Kód CZ 10240 Načetín
(Natschung)
Osada: Jindřichova Ves Kaple
Neposkvrněné P.Marie Zdroj C) 1868 na rozcestí v obci Památník
padlým
Zdroj C) U kaple Zámeček
Zdroj C) Ve střední části vesnice stojí velká patrová budova
obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou a středovým rizalitem. Původně
byla zámečkem, který nechali vystavět Lobkovicové v klasicistním slohu. Po
roce 1923 v něm obec Kalek nechala zřídit školu o jedné společné třídě a
divadelní sál v patře, který se v roce 1952 propadl. Po roce 1961 byly v
budově zřízeny obecní byty. Dům
č.p.1 Zdroj C) S hrázděným patrem |
Panství Politický okres
Chomutov, s.o. Hora sv.Šebestiána 1961 Okres Chomutov Část Kalek 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj C)
Jako pomístní
jméno se Načetín objevuje v písemných pramenech roku 1507.[3] První písemná
zmínka o vesnici pochází z roku 1549, kdy je Jan z Veitmile uveden jako
majitel Natzschkau. Roku 1564 je zmiňován mlýn Welka Naczka pojmenovaný podle
potoka, u kterého stál. Načetín patřil k chomutovskému panství, které bylo
roku 1594 zkonfiskována Jiřímu Popelovi z Lobkovic. Novým majitelem se stal
roku 1605 Adam Hrzán z Harasova, který vesnici připojil k Červenému
hrádku.[4] Až do třicetileté
války se v okolí těžily rudy stříbra, cínu a mědi. Z průběhu války se
zachovaly zprávy o roce 1632, kdy museli obyvatelé před vojskem uprchnout do
lesů, a v roce 1640 vesnici vyplenilo švédské vojsko, které se utábořilo na
vrchu Čihadlo. Ve druhé polovině sedmnáctého století se rozšířila výroba
dřevěného zboží jako byly šindele, hračky, kuchyňské náčiní apod. V roce 1685 byla
v Načetíně na podnět dvorského rady Ondřeje Maiera postavena vysoká pec a
další zařízení pro zpracování železné rudy, která se sem dodávala zejména z
Mezilesí,[6] ale i v Načetíně se ruda těžila v dole Jindřich. Vzhledem k
problémům při dopravě rudy i výrobků byl celý železářský podnik roku 1749
uzavřen a přestěhován do sousedního Kalku. Další příčinou uzavření podniku
byl nedostatek dřeva, přestože jinak obtížně dostupné a využitelné lesy byly
původně důvodem k jeho založení. Na konci osmnáctého století se rozvinula
také výroba hřebíků. Významnou
událostí byla v roce 1766 návštěva císaře Josefa II., při které byl v
sousedním Kalku postaven malý lovecký zámek. Nepříznivým obdobím se stala
sedmiletá válka, kdy museli vesničané zásobovat vojska, která tudy opakovaně
procházela] Před polovinou devatenáctého století měl Načetín asi 540 obyvatel
a byly v něm tři hostince, tři mlýny a celní úřad. Lidé se živili prací v
lese, chovem dobytka a někteří si stále přivydělávali výrobou dřevěných
hraček a zboží pro domácnost.[9] Kromě toho ve vesnici pracovali dva pekaři,
dva podkováři, dva ševci, řezník, uhlíř, mlynář, krejčí, tkadlec, tesař a dva
hřebíkářští mistři. Mnoho dalších hřebíkářů zaměstnávala Rauscherova továrna. Před druhou
světovou válkou byli v Načetíně pouze čtyři příslušníci finanční stráže,
kteří měli také za úkol ostrahu hranice. Ve druhé polovině třicátých let
dvacátého století stále častěji docházelo k incidentům spojeným se
Sudetoněmeckou stranou, a proto byla roku 1938 finanční stráž posílena o
příslušníky Stráže obrany státu. Ve stejném roce byla do vesnice zavedena
elektřina. V prosinci roku 1944 byl pod velením organizace Todt zřízen
pracovní tábor pro muže, kteří byli ubytováni ve dvou hostincích a pracovali
v lese. K osvobození došlo 5. května 1945, kdy německé jednotky bez boje
ustoupily před projíždějícími ruskými vojáky. Po vysídlení
Němců z Československa poklesl počet obyvatel na sedminu předválečného stavu
a dále klesal až do počátku devadesátých led dvacátého století, a vesnice se
změnila na rekreační osadu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 2) Bartušek, Krčálová, Merhautová-Livorová,
Umělecké památky Čech I, 1957 C) cs.wikipedia.org (5.12.2017) |
|||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ Jindřichova Ves
(Heinrichsdorf)
Kaple
sv.Anny Zdroj C) 1892 pův.P.Marie Sloup
se sochou sv. Anny Zdroj C) Asi dva kilometry jihovýchodně od vesnice stojí na úbočí vrchu
Kamenná hůrka z roku 1623. Podle pověsti jej nechal postavit řezník, který se
s výdělkem vracel z Blatna do Saska, když jej v lese přepadli tři lupiči.
Lupiče zahnal řezníkův pes, který navíc přinesl zpět ukradenou peněženku. |
Historie
Zdroj C)
Založena byla
jako dřevařská osada v roce 1775, ale brzy se v ní rozšířila výroba hřebíků,
která přetrvala až do dvacátého století. Po druhé světové válce se vesnice
téměř vylidnila a změnila se na rekreační osadu. Severní okraj vesnice
stavebně přímo navazuje na sousední Načetín. Vesnici založil
roku 1775 majitel červenohrádeckého panství hrabě Jindřich z Rottenhanu jako
sídlo pro lesní dělníky a uhlíře. Od roku 1781 se ve vsi začaly vyrábět
hřebíky a v roce 1870 zavedl Anton Heeg jejich strojovou výrobu, ale roku
1881 továrnu přestěhoval do Horní Vsi. Výroba podkovářských, kolejnicových
nebo lodních hřebíků se v Jindřichově vsi udržela až do první třetiny
dvacátého století. Vzhledem k postupnému zavádění mechanizace se zdejší
výrobci ručně kovaných hřebíků spojili do výrobního družstva a ještě v roce
1926 v Načetíně a Jindřichově Vsi působilo pět kovářů s devatenácti dělníky.
Ve vesnici fungovaly také panské cihelny, které byly před uzavřeny před
koncem devatenáctého století. V té doby zde kromě kováren pracovali tři
výrobci hraček, truhlář, krejčí, dva ševci, pekař, dva řezníci a otevřené
byly dva kupecké obchody a tři hostince. Během první
světové války a krátce po ní u vesnice fungovaly malé lázně, po kterých se
dochovaly pozůstatky venkovního bazénu. Vojáci se u vesnice léčili i v druhé
světové válce, kdy pro ně byly u samoty Nový Dům postaveny dřevěné domy. Po vysídlení
Němců z Československa se vesnice téměř vylidnila a změnila se na rekreační
osadu. Počet obyvatel se začal zvyšovat až po roce 1991 |
|||||||||||||||||||||||||||
Stav: 6 -
5 - 0
Stav: 1 -
0 - 0
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 5.12.2017 Předchozí editace: 27.4.2013 |