Zvole
Osada: Kolorédov [Kostel sv.Jiljí] C) Na jeho místě postavena škola, shořel
1854
Kostel
Neposkvrněného Početí P.Marie C) D) 1862,
neorománský. Po požáru kostela sv. Jiljí roku 1854, rozhodl olomoucký
arcibiskup Bedřich Fürstenberk o stavbě kostela
nového. V listopadu 1858 byly schváleny plány kostela a roku 1860, po všech
přípravách, se začalo s kopáním základů. V září 1860 posvětil děkan Jan
Kašpar základní kámen. Po čtyřech letech, 17. května 1864, byly zavěšeny do
kostelní věže nové zvony. Až 2. července 1876 byl slavnostně vysvěcen
kardinálem Fürstenberkem a zasvěcen Neposkvrněnému
početí Panny Marie. Chrámové průčelí je zdobeno portálem se dvěma sloupy z
pískovce, které zhotovil vídeňský sochař Josef Heinrich. Nad ním jsou dva erby,
jeden olomouckého arcibiskupství druhý rodiny Fürstenberků.
Nad nimi stojí socha Panny Marie též od Josefa Heinricha. Tři oltáře hlavní a
dva boční pocházejí z olomoucké katedrály. Obraz Neposkvrněného početí Panny
Marie na hlavním oltáři maloval vídeňský malíř Dobiášovský.
Dva boční oltáře byly původně zasvěceny sv. Jiljí, patronu starého kostela a
sv. Janu Nepomuckému. Roku 1940 byl zřízen v kapli čtvrtý oltář, zasvěcený
Panně Marii Bolestné. Socha je od olomouckého sochaře L. Kubečka. Kazatelna a
křtitelnice je z ostřihomského mramoru od sochaře Arnolda z Brna. Varhany
mají patnáct rejstříků a postavil je Karel Küttler
z Opavy.
Hřbitov U kostela
Fara Patrová s valbovou střechou, vně
utilitárně upravena, nad vstupem znak
Sbor církve
husitské U silnice na Mohelnici
Márnice E) Na hřbitově
Socha sv.Jana Nepomuckého C) E) Před kostelem
Socha P.Marie Immaculaty C) V zahradě před farou ke kostelu
Socha P.Marie Na průčelí kostela, od Josefa
Heinricha
Kamenný kříž C) Před kostelem,
Kamenný kříž Na návsi u školy
Kamenný kříž Za hostincem
Kamenný kříž C) V parčíku klasicistní kamenická práce
z roku 1796 s prvky lidového baroka
Smírčí kříž C) Na návsi, 16.stol.
Erby E) Na kostele
Památník C) V parčíku
[Tvrz] C) goticko-renesanční
tvrz, poprvé připomínaná roku 1273, náležející do obvodu mohelnické rychty.
Již tehdy náležela olomouckému biskupství. Později tvrz sloužila jako
myslivna a sýpka. Na tuto přestavbu upozorňovala deska s letopočtem 1672,
která byla na budově tvrze až do její likvidace. Dále pak tvrz sloužila jako
vinopalna, hájovna, škola, jako moravské železářské sklady a mlékarna. Roku 1972 byla tvrz beze zbytku zbořena a na
jejím původním místě dnes stojí zdravotní středisko (budova č. p. 31). Z
tvrze zbyly pískovcové erby, dnes umístěné v boční kapli zdejšího kostela. Zvolská
tvrz byla sídlem zdejších vladyků. Od roku 1370 zde sídlil první známý
vladyka – Václav ze Zvole. Stala se i rodištěm dvou pozdějších olomouckých
biskupů. Prvním z nich byl Kuneš ze Zvole (1430–1434), který byl současně
administrátorem pražského arcibiskupství a zúčastnil se jednání basilejského
koncilu, kde usiloval o návrat Čechů pod vliv Říma. Na zpáteční cestě však v
Ulmu umřel. Druhým biskupem byl Bohuslav ze Zvole (1454–1457), vynikající
znalec kanonického práva. Zemřel ve Vídni a existuje podezření, že snad byl
otráven svými náboženskými odpůrci. Pohřben byl v Olomouckém dómu. Početný
rod zvolských vladyků se v 15. století rozdělil na několik větví a vedle
zvolského zboží, ke kterému patřilo kromě Zvole dalších pět okolních vsí a
statků, získali Zvolští ze Zvole také např. Kolštejn
(dnes Branná), Odry a další majetky. Dalším významným příslušníkem rodu byl
Jan Zvolský ze Zvole, známý humanista a básník. Někdy po
roce 1500 získali zvolské léno páni ze Žerotína. V té době je také poprvé
prokazatelně tvrz ve Zvoli připomínána. A to když v roce 1553 na ni tehdejší držitel
léna Petr ze Žerotína zval k návštěvě svého švagra Půtu z Ludanic a na
Rokytnici. V druhé polovině 16. století prodali Žerotínové
zvolské zboží Marku z Weiczingu.
Ten pak v roce 1564 prodal Zvoli se statky olomouckému biskupu Marku Khuenovi (1553–1565), který zvolské
majetky natrvalo připojil k mírovskému biskupskému
panství. Zvolská
tvrz tak přestala sloužit jako šlechtické sídlo a byla v 17. století
přeměněna z části na panskou sýpku a z části v hájovnu. Později však byla
celá stržena. Na jejím místě bylo postaveno zdravotní středisko.
Škola C) Na místě starého kostela
Mlýn Na okraji obce za návsí
Chalupa U cesty k Mohelnici
Chalupa Nedaleko kostela
Chalupa Na návsi, patrová se znehodnocenými
fasádami
Chalupa Na návsi, znehodnocená fasáda
Chalupa Na návsi, částečně dochovaná fasáda,
nevhodné modernizace
Usedlost Patrová, přestavěna po 1930 a po 1960
zničena nedokončenými přestavbami
|
Panství Politický i soudní okres
Zábřeh 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce B)
Obec leží na soutoku řeky Moravy a Moravské Sázavy na jižním předhůří Hrubého Jeseníku v nadmořské výšce 265 m, přesněji 6 km jižně od Zábřehu na Moravě a 7 km severně od Mohelnice. Okolí obce je kopcovité, částečně lesnaté, vhodné pro houbaření a sběr borůvek. Hornomoravský úval, který zde ohraničuje Zábřežská vrchovina a Mírovská vrchovina zde vytváří Mohelnickou brázdu. První písemná zmínka o obci je z r. 1273. V minulosti byla obec poznamenána bitvami, které se tu odehrály, r. 1468 to byla bitva mezi vojsky Jiřího z Poděbrad a vojsky uherského krále Matyáše Korvína, poté v 17. století třicetiletá válka a vypálení švédskými vojsky. Dominantou obce je farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie z roku 1862. V milosti se zde těžila železná ruda. Podle geologického výzkumu je zde v křemičitých rulách výskyt zlata (v metamorfovaných horninách). Naleziště se táhne až po Řepovou - Mírov. Obec
Zvole ve staročeštině (zvóla, zvóle)
byl termín, který vyjadřoval právo užívat obecní majetek zejména k pastvě,
honitbě a rybolovu. Méně pravděpodobný je výklad, který toto místní jméno
spojuje s nějakými stvoly, resp. stvolnatými rostlinami. Osadou Zvole byl do
roku 1869 a znovu od roku 1919 jinak samostatný Kolorédov,
který dostal jméno podle olomouckého arcibiskupa Colloredo-Waldsee. V pečeti obce byl zobrazen čáp. Zvole je jmenována prvně mezi obcemi v
listině pro mohelnického rychtáře z roku 1273. Zvole
leží ve střední nadmořské výšce 265m. Zvole je výstavná vesnice při silnici
ze Zábřeha na jih do Mohelnice. Kolorédov,
bývalá osada Zvole, v jižní části areálu již zcela
splynul s původní Zvolí. Další silniční spojení ze Zvole vede k jihovýchodu
do Lukavice a k severozápadu do Jestřebí. Severovýchodně od obce se vlévá do
řeky Moravy Moravská Sázava. Domy ve vesnici a část katastru leží ještě v
rovině Mohelnické brázdy kolem řeky Moravy (střední nadmořská výška 265m),
ale západní část katastrálního území zasahuje již do kopců Mírovské vrchoviny; celý areál má rozlohu 663 hektary. K
památkám ve Zvoli patří vedle farního kostela jenom smírčí kříž (16. stol.) a
dva další kříže (18. a 19. století). Zvole
patřila vždy k velkým a významným vesnicím na Zábřežsku.
Počet obyvatel ve Zvoli i Kolorédově
v 19. století rostl. V roce 1900 zde bylo dohromady 985 obyvatel a 147 domů,
z toho v menším Kolorédově bylo 395 osob a 63
domovních čísel. Zvole byla česká obec s německou menšinou (roku 1900 se
hlásilo k německé řeči 46 obyvatel), kdežto Kolorédov
byl naopak spíše německý se silnou českou menšinou (roku 1900 se k ní
počítalo 189 osob). V nových poměrech po roce 1918 vzrostl ve spojené obci
podíl Čechů tak, že při sčítání roku 1930 se z celkového počtu 938 obyvatel
hlásilo k české národnosti již 824 místních občanů (Němců bylo 113). Pokles
počtu obyvatel po druhé světové válce byl vedle odsunu Němců způsoben i
odchodem několika českých rodin do jiných míst. V roce 1950 měla Zvole 750
obyvatel ve 170 domech a v roce 1991 704 obyvatele ve 192 domech, z nichž
naprostou většinu představují rodinné domky a zemědělské usedlosti. Zvole
patří k těm vsím, které jsou jmenovány v listině pro mohelnického rychtáře z
roku 1273 a které potom byly udělovány jako léno olomouckých biskupů
příslušníkům nižší šlechty. Zvole náležela mezi těmito vesnicemi k
nejvýznamnějším, protože se zde již dva roky po první zprávě objevuje
filiální kostel sv. Jiljí a zdejší manové drželi v následujícím období i
okolní lenní statky. Když bylo v druhé polovině 14. století přeneseno sídlo
biskupské lenní provincie z Mohelnice na hrad Mírov, objevují se na hradě
jako purkrabí i vladykové ze Zvole. Největší
rozmach zaznamenalo zvolské panství v 15. století. Rod vladyků ze Zvole
získal další lenní statky v okolí, později i jinde na Moravě a ve Slezsku (Kolštejn, Hlučín, Osoblaha
ad.), a jeho jedna větev byla povýšena do šlechtického stavu. Na Zábřežsku patřili Zvolští v
husitských dobách k hlavním oporám katolické církve a k největším odpůrcům Tunklů z Brníčka a na Zábřehu,
kterým tehdy patřila podstatná část severozápadní Moravy. V roce 1468 byla
mezi Zvolí a Rájcem svedena bitva vojsk Jiřího z Poděbrad a krále Matyáše, v
níž byl smrtelně zraněn vůdce českého vojska Zdeněk Kostka z Postupic. V té
době stála ve Zvoli tvrz, vedle ní pak pivovar a mlýn. Byla zde také fara,
snad i škola; kostel byl za husitských válek zničen a musel být v roce 1444
postaven znovu. Po
roce 1500 získali Zvoli s šesti vesnicemi Žerotínové,
ale v roce 1561 vykoupil toto zboží olomoucký biskup a připojil je k panství
Mírov. Tvrz ztratila na významu a byla později v 17. století přestavěna na
sýpku a hájovnu. Zvole patřila i po třicetileté válce k největším vsím na mírovském panství, i když očividně ztrácela na významu.
Přispělo k tomu i válečné zpustošení, protože ještě v roce 1677 podle
lánového rejstříku zde bylo vedle 25 starousedlíků 10 novousedlíků a čtyři poustky; pivovar byl zbořen. Zvolský dvůr, o jehož
dřívějších osudech máme poměrně málo zpráv, byl v roce 1787 rozparcelován a
na jeho místě vznikla osada Kolorédov. Dolování
železné rudy v okolí v první polovině 19. století se Zvole dotklo jen
okrajově. Roku 1834 žilo ve Zvoli 554 obyvatel v 77 domech a v Kolorédově již 409 obyvatel v 60 domech. Po
zrušení poddanství patřila Zvole sice k velkým a výstavným, ale jinak běžným
obcím vesnického typu v nově zřízeném soudním a politickém okrese Zábřeh.
Také ostatní živnosti, např. mlékařské družstvo, byly většinou spojeny se
zemědělstvím. V roce 1876 zde byl založen první český hasičský spolek na Zábřežsku. Na škole ve Zvoli se až do roku 1884 učilo
česky i německy, potom už jenom česky, ale zároveň byla zřízena německá škola
v Kolorédově, která byla po roce 1918 zrušena.
Farní kostel byl roku 1854 úplně zničen požárem, a proto byl postaven nový,
který byl v roce 1876 zasvěcen Neposkvrněnému Početí P. Marie. Po
roce 1918 se v obci objevilo poměrně dost přívrženců nové československé
církve. Ve volbách za první republiky získávali nejvíce hlasů lidovci a
agrárníci. Za druhé světové války se nacistické úřady snažily všemi
prostředky posílit zvolskou německou menšinu.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A) obec-zvole.cz (23.7.2014) B) zvole.zabrezsko.cz (10.8.2008) C) cs.wikipedia.org (23.7.2014) D) nockostelu.cz (23.7.2014) E) hrady.cz (23.7.2014) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
Kolorédov (Kolloredo) Kamenný kříž Na konci
osady
Obrázek Na
sloupku, proti rybníčku na konci osady
|
Ulice na Jestřebí. Osadou Zvole byl do roku 1869 a
znovu od roku 1919 jinak samostatný Kolorédov,
který dostal jméno podle olomouckého arcibiskupa Colloredo-Waldsee. |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 23.7.2014 Předchozí editace 10.8.2008 |
