústav a vrácen v rámci restitucí původnímu majiteli Ing. Janu Čiperovi. Ten
však o majetek neprojevil zájem, takže nastalo období chátrání všech budou v
areálu. Po roce 2007 nový majitel nového zámku započal jeho opravu, budova
starého zámku sloužila jako ubytovna zahraničních dělníků. Po roce 2015 byly
stavební práce v areálů zámků ukončeny a celý areál je nabízen k prodeji. Zámek Horskýsfeld Zdroj D) Novogotický
z roku 1865. Když v roce 1862 koupil kolínský velkostatek, jehož byly Býchory
součástí, František Horský, rozhodl se vybudovat si své sídlo v Býchorech
(ačkoliv nejprve uvažoval o přestavbě kolínského zámku). V roce 1865 proto
nechal v sousedství starého zámku zvaného „Veithova vila“ upravit starší
hájovnu na zámek ve tvaru písmene H, přistavěním neogotického jižního a
severního příčného křídla s věží při jihovýchodním nároží jižního křídla.
Původní hájovna byla ve hmotě zámku zachována jako střední křídlo, které se v
té době od zbytku stavby výrazně odlišovalo. Kolem roku 1870 pak došlo i k
úpravě středního křídla (bývalé hájovny), ke kterému byl přistavěn výrazně
vystupující rizalit s tudorským obloukem v přízemí, kryjící vchod. Autorem
architektonického návrhu býchorského zámku, zvaného Horskýsfeld, je s
největší pravděpodobností vídeňský architekt Moritz Hinträger, od kterého
pochází soubor šesti podepsaných (ale nedatovaných) návrhů nalezených v SOkA
Kolín. Návrhy na stavbu býchorského zámku jsou navíc prakticky identické jako
starší Hinträgerovy návrhy na přestavbu zámku v Kolíně. Z tohoto důvodu lze
považovat za mylné připsání zámku pražskému architektovi Eduardu Hallovi, jak
uvádí některá starší literatura. Vlastní stavbu provedl stavitel Vincenc
Starý spolu s tesařským mistrem Kovaříkem. Po smrti
Františka Horského z Horskýsfeldu dne 6. dubna 1877 zámek spravovali nejprve
jeho zeť Hans Berlepsch a po něm jeho vnuk Adolf Richter, který ho v roce
1896 prodal majiteli poděbradského velkostatku, knížeti Filipu Ernstu Maria
Hohenlohe-Schillingsfürst, který ho pořídil pro svou desetiletou dceru Marii.
Po tragické smrti Marie v roce 1897 však kníže přestal zámek navštěvovat a 3.
března 1904 ho prodal houslovému virtuózu Janu Kubelíkovi, který se zde
usadil se svou ženou Mariannou. Býchorský zámek se stal za Kubelíkova
vlastnictví vyhledávaným centrem společenského a kulturního života, častými
hosty zde byli například Oskar Nedbal nebo J. B. Foerster. Na zámku se také
narodil v roce 1914 Kubelíkův dlouho očekávaný syn Rafael. Za 1.
světové války se v roce 1916 Kubelíkovi rozhodli odstěhovat se na Slovensko a
zámek od nich koupili manželé Eugen a Johana Tauberovi; Eugen Tauber byl
známý pražský vinař. Od jejich dětí pak zámek koupili v roce 1939 manželé
Dominik a Božena Čiperovi; Dominik Čipera byl generálním ředitelem Baťových
závodů ve Zlíně a v letech 1938–42 ministrem veřejných prací. Za jejich
vlastnictví došlo ke generální opravě zámku, který byl současně vybaven novým
mobiliářem. V roce 1943 byla na zámek uvalena nucená správa a po válce se v
roce 1946 zámku ujímá na krátko syn předchozích majitelů, Jan Čipera, než mu
byl majetek v květnu 1948 znárodněn. V letech
1949–55 v zámku sídlila chemická škola, od roku 1957 pak dětský domov,
později změněný na výchovný ústav. V roce 1985 byla pro potřeby ústavu
provedena oprava zámku, která výrazně negativně ovlivnila jeho nový vzhled.
Jedná se především o náhradu původních oken velkými výklopnými tabulemi,
oplechování říms nebo použití nevhodné alukrytové střešní krytiny. Ústav byl
na zámku až do roku 2000, ačkoliv v roce 1990 byl zámek v rámci restitucí
vrácen původnímu majiteli Ing. Janu Čiperovi. Ani po vyklizení ústavu ale
restituent nejevil o zámek zájem a ten začal rychle chátrat. V dubnu 2007
zámek koupila společnost ElitProfit, spol. s r. o. za účelem jeho generální
rekonstrukce pro reprezentační účely společnosti. Stavební práce nicméně
nepostupovaly příliš rychle a koncem roku 2010 byly pouze dokončeny obnovy
oplocení pozemku, oprava brány a byl zpracován projekt na obnovu střech a
omítek. Od roku 2015 je zámek v rozestavěném stavu nabízen k prodeji. Zámek je
členitá, nesourodá, obdélná jednopatrová stavba (v atikových nástavcích
dvoupatrová), tvořící zhruba půdorysně písmeno H a zaujímající plochu 1 682
m². Ze vstupního průčelí, které je obráceno k západu, vystupují celkem
tři rizality, přičemž předsunutý prostřední rizalit v horizontální ose, který
se v přízemí otevírá třemi tudorskými oblouky, kryje hlavní vchod. Východní
průčelí je bohatě členěno rizality o několika výškových úrovních, severní
průčelí je prosté. Oproti tomu jižní průčelí je velmi členité, v prvním patře
ho zdobí nika s antikizující sochou ženské postavy a na jižním nároží se
zdvíhá 25 metrů vysoká čtyřpatrová věž, ukončená obloučkovým vlysem s
cimbuřím, která tvoří pohledovou dominantu celé stavby. Hlavními zdobnými
prvky na vnějších fasádách je pásová rustika, cimbuří, obloučkový vlys
tvořený lancetovými oblouky a výrazné okenní šambrány. Všechny části jsou
zastřešeny sedlovými střechami s vikýři. Uměřenost proporcí a střízlivě
pojednané architektonické detaily, které jsou v souladu s členitostí stavby,
vytváří ze zámku neobyčejně působivou architekturu. V
interiéru se po tolika letech chátrání mnoho původních detailů nedochovalo.
Jedná se především o dlažbu v přízemí, kamenné schodiště s litinovým
zábradlím do patra, stropy a stěny se štukovou dekorací a nástropní obrazy na
plátně v sálech 1. patra. Poměrně unikátní ltinové točíté schodiště ve věži
bylo bohužel odcizeno po roce 2000. Tvrz Zdroj D) V místě
zvaném V Louce zbytky tvrziště. Při jednom statku byla po roce 1444 postavena
Býchorskými z Raškovic tvrz, která sice není doložena písemně, ale dosud se z
ní zachovalo tvrziště. K jejímu zániku došlo nejspíše po roce 1523, kdy byly
Býchory připojeny ke Kolínu a přestaly dočasně sloužit jako šlechtické sídlo. Tvrz
stávala uprostřed vsi za domem čp. 17 a zachoval se z ní nevelký pahorek
obklopený valem a příkopem, mnohem více zřetelný ještě v 1. polovině 20.
století. Tvrziště bylo vážně porušeno v letech 1973 – 74 při budování
současné požární nádrže. Místo, kde se tvrziště nachází, se dnes nazývá „V
Louce“ nebo „Kalinova louka“. Hradiště Zdroj D) Na vrchu Homole
lužické nebo slovanské. Nedatované, snad raně středověké (?) výšinné
sídliště. Podle jediné dosud známé informace od MUDr. Františka Dvořáka z
roku 1936 byly nalezeny na ploše vymezené zachovanými valy pazourkové
nástroje (nožíky) a další nálezy z doby bronzové (jehlice) a také raně
středověká keramika. Z doby asi 1 200 let před naším letopočtem pochází hrob
se skrčenou kostrou a s keramikou shodnou s nálezy na pohřebišti sídliště
Skalka u Velimi, tedy ze střední doby bronzové. Richterova vila Zdroj D) z roku 1924.
postavena v roce 1924 podle plánu z let 1923–24 od architektů K. Tomáška a F.
Macháčka z Plzně pro Adolfa Richtera, vnuka Františka Horského z Horskýsfeldu
a stavitele kolínské řepařské drážky, která vedla okolo domu. V roce 1946
byla vila i přes žádost obce o její přidělení pro obecní potřeby přidělena k
užívání Jaromíru Smutnému, kancléři prezidenta Dr. Edvarda Beneše, po jeho
emigraci 12. července 1949 připadla státu. Do roku 1952 pak vila sloužila
jako byt vedoucího polesí a od té doby až dosud slouží jako Výcvikové
středisko psovodů a služebních psů policie (za socialismu veřejné
bezpečnosti). V rámci restitucí byl dům vrácen v roce 1992 potomkům Jaromíra
Smutného, kteří ho ale odprodali Policii České republiky, takže zde i nadále
zůstala škola psovodů. Ve
výzdobě exteriérů domu se projevují eklektické prvky s inspirací v
architektuře domů anglického venkova. Výzdoby interiérů, z nichž se některé
detaily dochovaly dodnes, navrhl ateliér Röhrs z Prahy. Poplužní dvůr Zdroj D) Poplužní
dvůr, který v roce 1864 vybudoval majitel kolínského velkostatku František
Xaverius Horský. V roce 1877 dvůr zdědil
Adolf Richter, který ke dvoru přivedl z Kolína řepařskou drážku a
zřídil zde nákladiště. Po jeho smrti v roce 1924 spravovala majetek jeho vdova
Zdena Richterová, která ho včetně Eleonorova v roce 1939 prodala Dominiku
Čiperovi. V roce 1943 byla na majetek uvalena nucená správa a po válce se ho
v roce 1946 na krátkou dobu ujímá syn předchozích majitelů, Jan Čipera, než
mu byl majetek v květnu 1948 znárodněn. Po roce 1948 sloužil dvůr jako
Jednotné zemědělské družstvo (JZD) "Rozkvět" Býchory, v roce 1973
sloučené do JZD "Rudý prapor" Ovčáry, které se rozkládalo na
katastru 13 obcí. V tomto období byl dvůr bez jakékoliv údržby pouze využíván
až do roku 1991, kdy byl zcela zdevastovaný v rámci restitucí vrácen potomku
posledního majitele Janu Čiperovi. Od té doby je pouze příležitostně využíván
a dále chátrá. Dvůr byl pojmenován na počest Horského matky Eleonory
Kasiánové (1780 - 1826) |
Panství Politický okres Kolín,
s.o.Kolín 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad Historie obce
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice
čsl, 1927 C)
cs.wikipedia.org (27.9.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 27.9.2017 |