|
Kód CZ Útěchov
Kaplička C) …
Zastavení křížové cesty D)
Zastavení křížové cesty D)
Zastavení křížové cesty D)
Zastavení křížové cesty D)
Památník padlým D)
|
Panství Politický a soudní
okres Brno venkov 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce C)
Počátek Útěchova můžeme předpokládat ve 13. století v době vzniku
hradu Obřany po roce 1214. Útěchov
byl původně v držení hradu Obřany, v majetku pánů z
Kunštátu. 13. století bylo velice neklidnou dobou;
roku 1237 se v okolí Brna válčilo od dubna do července, když král Václav I.
potlačoval vzpouru moravského markraběte Přemysla. Roku 1241 vpadly na Moravu
hordy Mongolů, které plenily okolí Olomouce, a vydrancovaly kláštery v
Zábrdovicích, Tišnově a v Rajhradě. Tyto události podporovaly i loupeživé
choutky tehdejších rytířů na hradě Obřany. Roku
1315 nebo 1316 podnikli brněnští měšťané trestnou výpravu a obřanský hrad hrad dobyli a
rozbořili. Strach o holý život, a násilí a bezohlednost obřanských
pánů mohly být pohnutkou prvním usedlíkům, zakladatelům útěchovského
sídla, hledat útočiště v nepřístupném lesnatém masivu. Vlastnictví pánů z Kunštátu přešlo na pány z Lipé
a Liechtenburku a od roku 1360 na Čeňka Krušinu z Liechtenburku. Ten vybudoval nový hrad Ronov a zaznamenal roku 1365 v brněnských Zemských
deskách první písemný doklad o existenci vsi Útěchov,
zápisem věna své manželce na vsích Útěchov (v
latinské transkribci Vtiechow),
Vranov, Brodek, Kanice, Jehnice, Březina, Lhota, zaniklé Vitonice,
Habrůvka, Babice nad Svitavou a Obřany. Poslední
písemný doklad o hradu Ronov pochází z roku 1381.
Ves Útěchov tedy patřila postupně k panství obřanských pánů, poté k panství ronovskému.
Rodový erb Ronovců, zkřížené ostrve
ve zlatém poli, byly převzaty do znaku Útěchova. Od
roku 1562 náležel Útěchov k panství novohradskému a
posléze od roku 1604 k panství pozořickému. Tato
panství byla v držení staročeských rodů pánů z Kunštátu
do 14. století, pánů z Lipé a Liechtenburku
v 15. století, pánů z Boskovic do 17. století a po roce 1604 sňatkem Kateřiny
Černohorské z Boskovic přešel majetek na mikulovskou větev rodu Lichtenštejnů do roku 1848. Název Útěchova dle tehdejších zvyklostí mohl být odvozen od
zakladatele sídla, nazývaného Útěcha nebo Vtěcha.
Osobní jména do XV. století nebyla ustálena. Osoby se pojmenovali podle
řemesla nebo osobních vlastností nebo jen křestním jménem a tak děd, otec i
syn měli různá pojmenování. Tak také je uváděn kolem roku 1365 svobodný
"dvořák" Havel z Útěchova.
Tehdejší údělná knížata zakládala svobodné dvory "dvořáky"
,pro účinnější zkultivování zemědělsky využitelné půdy s výsadami pro
vlastníka takové selské usedlosti, prosté všech povinností, jehož držitel byl
podřízen vrchnosti - dvoru. Existence "dvořáka"
se připomíná ještě v roce 1552. Útěchov byl pro panství ronovské a pro jeho držitele významný zřejmě rozlohou
obdělávané půdy, jako zdroj ročních platů, úroků i povinností roboty. Z údajů
z poloviny XVI.století platily Habrowka
(Habrůvka) 49 zlatých, Babicz (Babice) 155 zlatých,
Kanicz (Kanice) 7 zlatých, Cehnicz
(Jehnice) 94 zlaté a Autiechow 250 zlatých. V roce
1557 přešel majetek novohradského panství na Albrechta z Boskovic na Černé
hoře a v listině z 15. června 1560 ve výčtu přináležejících vsí je uváděn i Autiechow. Polní
hospodářství bylo tehdy na dobré úrovni, stavy krav a ovcí byly vysoké,
statky měly více koní. Pěstovala se pšenice na vaření i na pivo, žito, oves,
méně ječmene. Výrazně se upřednostňovaly luštěniny hrách a čočka, proso a
pohanka, které byly hlavní potravou prostého lidu. Sázel se len a konopí,
neznaly se brambory. Lesy byly plné zvěře, v roce 1654 byly přemnoženy stavy
vlků,divokých prasat, lišek, rysů i divokých koček. Svoboda poddaných
byla omezena, vše podléhalo vůli a svolení milostivé vrchnosti. Dle velikosti
statku byla povinnost dodat počet mužů k vojenské službě. Sňatek, kup nebo
výměna gruntu, přestěhování do jiné obce, odchod do učení nebo na řemeslo,
vše musel povolit majitel panství. Ves Autiechow, v roce 1662 psaná Outěchov,
na mapě z roku 1726 uvedená názvem Tři dvory u Autiechowa
(Drei Hofen b. Autiechow), dostává dnešní
název Útěchov v roce 1923. Od počátku to byly tři
dvory s rozlohou 117 měřic polí a 4,7 měřic luk a zahrad. I při malém
osídlení měl Útěchov samostatnou správu, svého
purkmistra, rychtáře i radního a útěchovská
insignie - pečeť z roku 1662 je uchována v zemském archivu v Brně. Její
provedení je znázorněno i na titulní straně Zpravodaje. Tehdejší Útěchov představoval významné hospodářské zázemí hradu Ronov. Přírůstek osídlení je zaznamenán dostupnými
doklady až v roce 1675 vznikem čtvrté hospodářské usedlosti a následně v roce
1750 třemi domky bezzemků. V roce 1675 konstatuje pozořický
lánský rejstřík nedotčenost útěchovských usedlostí
zřejmě po ukončení třicetileté války v letech 1618 - 1648, jejímž útrapám byl
Útěchov uchráněn. Roku 1790 měl Útěchov 11 domů a 60 obyvatel, roku 1834 20 domů a 151
obyvatel. Původně k Útěchovu patřila i hájenka „U
jezírka“, s popisným číslem 11, nacházející se při silnici z Útěchova do Soběšic. Při
sčítání lidu roku 1857 byla označena jako lichtenštejnský dům a bydlelo zde 5
žen a 4 muži, které správa lichtenštejnského majetku zaměstnávala jako lesní
dělníky. Později byl objekt renovován a přeměněn na revírní hájenku. Hájenka
byla později přičleněna k Bílovicím nad Svitavou, o což se zasadil její
revírník Švec, člen obecního zastupitelstva. Lánské rejstříky
a urbáře ze 17. století uvádějí jako držitele tří zemědělských usedlostí
Matěje Slaného (dnes dům č. p. 1 - pana Haňky),
Jana Slaného (dnes dům č. p. 6- pana Meluzína a Matěje Havlíčka (dnes dům č.
p. 8 - pana Hájka. Na čtvrté usedlosti vzniklé v závěru 17.století je uváděn
Tomáš Klíma (dnes dům č. p. 2 - rodiny Kolaříkových) Ve 14. století se
do Evropy rozšířil mor a v letech 1346 až 1351 zemřela 1/3 obyvatel. Epidemie
moru se pak vyskytovaly dalších 250 let. Roku 1599 postihla morová nákaza blanensko, která si zde vyžádala smrt třetiny
obyvatelstva. Boží muka podél
silnice k Vranovu pocházejí z roku 1647 a původně jich bylo 16. Roku 1645
Švédové při svém obléhání Brna dobyli a zpustošili, vinou zrady olomučanského občana, Nový hrad. Zničena byla i většina
písemností panského úřadu. Útěchov byl už od počátku
součástí římskokatolické farnosti Vranov u Brna. Poddaní z Útěchova robotovali na stavbě nového zděného kostela v
letech 1630 - 1740 i na stavbě paulánského kláštera v letech 1634-1637.
Klášter byl zrušen v roce 1784. Útěchovské děti docházeli do školy
ve Vranově, kde od roku 1785 fungovala jednotřídka. Roku 1885 pak byla postavena
nová školní budova. Útěchov platil roku 1791 za
výuku 4 chlapců a 8 dívek učiteli 8 zlatých a 40 krejcarů, roku 1895 platil
za 11 žáků 55 krejcarů. V letech 1817 až 1848 stáli včele Útěchova
rychtáři Matěj Havlíček, Josef Slaný, Václav Krbůšek
a Josef Lisman. Z počátku měl Útěchov
funkci zemědělského sídla a zdejší obyvatelé byli zemědělskými nebo lesními
dělníky. Roku 1848 dochází ke zrušení poddanství a patrimoniální správy, čímž
byla zrušena panství, která byla nahrazena členěním na okresy. Do roku 1923 byl Útěchov součástí Vranova, měl však samostatný katastr,
který byl však podstatně menší než dnes a jeho hranice se držela tehdejší
hranice lesa (ta se prakticky shodovala se současnou hranicí), který
obklopuje zástavbu Útěchova. Zbytek území současného
katastru spolu se severozápadní, během 1. republiky zastavěnou, částí
(zástavba na severní straně ulice Chlumy a na západní straně ulice Doubí)
náležel ke katastru Vranova. Roku 1923 se Útěchov
osamostatnil a došlo k rozšíření jeho katastru na úkor Vranova téměř do
současné podoby. K 1. červenci 1953[2] pak byla k Útěchovu
převedením z Vranova připojena i výše uvedená zástavba na severozápadě
současného katastru, čímž Útěchov získal svoje
moderní hranice.
literatura
a prameny 1)
Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927 C)
cs.wikipedia.org (18.11.2015) D) vilemwalter.cz
(18.11.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 18.11.2015 |
