Kód CZ 10716 Nová
Ves
(Neudorf)
[Kostel
Nanebevzetí P.Marie] Zdroj 2) Zdroj C)
Zdroj D) 1834, zbořen 1967. připomínán již v roce 1361, kdy byl filiální
ke Křimovu. Nový kostel obklopený hřbitovem ho nahradil v roce 1606. Zbořen
byl spolu s barokní hřbitovní kaplí svatého Leonarda v roce 1833 a o rok
později začala výstavba nového kostela vysvěceného roku 1839. O pět let
později k němu byla přistavěna věž. V polovině dvacátého století zchátral,
což se stalo v roce 1965 důvodem ke zrušení památkové ochrany a o dva roky
později byl odstřelen. Klasicistní filiální kostel postavený na místě starší
stavby zbořené roku 1833. Novou svatyni vystavěl Václav Böhm z Málkova. Věž
přistavil stavitel Josef Dausche z Chomutova. - Obdélný, se západní
hranolovitou věží. Nepatrně odsazený obdélný presbytář se sakristií
připojenou k jižní stěně. Interiér byl plochostropý, v podvěží s křížovou
klenbou. V západní části byla vestavěna kruchta nesená dvěma dřevěnými
sloupy. Hlavní oltář klasicistní. Součástí vybavení byla socha Madony s
dítětem (okolo 1500) a na triumfálním oblouku byla umístěna plastika
Ukřižování z doby okolo roku 1520. Ostatní vybavení pocházelo z 18. a 19.
století. - V roce 1965 byla kostelu zrušena památková ochrana, údajně kvůli
špatnému technickému stavu, a v roce 1967 byl zcela zbytečně zbořen. [Kaple sv.Leonarda] Zdroj C) Barokní, na hřbitově u kostela, zbořena 1833 Kaple Zdroj C) Nedaleko od jihozápadního okraje vesnice torzo z druhé poloviny
devatenáctého století zvané německy Pfaffkapelle nebo Toberkapelle. Pobořena
byla v sedmdesátých letech dvacátého století. Kamenný
kříž Zdroj C) na východním okraji vesnice z doby okolo roku 1700. Na jeho
hranolovém podstavci jsou reliéfy P. Marie, sv. Antonína Paduánského a sv.
Jana Nepomuckého. Boží
muka Zdroj C) pozdně gotického typu z počátku
osmnáctého století Smírčí kříž Zdroj C) 16.století. mezi domy čp. 47 a 54 Smírčí kříž Zdroj C) s reliéfem sekery, u domu čp. 3. Mlýn
Zdroj C) ... Mlýn
Zdroj C) ... Mlýn
Zdroj C) ... Dům
Zdroj C) S hrázděným patrem |
Panství Politický okres
Chomutov, s.o. Hora sv.Šebestiána 1961 Okres Chomutov 1960 Část Hory sv.Šebestiána 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj C)
Počátky vesnice
jsou nejasné. Starší literatura uvádí, že byla součástí křimovského panství,
které Chotěbor z Račic odkázal v roce 1281 řádu německých rytířů z
chomutovské komendy. Darovací listina však Novou Ves neuvádí. Novější
literatura předpokládá, že vesnici založili až němečtí rytíři na konci
třináctého nebo v první třetině čtrnáctého století. Z urbanistického hlediska
měla Nová Ves v době svého založení charakter lesní lánové vsi. První písemná
zmínka o vesnici pochází z roku 1345, kdy řád udělil dědičnou rychtu v Nové
Vsi Georgu Wahlenhöferovi. K jeho povinnostem patřila služba chomutovské
komendě, její zásobování rybami a lesními produkty a ubytování lovců a jejich
psů v době lovů. Za to směl provozovat mlýn o jednom kole, chytat ryby a
lovit drobnou zvěř, vařit a prodávat pivo a provozovat několik řemeslnických
živností. Zpráva zároveň obsahuje zmínku o potůčku, který vytéká ze štoly, a
dokládá tak zdejší rudné dolování již ve čtrnáctém století. Ve čtrnáctém
století patřila část vesnice pánům z Alamsdorfu. Konkrétně listina z roku
1356 zmiňuje jejich pozemky v horní části vesnice a v roce 1363 jim patřila
celá čtvrtina vsi. Z roku 1361 pochází zmínka o kostelu, který byl filiálním
kostelem křimovské farnosti. Nová Ves se již
před husitskými válkami stala součástí chomutovského panství. Podle urbáře z
roku 1560 v ní žilo 38 usedlých a stály zde tři mlýny (z toho jeden pustý). O
tři roky později je zmiňována také krčma, která od roku 1571 směla prodávat
jen pivo z Chomutova. Nacházela se zde křižovatka cesty z Chomutova a cesty z
Kadaně, která vedla přes Místo a Celnou. Z Nové Vsi pokračovaly obchodní
stezky do Saska. Jedna vedla přes Satzung do Wolkensteinu a druhá přes
Reitzenhain do Marienbergu. Významným zdrojem příjmů tak bylo poskytování
služeb kupcům, kterým sloužil velký zájezdní hostinec. Patnácté a
šestnácté století bylo hlavním obdobím rozvoje hornictví. Zdejší hornická
činnost úzce souvisí s rudným dolováním u Hory Svatého Šebestiána, a dobývaly
se zde stejné nerosty: zejména stříbro, ale také měď, olovo a cín.[9]
Nejvýznamnějším dolem bylo Císařské pásmo (Kaiserzug) se stejnojmennou
dědičnou štolou na východním úbočí Novoveského vrchu. Průběh štoly je na
povrchu patrný jako pásmo hald a pinek. V jižní části vesnice se nacházel
důležitý důl Svatý kříž a na jejím severním konci byla u mlýna štola Leonard
znovuotevřená v roce 1818, kdy však těžaři neměli dostatek prostředků na
odvodnění, takže byla brzy opět opuštěna.[9] Nad soutokem Šebestiánky a
Prunéřovského potoka ústila štola Svatá Trojice. Vzhledem k poloze
na frekventované cestě během třicetileté války však vesnice trpěla častými
průchody vojsk. Velká část jí byla zpustošena a hornictví se v sedmnáctém
století podařilo obnovit jen na velmi krátkou dobu. Podle berní ruly z roku 1654
ve vsi žilo 33 sedláků, šest chalupníků, pět rodin bez větších pozemků a
čtyři nádeníci. Stálo zde pět mlýnů. Hlavními zdroji příjmů byl chov dobytka,
formanství a vývoz šindelů a chleba do Německa. Ve vesnici se také nacházel
svobodný statek, který v roce 1670 koupil za 3 000 kop míšeňských Kryštof Vilém
Wohlgemutz z Rosenthalu, jehož předkové vlastnili místní hostinec. V roce
1674 se změnilo církevní územní uspořádání, protože Hora Svatého Šebestiána
získala vlastní faru a novoveský kostel se stal filiálním kostelem ve
šebestiánské farnosti. S úpadkem
hornictví začaly nabývat na významu jiné způsoby obživy. Přes vysokou
nadmořskou výšku se začalo rozvíjet nevýnosné zemědělství (zejména chov
dobytka). Lidé se živili jako lesní dělníci a ze dřeva se vyráběla prkna,
stavební dříví a chmelové tyče. V domácnostech se rozvíjela výroba krajek a
stužkových prýmků a proužků. Rozvoj vesnice však narušovaly vojenské vpády
během vlády císařovny Marie Terezie v osmnáctém století. Zpustošena byla například
během války o bavorské dědictví v roce 1778 a později také ve válkách v roce
1813 a 1866. V roce 1831 byla zahájena těžba rašeliny, která však nedokázala
konkurovat uhlí dováženému od roku 1872 po vejprtské železniční trati. Po první světové
válce žilo v Nové Vsi německé obyvatelstvo, takže československé správní
orgány musely po svém ustanovení překonávat řadu obtíží. Postupně však byly
vyřešeny a vesnice se začala propagovat jako místo vhodné pro letní i zimní
dovolenou. V zemědělství se začalo testovat silážování kukuřice a slunečnic,
které ve zdejším podnebí nedokázaly dozrát ani je nebylo možné usušit. Během
druhé světové války padlo několik zdejších mužů na frontě, ale jiné škody
vesnice neutrpěla. V dubnu roku 1945 tudy procházel pochod smrti z
Reitzenhainu do Chomutova. Jeho oběti byly pochovány v celkem dvanácti
společných hrobech, z nichž tři byly v Nové Vsi. Událost připomínají dva
pomníky nad vesnicí. Po válce byla v období od 3. července 1945 do 2. září
1946 většina německých obyvatel vysídlena. Ze 721 Němců jich ve vesnici
zůstalo pouze třicet. S poklesem počtu obyvatel se snížila také rozloha
obdělávané půdy ze 187 hektarů v roce 1945 na 11,4 hektaru v roce 1951.
Vzniklo však pastvinářské družstvo. Později ho nahradil státní statek, který
provozoval kinosál, mateřskou školu a jídelnu se sálem.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová,
Umělecké památky Čech I, 1957 C) cs.wikipedia.org (2.12.2017) D) znicenekostely.cz (2.12.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
Satav: 11 - 5 - 0
Stav: 1 - 0 - 0
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 2.12.2017 Předchozí editace: 27.4.2013 |