Kód CZ
Bělušice Kaplička Zdroj C) s jejím postavením souhlasilo obecní
zastupitelstvo pod podmínkou, že nebude představovat žádný náboženský symbol
a nebude vysvěcena. Dovnitř zvoničky byl pak umístěn kříž z roku 1883, který
původně stál na místě, kde byla postavena zvonička. Památník padlým
Zdroj C) ... Dům
Zdroj C) Se secesní výzdobou štítu |
Panství Politický okres Kolín,
s.o.Kolín 1961 Okres Kolín 2003 Pověřený městský úřad Historie obce Zdroj A)
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356. Z nejstarší
historie Bělušic se zachovalo velmi málo, převážně jen pověsti. Skutečností
je, že původně několik bělušických stavení a málo polností, bylo jedině v
katastru Labské Týnice (Týnec nad Labem), kde se v gruntových knihách uváděla
tato osada názvem Na Bělušicích. Prostor Bělušicka, podobně, jako jeho okolí,
býval dnem velkého jezera – moře, které vzniklo z tajícího ledovce na
hřebenech Krkonoš. Dokumentem toho je půdní složení tj. slepence, nánosy
štěrkopísku, usazeniny opuky, ze které Bělušičtí postavili nejen svá hospodářská stavení,
ale i obytné domky. V týneckých Borkách bývaly tzv. Bělušické lomy na opuku.
Jen na bělušické Skále, Na pěnicích i na skalce, bývala lámaná rulová
břidlice. To jsou totiž poslední ostrůvky severních výběžků Železných hor. Ve
slepenci nacházíme otisky nebo zkamenělé ulity mořských živočichů. Když sem přišli
první lidé, budovali své dřevěné chaty na vyvýšených místech blízko vody.
Keltské nálezy i pozůstatky popelnicových polí jsou zde však velice řídké.
Pozdější nálezy podkov i kostry koně zapadlého do bažiny pocházejí z doby,
kdy nedaleko odtud táhly Žižkovy voje a jejich pícináři sem pravděpodobně
přijížděli pro krmení. Z generace na generaci se vypráví, že Bělušice
patřívaly ve starodávnu ke vsi Býchory. Roku 1360 postoupila Anka z Býchor z
věna svého, zapsaného na Býchorách a Bělušicích, 60 kop grošů synům svým
Ješkovi, Heřmanovi a Albrechtovi. Snad tento díl osady Bělušic patřil roku
1415 ke tvrzi Korcům, když je držel Aleš, syn Načkův z Korec. (Druhá část
Bělušic uvádí se ve 14. století v majetku sedleckého kláštera a to až do roku
1421, kdy klášter zbořili husité). Po válkách husitských zapsal císař Zikmund
listinou danou v Praze 21. září 1436 Vaňkovi z Miletínka a jeho dědicům vsi
sedleckého opatství. Roku 1490 dostal panství pardubické syn krále Jiřího z
Poděbrad, vévoda z Münsterberku a hrabě z Kladska, ale již následujícího roku
je pánem na tomto rozsáhlém panství velmož Vilém z Perštejna a na Helfštejně.
Po Vilémovi z Perštejna následoval od roku 1530 jeho syn Vojtěch z Perštejna.
Po něm získal panství jeho mladší syn Jan, roku 1549 opět jeho syn Jaroslav,
který svou rozmařilostí a nehospodárností musel panství prodat. Koupil ho
roku 1560 císař Maxmilián II. Při Královské komoře české zůstalo pak panství
až do Ferdinanda III., který je pak zastavil markrabímu braniborskému, za
pomoc proti Švédům, na několik let. Potom se panství vrátilo zpět ke
Královské komoře české.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 A) oubelusice. cz C) cs.wikipedia.org (27.9.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 27.9.2017 |