Kód CZ 12700

Police nad Metují

(Politz an der Mettau)

Osady: Malá Ledhuje, Velká Ledhuje

Připojené obce: Hlavňov, Hony, Pěkov, Radešov

Kostel Nanebevzetí P.Marie >> ^{Zdroj 2)}

Bývalý benediktinský klášterní, dokončen 1294, negotické úpravy 1894-5.

Klášter Břevnovských benediktinů ^{Zdroj A)}

Bývalý benediktinský, 1296, dnes muzeum, Domus S.Mariae. Založen roku 1213 břevnovskými benediktiny; původně raně gotické budovy z let 1306 byly přestavěny v letech 1676 - 1772. Klášter je jednopatrová barokní budova čtvercového půdorysu, rozkládající se kolem dvou dvorů. Jednotlivé fronty budovy jsou rozčleněny nárožními rizality na západní, severní a východní straně. Západní průčelí na jih od kostela, zvané prelatura, je rozčleněno nejbohatěji. Uprostřed krajních mělkých rizalitů jsou dva vstupní portály (jižní je uzavřen). V osách portálů je nasazena na segmentech římsy kartuš se znaky. Na severním portálu je na červené půdě stříbrná ostrev - znak opata, kolem nápis F.A.B. 1770 (Fridericus Abbas Břevnoviensis - Bedřich, opat břevnovský), na jižním portálu kartuš se znakem břevnovského konventu: na modré půdě na šikmém stříbrném pruhu tři zlaté růže. Na přízemních oknech kolem obou portálů jsou dvojitě odstupňované rokokové kované mříže, zhotovené Fr.Ondřejem Králem. Uvnitř budovy jsou dva vestibuly, oba zaklenuté českou plackou. Pilířové schodiště v prelatuře má bohatě členěné rokokové kované zábradlí s kartušemi se znaky konventu a opata - stejného autora jako venkovských mříží. V prvním patře prelatury bylo několik místností, sloužících opatovi; jídelna, salon, ložnice a kaple (s dochovanou malbou a mobiliářem). V největším sále (jídelně), tzv. „Laudonově", je dnes zřízen Městský památník pod správou Okresního muzea v Náchodě.

Kostel Narození P.Marie – Hřbitovní kaple ^{Zdroj A)}

Hřbitovní, původně farní, 2./2 13.stol.1792 zbořena loď. Torzo bývalého farního kostela Narození PannyMarie, postaveného v druhé polovině 13.století (první písemné zprávy z let 1395 a 1406). K barokní přestavbě raně gotického kostela došlo v letech 1712-1714 za opata Otmara Zinka. Za josefínské sekularizace byl kostel roku 1787 zrušen, roku 1792 pobořen a presbytář upraven na hřbitovní kapli. Původní zvonice byla roku 1720 zvýšena a postavena do dnešní podoby. Jsou v ní zavěšeny dva cenné zvony, jeden z roku 1486 a druhý z roku 1491, třetí zvon zroku 1669 byl rekvírován za I.světové války. Na zadní vnější straně kněžiště je zazděn nejstarší dochovaný renesanční náhrobek v Polici, který oznamuje, že „Léta Páně 1632 ve čtvrtek po sv.Matěji 26.Februáru poctivý mládenec Jan Koukal svůj život dokonal... Modlete se za něho Pánu Bohu a všem Svatým".

Sbor církve československé

1939, Apoštola Pavla

Fara

Římskokatolická

Hřbitov

U kostela

Mariánský sloup ^{Zdroj A)}

J.Brokof, 1707. sloup se sochou Panny Marie Bolestné, zapsaný jako kulturní památka města Police nad Metují pod ev.č. 1849. Sloup barokního slohu, vysoký 3,8 metru spočívá na podstavci o třech stupních, je spirálovitě ovinut listnatým větvovím, do něhož jsou vpleteny nástroje, kterými byl umučen Kristus. Vrcholí korintskou hlavicí, na němž stojí trpící P. Marie (je to jedna z tzv. mariánských ikonografií, zobrazení Marie, které k nám přišlo z Itálie a pro které se ujal název Mater Dolorosa) s pozlacenou korunou na hlavě a s pozlaceným mečem v srdci. Na podstavci je na východní straně umístěný sdružený znak konventu břevnovského kláštera a jeho opata, kolem nápis »O. A. B. 1707« což značí: Othmar, Abbas Břevnoviensis, tj. Otmar, opat břevnovský. Na severní straně je český nápis: »O Maria, Swau Bolest a Sina tweho wtiskniž ni do Srdcze mého, dey nám zded spolu želeti, w nebi s Tebau se tiessiti«. Na straně západní je nápis německý, prakticky stejného znění předchozího: »O Maria, Dein und Deines Sohnes Schmerzen Drucke tieff in Herzen, Zur Gessellschaft hier im Leid dorten in der Himmels Freud«. „Je to prosba adresovaná Matce boží, podložená a podtržená motivem pašijových nástrojů na sloupu, aby vtisknutím bolesti své a synovy do lidských srdcí v nich vzbudila spolutrpitelský žal a uvedla je do své nebeské radosti." Konečně na jižní straně podstavce je chronogram: »Gloriae Matris Dolorosae statua erecta est« (= 1707), tj. „Socha vztyčena k slávě Matky Bolestné". Jak napovídají nápisy na podstavci, sloup dal postavit břevnovsko-broumovský opat Otmar Daniel Zinke (1700-1738) roku 1707, zřejmě z popudu polického náboženského sdružení „Mariánského Bratrstva sedmibolestné Matky Boží". Práce na sloupu byly zahájeny v Polici 11. srpna, místo pro sloup bylo od superiora polického kláštera P. Prokopa Jaška, OSB vysvěceno dne 2. září. Socha sama byla zhotovena v Broumově významným sochařem doby baroka Janem Brokofem, kde mu tehdy pomáhal i jeho starší syn Michal Josef a samozřejmě i řada neznámých pomocníků - kameníků jeho sochařské huti. Dlouhotrvající pochybnosti o jeho autorství vyvrací v broumovském muzeu nacházející se fotokopie dnes nezvěstného originálu - dokladu, psaného rukou sochaře Jana Brokofa. Je to účet za zhotovení sloupu na broumovském náměstí a jej obklopujících soch (mimo hlavní sochu P. Marie, zhotovenou již dříve). V podrobném výčtu jednotlivých položek sochařských prací je také tato (pro nás zajímavá) pasáž: „V Polici socha naší milé Paní 30 tolarů, [...] podstavec stojí jako socha, požaduji ale jen 20 tolarů". Sloup byl vztyčen 27. září 1707 - letos tedy uplyne právě 300 let jeho existence; vysvěcen byl opatem Otmarem o rok později, 9. září 1708. Během let samozřejmě docházelo k různým zkrášlováním a renovacím sloupu i úpravám jeho okolí. První taková zpráva pochází z 30. dubna 1740, kdy daroval městský rychtář Melichar Rajman na sloup dvě lucerny. U příležitosti oslav založení Mariánského bratrstva byla „socha Matky Boží nákladem bratrstva všechna pěkně obnovena a opatřena novou korunou měděnou a v ohni pozlacenou, která stála samotna 40 zlatých". K další velké renovaci sloupu došlo roku 1867 na obecní náklady. Za 490 zlatých rak. č. byl úkol svěřen „štafíru" Antonínu Pátému z Úpice, o způsobu polychromie a zlacení rozhodlo obecní zastupitelstvo: „postava Panny Marie bílá a šat zlaceně obrouben býti má, koruna a držadlo meče zlaceny, tj. všecky výšiny zlaceny, spodek uvnitř bílý. Sloup, tj. půdu bledo kameno zelenou, všecky vyvýšiny bílé, železná držadla luceren zlacené, rytá písmena všecka vyzlacená." Současně byla odstraněna kamenná zahrádka, která obklopovala sloup a byla nahrazena čtyřmi sloupky, spojenými špičatými řetězy. Roku 1870 byly kolem sloupu vysazeny čtyři lipky (u příležitosti svěcení sokolského praporu). Řetězy obklopující sloup byly odstraněny roku 1901 (mnozí je budou ještě pamatovat kolem Selenderova sloupu) a místo nich byl dán ozdobný kovový plot, zhotovený Heřmanem Raudachem z Broumova za 244 K 56 hal. Kolem této obecní objednávky vznikl spor, když poličtí zámečníci Hitschfeld a Morávek protestovali proti zakázce, zadané Němci. Tehdejší starosta Vilém Pelly, aby situaci uklidnil, nakonec zaplatil plot ze svého. Kdy plot kolem sochy zmizel přesně neznám, bylo to ale určitě již před rokem 1958, tedy před rekonstrukcí celé plochy náměstí. K další obnově plastiky došlo roku 1977 akademickým sochařem Františkem Bartošem z Hradce Králové, k poslední roku 2003, kdy sloup se sochou renovovali akademičtí sochaři Antonín a Martin Wagnerovi ze Dvora Králové.

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj A)}

Na můstku před klášterním kostelem nad jalovým náhonem mlýna, 1731. na mostě v Kostelní ulici. Ač to možná není na první pohled zřetelné, jedná se skutečně o silniční most přes stoku od podklášterního mlýna; dřevěný mostek zde stával odedávna, nový kamenný most zde byl postaven roku 1727. Sochu sv. Jana Nepomuckého, která předtím údajně stála u klášterního kostela v Broumově daroval obci opat Otmar a byla zde postavena roku 1731, již po dvou letech po jeho kanonizaci. Náklad na podstavec pro sochu činil 134 florénů, sbírka mezi polickými sousedy vynesla 38 florénů. Socha byla poprvé restaurovaná roku 1858 (či možná polychromovaná a vyzlacená, jak bylo tehdy zvykem). Sousoší doznalo určitou újmu 28. února 1975, kdy byla jakýmsi vandalem částečně poškozena levá soška andílka, což tehdy zdařile opravil kameník p. Antonín Herzog. Podruhé byla socha obnovena až v roce 1997 v restaurátorském ateliéru akademického sochaře Antonína Wagnera ze Dvora Králové nad Labem. 9. září 1997 byla umístěna na původní místo spolu s jeho pendantem, sv. Prokopem. Restaurace obou soch přišla polickou obec na 510.000 Kč. Připomeňme, že socha sv. Jana Nepomuckého je zapsaná kulturní památka města Police nad Metují číslo 1850, což však zřejmě není tak silný argument, aby nezabránil tomu, že jedna z pěti hvězd ze svatozáře světce, tj. jeho hlavní atribut, byla nedlouho po jeho obnově ukradena.

Socha sv. Prokopa ^{Zdroj A)}

Na můstku před kostelem,1746, vrácena na mostek u městského mlýna, přenesená 1857. na konci Kostelní ulice, na mostě před bývalým tzv. „podklášterním mlýnem" čp. 3. je zapsaná kulturní památka města Police nad Metují (evidenční číslo 1851). Antonín Cechner, autor Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu broumovském (1930) hodnotí plastiku jako „výborně tesanou sochu v značně sklonitém postoji", a domnívá se, že „dle všeho" pochází od sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Dnes však převládá názor, že dílo pochází z dílny jeho spolupracovníků. Musela by tedy pocházet z doby kolem roku 1706, kdy Jan Brokof se svými syny tvořil sousoší P. Marie na náměstí v Broumově, protože potom již Brokofové žádnou zakázku od Břevnova nedostali. postavena roku 1746. Byl to dar břevnovsko-broumovského opata Benno II. Löbla (1738-1752) polické obci. Náklad na postavení skulptury, která se sem zřejmě dostala z Broumova (koneckonců jako více jiných soch) činil 30 kop míšeňských grošů a napůl se o něj rozdělili polická obec a poličtí sousedé. Socha však nebyla postavena na dnešním stávajícím místě, ale před tzv. „Městským mlýnem" na konci města na začátku Mezihorního údolí (dnes je to čp. 195 v Nádražní ulici). Teprve roku 1857 byla socha přenesena na nynější místo před podklášterní mlýn. Zaznamenal nám to tehdejší městský radní, truhlář Vendelín Mrnka: „Roku 1857 byl u sv. Jana ten most rozšířený a naproti sv. Prokop postaven, který dříve u městského mlýnu stál. V tu dobu byla vystavěná fabrika na přízi předení a ten celý plac zplanýrovaný byl na obecní útraty." Je pochopitelné, že místo pro sochu před staveništěm přádelny na len Františka Freiwalda příliš vhodné nebylo; je také možné, že socha udělala místo předpokládané nové silnici (jistě se o ní již v té době hovořilo) z Police na Mýto (a později dále do Hronova). Silnice se začala budovat roku 1864. Socha sv. Prokopa byla poprvé restaurovaná (či spíše jen polychromovaná a vyzlacená) roku 1871 nákladem známého polického mecenáše Augustina Kejdany (rovněž díky jemu má ostašská kaple věžičku a Police měla svou první mateřskou školku). Podruhé byla socha obnovena roku 1997. Není to zas tak dávno, abychom si nepamatovali, že socha (spolu s protější sochou sv. Jana Nepomuckého) byla v červnu odvezena do restaurátorského ateliéru akademického sochaře Antonína Wagnera ve Dvoře Králové nad Labem. 9. září 1997 byla umístěna na původní místo. Restaurace obou soch přišla polickou obec na 510.000 Kč. Co však soše sv. Prokopa dnes chybí, je jeden z atributů světce: kříž v pravé ruce, kterým podle legendy popoháněl ďábla za pluhem. Kterému zloději se mohl hodit nevím, každopádně by ale za ten pluh zasloužil zapřáhnout sám...

Socha sv.Václava ^{Zdroj A)}

stojí na Strážnici, na Záměstí nad žďárskou silnicí. na sloupu nad silnicí do Žďáru, postavená nákladem polického souseda Václava Béma roku 1734. Zapsaná kulturní památka města Police nad Metují č. 1853 je charakterizována jako vrcholně barokní plastika, dílo neznámého místního sochaře obeznámeného s vrcholnými díly českého sochařství. Socha byla podle údajů faráře P. Cyrila Kaněry OSB poprvé obnovena roku 1871. Podruhé k tomu došlo až roku 2006, kdy bylo panem Antonínem Herzogem opraveno podloží, napravena špatná stabilita sloupu, a provedena celková penetrace povrchu. Současně byla odstraněna okolní křoviska, které toto pěkné dílo anonymního kameníka nevhodně (či vhodně?) skrývala.

Socha sv. Václava na Strážnici byla v minulosti, v 18. století, i cílem náboženských horlivců, tak jak nám to zaznamenal ve své kronice polický soused Jan Lege: …„skrze celý postní čas byli tak zvaní křižovníci. Ve špitále ležely kříže a planty, též přes hlavu plátno, by ten, kdo by chtěl kající skutek vykonat k poznání nebyl, takový šel, dal 2 groše a vzal si plantu a kříž na rameno a táhli obyčejně na Wostaš, někdy také jen na kopec k sv. Václavu a pak táhli kříž až na náměstí k P. Marii a zas do špitálu a tam zase vše odvedli. Též se vynacházeli tací, jenž se disciplinou [tj. s důtkami] mrskali, zakrytý obličej, záda, nohy a tak zkrvácenou disciplinou někdy nějaké holce přes bílý fěrtoch hvězdiček krvavých nadělali“

Socha P.Marie ^{Zdroj A)}

U prelatury, 1.pol.18.stol. (zapsaná kulturní památka města Police nad Metují č. 1841) se dnes nachází v rohu klášterní a hřbitovní zdi a spolu s parčíkem před hřbitovem zde vytváří skutečně velmi půvabné zákoutí. Jak jsme si již pověděli v červencovém PM, byla tato socha P. Marie rovněž jednou z plastik, které stály na střešní galerii prelatury kláštera a jež byla roku 1880 snesena spolu se sochami před polickým kostelem kvůli velkému statickému zatížení budovy. Autorství této pozdně barokní sochy se připisuje sochaři Antonínu Dorazilovi, jehož dílo navazuje na dílenskou tvorbu následníků Matyáše Brauna.

Socha sv.Prokopa ^{Zdroj 2)}

Před kostelem, 1707, A.Dorazil

Socha sv.Benedikta ^{Zdroj 2)}

Před kostelem, 1707, A.Dorazil

Socha sv.Vintíře ^{Zdroj 2)}

Před kostelem, 1707, A.Dorazil (Gintherus)

Socha sv.Scholastika ^{Zdroj 2)}

Před kostelem, 1707, A.Dorazil

Socha P.Marie Immaculaty ^{Zdroj A)}

1776, na Strážnici. na Strážnici. Vystoupáme-li ze silnice na Záměstí po kamenném schodišti na vrchol, staneme u sochy, která již přes 230 let pohlíží na město a které se v tzv. mariánské ikonografii dostalo přízviska „Assumpta" - tj. Nanebevzetí Panny Marie. Jak je již u mnoha soch v Polici pravidlem, ani v tomto případě o původu sochy mnoho nevíme. Snad že byla postavena roku 1776, což jednak dokládá P. Cyril Kaněra OSB ve svých „Pamětech farní osady polické" a rovněž také chronogram na podstavci sochy (DEI PARA IN CALOS ASSUMPTA PARTHENIA PIETAS EXCITAVIT). Evidenční list této zapsané kulturní památky města Police nad Metují (č. 1852) sice připisuje autorství této pozdně barokní plastiky slezskému sochaři Josefu Křesovskému, což může být pravda, protože v těchto letech na Policku pracoval, ale jeho autorství nikde přímo doloženo není. Socha byla někdy kolem roku 1872, jak uvádí P. Kaněra, opravena nákladem Marie Krunkové (snad manželky lesníka na Ostaši Peregrina Krunky, majitele domu čp. 99).

Socha sv.Floriána ^{Zdroj A)}

1779, při silnici na Bukovici, na rokajovém podstavci. na ulici původním jménem ulice Ostašská, poté přejmenovanou na třídu Rudé armády, dnes nazvanou Na Sibiři. Zde, u křižovatky ulice K Sídlišti, stojí jedna z dalších soch polické přírodní galerie svatých: svatý Florián. Zdařilá rokoková skulptura, nyní kolem dokola obklopená zástavbou domů, byla v době, kdy byla postavena „pod panským polem" u zdi klášterní zahrady, vedle cesty k Bukovici, zcela osamocena a prakticky zde končilo městečko Police.

Socha sv.Floriána ^{Zdroj 2)}

Na hřbitově náhrobek Floriana Berky

Socha sv.Antonína Paduánského

Okraj města

Socha sv.Josefa

Ve výklenku domu č.p. na náměstí

Socha sv.Jana Nepomuckého

Ve výklenku domu č.p. na náměstí

Socha P.Marie nad pramenem

Ve výklenku u kostela v prohlubni u klášterní zdi, 1765. Vlevo od hřbitovní kaple, v pískovcovém portálu ve hřbitovní zdi. Studánka, údajně v místě poustevny prvních mnichů - kolonizátorů, byla roku 1765 upravena sochařskou barokní výzdobou. Nápis nad pramenem: »Fons Salutis Mariano Patrocino Dicatus« znamená „Pramen spásy, zasvěcený ochraně Panny Marie."

Kamenný kříž

Vedle klášterního kostela

Socha Ukřižování ^{Zdroj 2)}

Při silnici na Bukovici, 1798, na rokajovém podstavci

Železný kříž ^{Zdroj 2)}

1790, před bývalým klášterním kostelem, původně na náměstí,

Železný kříž

U silnice na Bezděkov

Železný kříž

Hlavní hřbitovní, celolitinový

Sloup sv.Marka ^{Zdroj A)}

Na tzv. „Zákopanici" (tj. bývalém městském popravišti) jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích města, 1716-18

Sloup sv.Marka ^{Zdroj 2)}

Východně od kláštera na rozcestí pod Klučkem, jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích města, 1716-18

Sloup sv.Marka ^{Zdroj 2)}

V ulici Hvězdecké u čp.218, jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích města, 1716-18

Sloup sv.Marka ^{Zdroj 2)}

V ulici Jiráskově u čp. 196., jeden ze 4 toskánských sloupů na okrajích města, 1716-18

Sloup opata V.Selendera ^{Zdroj A)}

Pův.na náměstí, 1707 přenesen před kostel, 1619. byl věnovaný opatem broumovského kláštera Wolfgangem Selenderem z Prošovic jako výraz díků za ochranu, kterou mu Poličtí na začátku roku 1619 poskytli poté, co se proti němu broumovští protestanté vzbouřili. Událost stála na počátku třicetileté války. stojící na Komenském náměstí před děkanským kostelem. Je to zajímavá sochařská památka ještě z doby předbělohorské, která původně, až do roku 1717, stála na náměstí a musela tehdy udělat místo honosnějšímu dílu sochaře Jana Brokoffa, které vzniklo za opata Otmara Zinka na popud polického Bratrstva p.Marie Sedmibolestné - sloupu s Matris Dolorosae, tj. s Pannou Marií Bolestnou. Sám Selendrův sloup je dílo neznámého sochaře. Jak jej charakterizuje Antonín Cechner v „Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském“ (1930), je to sloup „renaissančního jónského řádu na attické patce s dříkem, ovinutými úponky s listy dole lipovými, nahoře javorovými; polštářová volutová hlavice podporuje římsu se zubořezem a kamennou kouli s železným (dnes pozlaceným) křížkem“. Na podstavci sloupu jsou čtyři oválné kartuše. Na jedné z nich, na severní straně je opatský znak, šikmo ležící ostrev, na straně jižní znak břevnovského konventu, tři růže mezi dvěma šikmými pásy. O dalších dvou kartuších si povíme později a podrobněji. Prohlížíme-li celý sloup velmi pozorně, neujde nám, že restaurátor obnovil i předtím již téměř nečitelný letopočet na západní straně desky, nesoucí kamennou kouli - 1617.

Vázy ^{Zdroj 2)}

Rokokové, před průčelím kláštera

Kašna ^{Zdroj 2)}

Na náměstí, 1818. na místě starého pivovaru, zbořeného roku 1818. Kašnu zhotovil z pískovce v empírovém slohu kameník Filip Klemt ze Suchého Dolu. Uprostřed nádrže je krychlový podstavec, na jehož vrcholu je feston, tj. ozdobná váza s květinovými girlandami. Na severní a jižní straně kašny jsou výtoky vody ústící ze lvích hlav. Na západní straně podstavce je chronogram »Skrze DUChoD obeCní kDY postaWena seCti«, nad nápisem v girlandě ozdobný monogram autora: »Od F. K.«. Na východní straně podstavce je německý nápis: »Es steigt empor und Fällt darnieder, so steigen wir und fallen wieder«, který v překladu znamená „Vzhůru stoupá a dolů padá, tak stoupáme my a opět padáme". Kolem horní hrany krychlového podstavce je nápis latinský »Quod accipio reddo cuivis«, což značí: „Co přijímám, komukoliv vracím". K renovaci kašny došlo poprvé roku 1867, pak roku 1983, naposledy roku 1999. Kašna je dnes napájena pomocí čerpadla vodou, která odtéká z vedlejšího artéského pramene „Julinky".

[Kašna] ^{Zdroj A)}

Na náměstí, stávala před stávající kašnou

Pamětní desky

Obětem 1.sv.války, na pilířích podloubí radnice

Pamětní desky

Obětem 2.sv.války, na pilířích podloubí radnice

Pamětní deska

Obětem 2legionářů u Zborova na pilířích podloubí radnice s hrstí prstě z jejich hrobu

Pamětní deska

Kronikáře Cege a A.Prouzy na č.p.103

Pamětní deska

Hanuše Wihana na č.p.5

Pamětní deska

W.W.Tomka

Památník

Na hřbitově před kostelem, 1896, spolek vysloužilcům

Památník

Zastřelených partyzánů, před kostelem

[Radnice] ^{Zdroj 2)}

Stávala společně s pivovarem uprostřed náměstí, 1535 vyhořela, znovu 1617, 1673 a 1700, zbořena 1818

[Nová radnice] ^{Zdroj 2)}

1595 na jižní str.máměstí

Radnice ^{Zdroj A)}

souč. barokní patrová, 1718 jako pův.klášterní dům, K.I.Diezenhofer, 1740 darován městu, 1842 vyhořela, upravena 1876 neogoticky. Náměstí čp.98. Budova postavena roku 1718 jako soukromé sídlo inspektora nad klášterními statky Františka Antonína Hradeckého, snad podle plánů KiliánaI. Dientzenhofera. Roku 1740 koupena městem od opata Benna II. jako radniční budova. Radnice roku 1842 vyhořela, původní cibulovitá věž nahrazena roku 1876 novou osmibokou věží ve slohu tudorské gotiky. Radnice je jednopatrová stavba s podloubím, s třemi klenutými oblouky, poloelipticky uzavřenými. Dva střední pilíře jsou užší, rohové, silnější jsou děleny pilastry, vrozích zdvojenými. První patro ukončuje římsa, nad kterou se zvedá komolý rovnoramenný štít, na jehož každé straně jsou umístěny zemský a městský znak. Kolem oken středních pilířů štukatura a dole reliéfní kartuše.

Krčma ^{Zdroj 2)}

Barokní, 1720 s novou přístavbou

Stará škola ^{Zdroj A)}

Hvězdecká ul.čp.15, 1785, patrová. Hvězdecká ulice čp.15. Jednopatrová roubená barokní stavba s mansardovou střechou krytou šindelem, postavená roku 1785. V přízemí se nacházely dvě třídy, v patře byty pro učitele. Ve škole se učilo až do roku 1856, dlouhá léta poté sloužila jako soukromé obydlí. Dnes součást Památníku města Police nad Metují.

Roubená stodola ^{Zdroj 2)}

Polygonální, krytá šindelem, za městem

Sýpka ^{Zdroj 2)}

1694

Škola a divadlo ^{Zdroj 2)}

Č.Mužík

Budova

ZUŠ

Dům č.p.75

Na náměstí

Podklášterní mlýn

Při výjezdu z náměstí ke klášteru

Dům č.p. 19

Na náměstí

Dům č.p. 39

Tomkova ul.

Dům č.p. 90

V ulici z náměstí

Dům č.p. 117

Žďárská ul.

Dům č.p.130

Žďárská ul.

Dům č.p. 131

Žďárská ul.

Dům

Ul.V Rokli

Brána ^{Zdroj A)}

Do klášterní zahrady. Ostašská ulice, poblíž kostela. Ohradní zeď z pískovcových kvádrů, v níž je umístěna brána, zdobená kamenickými prvky (váza ve vrcholu, piniové šišky po stranách na pilíři). Brána je zakončena segmentovým obloukem se štítovou nástavbou, ukončenou lomenou římsou. Z uliční strany je umístěn sdružený znak břevnovského kláštera.

Zpět na okres

Panství Broumov

1790 Panství Police nad Metují

Politický okres Broumov, s.o.Police n.Metují

1961 Okres Náchod

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce >> ^{Zdroj C)}

Zal.13.stol., 1253 povýšena na městečko

Na počátku 13. století se do zdejší těžko přístupné lesnaté krajiny přistěhovalo několik poustevníků pod vedením jednoho z břevnovských mnichů. Podle některých se tak stalo roku 1201, přičemž mnich se prý jmenoval Jurik, podle jiných to byl Vitališ.

V každém případě první písemná zmínka o obci pochází z roku 1213 v darovací listině, kterou král Přemysl Otakar I. daroval území polického újezdu břevnovskému klášteru (Tyto informace jsou považovány za padělky označované jako „Falsa břevnovská“, nicméně data v nich obsažená o původu Police se pravděpodobně zakládají na pravdivých údajích pocházející z nedochovaných listin). V listině krále Václava I. z roku 1229, kterou bylo darování krajiny břevnovskému klášteru potvrzeno, je Policko charakterizováno jako „krajina děsná v širé pustině“. Řeholníci klučili les a zakládali pole, což zřejmě dalo pozdějšímu městu i jeho název.

Z Police se stalo město 6. září 1253, kdy král Přemysl Otakar II. vydává listinu, kde se do ní z Provodova přesunulo právo pořádat trhy. Police nad Metují je nejstarší z měst i vesnic v Broumovském výběžku. Byla to Police, kde původně sídlili benediktíni a odkud kolonizovali zdejší kraj. Všechna další města náchodského okresu (Náchod, Broumov, Hronov, atd.) byla založena až později.

Roku 1253 také započala stavba impozantního raně gotického kostela, dokončená roku 1294. Z původního kostela se dochoval především cenný portál. V 1. polovině 13. století započala stavba kláštera, kolem něhož vzniklo městečko Police a několik dalších vsí. Stavba kláštera byla dokončena roku 1306.

Během husitských válek 27. května 1421 město vydrancovali a vypálili katoličtí Slezané, obyvatelé (z nichž někteří se ukrývali na nedalekém Ostaši) byli povražděni, ženy znásilněny. 40 chlapcům usekli pravou nohu, levou ruku a uřízli nos. Kdosi jim pak vyzradil úkryt místních na Ostaši a tak vyrazili vraždit ještě tam. Klášter byl obnoven až po husitských válkách.

Roku 1535 při mohutném požáru městečko téměř zcela vyhořelo. Roku 1775 bylo v okolí jedno ze středisek selského povstání. Klášter i kostel byly v 18. století barokně přestavěny. Klášter byl zrušen roku 1786 za doby vlády císaře Josefa II.

V první polovině 19. století se Police nad Metují stává důležitým obchodním i kulturním střediskem. Tento slibný vývoj se poněkud zpomalil po výstavbě železniční trati Choceň-Meziměstí, která se Polici nad Metují vyhýbá

Rok	obyv.	domů
1610		149
1654		151
1713	678	197
1727	700	170
1790		282
1843	2370	374
1869	3298	397
1880	3291	400
1890	3451	403
1900	3727	418
1910	4367	510
1921	3659	520
1927	3357
1930	3882	516
1950	3694	698
1961	3926
1970	3870	683
1980	4461
1991	4393	749

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

2) Poche E., Umělecké památky Čech, 1977-82

3) K.Kuča, Města a městečka v Č.na M. a ve S., 2002

A) meu-police.cz (28.7.2014)

B)

C) cs.wikipedia.org (11.2.2019, 28.7.2014)

Kód CZ

Malá Ledhuje

Kód CZ 17426

Velká Ledhuje

(Groß Ledhuj)

Socha sv.Václava ^{Zdroj C)3)}

Při ústí Vambeřické cesty, 1.pol. 18.stol. Bělská ulice před čp.163. Postavena roku 1903. Pochází z Broumova, do roku 1857 stála u brány do klášterní zahrady (spolu se sochou sv.Floriana, která dnes stojí na Malém náměstí v Broumově). Hodnotná plastika, dílo vzniklé v okruhu spolupracovníků Ferdinanda Maxmiliána Brokofa.

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

…

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

…

Železný kříž

…

Hostinec ^{Zdroj C)}

…

Sýpka ^{Zdroj C)}

…

Chalupa č.p.15

…

Chalupa č.p.24

…

Usedlost č.p.30

…

Usedlost č.p.59

Sídlo CHKO

72 – 59 – 0

58 – 46 - 0

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 1.1.2021

Předchozí editace: 16.4.2015

Předchozí editace: 28 7 2014