Kod CZ 

Slatina

(Latein)

Části: Slatinka, Černovičky, Pod Stránskou skálou, Stránská

Kostel Povýšení sv. Kříže ^C)

postavený roku 1947.

Kaplička sv. Floriána ^C)

na Přemyslově náměstí byla postavena v roce 1703 podle návrhu architekta Domenica Martinelliho. pochází údajně z roku 1703. Otevřená stavba na půdorysu rovnostraného trojúhelníka s uťatými rohy. Na západním průčelí kamenná kartuš se znakem Libštejnských z Kolovrat. Interiér je zaklenutý soustavou lunet. Uvnitř se nacházejí tři sochy: sv. Florián, sv. Václav a sv. Leopold.

Kaplička ^D)

'pod Skalkou' pochází z 1. poloviny 18. století. Pověst praví, že kaplička byla postavena na místě, kde uhodil blesk do panského kočáru.

Socha P.Marie ^{C) D)}

Na náměstí, 1887, věnovali manželé Josef a Anna Šmahovi roku 1887. V roce 2001 byla restaurována firmou PhDr. Severinové a Ing. arch. Wochty a od roku 2002 je památkově chráněna.

Sousoší sv.Cyrila a Metoděje ^{C) D)}

Na náměstí, věnovala vdova Františka Krejčová roku 1886. V roce 2001 bylo restaurováno firmou PhDr. Severinové a Ing. arch. Wochty a od roku 2002 je památkově chráněno.

Socha sv.Floriána ^C)

V kapli sv.Floriána

Kamenný kříž ^{C) D)}

roh Tilhonova - Lučiny, postaven roku 1805 na místě hromadného hrobu vojáků, kteří ve Slatině zemřeli na následky zranění v bitvě u Slavkova. Kříž byl opraven v letech 1937 a 2005 a je památkově chráněný.

Kamenný kříž ^D)

roh Krejčího - Šlapanická, nejspíše z konce 19. století, byl obnoven roku 1930.

Železný kříž ^{C) D)}

vedle kaple sv. Floriana nechala roku 1868 postavit vdova Františka Krejčová. Obnoven 1884. Poslední restaurování proběhlo roku 2006.

Železný kříž ^D)

Ul.Tuřanka, 1930

Železný kříž ^D)

Hlavní kříž slatinského hřbitova z roku 1872. Opraven 1911.

Památník ^C)

…

Památník ^C)

…

Památník padlým ^C)

…

Přírodní lokalita Stránská skála ^C)

přinesla mnohé nálezy pozůstatků prehistorického života.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Brno

1961 Okres

Část Brna

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Přestože má Slatina městský charakter, má dosud stále velice dobře zachované původní vesnické jádro, nacházející se přibližně uprostřed území městské části. Jižně od původní vesnice se rozkládá řadová rodinná zástavba vzniklá převážně v dobách První republiky. Naopak severně od vesnické zástavby se jižně od silnice v Hviezdoslavově ulici rozkládá zdejší panelové sídliště, na západě sousedící se skupinou činžovních domů. Severně od Hviezdoslavovy ulice se nachází přibližně kosočtvercový obytný komplex tzv. Nové čtvrti, na západě a východě sousedící s průmyslovými areály. Při Hviezdoslavově ulici se nachází také areál zdejší trolejbusové a autobusové vozovny. Jihem území městské části prochází od jihovýchodu k západu Vlárská železniční trať, na níž se zde nachází nádraží. Podél trati a Řípské ulice se rozkládá velká průmyslová oblast, sousedící se zdejšími kasárnami. Na samém jihozápadě katastru Slatiny se rozkládají Švédské valy. V jejich sousedství vznikla na ploše tzv. Černovické terasy stejnojmenná průmyslová zóna, která v současnosti zasahuje i do okrajových částí katastrálních území Černovice a Tuřany. První budovu (parcela 2312/27 v katastrálním území Slatina) v této průmyslové zóně postavila za velmi výhodných podmínek roku 2001 společnost Flextronics. Po odchodu této firmy budovu získala společnost Honeywell, jež ji nadále vlastní. V sousedství této továrny postupně vznikla řada dalších továren. Některé z nich jsou rozděleny mezi Slatinu na jedné straně, a Černovice nebo Tuřany na straně druhé. Jihem území městské části prochází dálnice D1. Nejsevernější část území městské části je archeologicky významná Stránská skála.

Katastrální území moderní městské částí Brno-Slatina zahrnuje vedle téměř celého původního katastru bývalé obce Slatina, části původních katastrů Bedřichovic, Brněnských Ivanovic, Černovic, Líšně, Tuřan a Židenic.

Jako zemědělská ves existovala Slatina již ve 13. století (první dochovaná písemná zmínka je z roku 1247) a v následujících obdobích se často měnili její majitelé církevní i světští, měšťané z nedalekého Brna i šlechtici. Jako majetek olomouckého biskupa se poprvé připomíná v r. 1306 a následně olomoucké kapituly, a to od roku 1399. V roce 1592 byla Slatina prodána brněnskému měšťanu Janu Menclovi z Kolsdorfu. Až v roce 1628 byla přičleněna k líšeňskému panství a od té doby s ním sdílela svoje osudy až do zániku poddanství v polovině 19. století. Do té doby obec řídil rychtář a konšelé, ustanovovaní líšeňskou vrchností. Potom už si obec volila svoje zastupitelstvo, v jehož čele stál starosta a několik radních.

Téměř až do konce minulého století měla Slatina dvě části - zemědělskou (zvanou Dědina - dnes Přemyslovo náměstí) a dělnickou (Budín). Už před první světovou válkou se však začala rozšiřovat výstavbou rodinných domků kolem silnice do Líšně, k Tuřanům a k Brnu. Líšeňský velkostatek obhospodařoval ve Slatině vlastní rozsáhlý dvůr až do začátku dvacátých let tohoto století. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 a po připojení Slatiny (se 1400 obyvateli) k Brnu v roce 1919, vykoupilo totiž město v rámci pozemkové reformy od majitele líšeňského velkostatku slatinský dvůr s příslušnými polnostmi a rozparcelovalo jej z části k pronájmu zdejším rolníkům, z části pro výstavbu rodinných domků. To umožnilo další rozšíření obce ve všech uvedených směrech (Tuřanka, Ráj, Nová čtvrť). Vznik továren bratrů Johanových (1925), inženýra Ericha Roučky (1929) a později Václava Jiránka (1937) svými pracovními příležitostmi vedl k dalšímu rozvoji obce a zvýšení počtu obyvatelstva (na 3300) a s ním přibývalo i živnostníků a řemeslníků. V obci byl zřízen poštovní úřad Brno 27, zahájila činnost lékařská ordinace. V roce 1932 bylo zavedeno autobusové spojení s Brnem, které bylo podstatně výhodnější než dosavadní vlakové (od roku 1886).

Další vlna rozvoje Slatiny nastala po druhé světové válce. Už v roce 1949 autobus vystřídala první trolejbusová linka. V padesátých letech byly postaveny rodinné domky na východní straně obce, v šedesátých činžovní bloky na západní straně směrem k Brnu. Závažné bylo vybudování silnice podél železniční tratě od kasáren k novému brněnskému letišti v roce 1973, což bylo podnětem k postupnému zastavění téměř veškeré okolní zemědělské půdy různými sklady a továrními objekty. Kolektivizace zemědělství, která se i ve Slatině těžko rodila, stala se sice posléze dobře prosperující, ale v důsledku neustálého úbytku orné půdy muselo zdejší JZD upustit od veškeré živočišné výroby a spojit se s družstvem tuřanským.

V rámci radikální druhé katastrální reformy Brna ve druhé polovině 60. let 20. století byly ke Slatinskému katastru připojeny části původních katastrů Černovic (Černovičky, kasárny, západní dvě třetiny areálu vozovny, Lidl), Židenic (oblast Stránské skály, a ulice Stránská a osada pod Stránskou skálou s přilehlými pozemky), Líšně (severovýchodní část Slatiny, počínaje severní stranou dnešní Rousínovské ulice, a domy v severní části Bedřichovické ulice) a Šlapanic (malé území na jihovýchodě katastru při silnici vedoucí k Letišti Brno-Tuřany), jakoby protiváha na opačném konci ležící Malé Slatinky, která patřila ke Slatině už od minulého století. Došlo též k úpravě jižní hranice, při níž Slatina získala nepatrnou část původního katastru Tuřany a Brněnských Ivanovic, a naopak zde přibližně stejně velkou část svého původního katastru ztratila ve prospěch nově vymezeného katastru Tuřan. Zároveň byla zanedbatelná část katastru připojena ke Šlapanicím.

V sedmdesátých letech potom pokračovala výstavba i směrem jižním. Největší změnu však přinesla stavba sídliště s panelovými domy, zakončená až v osmdesátých letech. Počet obyvatel se téměř ztrojnásobil a přesáhl 9000. S tím souvisela i občanská vybavenost (jesle, mateřské školky, velká základní škola, obchodní středisko Slatinka a jiné). Do sídliště byla zavedena druhá trolejbusová linka.

Další rozvoj celkové vybavenosti i služeb ve všech směrech přineslo období po sametové revoluci v roce 1989 vlivem rozvoje všestranného podnikání. Tehdy se také Slatině vrátila po mnoha letech samospráva volbou zastupitelstva jakožto jedné z městských částí. To už však naprosto zmizel venkovský, zemědělský ráz obce a Slatina se stala doslova a v plném rozsahu brněnským předměstím se všemi kladnými i zápornými stránkami této skutečnosti. V roce 2002 měla Slatina 61 ulic[5] a při sčítání lidu v roce 2011 měla 9360 obyvatel.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	1432
1930
1947
1961
1970
2001

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

C) cs.wikipedia.org (22.11.2015)

D) vilemwalter.cz (22.11.2015)

Kod CZ 

Slatinka

[Kostel P.Marie Bolestné] ^C)

V roce 1732 nechal postavit líšeňský pán Jan rytíř z Freienfelsu v polích jižně od Slatiny poutní kostel Bolestné Panny Marie s kopulí a věžemi, kolem kterého o něco později vyrostla malá osada Slatinka. Chrám byl v roce 1784 zrušen a nedlouho poté zbořen. Zřejmě se nacházel v místech později postavené kaple

Kaplička P.Marie ^C)

1911, Na témže místě stávala barokní poutní kaple s kupolí, která byla zbořena koncem 18. století.

malá jednoulicová osada rozkládající se na jihovýchodě území městské části, jižně od dálnice D1 a jihozápadně od Vlárské tratě. Vznikla v 1. polovině 18. století a vždy byla součástí Slatiny.

Kod CZ 

Černovičky

osada na západě území městské části, jedna z nejstarších nouzových kolonií na území dnešního Brna. Původně se osada nazývala U kostivárny - Kolonie bei der Spodiumfabrik Za svůj vznik vděčí osada dvěma romským rodinám Danielů, které se zde usadily v 80. letech 19. století. Osada vznikla na místě bývalého písečníku, v blízkosti dnes již zaniklé továrny na spodium a kostní kostní moučku, jíž se přezdívalo Kostivárna. Původně zde měli Romové vozový tábor, postupně si zde postavili zděné domky. Později se zde objevily i domy některých zaměstnanců výše zmíněné kostivárny. Za druhé světové války byli v březnu až květnu 1943 zdejší Romové odvlečeni do koncentračního tábora v Osvětimi. Od roku 1949 nese osada současný název, odvozený od názvu Černovic, k jejichž katastru náležela až do druhé poloviny 60. let 20. století.

Kod CZ 

Pod Stránskou skálou

osada severně od Černoviček nedaleko Stránské, rozkládající se na jihozápadním úpatí Stránské skály. Od Černoviček ji dělí dálniční přivaděč. Původně se jednalo o nouzovou dělnickou kolonii zvanou Kolonie pod Stránskou skálou. Přesné datování vzniku osady je neurčité, ale předpokládá se, že vznikla ve 20. letech 20. století. Ve třicátých letech se osada začala rozrůstat. Až do druhé poloviny 60. let 20. století náležela osada ke katastrálnímu území Židenice.

Kod CZ 

Stránská

jednoulicová osada severovýchodně od Černoviček, rozkládající se na jižním úpatí Stránské skály. Osada vděčí za svůj vznik jihotyrolským emigrantům italského původu, kteří se zde usadili roku 1915 a získali zaměstnání ve zdejším lomu u Stránské skály. Ulice měla dlouho problémy s infrastrukturou. Ve třicátých letech se zdejší zástavba začala rozrůstat. Zatímco elektřina sem byla zavedena již při postavení domků, veřejného vodovodu se dočkala až okolo roku 1940 v souvislosti se vznikem líšeňské továrny na letecké motory Ostmark (dnešní Zetor). Stejně jako Osada pod Stránskou skálou patřila i tato osada až do druhé poloviny 60. let 20. století ke katastrálnímu území Židenice.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 22.11.2015