Historie obce Hazlov, bývalý politický okres Aš

Historie obce

Hazlov (Haslau), bývalý politický okres Aš

První ověřená zmínka o existenci osady Hazlov pochází z roku 1224. Rytíř Friedrich z Hazlova tehdy věnoval klášteru ve Waldsassenu desátky, které vlastnil v Hazlově, Skalce a pravděpodobně Zeleném Háji. Sám pak vstoupil do kláštera, aby zde obklopen sluhy božími v modlitbě dožil. Friedrich byl jedním z ministeriálů (správních a vojenských úředníků německého císaře), kteří se původně usídlili na chebském hradu. Ve svém erbu nesli červeno-stříbrně půlenou špici na půleném štítě opačných barev. To mimo jiné také může dokládat příbuzenské vztahy s rodem Neubergů z Podhradí u Aše.

Někdy na přelomu 12. a 13. století si Friedrich postavil svůj vlastní hrad v Hazlově. Původní podobu hradu neznáme. Jedinou dodnes stojící vzpomínkou na toto panské sídlo je věž nynějšího kostela. Patrně byla součástí hradní kaple nebo dokonce kostela. Její stáří dokládají dochované románské stavební prvky jako půlkruhové románské okénko v přízemí a v podvěží původní románská valená klenba, které datují vznik objektu k roku 1200.Součástí hradu byly ještě obvodová hradba, brána a příkop, jež se bohužel rovněž nedochovaly.

V průběhu 13. století se tento rod rozrůstá a přesunuje část svých držav za hranice Chebska. Konkrétně se jedná o Konráda z Hazlova, který vlastnil několik statků u Marktleuthenu a Wunsiedelu a věnoval je 31. března 1314 klášteru Waldsassen. Z Konrádova přídomku na této listí ně jasně vyplývá, že sice patřil k rodu rytířů z Hazlova, avšak na hazlovském hradě již nebydlel. Jeho další příbuzný, pravděpodobně bratranec, Konrád z Hazlova je roku 1300 zmíněn jako rychtář v hornofalckém městečku Bernau.Právě on byl zavražděn poddanými kláštera Waldsassen a jeho vdova Kateřina, stejně jako bratři mrtvého Herman, Martin a Albrecht, požadovali potrestání pachatelů a peněžní náhradu pro vdovu. Celou záležitost spadající do pravomocí chebského soudce vyřešil opat kláštera Waldsassen dohodou s postiženou vdovou a sirotky. Pozůstalým zaplatil 1. listopadu 1311 odškodné ve výši 60 hřiven haléřů.

Rok 1322 přináší definitivní rozpad správní struktury ministeriálů a faktickou moc v celé oblasti Chebska přebírá český král Jan Lucemburský a hlavně město Cheb. To se také v průběhu druhé čtvrtiny 14. století snaží zvrátit nadvládu nad Ašskem a Hazlovskem na svou stranu. Dochází k drobným potyčkám, z kterých rytíři z Hazlova, stejně jako jejich příbuzní páni z Neubergu u Aše, nevyšli příliš úspěšně. K tradičním zbraním a bojovým prostředkům tehdejší drobné venkovské šlechty včetně hazlovských patřily hlavně loupeže na cestách a útoky na venkovské zboží chebských měšťanů. Stávali se tak z nich obyčejní lapkové stíhaní zemským zákonem. Někdy v druhé polovině 14. století také dochází ke gotické přestavbě románského hrádku. O celkových úpravách víme jen tolik, že na severní straně kostela byl postaven nový obdélníkový hradní palác, z kterého se dodnes dochovaly části obvodových zdí. Vstup do hradního areálu byl patrně možný od jihozápadu přibližně v místech stávající brány.
Počátkem 15. století se páni z Hazlova z Chebska úplně vystěhovali. Jejich stopy se objevují hlavně na Loketsku, v českém vnitrozemí a Horní Falci. Vlastní hrad a k němu příslušné statky odkoupil 11. prosince 1401 chebský měšťan Niklas Jur, po němž statek zdědil syn Jeroným. Ten postoupil majetek svému švagrovi Heinzovi Landviistovi, který se v držení Hazlova připomíná v roce 1450. Od roku 1492 na Hazlově hospodaří příslušníci rodu Maléříků.

Dalšími majiteli byli: Volf Václav z Kocova (1579, +1596),vdova po něm Markéta z Reitzensteinu a syn Jiří Adam z Kocova,Vít Dětřich ze Steinheimu (1628, + 1657), jeho syn Lubert Gottfried a toho matka Walburga Helena z Trautenbergu (+ 1662).
Pak koupil panství Jiří Karel ze Schonaichu. Vdova po něm,Anna, později vše odkázala Janu Hartvíkovi z Nostic. Naposledy jmenovaný směnil v roce 1682 Hazlov a Výhledy za Milíkov a Malou Šitboř s Adamem Kazimírem Moserem. Moserové drželi Hazlov až do počátku 19. století, poté, co byl v roce 1795 nejprve prodán čtyřem chebským měšťanům, pak znovu odkoupen a v roce 1824 definitivně prodán Wolfgangovi Biedermannovi. Po Biedermannech získal Hazlov ve veřejné dražbě, konané v roce 1853, Jan Vilém Helmfeld, majitel statku Starý Rybník. Jeho potomci zde setrvali do konce roku 1945.

Karel Halla

Zdroj: www.matejovic.webzdarma.cz

Z hazlovské kroniky

Roku 1675 se 1. srpna udála ve vesnici Skalka hrozná vražda. Michael Wagner, tamní obyvatel, zavraždil svého vlastního syna. Nejprve mu uštědřil 8 bodných ran kuchyňským nožem, pak mu rozpáral tím samým nožem trup od levého prsa až na břicho, tím mu rozřízl všechna žebra a nakonec mu ještě vyrval vnitřnosti. Příčina této hrůzné vraždy zůstala nevysvětlena. Dítěti bylo 8 let a 15 týdnů. Bezcitný a krutý otec byl předveden před soud do Chebu, kde byl také po vynesení rozsudku na popravišti před Mostní branou 7. března 1676 sťat. Vražda se ale nestala přímo ve vesnici Skalka ale severozápadně od Hazlova na hranici obou katastrálních území Skalka a Hazlov.Stalo se to přesně tam, kde hraničí zalesněný Holzberg náležející hazlovským hospodářům se skaldskými pozemky.Tudy vede pod železničním mostem stezka, která se svažuje podél nové silnice dolů do údolí potoka na tzv. "Wiegentlur" (Vážní nivu). Tam dnes (kol. roku 1930, pozn. překladatele) stojí omšelý žulový kříž, který vyčnívá zhruba 85 centimetrů ze země. Na kříži je vytesán tento text: IHS 1675 tohoto roku ubodal otec svého syna nožem. Kříž byl znovu objeven a postaven roku 1980.

4. října roku 1779 kolem půl osmé ráno přijela v kočáře do Hazlova jeho výsost Josef II. v doprovodu generálů Brauna a Pellegrina a chebského okresního brigadýra Schmiedfelda. Podle výpovědí očitých svědků vystoupil ve farním dvoře. Tam přesedl Josef II. na připraveného osedlaného koně. Jeho cesta vedla dále směrem do Aše, Plesné,Skalné a zpět do Chebu. Vedle jeho výsosti a zmíněných vysoce postavených osob se doprovod skládal ještě z jednoho poddůstojníka a 4 obecních dragounů z c. k. princ Zweybriick regimentu kavalerie.

24. července roku 1799 se na své cestě do Karlových Varů a Teplic zastavila ve farním dvoře na občerstvení její císařská ruská výsost, velkokněžna Anna Fedorovna, rozená vévodkyně Saská z Koburgu, manželka velkoknížete Konstantina Pavloviče z ruského Sankt Petěrburku.

20. září roku 1835 projížděli kolem 10. hodiny večerní Hazlovem jeho výsost vévoda Sasko- Výmarský s chotí a v doprovodu dalšího vysokého panstva. Cestovali ve třinácti kočárech směrem do Chebu, kde přenocovali a několik dní setrvali. Poté se odebrali na kongres Rakousko-Uherské monarchie do Teplic.

Zdroj: www.matejovic.webzdarma.cz

Historicko turistický průvodce č.15 z r.2000 vyd.nakladatelstvím Českého lesa