Kód CZ
Doupovské
Hradiště (Lučiny)
(Hartmanov, Hartmannsgrün)
Připojeny:
Dolní Lomnice, Svatobor, Činov [Kaple]
Zdroj D) stávala na tzv. Klierbergu [Železný kříž]
Zdroj D) stával u bývalých domů čp. 49 a 2 při silnici do Dubiny na severozápadním okraji
obce [Železný kříž]
Zdroj D) stával u bývalého hostince čp 28 při cestě mezi domy čp.
29 a 30 na západním okraji obce [Železný kříž]
Zdroj D) stával při bývalé cestě k farnímu
kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru u tzv. Kostelního lesa (Kirchenwald) severně od obce [Železný kříž]
Zdroj D) stával u bývalého domu čp. 57 při pěší cestě do Činova
na jižním okraji [Železný kříž]
Zdroj D) stával při cestě mezi bývalými domy čp. 33 a 54 Památník obětem Zdroj D) 1. světové války byl postaven roku
1927 pod skalnatým svahem údolíčka při levé straně silnice do Činova uprostřed
|
Panství Politický okres
Žlutice, s.o. Bochov 1961 Okres Karlovy Vary VVP Hradiště 2016
Začleněna do společné obce Doupovské Hradiště 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj D)
Typická lánová
ves Lučiny vznikla již ve 13. století během kolonizace zdejšího území
německými cisterciáckými mnichy z oseckého kláštera. Mniši povolali německé
sedláky, kterým přidělili do dědičného držení kus země na obou stranách Hartmanovského potoka. Lokátorem osady byl zřejmě jistý
Hartmann a ves byla po něm také pojmenována Hartmannsgrün,
což původně znamenalo Hartmanův háj nebo palouk. Ves bývala poté součástí šemnického újezdu, patřícího oseckému klášteru. První
písemná zmínka o vsi Lučiny pochází z roku 1326, kdy listinou ze dne 31.
července opat kláštera pověřil rychtářova syna Wölfina
z Hartmannsgrünu, aby vymítil les nedaleko Lučin a
založil tam osadu Činov. Po předání šemnického újezdu králi Jiřímu z Poděbrad byly i Lučiny
připojeny k panství Andělská Hora. V letech 1578 a 1579 udělila Anna Collona z Felsu, majitelka
panství Andělská Hora, svým poddaným různé výsady, například dědické právo a
také je osvobodila od některých povinností. Roku 1622 pak Lučiny přešly i s
Andělskou Horou k panství Kysibel (Stružná). Za třicetileté války ves roku 1641 vyhořela,
když ji zapálili císařští vojáci. Berní rula z roku 1654 uváděla v Hartmansgrynu 13 sedláků, 7 chalupníků,
1 zahradníka a na obci 10 domkářů. Všichni sedláci
i 2 chalupníci měli kromě polí i kus lesa. Celkem
bylo ve vsi 42 potahů, 57 krav, 72 jalovic, 4 ovce, 6 prasat a 27 koz. V
závěrečné poznámce berní ruly byly Lučiny označeny za ves, ležící ve vysokých
horách, kde stavení jsou dobrá, ale žitná pole špatná, luk moc nemají a
„dříví k palivu pro svou potřebu mají, dobytkem stojí a dřívím sekání se živějí“. Roku 1847 zde žilo 530 obyvatel v 66 domech. Na
základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Lučiny
staly samostatnou obcí, náležející do okresu Bochov,
později do okresu Žlutice. K obci patřila samota Teichwiesen.
Farou patřily Lučiny k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Svatoboru,
kde bývali pochováváni i zdejší mrtví. Roku 1872 byla vystavěna zdejší škola,
po deseti letech rozšířená na dvoutřídku. V roce 1900 žilo v obci již na 644
obyvatel, poté se jejich počet snižoval. V roce 1921 žilo v Lučinách 609
obyvatel ve 101 domech a roku 1939 již jen 518 lidí ve 109 domech. Největší
přírodní katastrofa postihla obec dne 28. dubna 1938, kdy se za velmi
špatného počasí rozvodnil Harmanovský potok s
přítoky do té míry, že strhl nejen most, ale zcela zničil nebo těžce poškodil
také 21 domů. Jedna žena, místní obyvatelka paní Päsold
při povodni utonula. Po roce 1938 se čtyři roky pracovalo na regulaci potoka,
byly vybudovány zpomalující přehrážky. Na jedné z nich je letopočet 1939. Nad
vesnicí byly postaveny také dvě menší přehrady, které příště již velkou vodu
zadržely. Kvůli nebezpečí zřícení břehů byl vybudován také přibližně 200
metrů dlouhý tunel skrze obec. V současnosti je jedna přehrada již opravená,
na druhé se pracuje. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci
druhé světové války a novém dosídlení obce zde žilo 69 stálých obyvatel. Roku
1946 stávalo v obci ještě 109 domů a usedlostí. Po začlenění vsi do nově
vzniklého Vojenského újezdu Hradiště na počátku padesátých let 20. století
byla většina objektů vsi zbořena. Z původní zástavby vsi zůstalo zachováno
celkem 16 domů, usedlost čp. 3 Karla Schwalba, takzvaný Plomerhof,
hájovna čp. 6, dům čp. 12
Berty Schindler, dům čp. 20 Heinricha Schössera, dům čp. 29 Josefa Pschorna, čp. 30 Joseda Langhanse, obecní dům čp. 33, dům čp. 34 Josefa Polze, čp. 37 Ernsta Plomera, čp. 42 Franze Watzka, čp. 55 Ernsta Starka, čp. 80 Amalie Langhans, čp. 84 Theresie Wirth, čp. 90 Anny Scheitler, čp. 102 Richarda Hergeta a čp. 109 Otty Grunda, dále dvě stodoly, požární stanice. Dnes ve vsi
Lučiny žije trvale 73 obyvatel a stojí zde pouze 20 domů. Ve vsi se nachází
sídlo Lesní správy Dolní Lomnice, dílny Vojenských lesů a statků a Zemědělská
správa Bražec tu má farmu s chovem hovězího
dobytka. Dojíždí sem autobus, je zde kulturní dům a vesnice je dobře
udržovaná.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v
republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (21.7.2016) D) pamatkyaprirodakarlovarska.cz (21.7.2016) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 21.7.2016 |
