Historie
obce Skalka (Rommersreuth), okres Aš
Ves vzdálená 3 km severně od Hazlova se rozkládá
uprostřed obdělávaných pozemků na úpatí Goethova
vrchu (670,3 m n. m). Na konci 19. století obývalo 57 zdejších domů 374
obyvatel, kteří nacházeli obživu především v zemědělství, část z nich ve mlýně
na Hazlovském potoku a v cihelně. Popularita blízkého
křemenného valu, proslaveného častými návštěvami básníka J. W Goetha, přivedla do Skalky první turisty, kterým sloužil
hostinec Goethův kámen. Mezi válkami se počet
obyvatel příliš nezměnil (55 domů a 295 obyvatel) Po odsunu německého
obyvatelstva nebyla většina domů obsazena dosídlenci
a počet obyvatel poklesl ke konci 20. století na 34 při 9 domech a 5 chalupách.
Obec, která byla založena před rokem 1224, proslavil evangelický farář dr.
Anton Martius, který se narodil v ašské rodině
protestantského duchovního roku 1794, vystudoval teologii a přírodní vědy v
Jeně a stal se pastorem v blízkém Schönbergu (SRN,
cca 3 km západně od Skalky). V roce 1829 zaslal do časopisu Variscia,
vydávaného v Hohenleubenu, tuto zprávu: Pan farář dr.
Martius získal několik starožitností, náhodně
nalezených v Romersreuthu, které se jeví na první
pohled jako římské, totiž hrobovou lampu, hrobovou nádobu a římskou měděnou
minci snad Marka Aurelia, nalezenou při zakládání
domu", K hledání římských památek byl inspirován J. W. Goethem,
který se domníval, že Černá věž chebského hradu je původem římská. Také si
chybně vyložil jazykový základ názvu obce Rommersreuth
jako Romersreuth, což mělo dokládat souvislost založení
místa s římskou posádkou. Naštěstí se nalezené předměty dosud zachovaly v
okresním muzeu v Hohenleuben a před několika léty
byly podrobeny archeologické analýze, při ní bylo zjištěno, že věci zabírají
časový rozsah asi 150 let, takže je vyloučeno, aby byly dokladem jednoho a
téhož osídlení. Nápadný je i nedostatek podobných nálezů v místě i okolí před a
po roce 1828, nehledě na to, že keramické nálezy ani lampa nebyly typem zboží,
které se barbarům dovážely. Proti přímé přítomnosti Římanů ve Skalce hovoří jak
geografická poloha, tak i historie. Naproti tomu nálezy zapadají do období
romantického výkladu archeologických nálezů a z minulosti známe více podobných
podvrhů. Doktor Martius pravděpodobně vybral něco ze
své soukromé sbírky starožitností, označil je jménem Skalky a postaral se tak o
zviditelnění Skalky ve vlastivědné veřejnosti. Někteří ašští spoluobčané věří
na římské osídlení našeho kraje dodnes. Architektura usedlosti je podobná jako
v severním Ašsku. Zděná nebo roubená část domu se
zděným chlévem pod jednou střechou, s prostornou půdou a hrázděným, na Hazlovsku již nebedněným štítem. Zděný chlév pro tažný
dobytek, hrázděná stodola a kolna stojí za obytným domem, který je většinou
orientován štítem k silnici. Příkladem je usedlost čp.
29. Vedle čp 29 se nachází železný křížek na sloupku
s horní římskou. Na něm je dnes již nečitelná dedikace. Dále je ve vsi žulový
sloupek s římsou. Na něm je reliéfně vysekán křížek s monogramem H B a na soklu
obtížně čitelný letopočet 1856. Na jiném sloupku je litinový jetelový kříž s
Kristem. U cesty obcházející Goethův vrch stojí
několik božích muk dnes značně poškozených. Na soukromém pozemku mezi
vzrostlými smrky stojí od roku 1925 památník padlým z let 1914- 1918, věnovaný
mrtvým občany Skalky a Otova. Jména zastřelených vojáků na mramorové desce
střeží socha sedícího orla. Tento motiv se vyskytuje i na památníku v Hazlově a ve Výhledech. Skalkou prochází modře značená
turistická cesta z Hazlova s odbočkou k pamětní desce
na Goethově skále, pokračuje přes Aš, Podhradí a
Studánku ke koupališti na rybníku Nový.
Zdroj:
http://www.matejovic.webzdarma.cz
Historicko turistický průvodce č.15 z r.2000 vyd.nakladatelstvím
Českého lesa
Aktualizace 5.2.2012