Kód CZ 13684

Rejvíz

(Reihwiesen, Rejwiz)

Osada: Salisov

Kostel Jména P.Marie ^{Zdroj C)}

postavený roku 1808, s hlavním oltářem od Bernharda Kutzera (1794-1864), významného sochaře z blízkého Horního Údolí

Fara

U kostela

Hřbitov

Za kostelem

Lurdská jeskyně ^{Zdroj C)}

z roku 1908 na Starém Rejvíze, obnovena roku 2006. Poutní místo zasvěcené Panně Marii Lurdské (Lourdes Grotte) se nachází cca 400 m nad posledním domem (Apartmán Pod Koberštejnem) na Starém Rejvízu u skalního masivu v lese - přístup je značen od rozcestníku Starý Rejvíz (červená/modrá turistická značka), při cestě od Rejvízu odbočka vlevo, kousek do kopce.

Poutní místo bylo vybudováno v r. 1908 k výročí 100 let založení kostela na Rejvízu a současně 50.výročí Lourdské jeskyně ve Francii. Každoročně 1.května procesí věřících doneslo sošku Pany Marie z místního kostela, na konci října ji opět vrátili dočasně do kostela.

Jaká mimořádná událost se v místě u Josefových skal stala není dnes přesně známo. Známá je ale skutečnost, že lidé žijící v nepříznivých drsných podmínkách této horské oblasti dobře věděli o schopnostech nadpřirozené ochrany a uzdravující moci Panny Marie, prostřednictvím vybudovaných svatostánků, symbolů proseb, díků a uctívání se k ní obraceli o pomoc.

Jako mnoho jiných "nežádoucích" duchovních míst bylo poutní místo po nástupu komunistů k moci po 2. světové válce zničeno.

Hrob E.Schrota ^{Zdroj D)}

Hier ruhet unfer heber Sohn und bruder ERWIN SCHROTH gefr. In einem Gren. Rgt. Geft am 3.6.1944 nach Ichwerer Vermundung im 22.lebensjahre . Ruhe in frieden. Přibližný překlad: Zde v klidu odpočívá milý syn a bratr Erwin Schroth, svobodník u granátnického pluku,zemřel 3.6.1944 po těžkém zranění ve věku 22 let. Odpočívej v pokoji.

Památník obětem 1.světové války ^{Zdroj D)}

jihozápadně od penzionu Rejvíz, u silnice č.453 směr Jeseník, vlevo od cesty na pahorku u lesa. „Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen“ V roce 2007 ,bylo okolí památníku vysekáno, odstraněny náletové dřeviny. Historii nejen rejvízského pomníku zpracoval ve své knize :,,Rejvíz a okolí" pan Sotiris JOANIDIS. V knize uvádí následující:

Kolem Penzionu Rejvíz (Noskovy chaty) vede turistický chodník k pomníku, který byl postaven v r. 1929 na paměť jedenácti rejvízských občanů padlých za první světové války.

28. června se konalo jeho vysvěcení.Je dílem velmi významného předválečného jesenického sochaře Engelberta Kapse (*19. 2. 1888 Jeseník, †20.12.1975 Regensburg, NSR).

Engelbert v 10 letech osiřel. Navštěvoval odbornou školu kamenickou v Supíkovicích a pak studoval na akademii ve Vídni.

Za 1. světové války sloužil 4 roky na ruské a italské frontě. Po válce otevřel v Supíkovicích (zde se stal v letech 1937-1941 starostou) uměleckou dílnu, ve které realizoval většinu svých prací.

Vytvořil památníky obětem první světové války v Supíkovicích,Branné, Bruntále, Rýmařově, v Bílém Potoce, Mikulovicích, Mohelnici, Jeseníku a na Rejvízu.

Jeho náhrobní architektura a plastiky zdobí hřbitovy v Opavě, Krnově, ve Zlatých Horách aj. Vytvořil řadu bust a také sochy s náboženskou tématikou (Madonu pro Znojmo,

Pietu pro Odry aj.). Za 2. světové války sloužil ve vojenském lazaretu, v roce 1946 byl odsunut do Bavorska.

Kapsem vytvořený rejvízský pomník se skládá z pěti kamenných sloupů asi šest metrů vysokých, postavených do pěticípého půdorysu. Na každém ze sloupů je kříž s válečným letopočtem 1914 až 1918.

Navzájem jsou tyto sloupy uprostřed spojeny symbolickým pětihranným kalichem hořkosti,na jehož první straně je zobrazeno vtlačeným reliéfem do měděného plechu rozloučení odvedence s rodinou,

na druhé ploše jsou zobrazeny tuhé válečné boje, na třetí hrdinova smrt, na čtvrté je vyobrazen anděl smrti a na páté,čelní straně, je nápis v němčině:

„Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen“ což v překladu znamená: „Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče.“

Z Rejvízu za 1. světové války padli:

1.Amand Bannert u Lagov 2. listopadu 1914, syn domkaře Amanda Bannerta.

2.Adolf Geppert, varhaník, ženatý, stolář, zemřel následkem nemoci ve špitále rezervistů v Marienbergu 26. října 1915 a byl převezen na Rejvíz.

3.Karel Gottwald, syn lesního dozorce Josefa, zemřel na následky zranění v opavském lazaretu 24. 11. 1915.

4.Emil Gromes, syn starosty, ženatý, padl na italské frontě 3. 8. 1916.

5.Reimund Gruner, syn chalupníka Gregora, zemřel následkem průstřelu břicha v polním lazaretu na italské frontě 18. 6. 1918.

6.Johann Seidel, syn domkáře Franze, padl u Zobirzanku 3. 9. 1914.

7.Josef Schrot, ženatý, zedník, otec sedmi dětí, padl při ofenzívě u Görlitz 7.5. 1915.

8.Viktor Swatosch, syn lesního dělníka Viktora, zemřel v nemocnici v Krnově 28. 8. 1918.

9.Franz Riedel, syn domkaře Johanna Riedela, pohřešován od 20. 12. 1915 na haličské frontě.

10. Franz Böhm, nezvěstný.

11.Julius Swatosch, nezvěstný.

dále autor cituje zápis německého faráře z Hordoúdolské kroniky: ...1.září vypukla válka proti Polsku. V Bojích v Polsku padli 4.9. Alois Brenner a 10.9. Josef Proske....

Lesní Ruský hřbitov ^{Zdroj D)}

Nápis: Bojovali za nás, ať spí..

Informační tabule u hřbitova: Tábor pro zajatce byl vybudován v době, kdy Hitlerovské Německo zahájilo 2. světovou válku. Brannou povinností byli odčerpávání pracovníci z výrobního procesu a tito museli být nahrazováni zajatci. První tábor v Jeseníkách byl zřízen ve Vydlích pod Pradědem v červnu 1940. V tomto roce získala v konkurzu firma J. Nitsche - parní pila ve Vrbně zakázku na postavení několika obytných budov,kůlny pro nářadí, samotku, márnici a samospádného vodovodu v lese na Rejvízu. Celý areál byl pak oplocen a na bráně umístěn nápis: "ARBAIT MACHT FREI".

První zajatci polské armády byli přivezeni do tábora v srpnu 1940. Na podzim následujícího roku byli pak předáni na práci různým soukromým firmám a na jejich místo přivezeni zajatci ze západní Ukrajiny. Jejich počet byl minimálně dvojnásobný proti možné kapacitě ubytování. ObrazekZdravotní stav těchto zajatců, jak uvádí zpráva podaná pracovnímu úřadu v Jeseníku, byl již při přepravě velmi špatný. Zajatci v těžkých životních podmínkách živořili a v táboře vypukl tyfus. Za pouhý jeden měsíc od 4.12.1941 do 5.1.1942 zemřelo 17 zajatců. Další 4 v roce 1942, jeden v roce 1943 a dva neznámo kdy. Ve zprávě je rovněž uvedeno, že v průběhu podzimu a zimy musela být vyměněna jedna třetina zajatců pro tělesnou slabost a neschopnost pracovat v tak těžkých podmínkách. Závěr zprávy pak hovoří, že i další přidělovaní zajatci jsou ve velmi zbědovaném stavu. Podle výpovědi tehdejšího lesního správce Huberta Nitscheho zemřeli hladem a na úplavici nejen zajatci, ale i dozorci a jeden lesní.

V květnu roku 1944 byli zajatci z Rejvízu odsunuti do prostoru ObrazekMoravské Třebové. Na jejich místo , po upravě vnitřních prostorů budov, vybudování umývárny a po prověření celkového stavu tábora zvláštní komisí, byli přesunuti zajatci anglické armády. Dávka jídel byli lepší, rovněž byli i příznivější pracovní normy a od září 1944 jím byly přiděleny přídavky jídla pro těžce pracující. V lednu 1945 bylo v táboře 50 anglických a francouzkých zajatců a 25 příslušníků Todtovy organizace.

V roce 1963 byl na základě rozhodnutí odboru kultury Okresního národního výboru v Bruntále prohlášen "Lesní hřbitov sovětských zajatců " kulturní památkou.

Podoba lesního Ruského hřbitova prošla od roku 1948 mnoha změnami ovlivněnými zejména politickým klimatem příslušné Obrazekdoby. V roce 1999 Lesy České republiky, s.p., Hradec Králové, jež vykonávají v tomto pozemku právo hospodaření, zajistily podle návrhu Sotirise Joanidise celkovou rekonstrukci.

Seznam pohřbených na inf. tabuli:

Kiril Demidjenko, 1.5.1900, Šupjeky, 4.1942

Ivan Kaverin, 18.8.1911, St. Jurjeva, 30.12.1941

Filip Mitjajev, 8.10.1901,Suchoje, 29.12.1941

Aleksandr Kirejev, 1910, Vladikino, 5.1.1942

Vasil Kolomenkin, 15.10.1908, Najinsk, 3.1.1942

Andrej Jesin, 29.12.1912, Suchoje, 1.1.1942

Pjotr Michijev, 9.7.1904, Bikova, 14.7.1942

Dimitri Matarov, 27.10.1910, Anna, 12.5.1943

Ivan Milovidov, 28.12.1895, Bikova, 24.1.1942

Neznámý

Ivan Kuzniecov, 12.8.1911, Michailovka, 25.9.1942

Andrei Fedosov, 1909, Njelsa, 4.12.1941

Vasilij Zubkov, 14.5.1917, Tsilik, 6.12.1941

Aleksi Tjurin, 12.2.1907, Talaknova, 8.12.1941

Vladimir Tsupin, 5.7.1908, Kuzmino, 8.12.1941

Ivan Volochov, 13.7.1913, Alchevčik, 10.12.1941

Anatoli Repin, 18.5.1914, Codin, 9.12.1941

Ivan Makajev, 12.10.1912, Hermanska B, 12.12.1941

Jevstafi Posnov, 29.7.1907, Krutjetz, 2.12.1941

Feodor Šachov, 15.7.1907, Sergejevka, 15.12.1942

Pavel Jeretšov, 26.5.1917, Novgorod,19.12.1941

Ivan Rudjenko, 18.6.1910, Tarasovka, 23.12.1941

Informační tabule 3,5 km před hřbitovem na cestě z Rejvízu:

Ruský hřbitov se nachází uprostřed lesů na severním úpatí Orlíku, kde byl za druhé světové války vybudován zajatecký tábor. Po skončení války a odsunu Němců byly objeveny ve zdejších lesích roztroušené hroby ruských zajatců. Ostatky mrtvých byly v roce 1948 vyzvednuty a převezeny do nově založeného hřbitova ruských zajatců.Poslední rekonstrukce proběhla roku 1999. Dnes je Ruský hřbitov u Rejvízu zapsán v seznamu kulturních památek a pečují o něj Lesy ČR, s.p. Hradec Králové, Lesní správa Jeseník.

Původní pomník byl přemístěn na hřbitov ve Zlatých horách.

Hrad Koberštejn ^{Zdroj C) Zdroj B)}

(něm. Koberstein) Zříceniny strážního hradu z 13. století na cestě ze Zlatých Hor do Olomouce, zpustlého zřejmě v 15. století. byl postaven na severovýchodním svahu Zámecké hory (934 m n.m.) ve směru do údolí Černé Opavice. Hrad střežil zemskou stezku mezi Zlatými Horami a Vrbnem (Nisa-Olomouc). Současně byl jednou z pohraničních pevností a celních bodů Vratislavského biskupství a sloužil na obranu jeho majetku. Doba zániku hradu není známa, zanikl pravděpodobně ve válkách v 15. století. V písemných zprávách se vyskytuje až v roce 1687 jako pustý, ale keramické střepy datují jeho vznik právě na zmíněný konec 13. století.

Penzion Rejvíz ^{Zdroj C)}

(dříve Braunerova, pak Noskova chata), lidová celodřevěná stavba z 19.století

Hotel Franz ^{Zdroj C)}

(dříve Chata Svoboda - nejstarší stavba na Rejvíze. postavena v roce 1793 u příležitosti založení dřevorubecké osady novými kolonisty pro starostu a zakladatele obce Franze Wochlera. Po válce roku 1947 byla budova přejmenována z "Zur Scholtisei" na Chatu Svoboda a to na počest generála Ludvíka Svobody. V roce 2014 prošla chata velkou rekonstrukcí, při které jí byla vrácena stará podoba a byla na počest zakladatele a prvního starosty obce pojmenována Hotel Franz.)