Historie obce Kopaniny, okres Aš

Historie obce

Kopaniny (Krugsreuth), bývalý politický okres Aš

Kopaniny leží 5 km severovýchodně od Aše v údolí pod Kopaninským vrchem (645,6 m. n. m.). Zástavba je nepravidelná, rozptýlená na pozvolna stoupajícím svahu k hřebenu 600 m vysokých kopců. Původní zemědělské usedlosti byly od konce minulého století přestavovány na obytné domky. Nová výstavba mezi léty 1920 - 1930 již neměla charakter venkovského domu, neboť většina obyvatel nacházela obživu v továrnách a dílnách v Podhradí a Doubravě Koncem 19. století žilo v 105 domech 848 obyvatel. Po 1. světové válce se krátké období konjuktury projevilo ve výstavbě nových domů a v nárůstu obyvatel Roku 1930 zde v 144 domech žilo 914 obyvatel. Následující krize, válka a odsun německého obyvatelstva ves vylidnily. Dnes zde 38 domů obývá 114 osob, 16 domů je využíváno pouze k rekreaci.

Ves Kopaniny se připomíná poprvé roku 1315 jako majetek Feiltschů ze Sachsgrünu. Vznikla asi ve 12., nejpozději začátkem 13 století jako kolonizační osada. Na začátku 14. století patřila Neubergům jako součást panství hradu Neuberg, osvobozeného od daní a dávek na základě léna uděleného roku 1331 Janem Lucemburským. Za války Neubergů proti Chebu obsadili Kopaniny chebští měšťané. Roku 1417 ve stížností českému králi Václavu IV. chebští představitelé uvádějí Kopaniny jako území okupované od roku 1413 norimberským purkrabím. Další zmínky v listinách chybí. Kolem roku 1400 si noví majitelé Zedtwitzové v místě postavili hrad, o kterém se poprvé zmiňuje listina, ve které Jan Zedtwitz rozhodl spor o pastvu ovci. Kopaniny sloužily jako sídlo jedné z větví rodu Po rozdělení jejich majetku tvořily součást tzv. Horního Podhradí. Roku 1537 se v listinách objevuje zámek v Kopaninách jako panské sídlo. Jeho podobu známe ze starších vyobrazení.

Jednalo se o čtyřkřídlou budovu, mající v nárožích okrouhlé několikapatrové věže. Podrobný obraz zámku obsahuje Zedtwitzovský epitaf v podhradském kostele Za třicetileté války poškozená stavba byla opravena a rozšířena o barokní sál
a několik komnat. Další popis zámku pochází z roku 1684 Napravo od dvorské brány stála velká stáj, vedle ní kůlna pro vozy, třípatrová sýpka a obytná část. Ve starém křídle zámku existovala velká komnata Jana Adama Zedtwitze. S ni souvisela arkýřová světnice, která sloužila jako kancelář a archiv. Při přestavbě v letech 1677 - 1678 byl k zámku přistavěn nový trakt, tzv. Nový dům, v jehož poschodí byl velký sál okny s tabulovým sklem a velkým krbem s erbem V zámku byla knihovna a pokoje pro děti a hosty. Přízemí obsahovalo černou kuchyni a komoru. Kolem zámku se rozkládal velký dvůr s dvěma kašnami a holubníkem na čtyřech sloupech S dvorem sousedila zahrada, jízdárna, prádelna, pekárna a další objekty. Před zámkem se nacházel rybník, který byl snad zbytkem vodního příkopu starého hradu.

Během uvedené přestavby zanikly prvky staré pasivní obrany Tehdy také došlo ke zbořeni dvou ze čtyř nárožních věži. Na mapě z doby po roce 1764 byl zámek již zčásti zbořen, ale dvě nárožní věže zde jsou ještě zakresleny V popisu
k mapě se praví, že "zámek je špatná kamenná stavba, ale obyvatelná. Tamtéž stojící poplužní dvůr je ale nová a dobrá kamenná budova". Pří další přestavbě Zedtwitzové nechali zbořit obě zbývající věže a část severního křídla a západní křídlo upravili na hospodářské prostory. Nová zámecká budova vznikla ze starších částí jižního křídla poplužního dvora. Jednalo se o budovu o osmi okenních osách, krytou valbovou střechou, která měla uprostřed severního průčelí věžovitý dvoupatrový rizalit. V přízemí se zachovaly renesanční klenby ze staršího panského sídla. Nová zámecká budova byla po roce 1945 převedena do majetku státního statku, který nezajistil ani základní údržbu, a budova rychle zchátrala.

V 70. letech byla pro havarijní stav stržena Dochovala se pouze část přízemí renesanční stavby v bývalém severozápadním nároží poplužního dvora, zaklenutá křížovou klenbou a prostor vedle ní s prostou klenbou valenou Budovu využíval státní statek jako sklad a zčásti jako sýpku. Ve vsi byl roku 1890 postaven katolický kostel v pseudogotickém slohu s věží ve spodní části hranolovou, v horních patrech polygonální. Loď je obdélná s venkrovními opěrnými pilíři, dvojstupňovými se stříškami. Kostel byl zasvěcen 22. 6. 1890 Nejsvětějšímu Srdci Páně. Vnitřní zařízení je novogotické s hlavním oltářem a pobočnými oltáři. V presbytáři byl roku 1995 nalezen obraz, u kterého teprve rentgenový snímek odhalil jeho námět - Zvěstování Panny Marie. Uměleckohistorický rozbor zařadil obraz do začátku 18 století. Kdy se dílo dostalo do kostela z 19. století a kdo byl donátorem, zůstalo zahaleno tajemstvím. U kostela je opuštěný hřbitov s rozměrnou hrobkou rodiny Zedtwitzů.

Z lidové architektury se zachovalo jen několik staveni Zajímavý je dům čp. 51, postavený z lomového kamene, doplněný barokním portálkem. Střecha je sedlová s hrázděným štítem.

Zdroj: matejovic.webzdarma.cz (5.2.2012)

Historicko turistický průvodce č.15 z r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa