Pobučí

(Pobutsch)

Kostel sv.Jana a Pavla ^{2) B)}

z r. 1832, byl v přelomu tisíciletí krátce před rozpadem. Společnými snahami obce, katolické církve a EU se podařilo kostel renovovat a takto zachránit. První „nová“ mše byla sloužena dne 28.11.2010, přičemž byl také svěcen nový dřevěný kříž vpravo od vchodu. Svěcení celého kostela se pak konalo 21.6.2011 olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem.

Fara ^B)

1852

Soška sv.Foriána ^{B) 2)}

Soška se nachází ve výklenku nad vchodem kostela a byla svěcena olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem při příležitosti svěcení celého renovovaného kostela

Boží muka ^{2) C) D)}

Stojí vpravo u silnice do Zvole. Kamenný sloupek. 1672. Kromě nápisu reliéfy monogram IHS, jméno Maria a reliéf s Ježíšem na kříži. Nápis: Anno 1672 hat Martin Birkel und Dorothea Birkel in diß Creutz Gott zu ehr verlobt veilen ihn Gott auß grosser krankheit zur gesundheit geholffen hat“.

Kamenný kříž ²⁾

U kostela. Tento kříž z r. 1820 dle nápisu na zadní straně soklu postavil (nebo spíše nechal postavit) Josef Knirsch z čísla 3.

Kamenný kříž ²⁾

Pozdně rokokový kříž z r. 1792 označen jako „Švédský“ (pár metrů dál se nacházel švédský vojenský hrob) nebo i „Chirles-Kreuz“, protože stojí u silnice do Krchlebů. Na zadní straně podstavce se nachází nápis „Von den Wohlthäter Wentzl Unzeitig erbauet 1794“. Unzeitigovi tvořili dynastii dědičných rychtářů této obce.

Dřevěný kříž ²⁾

U kostela, dřevěný. Při opravě kaple zaměněn za nový. Kříž byl v rámci oprav kostela v letech 2008-2011 věnován lékařem Josefem Maradou z Jestřebí. Byl dne 28.11.2010 svěcen zábřežským děkanem Fr. Eliášem

Dřevěný kříž ^D)

Na vrcholu Kalvárie. Na plechové cedulce vyraženo: 5.7.1880, 2.7.2005

Zpět na

okres

Panství

Politický i soudní okres Zábřeh

1961 Okres

1976 připojeno k Jestřebí

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Vznik místní části Pobučí se datuje r. 1275. Název obce Pobučí, dříve také Pobuč, vychází spíše z osobního jména POBUD, než z označení místa, kde byly nebo jsou buky. Nachází se uprostřed Mírovské vrchoviny, jižně od Zábřehu. Střední nadm. výška 442 m. Je přístupná po silnici ze severu přes Jestřebí a z východu od Zvole do vsi, potom na jihozápad přes Krchleby k Maletínu, Kopcovitý katastr má rozlohu 430 ha. Obec měla poměrně stabilní počet obyvatel. V r. 1900 zde žilo 400 obyvatel v 60 domech. Z nich se hlásila k německé národnosti rozhodující část. V r. 1930 zde bylo jen 14 Čechů. Po odsunu Němců v r. 1946 se počet obyvatel rapidně snížil, a tento stav trvá dodnes. V současné době má obec 115 obyvatel, je zde obchod se smíšeným zbožím.

V historických pramenech je Pobučí vedeno jako manství olomouckého biskupství. Později se, jako všechny okolní vsi, dostala k panství Mírov, u něhož setrvala až do r. 1848. Za třicetileté války r. 1644, bylo ve vsi 28 usedlostí, ale obsazeno bylo jen 10, což svědčí o značné zkáze. Tím obdivuhodnější je, že v r. 1677 tu už bylo 22 usedlíků a jen 5 poustek. Ještě v 17. století to byla ryze česká obec, která se poměrně rychle poněmčovala. V r. 1834 tu bylo 56 domů a 409 obyvatel, také škola a od počátku 19. století i kostel Sv. Jana a Pavla. Katolická duchovní správa zde byla zřízena až od r. 1852. Pro českou menšinu zde byla zřízena škola v r. 1925. Po r. 1848 připadle ves k soudnímu i politickému okresu Zábřeh. Od r. 1976 je připojena k Jestřebí.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	376 N
1930
1947
1961
1970
2005

www odkazy

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl, 1927

2) Klaus Müller, Janov (9.10.2012)

A) …

B) jestrebi.zabrezsko.cz (9.10.2012)

C) cs.wikipedia.org (1.10.2014)

D) turistika.cz

fotografie

Klaus Müller 2012

Předchozí editace: 9.10.2012, 21.12.2008