|
Historie města Aš (Asch), bývalý politický okres Aš |
|
Z dávných dob je o Ašsku
jen málo spolehlivých záznamů. Území bylo postupně osidlováno až ve 12. století
německými kolonisty, kteří založili svá tvrziště v Újezdě, ve Studánce a v
Podhradí. V době německé kolonizace bylo Ašsko
součástí historického Chebska a spolu s ním přešlo do vlastnictví říšského
rodu Štaufů. Uprostřed Ašska
založil své sídlo rod pánů z Neubergu. Ašsko se v písemných záznamech poprvé objevuje v roce
1270 v souvislosti s předáním patronátu ašského kostela do rukou Řádu
německých rytířů. V té době bylo toto území součástí říše Přemysla Otakara
II. Když král Otakar prohrál na Moravském poli bitvu i svůj život, vzal
Chebsko do vlastních rukou římský král Rudolf Habsburský. V listině z roku
1281, kterou dal Ašsko do zástavy fojtům z Plavna za 600 hřiven stříbra, byla Aš označena jako tržní
osada. Ve 2. polovině 13. století rostl na Ašsku vliv pánů z Neubergu,
kteří ze své tvrze Neuberg postupně získávali nad
ašským územím nadvládu. V roce 1322, kdy dal Ludvík Bavor celé území Chebska
do zástavy českému králi Janu Lucemburskému, byla většina ašského území v
držbě pánů z Neubergu. Nároky na toto území si však
činili páni z Plavna, Štaufové
z Weidy a zejména město Cheb. Došlo k ozbrojenému
střetu a Konrád z Neubergu byl přinucen slíbit
Chebu poslušnost. Neubergové pak roku 1331 nabídli
své statky dobrovolně českému králi Janu Lucemburskému. Ten vystavil lenní
dopis, v němž udělil Neubergům významné daňové
svobody, úlevy a práva. Ašsko se tím stává od roku
1331 trvale součástí českých zemí. V průběhu 14. století se Aš stává postupně
centrem oblasti, která má v té době samostatný soud doložený od roku 1366. Již ve 14. století působil na Ašsku
šlechtický rok Zedtwitzů, pocházející z Franska s
původním sídlem v Hofu. Když koncem 14. století
zemřel Konrád z Neubergu bez mužského potomka,
zdědil Kopaniny a Podhradí manžel jeho dcery Hedwigy
Konrád Zedtwitz. Zedtwitzové
postupně získali také Doubravu, Horní a Dolní Krásnou a další menší obce.
Petr Zedtwitz ovládl na přelomu 14. a 15. století
téměř celé Ašsko. Po jeho smrti spravoval Ašsko jeho nejmladší syn Heinrich, který byl velmi
schopným hospodářem. Roku 1413 koupil poslední majetky Neubergů,
čímž tito definitivně mizí z ašských dějin. Získal také Selb,
roku 1419 hrad Schöneck a roku 1426 panství Libá. Zedtwitzové se tak stali nejmocnějším rodem česko – sasko – franského
pomezí. Jinak víme o hospodářských poměrech v ašské oblasti
málo. Aš je uváděna jako tržní osada, vyráběly se zde kromě zemědělských
výrobků také řemeslnické. Roku 1521 vyhlásil Martin Luther
reformační program na sněmu ve Wormsku, vliv této
skutečnosti se brzy projevil na Ašsku. V průběhu
30. a 40. let 16. století byla ašská oblast reformována, zanikl církevní
patronát Řádu německých rytířů a patronátu se chopili sami Zedtwitzové. Stávající kostel sv. Ludwiga
již nebyl schopen pojmout zvýšený počet věřících, proto byl postaven kostel
nový, který byl roku 1622 vysvěcen jako evangelický kostel Nejsvětější
Trojice. Další rozvoj Ašska
ovlivnila třicetiletá válka. Vesnice pustly, roku 1647 vyhořel i Neuberg a počet obyvatel oblasti klesl na polovinu. Své
vykonal i černý mor, který vypukl roku 1633. Období třicetileté války bylo také obdobím zápasu o
náboženské svobody Ašska. Po násilné rekatolizaci v
roce 1629 museli odejít z Ašska evangeličtí
duchovní, ale obyvatelé Ašska svou víru
praktikovali v sousedních německých městysech. Ke
skutečné katolizaci nedošlo a hned po skončení třicetileté války se na
panství vrátili evangeličtí duchovní. Ašsko se
stalo jediným územím české koruny, které zůstalo i po roce 1648
protestantským. 14. 4. 1649 byl znovuotevřen evangelický kostel v Hranicích, roku
1682 byl přestavěn a vysvěcen evangelický kostel Dobrého pastýře v Podhradí. Z následků třicetileté války se Ašsko
rychle zotavilo. Rozkvétala řemesla, na jejichž podporu Zedtwitzové
vždy pamatovali. Na rozvoji se podíleli především evangeličtí přistěhovalci,
kteří v době protireformace nalezli na Ašsku nový
domov. Pro vznik řemesel vytvářelo dobré podmínky zemědělství – chov dobytka
(koželužny), chov ovcí (vlna), pěstování lnu (papírny, plátenictví). Roku 1659 udělil císař Leopold Zedtwitzům
Ašsko znovu v léno a potvrdil dosavadní svobody a
práva. Ašsko tak zůstalo až do poloviny 19. století
odděleno od Chebska jako nezávislé říšské panství. Do konce 17. století bylo celé Ašsko
evangelického vyznání. Tento stav změnil až sňatek Antona Josefa Zedtwitze s přísně katolicky vychovanou Emilií z Hertenbergu, jež nechala zřídit roku 1709 na ašském zámku
Zedtwitzů na Mikulášském vrchu katolickou kapli.
Protože Anton Josef Zedtwitz neměl mužské potomky,
nabídl roku 1723 pod vlivem své manželky ašský zámeček české koruně jako
ženské léno s tím, že jeho majitelé musí být nakloněni katolické víře. Císař
Karel VI. roku 1724 lenní dopis podepsal a současně stanovil, že Zedtwitzové mohou veřejně vyvěsit císařsko
– královské insignie s nápisem Salva Guardia. Roku 1724 byl vystavěn dodnes stojící masivní
kamenný most přes Příkopy a ještě téhož roku byl vysvěcen nový hřbitov ležící
na druhé straně cesty na Kaplanku. V roce 1700 mělo Ašsko dva
soudní správce. V roce 1733 bylo Zedtwitzi
rozhodnuto o stavbě nové radnice dle návrhu chebského stavitele Angeluse Pfeffera. Podobně jako
hřbitov i evangelický kostel nepostačoval rostoucímu počtu obyvatel. V roce
1747 byl položen základní kámen nového kostela. V letech 1747 – 49 byla
honosná stavba kostela dokončena a první adventní neděli roku 1949 vysvěcena.
Kostel mohl pohodlně pojmout až 4 000 návštěvníků. V té době pocítilo Ašsko
tíhu dlouhých válek, které vedla Marie Terezie. Za sedmileté války došlo roku
1759 u Nebes k bitvě, která pro obyvatele Ašska
znamenala bezprostřední válečnou zkušenost. Přestože bylo Ašsko
chráněno Salvou Guardií před pleněním a vypálením, museli jeho obyvatelé
střídavě válčící strany zásobovat a chudoba obyvatel narůstala. Marie Terezie
poté prohlásila území Zedtwitzů na součást
dědičných rakouských zemí a v roce 1755, poté, co odpor Zedtwitzů
definitivně zlomila, vydala tzv. Temperamentní body. Tento dokument
definitivně ukončil autonomní vývoj Ašska, Ašsko bylo začleněno do rámce Čech a celé rakouské říše. Zedwitzům byla zaručena zeměpanská
ochrana, svoboda vyznání, vlastní soudní pravomoc a především osvobození od
daní. Roku 1780 bylo započato se stavbou katolického
kostela na Mikulášském vrchu, vysvěcen byl o rok později (kostel stál v místě
před současným katolickým kostelem). Přičlenění k monarchii znamenalo pro Ašsko velké hospodářské výhody. Pro oblast začíná nové
období rozvoje řemeslné a průmyslové výroby, zejména výroby textilní a z této
hlavně bavlnářství. Spolu s rozvojem výroby dochází i ke zvyšování počtu
obyvatel. V roce 1683 byla zřízena dopisová pošta na trase Cheb – Hof navazující na spojení na Lipsko – Hof
– Norimberk. Začátkem 19. století byla vybudována nová cesta z Chebu do Aše a
ve 30. letech 19. století z Aše do Hofu. Počátek 19. století znamenal také zpomalení rozvoje
řemesel na Ašsku, kdy oblast pocítila hospodářskou
krizi, která zachvátila celé Rakousko. V roce 1814 vypukl v Aši obrovský
požár, který postihl podstatnou část městyse včetně radnice a zámečku na
Mikulášském vrchu. Plamenům padlo za oběť 167 domů a 78 stodol. Zatímco radnice
byla o dva roky později obnovena, ašský zámek Zedtwitzů
se této obnovy nedočkal. Po katastrofální neúrodě roku 1817 a zničení úrody o
rok později vznikl velký nedostatek potravin. Přes všechny nešťastné události došlo ke 20. letech
k novému rozvoji, zejména pak textilního průmyslu. V roce 1850 byl ustanoven správní okres Aš s c.k. úřady, ašské území bylo rozšířeno o Hazlov, Polnou a Skalku.
Hospodářská moc rodu Zedtwitzů po téměř
půltisíciletí skončila. V roce 1854 byl zřízen c.
k. okresní soud, čímž byla zrušena i soudní pravomoc Zedwitzů.
Ašsko ztratilo až na daňovou svobodu svou
autonomii. Velmi významným se pro Aš stal rok 1865, kdy získala
železniční spojení s Chebem a Hofem. V roce 1872
obdržela Aš, jako místo s počtem obyvatel větším než deset tisíc, statut
města. Díky přílivu textilních dělníků z Chebska a západních Čech přibývalo
obyvatel katolického vyznání, proto byl vystavěn nový katolický kostel,
vysvěcený 24.9.1872. V Aši byla roku 1853 otevřena Radniční škola,
postavená na Radničním náměstí jako chlapecká a dívčí národní škola. Jako
druhá velká školní budova byla roku 1878 otevřena měšťanská škola vedle
restaurace Střelnice, které předcházelo vybudování tělocvičny roku 1869. Roku
1890 byla otevřena největší školní budova v Aši – Kamenná škola, jako národní
a měšťanská škola. Rozvoj tovární výroby se projevil dalším rozrůstáním
Aše, kde vzrostl počet obyvatel z 9405 v roce 1869 na 21 880 v roce 1910,
spolu s Aší se rozrůstala i její předměstí –
Mokřiny a Krásná. Pro neustále se zvyšující počet obyvatel nedostačoval
primitivní špitál postavený pod nynější Střelnicí. V roce 1873 byla dokončena
nová nemocnice, postavená v prostorách nynějšího házenkářského hřiště u Tyršova domu. V roce 1907 byl pro nemocnici zakoupen
rentgen, jako jeden z prvních ve venkovské nemocnici v Čechách. V roce 1864 byla vybudována plynárna, v letech 1881
– 1890 vodovod, roku 1883 zřízeny městské lázně, roku 1892 založeno městské
muzeum a ve stejném roce otevřena hudební škola, v roce 1893 dostavěny budovy
odborné textilní školy, která se roku 1903 stala školou středního stupně,
roku 1898 byla dobudována elektrárna, 16.10.1899 byl slavnostně zahájen
provoz městských jatek, 12.10.1903 byla otevřena Hlávkova škola, roku 1907
byla v dolní části Aše vybudována kanalizace, dosud protékající ulicemi a
svedena do Ašského potoka, roku 1908 zřízeno gymnázium. Roku 1883 byla odhalena socha reformátora dr.
Martina Luthera, u příležitosti oslav 400. výročí
jeho narození. Roku 1861 odkoupila obec Aše od hrabat Zedtwitzů vrch Háj, používaný pro těžbu kamene s úmyslem
zalesnit a přeměnit jej v park. Dosud holý kopec byl osázen dřevinami a roku
1874 byla zahájena sbírka pro výstavbu kamenné vyhlídkové věže. V roce 1884
postavila ašská sekce Alpského spolku ubytovací hostinec. Až roku 1902 byla
sbírka úspěšná, koncem roku 1903 byla stavba věže dokončena a dne 19.6.1904
byla tato 32 metrů vysoká rozhledna slavnostně vysvěcena. Postupně byl
realizován plán přeměny Háje na vycházkový park. Na přístupových cestách byla
umístěny lavičky, roku 1905 byla na Háji odhalena pamětní deska básníku
Friedrichu Schillerovi, 20.6.1909 pomník zakladatele německé tělovýchovy
Fridricha Ludwiga Jahna a 24.8.1913 pomník Theodora
Körnera ke 100. výročí předčasného úmrtí mladého
básníka a spisovatele. Velkou zásluhu na rozkvětu města, které patřilo se
svými krásnými parky a čistotou mezi přední města Rakouska, měl ašský patriot
Gustav Geipel. Jeho zásluhy byly skutečně obrovské,
mj. ve své závěti zanechal městu velké pozemky, parky a lesy, 200 tisíc
zlatých na stavbu plicního sanatoria, stejnou sumu na stavbu domů pro staré a
nemocné tkalce a 6 miliónů zlatých na dostavbu ulic a krytí dluhů města, za
života nechal většinu ašských ulic vydláždit, řadu z nich rozšířil, zřídil
fond na výstavbu gymnázia, věnoval pozemky na výstavbu budovy, hřiště a
zahrady školy, podporoval mužský pěvecký sbor, evangelickému kostelu věnoval
nádherné varhany se třemi manuály a 4318 píšťalami. Gustav Geipel zemřel v červenci roku 1914. V roce 1924 byl G. Gaipelovi odhalen pomník v Okružní ulici, od 90. letech
20. století nese jeho jméno jedna z ašským ulic. Začlenění Aše do nově vytvořeného československého
státu mělo svůj zvláštní průběh. Politickou moc vykonávala Ašská vojenská
rada, zajišťující pořádek a zásobování. Ta odmítla požadavky chebských
separatistů na připojení Chebska k Bavorsku. V roce 1926 bylo otevřeno kino Apollo, vybudované
spolkem Svépomoc, v roce 1927 městský ústřední hřbitov a v roce 1928 nová
budova pošty. V roce 1930 byla otevřena nově přestavěná budova Střelnice a přestavěné
Centrální kino Grety Friedrichové pro 760 diváků. V
roce 1931 přesídlili dobrovolní hasiči do nové moderní stanice, v letech 1931
– 32 probíhala výstavba celnice v Selbské ulici. Tržním náměstím, které bylo původně v prostoru
radnice, se po nové výstavbě kamenných domů po velkém požáru v roce 1814
stalo náměstí sousední. Tento prostor ale neodpovídal neustále se
zvětšujícímu počtu obyvatel a nebyl ani důstojnou kulisou většímu shromáždění
občanů při různých příležitostech. Město roku 1922 odkoupilo Thornovy domy (ašský Špalíček) a koncem roku 1929 bylo
započato s jejich bouráním. V roce 1932 byly zbourány další tři domy, téhož
roku byl uprostřed upravené kašny odhalen pomník J.W.Goetha,
jediný, na kterém je veliký básník zobrazen s krystalem v ruce. V roce 1937 byla v Aši otevřena nová moderní
nemocnice a ve stejném roce byl vysvěcen nový centrální hřbitov. Do historie města poté rozhodující způsobem zasahují
dvě dějinné události - obsazení československého pohraničí 1. října 1938 a 15.3.1939
zbytku republiky vojsky německého wehrmachtu a komunistický převrat v roce
1948. Nacistická okupace Aše byla ukončena osvobozením 20.
dubna 1945 americkou armádou. Následovalo odvetné vysídlení většiny původního
obyvatelstva, které nestačili nahradit reemigranti z Rumunska, Maďarska a
Ukrajiny a dosídlenci z vnitrozemí. Úpadek
prohloubilo (a tím i další snížení počtu obyvatelstva v padesátých létech)
rozhodnutí komunistického režimu uzavřít ašský výběžek jako hraniční pásmo se
zvláštním režimem. Zatímco v roce 1938 měla Aš přes 24 000 obyvatel, v roce
1951 poklesl počet obyvatel pod 10 000. Dalším charakteristickým rysem této
doby byly demolice. Neobsazené domy rychle chátraly, staly se neobyvatelnými
a musely být zbořeny. První demolice byly provedeny už v roce 1947, kdy bylo
zbouráno, ještě s představou zachování Goethova
náměstí, zbývajících šest domů ašského Špalíčku. Odhaduje se, že v průběhu 20
let od konce 2. světové války bylo v Aši zbořeno 60 % domů – například
zmizela historická část města kolem Tržního náměstí a na Mikulášském vrchu,
stejně jako objekty za Lidovým domem, na Hlavní ulici od Střelnice dolů, celá
čtvrť na „Selbské“, atd. To, co bylo generacemi
budováno postupně celá staletí, bylo zničeno v průběhu historicky krátkého
období pouhých několika let. K tragické události došlo 19.1.1960, kdy vyhořela
jedna z nejkrásnějších památek Aše – evangelický kostel Nejsvětější Trojice. Vznikla nová sídliště z panelových domů (v letech
1962 – 1968 vzniklo přes 1000 nových bytů), ale projekt vytvořený v roce
1962, jenž měl z Aše vytvořit moderní město nového typu, se nepovedl, neboť
byl velmi necitelný ke stávajícímu charakteru města. V 70. letech byl sice
otevřen dům služeb, nové samoobsluhy, nové nádraží, obchodní dům Centrum,
krytý plavecký bazén, tenisové kurty, lyžařské středisko, v roce 1984 nová
čistička odpadních vod atd., pokračovala bytová výstavba, ale prostranství po
demolicích v centru města zůstala neupravena a nebyla ani zastavěna.
Zdevastované město se z tohoto jevu dodnes nevzpamatovalo. Ukončení komunistické vlády v roce 1989 přineslo pro
Ašsko významné změny. 1. 7. 1990 byl otevřen
hraniční přechod Aš - Wildenau. Obyvatelé se museli
vyrovnávat s novou situací – z ospalého městečka na „konci světa“ bylo
najednou místo, kam se za nákupy a službami valí tisíce obyvatel sousedního
německého příhraničí. Tradiční textilní výroba je v útlumu (postupně končí Tosta, Ohara, Krajka), končí i
další zaměstnavatelé (Aritma, Kovo), přibývá
soukromníků nabízejících služby. 17.6.1997 je slavnostně otevřena továrna PLM
vyrábějící plastové obaly, převládá podnikání na bázi česko
– německé kooperace. Postupně dochází k dostavbě Hlavní ulice, přibývá domů
soukromých investorů, rekonstruovány jsou zanedbané komunikace a chodníky. O
zástavbu spodní části Hlavní ulice v sousedství Goethova
náměstí se postaralo město výstavbou 129 nových bytů. Na začátku tohoto
tisíciletí končí svou historii nemocnice, později aktivitou soukromého
investora přeměněná na léčebnu dlouhodobě nemocných, střední průmyslová škola
textilní je sloučena s gymnáziem, znovu obnoveným na počátku 90. let, řada
bývalých vojenských objektů nachází své civilní využití, většina městského
bytového fondu je postupně privatizována. Je dokončena I. etapa silničního
obchvatu města, modernizována je čistička odpadních vod. 1. 1. 2003 se Aš v
rámci reformy územní veřejné správy stala obcí s rozšířenou působností pro
územní obvod čítající necelých 18 000 obyvatel. Na konci roku 2007 měla Aš 12 400 obyvatel. Milan Vrbata (podle
publikace „Aš v zrcadle času“) Zdroj: www.muas.cz |
|
První zpráva o Aši pochází z roku 1270, kdy byl
postaven první ašský kostel, jehož patronát daroval Jindřich z Plavna rádu německých rytířů. Roku 1331 dal Jan
Lucemburský Ašsko v léno pánům z Neubergu. Ti zřejmě v polovině 14. století postavili v
Aši tvrz, kterou od nich spolu s Aší koupili Zedtwitzové Místo, kde stála, je dosud neznámé. V
literatuře bývá lokalizována na Mikulov, na místo, kde později stál panský
dům s dvorem, dnes muzeum. Druhé možné místo je v blízkosti odstraněného
kostela Nejsvětější Trojice v západní části města Pro to svědčí základy věže,
které byly podle stavebně-historického průzkumu prokazatelně I starší než
stavba kostela, a také příkop, který mohl být součástí opevnění. V každém
případě mohla být z obou míst kontrolována důležitá středověká cesta z Chebu,
která se zde dělí na směr do Hofu a do Plavna. Druhým panským sídlem v Aší
byl zámek na Mikulově (Niklasberg). V 17 století ho
vlastnili Dresselové, poté několikrát změnil
majitele, až roku 1689 přešel do majetku Zedtwitzů
Antonín Josef Zedtwitz přesídlil z Kopanin do Aše.
Za něho byl zámek přestavěn a pro jeho katolickou manželku byla zřízena ve
vedlejší budově zámku kaple a povolán katolický kněz. Protože neměl mužské
potomky, nabídl roku 1724 statek jako tzv. ženské léno s podmínkou, že
majitel musí být katolického vyznání. Císař Karel VI. léno přijal. Vzhledem k
tomu byl statek vyjmut z území města a pojmenován podle zasvěcení kaple Niklasberg a byl po určitou dobu považován za samostatnou
obec. Areál zámku sestával z několika budov. Zámek těl podobu patrového
stavení s valbovou střechou o sedmi okenních osách, portál byl umístěn mimo
hlavní osu. Zámecká budova i s dvorem roku 1814 vyhořel. Spáleniště odkoupil
textilní podnikatel Jan Jiří Unger a postavil na
něm dvoupatrovou budovu krytou mansardovou střechou, která několikrát přešla
do jiného vlastnictví. Dnes je v ní umístěno muzeum. Po prodeji parcel na Niklasbergu
přenesl Zikmund Zedtwitz své sídlo ke dvoru Kaltenhof, kde nechal zbudovat patrové stavení ze
smíšeného zdiva. Záhy se však přestěhoval jinam a roku 1862 dům koupilo město
a přeměnilo jej v chudobinec, který po deseti letech zbořilo a na pozemku
postavilo nemocnici (nejedná se o dnešní okresní nemocnici, která stojí na
jiném místě). Další sídlo
Zedtwitzů nechal vybudovat Erdman,
bratr Zikmunda v areálu dvora zvaného Vorwerk,
který dříve tvořil příslušenství rodového majetku. Kopaninách. Dvůr i sídlo
koupil továrník Klaubert. Stavby zanikly v šedesátých
letech. Dnes se na jejich místech rozkládá nezastavěná plocha v Kamenné
ulici. Poslední panské sídlo Zedtwitzů v Aši byl
dům v Mikulášské ulici. Stavbu koupil továrník Panzer.
V 60. letech 20. století byl dům stržen a na jeho místě dnes stojí domy čp. 2, 4 a 6. Kostel sv.
Mikuláše postaví I stavitel K. Wiedemann roku 1871
v blízkosti původního pozdně barokního kostelíka (postaveného roku 1780) V
jednolodní stavbě s příčnou lodí a 48 m vysokou věží je zasazena pamětní
deska z kostela z roku 780. Pro dokončovaný kostel byl roku 1869 namalován
oltářní obraz sv. Mikuláše. Interiér pochází z období po dokončení kostela.
Uvnitř obraz okolí kostela z roku 1780. Most o jednom oblouku z lomového
kamene spojoval od roku 1724 původní hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice s
nově založeným hřbitovem. Je jedinou stavbou z doby před velkým požárem 12.
12 1814, která se zachovala do naší doby. Vyhořelo 178 domů, 78 stodol a
exploze střelného prachu vynesla hořící trosky na zámecký areál na Mikulově,
který rovněž vyhořel. Radnice
byla postavena roku 1733 jako správní centrum Zedtwitzovského
panství. Stavbu projektoval stavitel chebské radnice Alliprandi
a postavil Angelus Pfefer
Požárem úplně zničená radnice byla v letech 1815 - 1816 znovu postavena podle
původních plánů. Roku 1885 byla zvýšena o patro a přestavěna do dnešní
novorenesanční podoby. Dnes je sídlem městské knihovny Střelnice byla
postavena u nově vybudované silníce do Chebu ostrostřeleckým spolkem
založeným roku 1801. Původně jednoduchá. budova z roku 1814 byla přestavěna
roku 1891 stavitelem Hausnerem. Na přelomu 18 a 19
století byly postaveny budovy škol včetně gymnázia (1913) a průmyslové školy,
založené roku 1871 (1893). Na základě zákona z roku 1873 byla v Aši zřízena
veřejná jatka. Velkoryse pojatá stavba byla dokončena roku 1899 a sloužila
svému účelu až do roku 1964. Ašský
tělocvičný spolek založený roku 1849 postavil spolkovou budovu s tělocvičnou
ve stylu německé secese, která se po nástupu Konráda Henleina
stala střediskem jeho hnutí Dnes patří Ašskému kulturnímu středisku. V období
mezi světovými válkami se stavěly převážně tovární a obytné budovy. Za zmínku
stojí Tyršův dům z roku 1933, budova okresního
soudu s věznicí a okresní nemocnice, dokončená roku 1937. Po válce se
neudržované a zchátralé město nepodařilo v některých částech osídlit. Odsun
německých obyvatel nebyl nahrazen Starší a hůře vybavené domy se po roce 1948
postupně bořily. Do roku 1964 byly odstraněny domy v prostoru Goethova náměstí, Karlovy, Kamenné a Rozmarýnové ulice a
téměř všechny domy na Mikulově. Roku 1963 byla zahájena výstavba obytných
domů panelovou technologií, která pokračovala až do roku 1990, kdy byly
předány do užívání poslední byty z celkového počtu 2 500. V letech 1970 -1990 nahradila nová budova nádražní
budovy z roku 1865, byla otevřena nová škola, obchodní středisko Centrum,
krytý plavecký bazén, tenisové kurty Na Halštrovu
byla vybudována přehrada a na vrchu Háj zřízen lyžařský areál s vleky. V roce
1985 městské muzeum otevřelo v budově bývalého zámečku novou expozici. Roku 1990 byl znovu otevřen hraniční přechod Aš - Selb, pro který byla postavena celnice, využívaná oběma
stranami. Nejstarší drobné památky jsou bezesporu kamenné kříže, kterých je v
nejbližším okolí města pět, přímo ve městě dva. V intravilánu
města je několik soch. Pomník J. W. Goetha
připomíná časté návštěvy básníka v Aši. V roce 1932 mu byl uprostřed náměstí
odhalen pomník s kašnou. Autorem sochy je chebský rodák J Watzal.
Na soklu bronzové reliéfy s výjevy z jeho děl Bronzový pomník Martina Luthera byl odhalen u příležitosti oslav 400. výročí Lutherova narození v roce 1883. Autorem sochy je J. Rossner z Norimberka. Dvě
značně poškozené sochy alegorií zůstaly na pozemku bývalé Huscherovy
vily, dnes na technickém dvorku plaveckého bazénu Památník ašského mecenáše
G. Geipela řeší reprezentační přístup do parku
dvojitým schodištěm. Obelisk z leštěného Černého kamene na soklu s
dvojitou římsou je připsán všem padlým ve válkách 19. století. Dříve součást
památníku padlým občanům Aše v 1. světové válce Po druhé světové válce
přesunut na centrální hřbitov. Socha Rudoarmějec odhalená 9 5. 1972 nahradila
starší sochu rudoarmějce. Dnes obě sochy odstraněny Sochy Jaroslava Bockera - Příroda, (postavena uprostřed rozptylové loučky
na městském hřbitově) a Matka s dítětem je umístěna v parkové úpravě
Masarykova náměstí ve středu města). Památník k 60. výročí založení ašského
tělocvičného svazu - Jahnův památník z roku 1909 na západním svahu kopce Háj.
V blízkosti torzo památníku básníka Krušnohoří Th. Körnera. Roku 1995 byl znovu odhalen žulový památník dr.
Edvarda Beneše Zdroj: http://www.matejovic.webzdarma.cz Historicko turistický průvodce č.15 z r.2000
vyd.nakladatelstvím Českého lesa |
|
Jaromír
Lenoch © Aktualizace 4.2.2012 |