Kód CZ

Doupovské Hradiště (Lučiny)

(Hartmanov, Hartmannsgrün)

Připojeny: Dolní Lomnice, Svatobor, Činov

[Kaple] Zdroj D)

stávala na tzv. Klierbergu

 

[Železný kříž]  Zdroj D)

stával u bývalých domů čp. 49 a 2 při silnici do Dubiny na severozápadním okraji  obce

 

[Železný kříž]  Zdroj D)

stával u bývalého hostince čp 28 při cestě mezi domy čp. 29 a 30 na západním okraji obce

 

[Železný kříž]  Zdroj D)

stával při bývalé cestě k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru u tzv. Kostelního lesa (Kirchenwald) severně od obce

 

[Železný kříž]  Zdroj D)

stával u bývalého domu čp. 57 při pěší cestě do Činova na jižním okraji

 

[Železný kříž]  Zdroj D)

stával při cestě mezi bývalými domy čp. 33 a 54

 

Památník obětem  Zdroj D)

1. světové války byl postaven roku 1927 pod skalnatým svahem údolíčka při levé straně silnice do Činova uprostřed

Lučiny - pomník obětem 1. světové války | pomník padlým v Lučinách - květen 2010

 

 

Zpět na okres

Panství

 Politický okres Žlutice, s.o. Bochov

1961 Okres Karlovy Vary

VVP Hradiště

2016 Začleněna do společné obce Doupovské Hradiště

2003 Pověřený městský úřad

 

Historie obce Zdroj D)

Typická lánová ves Lučiny vznikla již ve 13. století během kolonizace zdejšího území německými cisterciáckými mnichy z oseckého kláštera. Mniši povolali německé sedláky, kterým přidělili do dědičného držení kus země na obou stranách Hartmanovského potoka. Lokátorem osady byl zřejmě jistý Hartmann a ves byla po něm také pojmenována Hartmannsgrün, což původně znamenalo Hartmanův háj nebo palouk. Ves bývala poté součástí šemnického újezdu, patřícího oseckému klášteru. První písemná zmínka o vsi Lučiny pochází z roku 1326, kdy listinou ze dne 31. července opat kláštera pověřil rychtářova syna Wölfina z Hartmannsgrünu, aby vymítil les nedaleko Lučin a založil tam osadu Činov. Po předání šemnického újezdu králi Jiřímu z Poděbrad byly i Lučiny připojeny k panství Andělská Hora. V letech 1578 a 1579 udělila Anna Collona z Felsu, majitelka panství Andělská Hora, svým poddaným různé výsady, například dědické právo a také je osvobodila od některých povinností. Roku 1622 pak Lučiny přešly i s Andělskou Horou k panství Kysibel (Stružná). Za třicetileté války ves roku 1641 vyhořela, když ji zapálili císařští vojáci. Berní rula z roku 1654 uváděla v Hartmansgrynu 13 sedláků, 7 chalupníků, 1 zahradníka a na obci 10 domkářů. Všichni sedláci i 2 chalupníci měli kromě polí i kus lesa. Celkem bylo ve vsi 42 potahů, 57 krav, 72 jalovic, 4 ovce, 6 prasat a 27 koz. V závěrečné poznámce berní ruly byly Lučiny označeny za ves, ležící ve vysokých horách, kde stavení jsou dobrá, ale žitná pole špatná, luk moc nemají a „dříví k palivu pro svou potřebu mají, dobytkem stojí a dřívím sekání se živějí“. Roku 1847 zde žilo 530 obyvatel v 66 domech. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Lučiny staly samostatnou obcí, náležející do okresu Bochov, později do okresu Žlutice. K obci patřila samota Teichwiesen. Farou patřily Lučiny k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru, kde bývali pochováváni i zdejší mrtví. Roku 1872 byla vystavěna zdejší škola, po deseti letech rozšířená na dvoutřídku. V roce 1900 žilo v obci již na 644 obyvatel, poté se jejich počet snižoval. V roce 1921 žilo v Lučinách 609 obyvatel ve 101 domech a roku 1939 již jen 518 lidí ve 109 domech. Největší přírodní katastrofa postihla obec dne 28. dubna 1938, kdy se za velmi špatného počasí rozvodnil Harmanovský potok s přítoky do té míry, že strhl nejen most, ale zcela zničil nebo těžce poškodil také 21 domů. Jedna žena, místní obyvatelka paní Päsold při povodni utonula. Po roce 1938 se čtyři roky pracovalo na regulaci potoka, byly vybudovány zpomalující přehrážky. Na jedné z nich je letopočet 1939. Nad vesnicí byly postaveny také dvě menší přehrady, které příště již velkou vodu zadržely. Kvůli nebezpečí zřícení břehů byl vybudován také přibližně 200 metrů dlouhý tunel skrze obec. V současnosti je jedna přehrada již opravená, na druhé se pracuje. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války a novém dosídlení obce zde žilo 69 stálých obyvatel. Roku 1946 stávalo v obci ještě 109 domů a usedlostí. Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště na počátku padesátých let 20. století byla většina objektů vsi zbořena. Z původní zástavby vsi zůstalo zachováno celkem 16 domů, usedlost čp. 3 Karla Schwalba, takzvaný Plomerhof, hájovna čp. 6, dům čp. 12 Berty Schindler, dům čp. 20 Heinricha Schössera, dům čp. 29 Josefa Pschorna, čp. 30 Joseda Langhanse, obecní dům čp. 33, dům čp. 34 Josefa Polze, čp. 37 Ernsta Plomera, čp. 42 Franze Watzka, čp. 55 Ernsta Starka, čp. 80 Amalie Langhans, čp. 84 Theresie Wirth, čp. 90 Anny Scheitler, čp. 102 Richarda Hergeta a čp. 109 Otty Grunda, dále dvě stodoly, požární stanice. Dnes ve vsi Lučiny žije trvale 73 obyvatel a stojí zde pouze 20 domů. Ve vsi se nachází sídlo Lesní správy Dolní Lomnice, dílny Vojenských lesů a statků a Zemědělská správa Bražec tu má farmu s chovem hovězího dobytka. Dojíždí sem autobus, je zde kulturní dům a vesnice je dobře udržovaná.

 

Rok

obyv.

domů

1850

 

 

1927

609 N

 

1930

 

 

1947

 

 

1961

 

 

1970

 

 

2001

 

 

 

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

 

C) cs.wikipedia.org  (21.7.2016)

D) pamatkyaprirodakarlovarska.cz (21.7.2016)

 

 

 

 Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 21.7.2016