Kód CZ
Dolní
Dvořiště
(Unter Haid)
Připojené: Budákov,
Jenín, Rybník, Rychnov
nad Malší, Tichá, Trojany, Všeměřice, Horní
Kaliště, Mikulov, Mladoňov, Štědrkov,
Babí,
Bludov, Cetviny, Dolní Kaliště,
Klopanov, Lipoltov,
Mikoly, Morašov, Přibyslavov, Sejfy,
Sosnice, Zbraslav, Žibřidov
Kostel sv.Jiljí
Fara
…
Socha sv.Jana Nepomuckého
1726
 
Radnice
1850
|
Panství
Politický okres Kaplice
1961 Okres Český Krumlov
2003 Pověřený městský úřad
Historie
městečka
Původní
osada, vděčící za svůj vznik obchodní stezce, směřující přes Kaplici na území
dnešního Rakouska. Název Dolní Dvořiště je poprvé uváděn v listině z roku
1279, která právně potvrzuje podřízení dolnodvořišťského kostela
vyšebrodskému klášteru. Později se pro Dolní Dvořiště objevila i latinská
pojmenování - Merica Philipi (Filipova pastvina), Merica inferior, Merica
Rinoldi, pojmenování v němčině Unterhaid či Niederhaid. Urbář rožmberského
majetku z roku 1379 uvádí opět název Dolní Dvořiště, v některých písemných
dokladech jsou uváděny i názvy jako Dolní Myšleny a Dolní Bor.
Do
poloviny 14. století tato oblast náležela pravděpodobně k panství
pořešínskému. Od konce 60. let 14. století bylo Dolní Dvořiště a jeho okolí
již součástí rožmberského panství. Podle rožmberského urbáře z roku 1379 mělo
Dolní Dvořiště vyměřeno 15,5 lánu, obec měla 21 větších a 6 menších městišť,
tj. pozemků vhodných jako staveniště. Dávky po 18 groších platilo 28
hospodářů. Městečko mělo svoji rychtu včele s rychtářem a vybíralo clo a
mýto.
V
době husitské se údajně k husitským houfům, které se připravovaly zaútočit na
vyšebrodský klášter, připojil i dolnodvořišťský rychtář.
V
polovině 15. století byl z podnětu Petra z Rožmberka postaven v Dolním
Dvořišti nový kostel, zasvěcený Sv. Jiljí. Kostel, dokončený v roce 1488, je
svým prostorovým řešením a hodnotnou kamenickou vnitřní i venkovní výzdobou
vzácným dokladem vrcholného jihočeského pozdně gotického stavitelství.
V
roce 1498 Petr z Rožmberka zbavil část měšťanů v Dolním Dvořišti značného
břemene tzv. od úmrti (vázané nakládání s majetkem v případě smrti
hospodáře). Ostatním dolnodvořišťským měšťanům tuto volnou dispozici s
nemovitým majetkem umožnil až Vilém z Rožmberka v roce 1569. V roce 1573 této
povinnosti zbavil i poddané dolnodvořišťského rychtátřství, k němuž patřily i
vesnice Pšenice, Budákov, Mladoňov a Mikoly.
V
roce 1500 Petr z Rožmberka udělil městečku Dolní Dvořiště právo užívat pečeť
- ve znaku
byla na modrém štítě stříbrná palisáda z pěti kůlů, propletených vodorovnými
pruty. Za palisádou dvě okrouhlé dvoupatrové věže s římsou mezi oběma patry.
Vrcholem věží je cimbuří o pěti snítkách a špičatá červená střecha se zlatou
makovicí. Mezi věžemi je červená rožmberská růže se zlatým středem a zelenými
lístky kališními.
V
roce 1555 vrátil Vilém z Rožmberka Dolnímu Dvořišti várečné právo.
Ustanovuje, aby z dolnodvořišťského pivovaru (dnes budova obecního úřadu)
odebíraly pivo vsi Mikoly, Suchdol, Pšenice, Budákov, Zdíky, Lipoltov,
Sosnice, Přibyslavov, Nažidla, Bujanov a Tichá.
V
roce 1596 Petr Vok z Rožmberka projevil svoji přízeň městečku Dolní Dvořiště
potvrzením dosavadních práv - svobodného odkazu majetku, práva várečného za
poplatek 6 grošů míšenských z jednoho věrtele piva, práva konat týdenní a
výroční trhy.
Podle
urbáře z roku 1598 odváděli dolnodvořišťští měšťané vrchnosti 4010 kop grošů
a poddaní robotovali potahy 22 dní v roce a 66 dní osobně.
V
roce 1564 obdržel cechovní řád v Dolním Dvořišti cech kovářský a bednářský, v
roce 1597 cech řeznický.
Smrtí
Petra Voka z Rožmberka přechází Dolní Dvořiště do držení Jana Jiřího ze
Švamberka, dědice rožmberského panství. Ten měl městečko v držení do
nešťastné bitvy na Bílé Hoře a následných konfiskací. V roce 1612 potvrdil
Dolnímu Dvořišti všechny výsady v rozsahu, v jakém je ve svém privilegiu z
roku 1596 uvedl a potvrdil jeho předchůdce Petr Vok z Rožmberka. Archivy
připomínají, že kolem roku 1614 byl vystavěn v Dolním Dvořišti panský dvůr,
uváděný ještě v 50. letech 18. století v tereziánském katastru.
Po
bitvě na Bílé Hoře získal rožmberské panství jako konfiskaci generál
vítězných císařských vojsk hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Rod Buquoyů byl
městečku Dolní Dvořiště vrchností až do roku 1848, kdy zaniklo feudální
zřízení.
Buquoyové
potvrdili v roce 1623 a následně 1674 a 1681 dolnodvořišťským měšťanům
privilegia, kterých dosud užívali, případně některá pouze upravili dle svých
potřeb.
Podle
údajů tereziánského katastru žilo v 2. polovině 18. století v Dolním
Dvořišti, které mělo v té době 66 domů celkem 67 hospodářů. Obec přiznávala
celkový výnos 1357 zlatých. Podobně jako jiní poddaní rožumberského panství
neměli povinnost roboty ani dolnodvořišťští obyvatelé, museli však odvádět
peněžní dávku. Dle archivních záznamů byla údajně celková situace
obyvatelstva na panství v té době velmi neutěšená.
K
oživení hospodářské činnosti v tomto kraji došlo až v první polovině 19. století,
a to v souvislosti s výstavbou železniční trati, spojující České Budějovice s
Lincem. Trať koněspřežní železnice, navržená Františkem Josefem Gerstnerem a
realizovaná jeho synem Františkem Antonínem Gerstnerem procházela i katastrem
Dolního Dvořiště, Trojan a Certlova. Privilegium ke stavbě trati bylo uděleno
v září 1824 a již v roce 1826 pracovalo na trati České Budějovice -
Leopodschlag více než 4000 dělníků a to především obyvatel kraje, kudy trať
procházela. V září 1827 se uskutečnila první zkušební jízda po železnici z
Rybníka (Certlova) do Holkova. Pravidelná doprava z Českých Budějovic do
Lince byla zahájena 1. 8. 1832.
V
polovině 19. století mělo Dolní Dvořiště 104 domy a 630 obyvatel. Do konce
19. století se zvýšil počet obyvatel na 700, z toho 12 české národnosti
Po
revolučním roce 1848 připadlo městečko Dolní Dvořiště pod politickou správu
okresního hejtmanství v Kaplici. V obci byla čtyřtřídní škola (nynější budova
mateřské školy), sídlila zde četnická stanice a pošta. K obci patřil pivovar
a mlýn. V roce 1850 byla přestavěna radnice.
V
1. světové válce padlo na bojištích 27 dolnodvořišťských občanů. V roce 1918
po vzniku československého státu se obyvatelé v Dolním Dvořišti postavili
důrazně za odtržení pohraničního území a za jeho připojení k Rakousku.
Městská rada dne 4. 11. 1918 zaslala toto své rozhodnutí provinční vládě v
Liberci. V obci se vytvořila domobrana, vyzbrojovaná z rakouského území.
Uklidnit "horké hlavy" pomohlo až české vojsko, které dorazilo do
Dolního Dvořiště 3. prosince 1918, aby garantovalo územní celistvost
historických zemí koruny české a československého státu. Po krátké přestřelce
ustoupili příslušníci domobrany (volkswehru) před vojenskou přesilou k
Rychnovu nad Malší a odtud uprchli přes Tichou do Rakouska. Obyvatelé Dolního
Dvořiště museli odevzdat zbraně a v obci zůstala vojenská posádka o síle 60
mužů.
V
lednu 1919 bylo zřízeno v Dolním Dvořišti oddělení finanční stráže, v
listopadu se zde ustavil místní odbor Národní jednoty pošumavské, který
intenzivně podporoval život české menšiny v Dolním Dvořišti.
Na
konci roku 1919 byla vybudována v dolnodvořišťském mlýně malá elektrárna,
která dodávala proud do některých významnějších budov v obci.
V
říjnu 1920 byla otevřena pro 16 českých dětí jednotřídní škola v čp. 62. V
roce 1921 bylo již zapsáno 24 dětí a proto byla v
srpnu 1924 zahájena výstavba nové české školy. Slavnostní otevření školy v
Dolním Dvořišti se konalo již 13. 9. 1925.
V
roce 1928 povolilo ministerstvo školství a národní osvěty otevření i mateřské
školky v Dolním Dvořišti. Školka byla umístěna v čp. 40 a již v prvním roce
ji navštěvovalo 24 děti. Ze začátku docházely do této školky i děti německé
národnosti, ale od roku 1930 byl pro ně zřízen samostatný útulek s péčí
německého spolku Deutche Kulturverband. V roce 1920 mělo městečko Dolní
Dvořiště 760 obyvatel, z toho bylo 709 Němců, 43 Čechů a 8 Židů. V obci bylo
134 domů.
V
roce 1931 bylo rozeno pravidelné autobusové spojení mezi Rybníkem, Dolním
Dvořištěm, Rychnovem nad Malší a Cetvinami.
Hospodářská
krize 30. let dolehla i do této zemědělské oblasti. V roce 1934 bylo
zaznamenáno v Dolním Dvořišti v průměru 20-30 nezaměstnaných osob měsíčně.
Tato neutěšená situace měla rovněž částečný vliv na vzrůst německého
nacionalismu v následujících letech, kdy v roce 1935 s velkou převahou
zvítězila sudetoněmecká strana nad tradičními stranami křesťansko-sociální a
sociálně demokratickou, která měla převahu v politickém životě obce do poloviny
30. let
V
roce 1938 bylo v Dolním Dvořišti celkem 28 živnosti a to 2 řezníci, 5
smíšených obchodů, 2 pekaři, 1 textilní obchod, 5 hostinců a 13 ostatních
živnosti. V téže době byly v Rybníku 3 živnosti - 2 hostince a 1 koloniál
(obchod se smíšeným zbožím). V Jeníně byli 2 kováři, 1 smíšený obchod, 5
hostinců a 1 obuvnictví.
Rok
1938 byl po podepsání tzv. Mnichovské dohody v září t.r.
rokem hanby a ponížení - naše republika musela na nátlak tehdejších mocnosti
odstoupit svá historická pohraniční území Velkoněmecké tiši. Největší podíl
na protičeské kampani a na odtržení pohraničních území měla právě
sudetoněmecká strana, která o připojení území a "návratu" do tzv.
říše dokázala přesvědčit většinu německy mluvícího obyvatelstva pohraničí.
Již 8. října 1938 vstoupilo do Dolního Dvořiště německé vojsko v počtu 850
mužů a 16 důstojníků. Zpět do Lince se tato jednotka stáhla 26. 10. 1938.
Obec připadla pod správu landrátu v Kaplici a celé zabrané území bývalého
okresu Kaplice a Český Krumlov se stalo součástí hornorakouské župy s hlavním
střediskem v Linci. Obec opouštějí Češi - především státní zaměstnanci a
Židé. V roce 1939 se ze zbytku republiky stává protektorát Čechy a Morava,
začíná II. světová válka.
Dne
7. května 1945 přichází do Dolního Dvořiště jednotky americké armády a 9. 5.
1945 jednotky armády sovětské a odzbrojují ustupující německé a maďarské
vojenské kolony. Linie styku obou vítězných armád je stanovena podél silnice
Dolní Dvořiště - Rybník.
Do
Dolního Dvořiště se vracejí zpět čeští obyvatelé. V roce 1946-1947 byl
proveden odsun obyvatel německé národnosti - v 7 etapách celkem 173 osob. Již
předtím část obyvatel, hlásících se k německé národnosti, uprchla za hranice
před postupujícími armádami.
Dolní
Dvořiště prošlo od roku 1945 postupnou vlnou dosídlení a přerozdělování
zemědělských usedlostí, polností a lesů. Soukromé hospodaření bylo následně
od r. 1949 do r. 1951 převáděno při tzv. kolektivizaci zemědělství do
jednotných zemědělských družstev - Trojany, Kaliště, Dolní Dvořiště. Družstva
jako ztrátová postupně zanikla a od roku 1964 hospodařil v Dolním Dvořišti
státní statek až do roku 1994.
Na
počátku 50. let na základě zákona o státní hranici byla zřízena pohraniční
stráž, vybudovány ženijní zátarasy na státní hranici - nejprve byly drátěné
zátarasy napájeny elektrickým proudem o vysokém napětí, později bylo toto
zařízení zlikvidováno a nahrazeno oplocením se signalizací a hraničním
pásmem. Ženijní zátarasy byly odstraněny až začátkem r. 1990.
V
obci byly v 60. letech armádou likvidovány neobydlené a chátrající domy a
zemědělské objekty, v roce 1970-1972 byla vybudována obecní kanalizace a
vodovod. Souběžně byla provedena výstavba vícepodlažních bytových jednotek a
začala se rozvíjet výstavba rodinných domků. Státní statek staví správní
budovu a zemědělské výrobní objekty.
Od
roku 1989 je prováděna soustředěná výstavba rodinných domků v lokalitě
"na Husu". V roce 1990-1993 se staví přeložka mezinárodní silnice E
55, která vedla původně středem obce. Začíná rozvoj soukromého podnikání.
V
roce 1994 končí svoji činnost státní statek, hospodaření přechází pod soukromé :firmy a soukromě hospodařící farmáře.
|
|
obyv
|
domů
|
|
1677
|
|
|
|
1771
|
|
|
|
1805
|
|
|
|
1843
|
|
|
|
1921
|
|
|
|
1927
|
692 N
|
|
|
1930
|
|
|
|
1950
|
|
|
|
1961
|
|
|
|
1988
|
|
|
|
1991
|
|
|
|
2001
|
|
|
literatura
a prameny
1) Administrativní lexikon obcí v republice Čsl, 1927
A) dolnidvoriste.cz
C) cs.wikipedia.org
|
