Historie obce

Moravičany, bývalý politický okres Zábřeh

Moravičany leží na konci toku říčky Třebůvky, která ústí pravostranně do řeky Moravy. Od první zmínky tohoto názvu uplynulo letos 805 let. Jinak hodnověrněji 756 let. Ale i tak jsou Moravičany třetí nejstarší na severozápadní Moravě (po Žadlovicích – 1078 a Mohelnici – 1140).

Tisícem obyvatel početná obec zaujímá rovinatý prostor v sousedství Mohelnice a Loštic. Nad rovinou ji zvýrazňují dva moderní hydroglobusy a rovněž hranolovitá kostelní věž, dosahující výšky 50 m.

Obec proslavily archeologické výzkumy, které odkryly předhistorické osídlení. Byly nalezeny stopy po dávných pohřebištích, osadách i po hradišti. Vykopávky se soustřeďovaly ve farní vlastivědné jizbě, aby nakonec obohatily mohelnické muzeum.
Při soupisu kostelních předmětů se podařilo odhalit zvláštní nález, dosud opomíjený. Vzrušil historiky umění i jeho příznivce. Nalezla se dosud nepovšimnutá relikvie sv. Mauricia, gotického původu z první třetiny 14. století. Je to torzo vztyčeného předloktí s rukou, držící mezi prsty drobnou oválnou schránku. Sochařský výtvor z pozlacené směsi je nesmírně vzácný.

Z osudů Moravičan

během feudální doby

Nejdříve se objevil doličný název v přídomku vladyků, vystupujících za svědky. Jako první vystoupil z přítmí Búz de Morauiczan v markraběcím zápise k r. 1200. Druhým byl v jiné listině z r. 1249 svědek Spytata de Morawiczan. Moravičany náležely před r. 1355 pod hrad Bouzov, kdy byl v deskovém vkladu zapsán Ješek z Vildenberka a Bouzova.

K odloučení vsi jako drobného statku od tamního zboží došlo vkladem za Beneše z Bouzova. Již pět let předtím je znám plebán Jakub (kněz). Svědčí to o existenci kostela. Přes krátkodobého nástupce převzal majetek litomyšlský biskup Albert ze Šternberka. Ten věnoval ves Moravičany se svobodným dvorem v r. 1389 Kartuziánskému řádu, jím založeného v Tržku u Litomyšle. Zmíněný dvůr přešel pak prodejem do poddanských rukou. Zachovaná pečeť má letopočet 1646 a v okruží nápis PECZET DIEDINY MORAWICZAN. Znamením je nakročující kohout.

Je zaznamenáno, že projížděla a zastavila se v Moravičanech (1754 ) císařovna Marie Terezie. V tomtéž století za císaře Josefa II. došlo ke zrušení kartuziánského řádu. V důsledku toho se rozdělil dvůr (1786). Vznikla činžovní ves Tkanovice se 16 domy a 54 dušemi. S panstvím převzal Moravičany státní Náboženský fond. V nich žilo 567 obyvatel v 89 domech. Brzy nato se stali novou vrchností Fürstenberkové, a to od r. 1807 až do konce feudální doby.

Když se poddanská ves vymanila z vrchnostenské správy, stala se samosprávnou obcí v mohelnického okrese. Nadále měla zemědělský charakter s rozvíjejícím se polařením a chovem dobytka. Olomoucko-třebovská dráha, otevřená v r. 1845, nezřídila zde ani zastávku.

Co přinesla další doba do konce 20. století

Během druhé poloviny 19. století docházelo k větší vybavenosti obce. Přibyla budova školy se dvěma třídami, rozšíření hřbitova, místní záložna, železný silniční most přes Třebůvku, dobrovolný hasičský sbor. Zřídila se konečně železniční zastávka (1890), a u ní obecný hostinec poštovní úřad, rolnické mlékařské družstvo a mlékárna. Vozová cesta do Loštic se přestavěla na prašnou silnici (1895). Na konci r. 1900 bydlelo v obci 780 obyvatel, z nichž se 8 hlásilo k německé obcovací řeči. Z toho připadlo na Tkanovice 20 domů, 101 osob, včetně čtyř německé národnosti.

Železniční zastávka se přebudovala na stanici s nádražím. Před válkou se zavedla elektřina.

Hned po ní došlo k vykoupení 21 ha farských pozemků. Jimi se podělili nájemci.

Ve 20. letech se otevřela sokolovna a Lidový dům. Při zdvojkolejňování dráhy (1924) se postavila dnešní výpravní budova s názvem Moravičany – Loštice. V r. 1930 měla obec 174 domů, 929 obyvatel, z nichž se 21 hlásilo k německé národnosti. Tehdy se oficiálně vedly ještě Tkanovice jako osada.

Při záboru pohraničí na počátku října 1938 přišly Moravičany do německé okupační zóny. Protesty proti tomu vrátily obec zpět „druhé“ republice. Po této epizodě, trvající do konce listopadu, byla připojena k litovelskému okresu, u něhož setrvala do konce války.
Před jejím koncem (1944) zastavila provoz družstevní mlékárna, a to z rozhodnutí ministerstva zemědělství. Ten pak převzala palonínská mlékárna. Roční maximum přijatého mléka činilo 505 tisíc litrů (1937). Tehdy vyrobila 21 tisíc kg másla a 25000 kg tvarohu.
Zbývá dodat, že na začátku I. republiky se usadila v Moravičanech malá továrna na dřevěné zboží. Prosperovala a byla znárodněna (1949). Nastoupil pak jiný výrobní program.

V 50. letech se začal bagrovat na loukách štěrkopísek a těžba se dále rozšiřovala.

Osudový zvrat v zemědělských poměrech nastal, když se ustavilo zemědělské družstvo (1956), sdružující 66 členů. Vybudovalo zkraje provozní stavby pro dojnice a pro prasnice. Sloučením se sousedním doubravickým družstvem (1960) se výměra rozšířila ze 429 ha na 790 ha. Zvolil se také příznačný název JZD Morava. Provozní areál se zvětšoval.

To již nastoupil postupný útlum živností. Jediný průmyslový závod přešel na výrobu menšího nábytku. Otevřela se nová školní budova se třemi třídami (1966).

V 70. letech se uskutečnilo vodohospodářské dílo s úpravou toku Třebůvky, rekonstruovala se sokolovna, pohostinství (tzv. Dělnický dům). Spojené družstvo Morava vstoupilo do tvořícího se velkého ekonomického celku se sídlem v Lošticích. V Moravičanech se pak dobudovávala farma. O dva roky později došlo ke sloučení s dřívější obcí Doubravice a její osadou Mitrovicemi (22. 1. 1976). Rekonstrukcí a dostavbou se vytvořil velký závod s nábytkářskou výrobou (1978). Zaměstnával přes 200 pracovníků. Moravičany se konečně dočkaly vybudování nákupního střediska (1986).

V 90. letech nastaly změny privatizací. Moravičanská farma se stala součástí zemědělské akc. společnosti, vzniklé transformací loštického ekonomického celku. Výrobní zaměření se přehodnotilo. Privatizace postihla také průmyslový závod. Prodělal výrobní útlum. Nakonec zašla i dočasná výroba oděvních součástí. Vzniklo pár podnikatelských aktivit. Postavily se další rodinné domy. Mimo území obce se dále rozšířilo Moravičanské jezero a dosáhlo rozlohy 92 ha. Přírodní rezervací bylo vyhlášeno v r. 1995. Nyní slouží k rekreaci a k rybaření. U jižního břehu je čerpací stanice s úpravnou.

Největší pamětihodností Moravičan je pozoruhodný areál kostelní. Je v samé blízkosti předhistorického hradiště u Třebůvky. Jeho centrum tvoří starobylý kostel, jedna z nejcennějších sakrálních staveb v regionu. Je gotického a renesančního původu. Na svorníku klenby kněžiště je dokonce znak Šternberků. Nad vchodem má pak vročení 1615. Uvnitř je řada náhrobníků rodu Bítovských, pánů na Doubravici (zemř. 1549 až 1586) a rovněž jejich podzemní hrobka.

V sousedství stojí fara pozdně renesanční architektury s hospodářskými křídly, s altánkem v její zahradě. Dlouhá ohradní zeď je opatřena vstupní bránou s edikulou. Zvnitřku při ní je kaple s kněžskou hrobkou. Areál pak doplňuje již vně ohrady stará patrová školní budova. Svému účelu přestala sloužit. Hřbitov je novějšího založení.

Text a foto:

Ing. Čestmír Höll

Zdroj: www.ityden.cz

Historie Moravičan

Obec Moravičany se nachází ve výšce 247 m.n.m. a rozkládá se na levém břehu Třebůvky, která se nedaleko odtud vlévá do Moravy. Od této řeky získaly Moravičany, známé jako jedna z nejstarších osídlených lokalit v regionu, svoje jméno. Zhruba tisíc obyvatel žije na katastru o rozloze 654 ha nepřetržitě již od poloviny 2. tisíciletí a zdejší mohylové kmeny daly jméno i nedaleké Mohelnici. Z archeologických nálezů pak je dokázáno osídlení kultury nálevkovitých pohárů, lužické kultury, keltské kultury, byli zde i Římané a po krátkém osídlení germánském zde žijí od 6. století Slované.

První písemná zmínka o Moravičanech je z roku 1249. Výčet následných majitelů je velmi pestrý a složitý až do roku 1397, kdy bratři Rožmberkové darovali majetek litomyšlskému biskupovi a ten je věnoval kartuziánům v Tržku. Kartuziáni se po husitských válkách odstěhovali do Dolan a později do Olomouce a zůstali pány obce až do roku 1782, kdy byl císařem Josefem II. řád a klášter zrušen a Moravičany se stávají součástí doubravického panství.

Po třicetileté válce byla celá obec prakticky zpustošena, ale v roce 1679 je zde již poprvé zmiňována škola a od roku 1700 jsou vedeny pozemkové knihy. Zajímavé jsou spory moravičanských s vrchností o nejrůznějších robotních povinnostech, o čemž svědčí zápis z tehdejšího obecního úřadu: "Naše obec se přece nepodala a to dříví do Doubravice nevozili. To je na památku zaznamenáno, aby naši potomci věděli, jak se říditi mají".

Zpráva sčítací komise z roku 1771 hovoří o tom, že: "Poddaní v Moravičanech jsou zámožní, dobří hospodáři, poslušní a tiší poddaní, jsou tam výstavné domy, dobře obdělaná pole, takže tu není pociťována žádná bída a zdražení". Roku 1786 vzniká na místě moravičanské dvora osada Tkanovice osídlená německou menšinou, která však byla postupem času počeštěna.

Moravičanská farnost patřila k těm nejvýznamnějším v regionu a ve své době spravovala nejen Moravičany, Doubravici, Palonín, Mitrovice, Tkanovice a Nové Mlýny, ale nějaký čas i Loštice, Maletín, Dolní Hynčinu, Studenou Loučku, Měrotín, Bílou Lhotu a dokonce i Zábřeh. Řada místních kněží udělala kariéru a někteří se stali vyššími církevními hodnostáři.

V polovině 19. století nastaly změny i v Moravičanech. Obec se po roce 1848 osamostatňuje, prochází zde jedna z prvních železnic světa a vznikají první průmyslové podniky. Do 20. století vstupují Moravičany s továrnou na dřevěné zboží, je zde výroba nábytku, výroba mazadel, továrna amerických dřevěných kolíčků, párátek a kopyt a výroba cementového zboží. Působí zde Zemědělské družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly, Rolnické mlékařské družstvo, Občanská záložna a Spořitelní a záloženský. Kromě nádražní restaurace je v Moravičanech pět dalších hospod, tři řezníci, dva kováři, dva obuvníci a dva pekaři.

Po mnichovské okupaci byly Moravičany připojeny k Říši, ale zdejší obyvatelé si vydobyli návrat do republiky pod soudní a politický okres Litovel. Za protektorátu zde vzniklo rozsáhlé a organizované odbojové hnutí.

Po roce 1948 byla továrna na dřevěné zboží znárodněna a včleněna do UP závody Bučovice. V roce 1952 založené JZD bylo později spojeno s družstvem v Doubravicí a v roce 1974 se stalo součástí JZD Loštice. Roku 1976 byla k obci připojena ves Tkanovice, Doubravice a Mitrovice.

Pečetní figurou Moravičan je od roku 1646 vpravo kráčející kohout. Na budově sokolovny je pamětní deska odbojářů (Ambrož a Kruš) a z Moravičan pochází archeolog a přírodovědec František Pluskal - Moravičanský (1811 - 1901), ornitolog Josef Talský (1836 - 1907) a malíř Karel Jílek (1896 - 1983).

Moravičanské letopisy

1249 * písemná zmínka o rodu pánů "z Moravičan"

1380 * Moravičany se stávají majetkem kartuziánského kláštera v Tršku u Litomyšle

1397 * klášter je přeložen do Dolan u Olomouce

1425 * klášter husity zničen a jeho činnost přesunuta do Olomouce

1679 * poprvé zmiňována zdejší škola

1700 * vedeny pozemkové knihy * přelit zvon sv. Jiří z roku 1573

1731 * moravičanští vyhrávají spor s klášterem o výši roboty

1748 * moravičanští vyhrávají spor s klášterem o povinnosti vozit klády

1742 * městečko vypleněno Prušáky

1775 * moravičanští vyhrávají spor s klášterem o povinnosti vozit slámu a palach

1782 * zrušen klášter kartuziánů a Moravičany se stávají součástí doubravického panství

1786 * na místě moravičanské dvora vzniká převážně německá osada Tkanovice

1845 * obcí prochází železnice

1890 * zřízena železniční zastávka Moravičany - Loštice

1918 * vznik továrny na dřevěné zboží

1938 * Moravičany připojeny k Říši ale vydobyli si návrat do republiky pod soudní a politický okres Litovel * vzniklo zde organizované odbojové hnutí

1948 * továrna na dřevěné zboží znárodněna a včleněna do UP závody Bučovice

1976 * připojeny vsi Doubravice a Mitrovice a osada Tkanovice

Moravičanská řemesla a podnikání ve 30. letech 20. stol.

Kratochvíl a spol. - výroba nábytku - továrna amerických dřevěných kolíčků, párátek a kopyt * Zemědělské družstvo pro vedení a zužitkování elektrické síly v Moravičanech s.r.o. * Rolnické mlékařské družstvo pro Moravičany a okolí s.r.o. * Občanská záložna v Moravičanech s.r.o. * Spořitelní a záloženský spolek v Moravičanech s.r.o. * Nádražní restaurace * František Brauner - výroba mazadel * Antonín Vavrda - výroba cementového zboží * Hynek Navrátil - obchodník s dobytkem * Julius Kukula - holič * Hynek Gottwald - hostinský, trafikant a obchod se smíšeným sbožím * Albín Kunc - hostinský * Antonín Kutal - hostinský a truhlář * Hynek Navrátil - hostinský a trafikant * Bohumila Zahradová - hostinská a trafikantka * Františka Bukvicová - trafikantka * Richard Haberman - kapelník * František Vidrman - kolář * František Kratochvíl - kovář * František Ambrož - kovář * František Havlíček - krejčí * Anna Vavrdová - obchod s máslem a vejci * Matěj Chaloupek - obuvník * Josef Reisig - obuvník * Josef Hájek - pekař * František Martinec - pekař * Anna Tyrolová - porodní asistentka * František Červinak - řezník *Karel Merta - řezník *Alois Petřík - řezník * bratři Tauberové z Doubravic - sladovna *

Zdroj:Mohelnický zpravodaj 2.2005