Zámek v obci Tatenice, bývalý politický okres Zábřeh

Zámek

Tatenice, bývalý politický okres Zábřeh

Historie objektu

13 km západně od Zábřeha

Když v r.1267 založil Boreš z Rýzmburka klášter Koruna Mariina u Krasíkova, daroval mu mimo jiné také polovinu vesnice Tatenice, což je také první zpráva o ní. Druhá část vsi patřila k panství hradu Hoštejna. Tatenická tvrz se poprvé připomíná v r.1298, kdy na ní Jaroslav ze Šternberka zajistil věno své matce. Dlouhou dobu tvořila větší část Tatenice s tvrzí, která patřila k hoštejnskému zboží, jeden celek se zbožím šilperským (dnes Štíty), k němuž byla koncem 14.století připojena i klášterní část vsi. Majitelé tvrze i vesnice se často střídali: byli mezi nimi Šternberkové (před r.1298-1418), páni z Rýzmburka (1418-1446), Tunklové (1453- asi 1478), týrající poddané robotami a bezprávím, a od r.1517 páni z Boskovic. Téhož roku byla Tatenice oddělena od šilperského panství.

V r.1600 koupil Tatenici Ladislav Velen ze Žerotína a připojil tatenický statek, který tvořila tvrz a ves Tatenice a pusté vsi Hadovec, Orlíkov a Sudina, k moravskotřebovskému panství. O šest let později postavil na místě dřívější tvrze jednopatrový pozdně renesanční zámek, který sloužil především loveckým účelům. Nad jeho vchodem je umístěn žerotínský erb spolu se znakem Ladislavovy manželky Bohunky z Kunovic a nápisem o vybudování zámku s letopočtem 1606.

Italská renesance měla zřejmě na mladého Žerotína velký vliv, který se projevil i na jeho stavbách na severní Moravě. Výmluvně to dokazují zámky v Moravské Třebové a Rudě, nejvýrazněji však zámek tatenícký. Čtyřkřídlý uzavřený zámecký objekt s nádvořím uprostřed má podnes zachovánu především nádhernou štukovou výzdobu interiérů. Členění valených kleneb i ozdobné motivy jsou si ve všech místnostech velmi podobné; jsou pouze bohatěji či jednodušeji provedeny. Nejimpozantněji je vyzdoben tzv. hlavní sál. Jeho štukovou nádheru může na Moravě předčít pouze tzv. císařský sál na zámku v Bučovicích. I když o stavitelích tatenického zámku nemáme přímé zprávy, můžeme jej označit za dílo italské stavební huti, která pracovala ve službách Ladislava Velena ze Žerotína a která v téže době (r.1606) zahajovala práce na moravskotřebovském zámku. Jde o huť vlašského stavitele Jana Mottaly de Bonnamone, jejímž členem byl nepochybně i neznámý štukatér, který své umění uplatnil na tatenickém zámku.

Když po porážce stavovského povstání z l.1618-1620 musel Ladislav Velen v r.1621 opustit zemi, přešel zámek do vlastnictví Lichtenštejnů, kteří včlenili dosud samostatný tatenický statek do zábřežského panství. V r.1787 byl rozparcelován panský dvůr v Tatenici a zámek prodali Lichtenštejnové místnímu statkáři. Vedlejší budovy, původně byty služebnictva a stáje, byly strženy a zámek byl přeměněn na venkovské obydlí statkáře. Dnes slouží objekt MNV, který v hlavním sále zřídil obřadní síň a umístil v zámku také veřejnou knihovnu.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Tatenice ležela v blízkosti významné obchodní stezky, proto zde již brzy po jejím vzniku byla založena tvrz. Ta se výslovně připomíná od roku 1287, kdy Tatenice patřila pánům ze Šternberka, kteří v té době vlastnili zábřežské panství.

Šternberkům náležela tvrz až do roku 1418. Z této původní tvrze snad pocházejí sklepy pod dnešním východním křídlem zámku a část obvodových zdí tohoto křídla.

V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů, mezi nimi například Švihovští z Rýzmburka, Tunklové z Brníčka, Krčmové z Koněpas, páni z Boskovic, Berkové z Dubé, Bohunka Meziříčská z Lomnice.

V roce 1600 koupil Tatenici s tvrzí majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína, jeden z nejvýznamnějších moravských feudálů té doby. Lze předpokládat, že za uvedených dřívějších majitelů původní tvrz z 13. století byla přestavována a rozšiřována. Ladislav Velen ze Žerotína ji přestavěl v roce 1606 na jednopatrový renesanční lovecký zámek.

Na stavbě se zřejmě podílela stavební huť působící v této době na přestavbě moravskotřebovského zámku, v čele s italským stavitelem G. Mottalou de Bonnamone. Tvrz byla rozšířena ve čtyřkřídlou stavbu uzavírající nevelké nádvoří, přičemž část její původní budovy byla zahrnuta do novostavby jako východní křídlo. Vstupní severní křídlo bylo ozdobeno renesančním portálem se znakem stavebníka a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Podobný portál zdobí i vstup do tohoto křídla z nádvoří.

Obytné prostory, bohatě vyzdobené renesanční štukou, byly soustředěny do severního a východního křídla, hospodářské příslušenství bylo v méně honosném jižním a západním křídle. Nádvoří bylo pravděpodobně ozdobeno arkádou. Štuková výzdoba představuje jeden z vrcholů moravského renesančního štukatérského umění.

Ladislav Velen však tatenického zámku dlouho neužíval. Účastnil se protihabsburského povstání v letech 1618-1620, a musel uprchnout ze země. Jeho panství bylo zkonfiskováno a později prodáno Karlovi z Lichtenštejna. Tatenice byla tehdy připojena k zábřežskému panství Lichtenštejnů.

Karel z Lichtenštejna ani jeho nástupci neměli zájem o pobyt na renesančním venkovském sídle a tak se zámek změnil jen v sídlo správy dvora, byty úředníků a část byla využívána k hospodářským účelům.

V roce 1787 za Aloise Josefa Lichtenštejna byl tatenický dvůr rozparcelován a zámek se stal prostou obytnou a hospodářskou budovou, kterou velmi vážně poškodil požár v roce 1798. Byl pak sice obnoven, ale jeho úpadek pokračoval dále, takže v roce 1945 už byla celá budova ve velmi špatném stavu a sloužila hospodářským účelům, část také jako hostinec.

Po válce objekt sloužil k různým účelům (kulturní místnost, kino, sklady, školní jídelna) a dále chátral. V šedesátých letech se uvažovalo o jeho demolici, až v roce 1972 bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci celého objektu.

Rekonstruovaný zámek byl slavnostně otevřen 9.5.1985. Základní projekt rekonstrukce zpracovali architekti Kodýtek a Čurda. Zámek se stal cenným historickým dokladem řemeslného umu předchozích i součastných generací.

Z původního zámku se zachoval např. žerotínský portál s erbem Bohunky z Kunovic (manželky Ladislava ze Žerotína), v patře částečně obnovená arkáda a především renesanční štuková výzdoba interiéru zámku.

Velmi krásná je obřadní síň, kde vybavení původních prostor navrhli brněnští architekti Kamila Plannerová a Pavel Kryl. Obřadní síň se svým společenským zázemím se stala lákavým místem pro uzavření sňatků mladých lidí za širokého okolí.

Zámek je upraven renesanční psaníčkovou sgrafitovou technikou, valbová střecha pokryta břidlicí.

Prostory zámku dnes slouží obecnímu úřadu (kanceláře, obřadní síň, knihovna). Ke kulturním a společenským akcím je využíván společenský sál a salonek. V části východního křídla je restaurace.

Zdroj: tatenice.cz (10.9.2010)

Ves Tatenice ležící na významné obchodní stezce vedoucí z Moravy do Čechy byla ve 2. polovině 13. století rozdělena mezi zboží kláštera Koruna Mariina u Krasíkova a mezi panství hradu Hoštejn. A právě v této části vsi byla založena tvrz, jež se poprvé výslovně připomíná od roku 1287, kdy Tatenice patřila Šternberkům společně se zábřežským panstvím. V roce 1298 byla tvrz věnem matce Jaroslava ze Šternberka. Šternberkům náležela tvrz až do roku 1418. Z této původní tvrze zřejmě pochází sklepy pod dnešním východním křídlem zámku a část obvodových zdí. Tvrz s větší částí obce patřila poté dlouhou dobu k hoštejnskému zboží společně se zbožím šilperským (Štíty) a k němuž byla připojena koncem 14. století i klášterní část tatenické vsi.

V následujících letech se v držení tvrze vystřídala řada majitelů: (1418–1446) Švihovští z Rýzmberka, (1453-1478) Tunklové z Brníčka, (1480-1516) Krčmové z Koněpas a od roku 1517 páni z Boskovic a později páni z Dubé. V roce 1600, kdy již byla Tatenice oddělena od šilperského panství, koupil ves s tvrzí a několika okolními – dnes již zaniklými vesnicemi (Hadovec, Orlíkov, Sudina) majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. Ten ji o šest let později přestavěl na jednopatrový pozdně renesanční lovecký zámek. Nad jeho vchodem je umístěn žerotínský erb spolu se znakem manželky – Bohunky z Kunovic a letopočtem 1606. Na přestavbě se zřejmě podílela stavební huť vlašského stavitele Jana Mottaly de Bonnamone působící v té době i na moravskotřebovském zámku.

Tatenický zámek byl koncipován jako čtyřkřídlá stavba uzavírající nevelké nádvoří, přičemž část původní tvrze byla zahrnuta do novostavby jako východní křídlo. Vstupní severní křídlo bylo ozdobeno renesančním portálem, jež zdobí i vstup do tohoto křídla z nádvoří. Obytné prostory, bohatě vyzdobené renesanční štukou, byly soustředěny do severního a východního křídla, hospodářské příslušenství bylo v méně honosném jižním a západním křídle. Nádvoří bylo pravděpodobně ozdobeno arkádou. Štuková výzdoba představuje jeden z vrcholů moravského renesančního štukatérského umění. Členění valených kleneb i ozdobné motivy jsou ve všech místnostech velmi podobné – pouze jsou bohatěji či prostěji provedeny. Nejimpozantnější je výzdoba tzv. Hlavního sálu, jehož nádheru předčí pouze císařský sál Bučovického zámku. Italská renesance měla na Ladislava zřejmě velký vliv, což se projevilo na mnoha jeho stavbách na severozápadě Moravy (zejména zámky Moravská Třebová a Ruda nad Moravou /tvrz Nemile/). Ladislav Velen pro účast na protihabsburském povstání v letech 1618-1620 musel uprchnout ze země. Jeho majetky byly zkonfiskovány a prodány Lichtenštejnům. Zámek a statek Tatenice byl poté připojen k zábřežskému panství Lichtenštejnů. Kníže Karel z Lichtenštejna ani jeho nástupci neměli zájem o pobyt na renesančním venkovském sídle a tak se zámek změnil jen v sídlo správy dvora, byty úředníků a část byla využívána k hospodářským účelům. V roce 1787 za Aloise Josefa I. z Lichtenštejna byl tatenický statek rozparcelován a se zámkem byl prodán místnímu statkáři. Vedlejší budovy (původně byty služebnictva a stáje) byly strženy a zámek přeměněn na venkovské obydlí statkáře. Úpadek objektu pokračoval dále, takže v roce 1945 už byla celá budova ve velmi špatném stavu a sloužila hospodářským účelům, část také jako hostinec, který je tu dodnes. V budově sídlí také obecní úřad.

Po válce objekt sloužil k různým účelům (kulturní místnost, kino, sklady, školní jídelna) a dále chátral. V šedesátých letech se dokonce uvažovalo o jeho demolici. Teprve v roce 1972 bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci celého objektu. Rekonstruovaný zámek byl slavnostně otevřen 9. 5. 1985. Základní projekt rekonstrukce zpracovali architekti Kodýtek a Čurda. Z původního zámku se zachoval např. žerotínský portál s erbem Bohunky z Kunovic (manželky Ladislava ze Žerotína), v patře částečně obnovená arkáda a především renesanční štuková výzdoba interiéru zámku. Zámek je upraven renesanční psaníčkovou sgrafitovou technikou, valbová střecha je pokryta břidlicí.

Prostory zámku dnes slouží obecnímu úřadu (kanceláře, obřadní síň, knihovna). Velmi krásná je obřadní síň, kde vybavení původních prostor navrhli brněnští architekti Kamila Plannerová a Pavel Kryl. Ke kulturním a společenským akcím je využíván společenský sál a salonek. V části východního křídla je restaurace.Zámek má shodné stavební prvky renesance,štuky a pískovcová ostění z Maletínského pískovce.Jedná se o stavby Moravská Třebová,hrad Sovinec fragment štukatury,tvrz Nemile štukatura a ostění,Hranice na Moravě.

Zdroj: cs.wikipedia.org (29.9.2014)

Brzy po vzniku Tatenice zde byla založena tvrz. Ta se výslovně připomíná od roku 1287, kdy Tatenice patřila pánům ze Šternberka, kteří v té době vlastnili zábřežské panství.

Šternberkům náležela tvrz až do roku 1418. Z této původní tvrze snad pocházejí sklepy pod dnešním východním křídlem zámku a část obvodových zdí tohoto křídla.

V následujících letech se zde vystřídala řada majitelů.

V roce 1600 koupil Tatenici s tvrzí majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. Ten tvrz přestavěl v roce 1606 na jednopatrový renesanční lovecký zámek.

Tvrz byla rozšířena ve čtyřkřídlou stavbu uzavírající nevelké nádvoří, přičemž část její původní budovy byla zahrnuta do novostavby jako východní křídlo. Vstupní severní křídlo bylo ozdobeno renesančním portálem se znakem stavebníka a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Podobný portál zdobí i vstup do tohoto křídla z nádvoří.

Ladislav Velen se však zúčastnil protihabsburského povstání v letech 1618-1620, a musel uprchnout ze země. Jeho panství bylo zkonfiskováno a později prodáno Karlovi z Lichtenštejna. Tatenice byla tehdy připojena k zábřežskému panství Lichtenštejnů.

Po válce objekt sloužil k různým účelům (kulturní místnost, kino, sklady, školní jídelna) a dále chátral. V šedesátých letech se uvažovalo o jeho demolici, když se nad části propadly střechy a až v roce 1972 bylo rozhodnuto o generální rekonstrukci celého objektu.

Z původního zámku se zachoval v patře částečně obnovená arkáda a především renesanční štuková výzdoba interiéru zámku. Část byla nově postavena, původně uzavřený dvůr ale obnoven nebyl a původní součást zámku je dnes soukromým domem

Velmi krásná je obřadní síň a se svým společenským zázemím se stala lákavým místem pro uzavření sňatků mladých lidí za širokého okolí.

Zámek je pokryt renesančními psaníčkovými sgrafity, kompletně provedené po 1970, valbová střecha pokryta břidlicí.

Zdroj: hrady.cz (29.9.2014)