Haberlandtova hrobka v obci Studená Loučka, bývalý politický okres Zábřeh

Haberlandtova hrobka

Studená Loučka, bývalý politický okres Zábřeh

Historie objektu

Studenoloučský hřbitov si lze jen těžko představit bez Haberlandovy hrobky se sousoším Kalvárie, představujícím ukřižování Krista. „Mohutný pískovcový masiv uprostřed hřbitova“, čteme ve studenosloučské obecní kronice, „budí živý zájem turistů a motoristů. Možno častěji pozorovat, jak někteří zastavují u hřbitova a prohlížejí si krásné umělecké sochařské dílo“. Je to nepřehlédnutelná krajinná dominanta, která zanechala stopu i v literatuře a ve filmu. Je dobře, že byla v loňském roce rozhodnutím Ministerstva kultury prohlášena kulturní památkou. Dlouholetá snaha potomků stavebníka hrobky byla tak korunována úspěchem.

Když byl kolem roku 1832 vybudován současný studenoloučský hřbitov, byla to vlastně opožděná reakce na nařízení Josefa II.. Ten tvrdě zasáhl proti staré tradici hřbitovů, obklopujících kostely všude tam, kde se jednalo o prostor uvnitř obce. Hřbitovy se stěhovaly mimo vesnice. Důvody k tomu byly především hygienické. Nový hřbitov ve Studené Loučce, který sloužil farníkům z Loučky, Bukové, Bušína a Bohdalova, byl původně majetkem kostela, koncem 19.století ale přešel do vlastnictví obce.

Ve středu katolického hřbitova stával obvykle hřbitovní kříž, vztyčený většinou na náklady obce nebo bohatého rodáka. I na novém studenoloučském hřbitově byl až do roku 1900 podobný kříž. Byl však nahrazen něčím, co jej zastínilo, ať vypadal jakkoliv. Inspirace přišla zřejmě ze Starého Maletína, kde podobná hrobka se sousoším Kalvárie stála už od r. 1848. I tam byl jejím budovatelem bohatý kamenický mistr. Maletínské Kalvárie se ovšem památkáři ujali už dávno a dnes je, na rozdíl od té studenoloučské, ve velmi dobrém stavu.

Studenoloučská hrobka je jakousi památkou na slavné období místního kamenoprůmyslu. Nechal si ji postavit Ignác Haberland, ctitel věd a umění, kamenický mistr a nájemce lichteštejnských kamenolomů při silnici ze Studené Loučky do Karlína (dnes nesprávně Žipotín), který obchodoval se stavebním pískovcem a dával práci desítkám místních kameníků. Zejména zakázka na přestavbu hradu Bouzova mohla být zdrojem financí, z nichž Haberland začal velkoryse přestavovat dům svých předků ve Studené Loučce č.p. 55, kde se r. 1842 narodil. Zbylo přitom i na honosnou hrobku.

Hrobka, respektive sousoší Kalvárie na vysokém podstavci, bylo dílem dvou mladých českých sochařů - Františka Zajíce a Ferdinanda Dvořáka z Pašovic (jde patrně o Pašovice u Uherského Brodu). Do Studené Loučky je mohl přivést farář Vincenc Zábojník, který pocházel z Březůvek, ležících nedaleko Pašovic. Mohlo však jít i o Haberlandovy vyučence. Jejich jména jsou vytesána na desce, vezděné do masivu Kalvárie. Ze staré fotografie známe i jejich podobu, ale jinak o nich nevíme zhola nic.

Podle ústní tradice vznikaly jednotlivé sochy za pomoci dělníků z kamenolomu na Bukové, v domě č.p. 8, kam se Haberland v r. 1869 přiženil. Šlo o sochy ukřižovaného Krista, u jeho nohou klečící sv. Maří Magdaleny a po stranách stojících Bolestné Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Modelem prý stáli místní lidé. Studenoloučský kronikář vyvrací v obecní kronice v padesátých letech minulého století zřejmě rozšířenou pověst, že šlo o dílo italských zajatců z první světové války. Kdo si někdy přečetl nápisy na hrobce, nemohl ovšem nic podobného tvrdit.

Hrobka byla dokončena v r. 1900. Je to patrné z nápisu na pamětní desce na zadní straně podstavce Kalvárie, jímž manželé Haberlandovi z Bukové oznamují, že toto sousoší zřídili ku slávě Boží. Stalo se majetkem místní farnosti. K údržbě hrobky měl sloužit speciální účet u mohelnické Městské spořitelny, který byl veden od dob Rakousko-Uherska, za první Československé republiky i po připojení Studené Loučky k tzv. Třetí říši. Počátečních 16 korun, vložených 19. července 1901, se rozrostlo, ale nešlo o nijak závratné sumy. K výběrům dávala svolení Arcibiskupská konzistoř v Olomouci. Poslední zápis je z 31. prosince 1944. Po r. 1945 fond zřejmě zanikl. Zůstala jen neplatná spořitelní knížka a nešťastní potomci Ignáce Haberlanda, kteří se snažili hrobku zachraňovat před působením zubu času i vandalů na vlastní náklady, byť šlo někdy o zásahy ne zrovna nejvhodnější.

Ve zmíněné spořitelní knížce je Kalvárie označena jako „Friedhofkreuz“ - hřbitovní kříž. O tom, že o něj pečovala církev, svědčí i zápis ve farní kronice. Když se r. 1931 objevily na kříži s ukřižovaným Kristem trhliny, zajistil místní farář, respektive administrátor odbornou opravu v ceně 1425 korun, která byla uhrazena jednak z fondu údržby, jednak z darů farníků. Tehdy byl kříž mimo jiné ukotven železnou vzpěrou. Opravu prováděla kamenická firma Otto Czepy ze Svojanova.

Hrobka byla dokončena právě včas. Už v březnu 1901 do ní byl pochován její stavebník Ignác Haberland. Patrně druhotně sem byly uloženy i ostatky nejstaršího Haberlandova syna Egydia, nadaného kameníka, který zemřel už v r. 1897. (Je zajímavé, že ostatky syna Gustava, který zemřel r. 1880 jako pětiletý, zůstaly uloženy v jeho dětském hrobě.) R. 1909 byla do hrobky pohřbena Ignácova manželka Anna a v lednu 1923 byla hrobka použita naposledy, když sem bylo uloženo tělo dalšího Haberlandova syna Huga, rovněž vyučeného kameníka. Později se v hrobce objevila spodní voda a tak už zůstala zavřená, nepočítáme-li její otevření neznámými hledači pokladů na sklonku druhé světové války.

Hrobka byla, jak dokládá dobová fotografie, původně opatřena dvěma náhrobními deskami z tmavého kamene - jedna byla věnovaná Egydiovi, druhá Ignáci Haberlandovým. Byly později (po r. 1909) nahrazeny jedinou deskou z bílého mramoru, nesoucí jména všech v hrobce pohřbených. Místo druhé desky zůstalo prázdné. Z původních náhrobních desek se dochovaly jen fotografie. Malá mramorová deska pod křížem pak sděluje, že pod Kalvárií jsou pohřbeny i ostatky snad jediného faráře, který v Loučce zemřel, a to v r. 1876 po 27 letech služby. Jmenoval se Ambros Kubin.

Fotografie hrobky s Kalvárií byla námětem staré pohlednice, hrobka se objevila i v několika publikacích (např. v knize Josefa Lidla „Der Schönhengstgau“ - Hřebečsko), ocitla se dokonce i ve jednom ze stolních kalendářů na r. 1997, vydaného Karmelitánským nakladatelstvím. Mnozí máme ještě v paměti impozantní záběry hrobky z filmu režiséra Zeno Dostála „Král kolonád“, který šel do kin v r. 1991. V tomtéž roce vyšel v Rakousku román „Vor dem Fenster die Nacht“ (Před oknem noc) mohelnického rodáka Ernsta Vasovce. Hrobka je v něm označována jako kolosální, mocně imponující svou těžkou masívností a děsivým selským naturalismem. Snad ji takto budou moci díky památkářům, katolické církvi a vedení města Mohelnice vnímat i příští generace.

Jiří Ošanec

O Ignáci Haberlandovi viz více v Ročence Společnosti přátel hradu Bouzova na rok 2004

Mohelnický zpravodaj 3.2006