Kostel Neposkvrněného Početí P.Marie

Staré Město, bývalý politický okres Bruntál

Archeologický výzkum v areálu kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu

Ve Starém Městě u Bruntálu v těchto dnech končí záchranný a zjišťovací archeologický výzkum vyvolaný záměrem obce vybudovat dešťovou kanalizaci a drenáž srážkových vod v areálu kostela Neposkvrněného početí Panny Marie. Národní památkový ústav věnoval tomuto záměru velkou pozornost, neboť se zároveň jednalo o příležitost získat podrobnější informace o počátcích a stavebním vývoji jedné z nejzáhadnějších a přitom nejstarších sakrálních staveb na území tzv. českého Slezska. Výzkumné práce v areálu kostela realizovalo opavské archeologické pracoviště NPÚ za odborné spolupráce Ústavu dějin umění AV ČR.

Tato problematika je úzce svázána s počátky bruntálské městské obce, která patrně disponovala souborem městských práv již před rokem 1213 a jedná se tak o nejstarší institucionální město u nás.

Současný archeologický výzkum navázal na předchozí archeologické aktivity, kterými byly v 70. letech 20. století identifikovány Svatoplukem Břízou relikty později stržených středověkých zdí po severním boku presbytáře a po obou stranách dnešní lodi. Výzkum Jiřího Kohoutka pak v letech 2002–2003 uvedl ve známost mohutné zdivo mírně protáhlé východní apsidy presbytáře kostela, později v rámci gotické přestavby nahrazené polygonálním závěrem.

Zjišťovací sondy v trase budoucí dešťové kanalizace nyní identifikovaly i druhou – jižní – apsidu presbytářové partie kostela. Její pozice vůči hlavní apsidě a zbytku stavby naznačuje, že ve Starém Městě máme co do činění patrně s relikty složitě utvářeného pozdně románského závěru velkého kostela. Zdá se, že jeho východní díl mohla tvořit trojice pyramidálně seřazených apsid připojených k rozšířenému východnímu bloku stavby. Taková sestava, geneticky tkvící ve vývoji důležitých katedrálních, klášterních a kolegiátních kostelů 11.–13. století v říši, je v českých zemích, v mimoklášterním prostředí, zatím ojedinělá. Společně s rozměry stavby by mohla mít analogie v kategorii tzv. raných městských kostelů, jež na různých místech středovýchodní Evropy vznikaly převážně koncem 12. a v 1. polovině 13. století (např. starší kostel sv. Tomáše v biskupském městě Merseburku v Sasku, kostel sv. Mikuláše u Dippoldiswalde z 30. a 40. letech 13. století na saské straně Krušných hor, příp. za hranicemi říše se nacházející kostel Panny Marie ve Złotoryji v dolním Slezsku).

Ostatní kostely, nejčastěji úžeji či volně spjaté s těžbou drahých kovů v okolí, rozložené od dnešního Slovinska (např. bazilikální trojlodí kostela sv. Jiří v Ptuji, trojlodní bazilika Panny Marie v Mariboru), přes bývalé Uhry (zde zejména kostely na hradě ve Zvolenu, kostel Panny Marie v Banské Štiavnici, městský kostel v Krupině či kostel v nedaleké Dobré Nivě) až po Slezsko (zejména rané městské kostely ve Vratislavi – sv. Alžběty a sv. Marie Magdalény, dále kostel sv. Ondřeje ve Slezské Středě nebo kostel v Sobotce), vykazují jednodušší řešení východních partií. Podobně je tomu na Moravě a v Čechách, kde by v úvahu snad přicházelo srovnání s velkým, ale jednodušším kostelem sv. Kříže v Jablonném v Podještědí či možná s bazilikou v Deblíně.

Za těchto okolností je zřejmé, že současná archeologická zjištění ve Starém Městě u Bruntálu představují – bez větší nadsázky – klíč k jednomu z nejvýznamnějších objevů na poli románské architektury na Moravě a ve Slezsku v posledním čtvrtstoletí, jehož význam zdaleka přesahuje hranice regionu a bude plně srozumitelný teprve v kontextu dynamického rozvoje měst na přelomu 12. a 13. století v rámci celé střední Evropy.

Kromě poznatků osvětlujících nejstarší stavební podobu staroměstského kostela se podařilo získat i řadu informací k pozdějšímu vývoji tohoto objektu a celého areálu. V této souvislosti je nutné zmínit především odkryté relikty kvadratické boční kaple s diagonálně posazeným opěrákem, vystavěné v rámci gotické přestavby kostela v místě stržené jižní apsidy. Archeologickými metodami provedený několik desítek metrů dlouhý výkop pro drenáž srážkových vod dále umožnil sledovat vývoj kostelního hřbitova a zároveň v dotčené jižní části areálu nejspíše vyloučil sídlištní aktivity, které by mohly s bruntálskou městskou lokací souviset. V zásadě tak zůstává v platnosti teze, že pozdně románský kostel P. Marie obklopený pohřebištěm představoval sakrální centrum na hornickou činnost vázaného osídlení, které patrně nemuselo mít ještě v 1. polovině 13. století pevnou urbanistickou formu. Výzkumem získané keramické nálezy raně středověké výrobní tradice ale přesto přesvědčivě dokládají souvislost počátků kostelního areálu se zmíněným obdobím.

Aktuální archeologická zjištění opětovně potvrzují mimořádný památkový potenciál jak kostela, tak i celé lokality. NPÚ podporuje znovu ožívající snahu zainteresovaných subjektů (Biskupství ostravsko-opavské, Farnost Bruntál, Obec Staré Město) dokončit stavební obnovu kostela, který kromě své románské minulosti poutá pozornost i nedávno restaurovanými středověkými nástěnnými malbami.

Zdroj: npu.cz (10.1.2014)