Zelazno
(Eisersdorf, Železná) Kostel sv.Martina Kostel doložen 1326, současná stavba
před 1350, přestavěn na přelomu 17. a 18.stol barokně.
Ambit Kolem kostela, s dřevěnou
konstrukcí sloupů, zeď z 16.stol., ambit 18.stol.
Hřbitovní brána …
Kaple V ambitu kostela při bočním
vstupu
Fara Vedle kostela, patrová s pavlačí
a polovalbovou střechou
Starý hřbitov Kolem kostela, množství náhrobků
v ambitu
Nový hřbitov Vedle kostela
Kamenný kříž Pod kostelem
Kamenný kříž Před hřbitovní branou
Obraz sv Na hřbitovní bráně, na plechu
Obraz sv. Na kapli na hřbitově, na plechu
Socha Krista Ve výklenku za mříží na hřbitově
Socha sv.Jana Nepomuckého …
Věžovitá, konec
14.stol., přestavěna v 16. a 18.stol., po 2010 přistavěno dřevěné patro
V severní
části obce 1797-8
Vila č.p.109 Po 1860
Škola Pod kostelem
Nádraží 1907 hrázděné
zdivo
Budova Hospodářská
Budova V centru
Ocelový most Příhradový 1880-3
|
Knížectví Kladsko 1945 Polsko, provincie Wroclaw 1976 součást Kladska, Dolnoslezské vojvodství 1990 samostatná obec Historie obce
Żelazno je jednou z nejstarších vsí v oblasti.
Obec byla založena v předlokačním období v první
polovině 13.století, vedla tu důležitá obchodní cesta známá jako Solná stezka
- od Kladské Nysy, Krakovem údolím Bílého Lądecka. Na počátku snad odasa
patřila kladskému hradu. První zmínka pod názvem Eyserzdorff
pochází z roku 1326, další záznam z roku 1330 zmiňuje jiný název obce: Hysinrici vilu. Na začátku 14.století Żelazno
patřilo bratrům von Pannwitzów.
V roce 1327 byl založen kostel a listinou krále Jana Lucemburského získal
patronát kostela v Krosnowicach. Patrně v roce 1330 byla obec již vyměřena. V roce
1350 se stali majitely vsi bratři von Gloubos. Ve stejném
roce bratři von Gloubos
prodali usedlost (2,5 lánu) biskupu pražskému Arnoštovi z Pardubic a jeho
bratru Vilémovi, kteří vytvořili v této části vsi allodium
(majetek bez feudálních povinností a zátěže). Koupený pozemek se stal
součástí rozsáhlého panství nově plánovaného Kladského kláštera augustiniánů.
Také v roce 1350 páni von Pannwitz
zastavili část obce Kunatowi von
Wolvilsdorfowi. Na konci 14.století, byl
spolumajitelem obce bystřický fojt James Rucker, kterému je připisována věžová tvrz. Hlavní
část obce dále patřila pánům von Pannwitzów. Obec se musela rychle vyvíjejí, protože v
roce 1415 tam byl uskutečněn velký obchod mezi Nickelem
von Pannwitzem a Nicklasem Blumylem. Jednalo se
o prodej usedlosti, který zahrnoval pozemky, dům, krčmu, mlýn, právo
rybolovu, také řemeslníky - pekař, krejčí, kovář a švec. Následující rok byl
výnos této usedlosti 100 stříbrných pražských grošů. V roce
1418 je jako majitel zmíněn Stephan Bertelsdorf, v roce 1419 Hans Bertelsdorf. Je možné
že tam pak byly dvě oddělené usedlosti. V 15.století majitele často
měnila, i když byla obec ve vlastnictví pánů von Pannwitzów a Kladských augustiniánů. Na konci 15.století,
v roce 1499, bylo zapsáno, že mají Pannwitzowé 14
lánů a čtyři pruty polí a augustiniáni 6 lánů a část řeky. Od 29.srpna 1597,
majetek augustiniánů převzali jezuité, kteří se usadili v Kladsku. Výrazné
změny nastaly v první polovině 17.století. Většina obyvatel obce přešlo k
protestantismu. Poté, co prohrálo bitvu protestantské vojsko na Bílé hoře (8.
listopadu 1620), následovaly katolické represe vítězů. V roce 1621, do kraj
vstoupilo císařské vojsko – zavedlo kontribuce a násilně konvertovalo obyvatele
ke katolicismu. Vojákům se postavili rolníci z několika okolních obcí (Żelazno, Ołdrzychowice Kł., Rogówek, Jaszkowa Dolna i Górna, Skrzynka), které tvořily
obranný svazek. Po několika prohraných bitvách, při nichž byly zabily stovky
lidí, povstání skončilo. Dále ves měnila své majitele, i když v roce 1631
část obce měl ještě Dittrich von
Pannwitz. Ve stejném roce dolní dvůr po von Pannwitzích převzal na
přímluvu Kladských jezuitů děkan Hieronim Keck. V té době byla celá vesnice obývané 44 osedlými, kteří platili církevní daně. Část obce byla
královnina a později patřila Christianu von Saalhausen. V roce 1669 prodal své dvě statky jezuitům za
5500 tolarů. V
18.století jsme svědkem rychlého rozvoje obce. V roce 1748 bylo Żelazno rozděleno do tří částí: jezuitského semináře -
sedm rolníků a domkářů a chalupníků
28, klášter jezuitů - 14 rolníků a 26 chalupníků a domkařů, pánů von Schreckendorf - 8 rolníků a 21 chalupníků
a zahradníků. V roce 1765 už mělo Żelazno čtyři
majitele: jezuitský seminář - 5 z 21 rolníků a chalupníků
a 9 domkařů (včetně 5 řemeslníků), hodnota 12.600
tolarů, Jezuitská kolej - 11 rolníků a zahradníků 18 a 13 domkařů
(včetně čtyř řemeslníků), hodnota cca 11.000. tolarů, svobodní sedláci přibližně 6200 tolarů, také sem patří
jezuitská kolej, která je součástí svobodného statku v hodnotě 150 tolarů,
také patří k jezuitské koleji. Takže
prakticky celá vesnice patřila jezuitů z Kladska. Po zrušení
jezuitského řádu se majitelé jednotlivých dílů často měnili. V roce 1787 měla
celá vesnice 143 budov, tam byly také dvě vápenky. Majitelé pěti různých
částí byli: hrabě von Reden
- 57 budov s vodním mlýnem, 14 sedláků a 42 chalupníků
a zahradníků, Pelke - 54 budov, včetně dvou statků
a vodního mlýna, sedm rolníků a 44 chalupníků a
chalupáře, Josef Stehr – svobodný statek složený z
26 budov, včetně statku a vodního mlýna, čtyř rolníků a domkářů a
zahradníků, čtvrtou část mělo děkanství - tři domy, kostel, fara a škola, žil
tu jeden chalupnik, pátá část byla svobodného pána,
ve které žila dva chalupníci. V roce 1825,
rozdělení do pěti částí zůstalo - majitelé byli: plukovník von Biberstein, hrabě Ernst von Münchhausen zu Grainburg am der Donau, Gottlieb Hünersky, Josef Wagner
oraz Anton Kintscher. V roce 1836, velkou část
obce, sestávající z 75 budov, paláce a statku, od von
Bibersteina koupil Hermann Dietrich
von Lindheim, obchodník a
průmyslník. V té době, mezi Želaznem a Krosnowicami, von Lindheim vybudoval obří přádelnu bavlny a tkalcovnu. Obec
trvale rostla - v roce 1840 byla jednou z největších v regionu. To bylo ještě
pět majitelé: H. von Lindheim
- Żelazno "dolne",
E. von Münchhausen - Żelazno "Gorne"
(Ober-Eisersdorf) 74 budov, G. Hünersky
- (Dittrichsdorf) 25 domů s dvorem a dvěma velkostky, svobodný sedlák Wagner , s výhradou
příslušného daňového úřadu Kładska - 31 budov a
špitál s útulkem; nevolník Kintscher měl dvě
budovy. Kromě toho byl ve vsi kostel, farní škola postavena v roce 1830, tři
mlýny, dva pivovary. Průmysl se rozvíjel také- tři cihelny vyráběly 132.000
cihel a střešních tašek, kamenolom a pět vápenek. Také tu pracovalo asi 40
řemeslníků z různých odvětvích, včetně dvou hodinářů. V roce 1870 tam byly
tři hlavní majitelé Zelazna: Hugo von Löbbecke měl 907 akrů, W.
Langer - 186 akrů, Baron von Seherr-Thoss - 175 akrů. Začal se rozvíjet cestovní ruch. Obliby
se těšil palác se v dolní části obce, která patřila do rodiny von Löbbecke. Obdivovaný park s
exempláři exotických stromů a keřů. Průvodci také doporučovali navštívit
zahrady (?), vápenky obytnou věž. Ve vsi rostly hostince a penziony s
ubytováním, rozjel se populární pivovar. Po vytvoření Kłodzkiego
Towarzystwa Górskiego
(GGV), v obci vzniklo informační centrum. V roce 1897 byla nad obcí postavena
železniční trať z Kladska do Stronia Śląskiego. Během války se v obytné věži nacházelo asi 20
vězňů různých národností, zaměstnaných v nedalekých statcích. Umístění u
řeky je příčinou mnoha problémů s povodněmi. Velké škody napáchala povodeň v červenci 1997 v
červnu 2009. Mark Gałowski, překl.JL
www
odkazy literatura
a prameny A) pl.wikipedia.org (23.9.2013) B) zelazno.info
(23.9.2013) fotografie 22.4.2006 |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 3.9.2013 |
