Zpět na Skřípov

Fara

Skřípov, politický okres Bílovec

Při zpracování této části pojednání bylo možné vycházet nejen z archivních dokumentů a odborné literatury, ale především ze záznamů uvedených v Pamětní knize farnosti Skřipov, založené v r. 1908 P. Floriánem Hluštíkem a dále vedené duchovními správci ve Skřipově do nedávné doby. Povětšinou podrobné záznamy s řadou odkazů, týkajících se mnohem staršího období jsou dobrým podkladem pro sepsání dějin nejen skřipovské farnosti, ale i některých částí dějin Skřipova a Hrabství a navíc i Jakubčovic, které se od určité doby staly součástí zdejší farnosti.

Úvahu, odkdy je ve Skřipově kostel a příslušná duchovní správa, lze zatím opřít jen o historické studie, k nimž mj. patří G. Wolného německy psaná Církevní topografie Moravy z r. 1862 a rukopis V. Praská, Topografie Opavska, sv. 3. Oba autoři uvádějí, že již r. 1611 byli ve Skřipové pastoři Martin Pakuda a Kašpar Eisricht, jak vyplývá z nápisu na jednom starém kalichu. Třebaže V. Prásek dále tento údaj zpochybňuje tím, že samostatná duchovní správa byla ve Skřipově zřízena v r. 1788, existuji další materiály a dokumenty, které rok 1611 potvrzují, přičemž nikterak nebrání ani úvahám, že kostel byl ve Skřipově i mnohem dříve. Jedním z materiálů, které tuto úvahu dokládají je údaj z r. 1600, převzatý J. Zu-kalem z "opavských městských knih", jak už o tom byla zmínka. Dalším z těchto dokladů je také Komenského Mapa Moravy z r. 1624, resp. 1627.

Jan Ámos Komenský, který byl od r. 1618 duchovním správcem Jednoty bratrské v nedalekém Fulneku, byl nejen zakladatelem moderní pedagogiky, ale i výborným kartografem. Je známo, že po několik let shromažďoval poznatky o zeměpisném obrazu Moravy a přilehlé části Slezska. Z několika málo vesnic je na jeho mapě zakreslena i ves "Skřip", tedy Skřipov, u které je zobrazena věž. Přiložená legenda vysvětluje, že nakreslena věžička znamená "pagus turritus" (lat.), což lze přeložit jako "vesnice s věži". Z uvedeného je tedy zřejmé, že jíž před r. 1624, kdy podle jedné verze Komenský mapu vypracoval, existoval ve Skřipově kostel.

Dalším opodstatněním názoru, že již v dávnější minulosti stál ve Skřipově kostel, je záznam v Pamětní knize farnosti o tom, že ještě v r. 1941 byl, ve skřipovském kostele zvon-umíráček s označením r. 1671, a že také u zákristie byl zvonec z r. 1637. V této souvislosti pisatel farní kroniky uvedl svou domněnku, že duchovní správa ve Skřipové byla "již v nejstarších dobách, snad 11. stol., jisté ale ve století 12." Tuto úvahu berme zatím jako nedoloženou.

Nicméně další údaje z farní kroniky a tzv. inventáře z r. 1804 nutno respektovat. Je zde uvedeno, že ve Skřipově "už před časy dávnými" byla samostatná duchovní správa. Fara měla být v místě, kde je v současné době dům č. 7. V pozdějších letech však tato fara údajně zanikla, a to "pro chudé poměry v obci a odchod tehdejšího kněze ze Skřipova".

Zřejmě v důsledu těchto okolností byl Skřipov a Hrabství přifařeny k farnosti v Březové, obnovené v r. 1656. Tam také patřila např. obec Kunčice a další místa. Tak tomu bylo zřejmě po mnoho let. Třeba poznamenat, že Jakubčovice v té době patřily k farnosti Pustá Polom, později spadaly pod farnost v Hradci a součástí skřipovské farnosti se staly až r. 1857.

Vzhledem k tomu, že se zatím nepodařilo jednoznačně prokázat přesnou dobu zřízení prvního kostela a fary ve Skřipově, vycházejme ze skutečnosti, že zde byla zřízena, resp. už po několikáté obnovena samostatná duchovní správa v den sv. Jana Křtitele r. 1787, a že jejím tehdejším duchovním správcem byl P. Josef Máchá.

Doloženo je také, že dřívější kostel stál na místě hlavního oltáře dnešního kostela, že byl celý ze dřeva, 9 sáhů dlouhý a měl 11 sáhů vysokou věž. Podle G. Wolného byl tento starý kostel postaven okolo r. 1680, což vnucuje myšlenku, že před tímto kostelem mohl existovat ještě jiný kostel. Zůstaňme však u skutečnosti, že když dřevěný kostel, o němž už byla zmínka, velmi zchátral, rozhodli se farníci pro stavbu nového, zděného kostela. Starý kostel byl tedy v r. 1841 zbourán a ihned bylo započato se stavbou nového, nynějších chrámu.

Nový kostel byl dostavěn během pouhých tří let, tedy r. 1844. Během doby, kdy se stavěl nový chrám, konaly se bohoslužby, nejprve v budově místního fojství. Bylo neštěstím, že v den sv. Hedviky, tj. 15. října 1841, vypukl na fojství velký požár a mnohé kostelní věci tam z původního kostela přenesené, jako kazatelna, obrazy křížové cesty a další výzdoby, uhořely. Jen s velkou námahou byly před ohněm zachráněny "nejsvětější svátost a několik málo věcí kostelních", jak uvedl pisatel farní kroniky. Tomuto požáru padlo za oběť nejen fojství, ale i dalších 11 okolních usedlostí i s hospodářskými objekty. Bohoslužby se pak až do dostavění kostela konaly v budově tehdejší školy.

Z dostupných dokumentů je patrné značné úsilí farníků, aby přes značné nesnáze byl nový kostel co nejdříve dokončen. Např. písek na stavbu byl dovážen až z Vršovic, pro kámen se jezdilo potahy na Lán u jakubčovského mlýnka a protože v době stavby panovalo dlouhotrvající sucho, voda byla dopravována z Mostek. V záznamech Pamětní knihy farnosti je zvlášť zdůrazněna, velká pomoc občanů z Jakubčovic, třebaže tenkrát obec ještě nebyla přifařena ke Skřipovu.

Když byla stavba kostela i za velmi tíživých podmínek r. 1844 dokončena, byl nově postavený chrám na slavnost "Andělů strážců", tj. 1. září 1844 slavnostně vysvěcen. Za velké účasti věřících i oficiálních hostí provedl svěcení kostela a rozšířené části hřbitova tehdejší děkan P. Tomáš Markefka z Březové, slavnostní kázání měl farář P. Alois Leifert z Hradce. Při této příležitosti byla opět oceněna a vysoce hodnocena práce farníků a všech těch, kteří se i jinak podíleli na stavbě kostela. Obzvláště byl zvýrazněn podíl hlavního organizátora celé stavby nového chrámu P. Václava Zahradníka, který ve Skřipové působil ještě do r. 1846.

Před 150. lety byl tedy obětavou prací věřících a dalších občanů postaven nový kostel ve Skřipové. K jeho vnitřnímu vybavení bylo ale ještě vynaloženo značné úsilí i finančních prostředků. Ještě v r. 1844 zakoupili polesný Knorr ze Skřipova a p. Bohdálek, obchodník v Místku, rodák skřipovský, obrazy křížové cesty. V r. 1847 byl zakoupen za 130 zlatých na hlavní oltář obraz sv. Jana Křtitele, jehož autorem byl opavský malíř Severin Pfaly. Téhož roku byly instalovány také-nové varhany. V r. 1887 byla postavena nová křtitelnice a v r. 1901 byl zakoupen hlavní oltář. Pisatel farní pamětní knihy při výčtu tohoto vybavení kostela příznačně uvedl: "Než zbožná obětavost farníků skřipovských ani potom neochabla a často, často dávají dárky na kostelní věci, za což budiž jim dán Všemohoucí odplatou."

Zmínku o tom, že Jakubčovice se staly v r. 1857 součástí skřipovské farnosti, zbývá doplnit o to, že podle zápisu farní kroniky byl tamní kostelík (kaple) vystaven již "r. 1843 a posvěcen r. 1869 v neděli po svátku Navštívení Panny Marie". Ovšem další záznam v téže kronice uvádí, že tamní kaple byla postavena až r. 1862, v níž konal několikrát do roka bohoslužby skřipovský kněz.

V r. 1907 byl kostel ve Skřipově zevně i vnitřně opravován a při té příležitosti byly zakoupeny také dva poboční oltáře. Počátkem r. 1912 bylo rozhodnuto provést přestavbu fary. Při této úpravě bylo také pamatováno na možnost ubytování výpomocného kněze. Stojí za zmínku, že tohoto jednání se tehdy zúčastnili tři starostové přifařených obcí, a to František Mazur ze Skřipova, Josef Týn z Jakubčovic a Josef Bzonek z Hrabství a dále představitelé kostelního výboru - Jan Jaroš ze Skřipova, Teofil Maivald, fojt z Hrabství a Jan Kuděla z Jakubčovic. Přítomný jednání byl také lesmistr Augustin Aynadler, jako zástupce města Opavy. Přestavba pak byla zadána firmě Karel Můller, zednický mistr z Hradce-Podolí, která s rekonstrukcí začala v červenci a v prosinci 1912 ji dokončila.

Hned v květnu 1913 bylo započato s dalšími vnějšími i vnitřními úpravami kostela. Také ty byly rychle provedeny, takže v září konané kolaudaci se vedle farních a obecních představitelů zúčastnil např. i "c.k. okresní hejtman Beneschovský z Bílovce."

První světová válka se svými důsledky dotkla i skřipovského kostela. V r. 1916 musel být k válečným účelům odevzdán jeden zvon, který se však podařilo získat zpět s odůvodněním, že je hodně opotřebovaný. Další zvon, třebaže puklý, odebrali vojáci z jakubčovické kaple. O rok později, v říjnu 1917, pak byly "rekvirovány" nejen skřipovské dva větší zvony, ale i zvonek jakubčovické kaple a v Hrabství vojenští vykonavatelé dokonce zabavili i obecní zvonek ze školy.

Až ve třetím roce samostatného Československa, dne 5. července 1921, byl ve skřipovském kostele vysvěcen nový ocelový zvon, vážící "s hlavou a srdcem celkem 7 q." Byl zakoupen ze sbírky farníků ve Vítkovských železárnách za tehdejších 7 000 Kč. Z různých dalších milodarů byl pořízen také další zvon, z pravé zvonoviny, dodaný firmou Hiller z Brna za tehdejších 8 660 Kč, a 12. záři 1962 slavnostně posvěcen.

V témže roce byl kostel nově vydlážděn cementovými dlaždicemi a v 1926 byly postaveny nové přední lavice a boční lavice, užívané fojstvím a rodinou Honových z Jakubčovic, byly při pokládání nové dlažby odstraněny. Uvádíme to proto, že tato skutečnost vyvolala značný odpor zejména "fojta" Adolfa Pustowky, který se svou tetou prof. Koprovou protestovali a prohlásili, že "nedostanou-li lavice zpět, fojt opět vystoupí z církve". Oba pak podali protest arcibiskupské konsistoři a žádali "vlastní lavici na boku, jak prve bývala". Konsistoř jejich protestu vyhověla s podmínkou, že si novou lavici pořídí na svůj náklad.

V průběhu r. 1930 byla do Skřipova zaváděna elektřina, elektrický proud měl

být také zaveden do kostela a na faru. Pisatel farní kroniky v této spojitosti uvedl jmenný seznam dárců "na elektriku v kostele", a to podle obcí. Z tohoto záznamu vyplývá, že ze Skřipova bylo 65 dárců, kteří sesbírali 4 041 Kč, z Hrabství pak 40 dárců, kteří k určenému účelu předali 7 730 Kč, z Jakubčovic bylo 31 dárců a sesbíraná částka činila 1 805 Kč, dva dárci "z Mostek" předali obnos 250 Kč. V následujícím roce se ve sbírce na elektrizaci uvedených objektů pokračovalo. Podle zápisu ve farní kronice opět největší čásku sesbírali od 15 občanů v Hrabství, a to 1 000 Kč, 18 dárců ze Skřipova věnovalo 970 Kč a 11 občanů z Jakubčovic odevzdalo obnos 445 Kč.

Nové varhany, odpovídající požadavkům doby, byly ve skřipovském kostele instalovány až počátkem r. 1942. Dodala je firma C. Berschdorf Neisse za tehdejších 9331 RM (říšských marek). Svěcení těchto varhan se konalo 1. února 1942 za velké účasti farníků a občanů ze širokého okolí. Tzv. kmotry byli Vilém Strilka st. za Skřipov, paní Kubánková z Hrabství č. 10, a za Jakubčovice Karel Orlík. Zpívala se latinská mše, jejímž skladatelem byl P. Josef Slanina, skřipovský farář, sólový part zpíval Rudolf Spírek, nadhajný, na varhany hrál František Jaroš. Toho v pozdější době nahradil tehdy patnáctiletý Jan Orlík, který vynikal neobyčejným a všestranným hudebním nadáním.

K r. 1942 se váže ještě jedna událost, kterou pisatel Pamětní knihy uvedl: "V únoru 1942 byl nám vzat na vojnu zvon P. Maria...". Inu, válka, tentokrát druhá světová, se opět i zde "připoměla".

Patří k velkým přednostem farní kroniky, že mnohé události jsou napsány podrobně a tak poskytují dobrý obraz dění v tom kterém období. Je tomu tak i při popisu vývoje a průběhu osvobozovacích bojů obcí skřipovské farnosti v březnu a v dubnu 1945. Tyto události jsou v Pamětní knize zaznamenány i den po dni. Zvlášť dramatické byly hodiny předcházející úplnému osvobození Skřipova. To byly také chvíle, kdy dělostřelbou a dalšími těžkými zbraněmi byly nejvíce poničeny mnohé domy a hospodářské objekty, kdy na několika místech vesnice hořelo, kdy mnozí lidé hledali záchranu holých životů ve sklepích a různých úkrytech. Byly to také momenty, kdy byla dělostřeleckou palbou zasažena i kostelní věž. "Bylo to 20 minut po 13. hodině 28. dubna, kdy dostala věž smrtelnou ránu. Hodiny se zastavily, zdivo pukalo, cihly létaly daleko široko...", napsal P. Josef Slanina do Pamětní knihy. Uvedl zde také okolnosti, za kterých byla ve velkém rozsahu poškozena farní budova. Zaznamenal rovněž první setkání s vojáky tehdejší Sovětské armády, vojáky, kteří po urputných bojích osvobodili naši obec.

Další stránky Pamětní knihy, vedené již novým duchovním správcem P. Aloisem Korunou, jsou věnovány kromě jiného obrovskému úsilí občanů všech přifařených obcí na obnově válkou zničených budov a hospodářství. Současně byla také prováděna oprava kostela, a to firmou Jan Melecký, stavitel v Bílovci. Vydatnými pomocníky byli občané všech přifařených obcí, ale zvlášť byla oceněna práce zedníků Jana Jaroše a Josefa Kubánka z Hrabství.

Když pisatel farské kroniky koncem r. 1945 hodnotil práci občanů při obnově válkou zničených obydlí, ale i kostela, zaznamenal v kronice: "Tyto budovy byly vyhořelé a vybombardované a jejich majitelé vlastními silami, nastavujíce dny nocemi a za pomoci těch, kteří přece jen měli aspoň střechu nad hlavou, spravovali a znovu budovali, přes potíže, které jim stavěl do cesty nedostatek stavebního materiálu... V Jakubčovicích klesl počet obyvatel na 460, v Hrabství na 240; ve Skřipově na 700 obyvatel a tato hrstka téměř o všechno připravená a ožebračená hroznou válkou, dovedla obětovati na opravu svého kostela přes 100 000 Kčs, slovy stotisíc korun."

Takového uznání si občané skutečně zasloužili a jejich činy, obětovat a vzájemná pomoc by měly být i pro nás trvalým příkladem a vzorem.

V souvislosti s úspěšnou obnovou veřejného života v obcích nelze nevzpomenout tzv. kmotrovství, akci nazvanou "Budujeme Slezsko", v jejímž rámci se stal kmotrem Skřipova město Prostějov. Představitelé tohoto města přispěli značnou materiálovou pomocí celé obci, ale zvlášť skřipovskému kostelu. Při návštěvě "kmotrů" 19. října 1946 byl na opravu kostela předán peněžní dar v částce 10 000 Kčs a dán příslib instalování nových věžních hodin. Svůj slib prostějovští splnili, takže dne 28. června 1947 poprvé uslyšeli skřipovští občané bití nových kostelních hodin. Jejich dárcem byl hodinář Petr Škandera, pomocníkem při montáži hodin pak Jiří Petržilka, oba z Prostějova. Za finančního přispění byly rovněž opraveny válkou poškozené varhany; opravu provedla firma Kloss z Krnova. Do konce r. 1946 se pak podařilo dokončit alespoň nejnutnější opravy kostela a posléze také fary.

Významnou událostí zejména pro věřící občany Hrabství byla výstavba místní kaple. Stavba byla započata v průběhu r. 1946 a dokončena již během jednoho roku.

Třebaže sledujeme historii některých úseků života obce jen do poválečného období, vzhledem k tomu, že v současné době je prováděna již kolikátá rozsáhlá renovace interiéru skřipovského kostela, zmíníme se jen stručně o některých předcházejících opravách, které byly uskutečňovány pokaždé za značného finančního, ale i materiálního přispění nejen věřících občanů přifařených obcí.

Rok

1956 - provedena oprava fasády celého kostela, odstraněny tak poslední zbytky stop válečných událostí. Opravu za ochotné a vydatné pomoci farníků vedl František Binar (zvaný též kapelník). Oprava byla provedena nákladem asi 42 000 Kčs.

1961 - uskutečněna rekonstrukce varhan. Celý náklad, asi 30 000 Kčs, byl uhrazen z kostelních sbírek, - dokončena oprava farní budovy, finanční náklady 42 000 Kčs.

1967 - započato s dlouho připravovanou generální opravou interiéru kostela podle dispozic vydaných II. vatikánským koncilem. Vynaložené náklady činily více než 300 000 Kčs. V neděli 15. října se konalo znovuvysvěcení kostela za přítomnosti tehdejšího kanovníka P. Josefa Vrány z Olomouce, pozdějšího arcibiskupa moravského.

1969 - započato s přípravou a potom i realizací rozsáhlých oprav venkovních částí kostela.

1971 - jako náhradu za zvon, který byl za války násilně odebrán, byl zakoupen zvon nový od zvonařského mistra Josefa Tkadlece z Halenková u Vsetína za 11 236 Kčs. Zvon nese nápis "Na památku 350. výročí mučednické smrti bl. Jana Sakandra.

Při výčtu těchto renovací kostela a fary není možné pominout jméno toho, který velkým úsilím a jemu vlastní houževnatostí tyto akce připravoval, všestranně zabezpečoval a řídil. Byl to P. Pavel Šmolka, který jako duchovní správce působil ve Skřipově od 2. března 1952 až do 26. května 1974, kdy zemřel. Ještě ve své závěti pamatoval na zdejší farní kostel; na jeho další potřeby odkázal částku 20 000 Kčs.

1974 - od 1. července byl jmenován duchovním správcem skřipovské farnosti ThDr. Vojtěch Tkadlčík, vikář na Dómě a úředník konsistoře v Olomouci.

- v září bylo zakoupeno 6 elektrických akumulačních kamen a v listopadu byl kostel vytápěn elektřinou.

1977 - v kapli na Hrabství provedena nezbytná úprava, starý oltář byl nahrazen dřevěným oltářem, který věnovaly sestry sv. Františka z Opavy. Pro vytápění kaple byly pořízeny akumulační kamna.

1989 - kanonizace Anežky Přemyslovny, kterou za svatou prohlásil papež Jan Pavel II. v Římě 12. listopadu, se zúčastnili vedle duchovního správce také manželé Karel a Marie Honoví a kromě nich podnikli pouť do Říma ještě 4 farníci, z nich jeden byl Josef .Vícha st.

- po návratu z Říma se se Skřipovem loučil ThDr. Tkadlčík, protože byl jmenován kacléřem arcibiskupské konsistoře v Olomouci a současně docentem na znovuobnovené teologické fakultě Palackého univerzity. Od konce r. 1989 není místo duchovního správce ve Skřipové obsazeno.

Duchovní správci farnosti ve Skřipově:

1788-1789 Josef Macha, nar. 1754, zemřel 26. 5. 1789

1789-1816 Jan Homola, nar. 1748, zemř. 13. 4. 1816

1816-1827 Josef Beck, nar. 1783, zemř. 30. 3. 1864

1828-1846 Václav Zahradník, nar. 1784, zemř. 4. 10. 1857

1846-1847 Vincenc Janalík, nar. 1804, zemř. 20. 7. 1855

1848-1872 František Skácel, nar. 1807, zemř. 3. 4. 1872

1875-1889 Tomáš Šmýd, nar. 1838, zemř. 1. 10. 1897

1889-1911 Florián Hluštík, nar. 1847, zemř. 21. 3. 1921

1912-1933 Antonín Hub, nar. 1873, zemř. 25. 4. 1961

1933-1939 Josef Kuchařík, nar. 1893, zemř. 22. 1. 1976

1939-1945 Josef Slanina, nar. 1912

1945-1951 Alois Koruna, nar. 1913, zemř. 27. 11. 1973

1951-1974 Pavel Šmolka, nar. 1908, zemř. 26. 5. 1974

1974-1989 ThDr. Vojtěch Tkadlčík, nar. 8. 2. 1915

1989-dosud není obsazeno

Zdroj: ouskripov.eu (13.11.2013)

Jaromír Lenoch © Aktualizace 13.11.2013