|
Historie města Loštice, bývalý politický
okres Zábřeh |
|
1208 pravděpodobně založen kostel 1267 první zaručená zpráva o Lošticích se vztahuje k
roku, kdy olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka /1245-1281/ přikoupil od
jistého Petra z Loštic, tři popluží u Mohelnice. Loštice byly založeny někdy
ve 2. polovině 13. století jako trhová ves, která navázala na starší
slovanskou osadu 1371 - 1378 Loštice držel Půta z Vildenburka, sídlící přímo
v Lošticích 1378 jsou již Loštice výslovně uváděny jako městečko.
Pravidelně se zde konaly trhy týdenní i výroční svatopetrské. 1382 přešly Loštice do držení markraběte Jošta 1406 se Lošticím podařilo odkoupit právo odúmrtí, tedy
právo svobodného odkazování majetku 1414 převzal bouzovské panství (kam tehdy připadaly i
Loštice) Boček z Kunštátu a na Poděbradech. Po jeho smrti zdědil panství jeho
syn Boček mladší. Po smrti Bočka ml. panství připadlo jeho nezletilému synovi
Jiřímu z Poděbrad, pozdějšímu jedinému českému králi zvolenému z řad šlechty.
Jeho poručníkem byl ustaven Heralt z Kunštátu a na Líšnici. Jiří z Poděbrad
se správy svého panství ujal až v roce 1444. 1464 se od krále Jiřího z Poděbrad dostalo právo druhého
výročního trhu 1474 vlastní Loštice Boček Kuna z Kunštátu. V této době
byli zřejmě Loštičtí zbaveni robot ke zdejšímu panskému dvoru 1481 vybírají Loštice mýto. Před koncem 15. století Boček
Kuna prodal bouzovské panství s Lošticemi Hanuši Haugvicovi z Biskupic, 1532 Václav Haugvic (Bočkův syn) převedl na Loštice
dědičné fojtství stojící u kostela. V témže roce byla založena první městská
kniha a poprvé se připomíná radnice umístěná zpočátku na č. p. 52. Teprve
později (1598) byla přestěhována do nově zakoupeného většího domu č. p. 66,
kde zůstala po několika přestavbách do současnosti 1536 se v Lošticích poprvé jmenuje purkmistr 1544 nejstarší písemná zmínka o přítomnosti Židů
v Lošticích 1554 založen židovský hřbitov 1546 prodal Václav Haugvic bouzovské panství s Lošticemi
Prokopu Podstatskému z Prusinovic 1554 11. června - Prokop Podstatský potvrdil statuta cechu
ševcovského, rozšířená ještě o zvláštní závazný řád týkající se cechovních
poplatků, pokut a prodeje zboží. V polovině 16. století tak byly Loštice s
farou, fojtstvím, mýtem, vlastním dvorem a rozvinutými řemesly, zvláště
hrnčířstvím, významným a prosperujícím městečkem. 1571 získal Loštice spolumajitel sousedního doubravického
statku Vilém Záviš Bítovský ze Slavíkovic a na Lechovicích 1571 postavena židovská synagoga 1577 vlastní Loštice opět rod Podstatských 1581 se osamostatnila zdejší židovská obec a v jejím čele
stanul samostatný židovský rychtář 1585 2. prosince - kupuje Loštice od Podstatských za 12 000 zlatých
město Uničov 1585 - 1619 hospodářský rozkvět 1635 požár města 1663 velké letní povodně 1678 27. dubna - velký požár 1690 velké letní povodně 1712 první známá zmínka o výrobě tvarůžků 1754 zřízení místní poštovní stanice 1781 bylo odňato právo hrdelní 1782 se v Lošticích připomíná vlastní židovská škola 1787 uznání městem 1793 rozšíření školy na školu dvoutřídní 1802 byl pro potřeby školy upraven chudobinec, který
stával v místech dnešní školní budovy. Učilo se na ní česky i německy 1819 založena vlčická papírna 1828 dokončení výstavby části císařské silnice na úseku z
Litovle do Mohelnice, která umožnila spojení Olomouce s Prahou 1834 bylo Lošticích 284 domů a 1907 obyvatel a v židovské
obci 22 domů a 414 obyvatel 1835 sehráno první ochotnické představení, kterým byl
Klicperův Lhář a jeho rod 1840 zahájena stavba nového pivovaru, na parcele domu č.
p. 108 v Hradské ulici 1848 tvořilo loštický katastr více než 540 ha polí s
velmi dobrou bonitou půdy, 41 ha zahrad a luk, 60 ha pastvin a asi 224 ha
lesů. Z řemeslníků zde byli nejpočetněji zastoupeni ševci, hrnčíři a
soukeníci. Ve městě byla křesťanská a židovská palírna, cihelna, dva mlýny,
olejna, papírna /od roku 1819/, šest hostinců, dvě židovské vinárny, čtrnáct
převážně židovských obchodů a židovská trafika. Ve čtyřicátých letech
devatenáctého století zde byla zavedena výroba zápalek. Největším a
nejdůležitějším podnikem ve městě byl měšťanský pivovar, který stával v
místech sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí 1849 17. března - provizorní obecní zákon 1850 - prvním starostou byl zvolen hostinský J. Sommer - po správní stránce zanikla
samostatná židovská obec 1859 rozpad cechů 1860 - postaveno sousoší Nejsvětější Trojice - znovu postavena Střelnice 1862 definitivní úprava obecního zákona 1863 postihl střed města dvakrát požár 1869 - 18. července tábor lidu na Hájku, kterého se údajně zúčastnilo 15
000 lidí z celé severní Moravy - byla založená Omladina -
čtenářsko pěvecký spolek 1871 - otevřena městská spořitelna - měšťanský pivovar se přeměnil
na rolnickou akciovou sladovnu a pivovar 1872 založen Spolek vojenských vysloužilců 1873 - otevřena městská záložna - telegrafní stanice - Omladina rozpuštěna 1874 ustavena Jednota divadelních ochotníků. 1875 - zřízena četnická stanice. - německý spolek dobrovolných
hasičů 1880 bylo v Lošticích celkem 280 samostatných živnostníků
a obchodníků. 1883 Ústřední matice školská 1894 založen pohřební spolek Prokop 1885 zřízen zdravotní obvod a byl zde lékař 1887 byla vytvořena dvě společenstva: koncesovaných a
svobodných živností a řemeslných živností 1889 založena první pomocnická společenská nemocenská
pokladna na Moravě 1899 11. června - Ustavující valná hromada Sokola 1892 - byl v Lošticích ustaven český hospodářský spolek - český Hasičský sbor 1893 - 1910 vybudování silnic do Jeřmaně, Moravičan,
Pavlova a Obectova 1895 - 21. dubna založený odbor Klubu čsl. Turistů - otevřena nová budova loštické
školy 1896 založení družstva pro chov hovězího dobytka 1899 zahájil činnost družstevní lihovar 1900 otevřena zimní hospodářská škola, zřízena krajská
ovocnářská školka 1903 založen Okrašlovací spolek 1905 založen včelařský a králíkářský spolek 1906 byla otevřena česká mateřská škola pro 80 dětí 1907 zaveden telefon 1909 - založeno rybářské družstvo - městská elektrárna, zřízena z
Dolského mlýna - místní odbor Národní jednoty 1910 vznik ovocnářského družstva. 1911 19. srpna sehráno první doložené fotbalové utkání
s Postřelmovem 1912 - 1913 dány do provozu Fischerova a Červinkova cihelna 1916 - 16. ledna přišli do Loštic vojáci, odvedenci na výcvik, Rusíni
z Haliče a Bukoviny, v stáří od 16 do 46 let. Přišli ve velice zbědovaném
stavu, mnoho nemocných. Bylo jich asi 1300 . . . - 18. září rozbíjeli vojáci
zvony 1918 - na španělskou chřipku zemřelo 20 obyvatel - 2. června na manifestaci u Zábřeha přijata rezoluce, která se vyslovila
pro okamžitý mír na základě sebeurčení národů bez anexí a pro zřízení
československého státu. - 27. října na veřejné schůzi na Střelnici mluví JUDr. Richard Fischer. - založeny spolky
živnostníků, katolických zemědělců a agrárnická Domovina - 28. října vyhlášena republika a konec války, která si vyžádala jen v
Lošticích přes 80 lidských životů 1920 poprvé zavítal do Loštic na letní pobyt malíř Adolf
Kašpar 1921 - rozdělena Obecná škola na chlapeckou a dívčí - vznik náboženské obce Církve
československé - Lošticích získala téměř 400 přívrženců. - bylo v Lošticích z celkového
počtu 2 719 obyvatel napočítáno: 2 075 římskokatolíků 430 členů církve českomoravské (čs.) 123 bez vyznání 16 jiného vyznání 75 Židů - založen katolicky orientovaný
Orel 1923 založení Sportovního klubu SK Loštice 1924 bylo v Sokolské ulici otevřeno cvičiště 1926 - bylo zavedeno autobusové spojení
Bouzov-Loštice-Moravičany - opět založen odbor Klubu čs.
turistů – KČST 1926 -1927 byl vybudován nový hřbitov 1928 - autobusové spojení do Uničova a Zábřeha - 9. srpna vypukl v židovské čtvrti požár, který zničil 16 domů a jeho
jiskry zapálily dokonce i věž radnice. 1929 - 1931 od začátku 20. let prováděné systematické dláždění
hlavních městských komunikací včetně náměstí 1930 při sčítání lidu bylo v Lošticích celkem 2 671 osob,
z toho: 1 669 římskokatolíků 859 členů církve československé 57 členů církve izraelské 9 členů církve českobratrské 1 člen církve
rusko-slovansko-evangelické 1 člen církve řecko-katolické 1 člen církve pravoslavné 4 církve evangelické reformní 57 bez vyznání 1932 postavena a slavnostně otevřena hasičská zbrojnice 1933 hospodářská krize - počet nezaměstnaných dosáhl nejvyššího
stupně začátkem roku, kdy jich zde bylo 196 1933 byl dostavěn Husův sbor 1934 - přestavěna a rozšířena budova městské střelnice - hromadná otrava ryb v řece
Třebůvce (papírna Vlčice) 1935 - bylo pod mlýnským splavem otevřeno koupaliště - založena první skautská
družina 1937 založena fašistická Národní garda 1938 - se v okolí vzmáhá henleinovské hnutí (Loštice byly
české) - přestěhovala se do Loštic
Společenská tiskárna a známé knihkupectví V. Patky ze Zábřehu 1941 - byla zakázána činnost Sokola, Orla a Skauta - zrušena zemědělská hospodářská
škola, do jejíž budovy se nastěhovala německá škola 1942 - byla na všech školách zrušena výuka dějepisu a
počet vyučovacích hodin němčiny se zvýšil na 8 hodin týdně - 22. června deportace židů v počtu 59 osob do Terezína a odtud do
vyhlazovacích táborů. Holokaust přežila a do Loštic se vrátila jediná rodina
- Greta Ecksteinová s rodiči 1944 bylo ve všech loštických školách zastaveno vyučování
a budovy upraveny pro německé vystěhovalce 1944 červenec hromadný úhyn ryb v Třebůvce (lihovar) 1945 - 31. března vyvěšení čs. vlajky a protifašistických letáků na
hasičské zbrojnici. - od 4. května táhnou městem nepřetržité kolony ustupujících nacistických
jednotek. - 6. května se v Lošticích objevili "Vlasovci" - 7. května u silnice k Žádlovicím rozmístila německá dělostřelecká baterie
se skupinou tanků - 8. května dopadlo na Loštice několik sovětských dělostřeleckých granátů - 9. května časně ráno přijeli od Litovle první příslušníci Rudé armády - 25. května obnoveno pravidelné vyučování ve škole - 30. května - ustaven Národní tělovýchovný výbor - 10. června - slavnost sjednocení tělesné výchovy v prostorách na Střelnici - 12. srpna ustanovena odbočka Jednotného svazu českých zemědělců 1946 - 2. dubna se konala schůze místního národního výboru za
přítomnosti zástupců tělovýchovných spolků, na které mělo být odhlasováno
opravdové, organické sloučení spolků a klubů provádějících základní
tělovýchovu, sport, skauting a turistiku v jednotný svaz pod názvem Tělovýchovný
svaz Sokol. Stanoviska přítomných ke sjednocení byla následující: zástupci
místního národního výboru hlasovali většinou hlasů ANO, proti se postavili
lidovci a národní socialisté, místní osvětová rada ANO, TJ Sokol - s
výhradou, že bude sjednocení provedeno v Sokole - ANO, odbočka Svazu české
mládeže ANO, Sportovní klub NE, Junák NE, Jednota čsl. Orla NE - 6. května volby: Komunistická strana Československa získala 462 hlasů,
sociálnědemokratická strana 507, strana lidová 494 a národní socialisté 292 - 21.srpna byli z Loštic odsunuti místní Němci, celkem v počtu 21 lidí 1947 IV. sjezd Loštických rodáků. 1948 - 27. března, po reorganizaci a "očistě" zasedlo v MNV
deset zástupců KSČ, stejně tolik sociálních demokratů, kteří se však záhy
spojili s komunisty, tři řádně prověření členové lidové strany a dva zástupci
strany národně socialistické. Dále zde měli po jednom zástupci Místní
odborová rada, Jednotný svaz českých zemědělců, Svaz brannosti, Svaz
osvobozených politických vězňů a legionáři. Předsedou MNV zůstal František
Pokorný. - 27. února sjednocení tělovýchovy - na XI. všesokolský slet se
připravovalo 325 členů Sokola (59 žáků, 118 žákyň, 18 dorostenců, 19
dorostenek, 28 mladších a 22 starších mužů a 24 mladších a 37 starších žen) 1949 - spojeny národní a střední školy, ředitelem národní
školy se stal František Žák a střední školy František Pokorný - začala hromadná likvidace
živnostníků. V Lošticích bylo v té době 80 řemeslných živností, 25 obchodů,
10 hostinců a šest soukromých dopravců - 5. července v Lošticích okresní sokolský sraz 1950 24. května schválila Okresní družstevní rada v Zábřeze
přípravný výbor JZD (Jednotné zemědělské družstvo), předsedou se stal Jan
Červinka. 1951 - v únoru zavedeny lístky na mouku, chléb a pečivo - 6. prosince - založen Svazarm 1952 - vytvořen samostatný národní podnik Olomoucké
tvarůžkárny s dvěma základními závody v Lošticích - začal se hrát fotbal na novém
hřišti pod Borovým lesem 1953 - většina rolníků vystoupila z JZD a opět samostatně
hospodařila - 7. listopadu otevřen Kulturní dům. V letech 1958 - 59 bylo ještě přistavěno
přísálí a provedena další modernizace 1954 odhalena pamětní deska s bystou na domě Adolfa
Kašpara 1957 - založeny Komunální služby města Loštic. Národní
výbor pak prováděl drobné opravy chodníků v obci, byl zrušen starý hřbitov a
jeho plocha upravena - po rozsáhlé donucovací akci do
JZD vstoupilo 42 zemědělců s výměrou půdy 208 ha 1957 a 1958 byla provedena generální oprava celé školní budovy 1957 byla uspořádána řada akcí k 70. výročí úmrtí
loštického rodáka profesora Jana Havelky 1958 6. března založen Český zahrádkářský svaz Loštice 1960 - došlo ke sloučení s JZD Žádlovice - v Lošticích zůstali pouze dva
soukromí zemědělci 1960 předsedou MNV v Lošticích se stal František Badal 1961 sčítání lidu: 2 940 obyvatel, kteří žili v 631
domech a 900 bytech. Značná část z nich byla zastaralá, mnoho bytů nemělo
základní sociální vybavení a přes 80 % z nich bylo bez vody 1962 - vybudována retenční nádrž o rozloze pět hektarů - na "Hraničkách" mezi
Lošticemi a Mohelnicí postaven televizní přivaděč a ke zlepšení příjmu TV
signálu 1962 v s Lošticích prodalo 70 televizorů, 51 elektrických
praček, 24 ledniček a 40 vysavačů. V červnu 1963 dokončena výstavba koupaliště 1964-65 byla vybudována zděná tribuna se šatnami na cvičišti 1965 Vzorná obec k 20. výročí osvobození - první místo 1967-1968 na fotbalovém hřišti vybudovány nové zděné kabiny 1968 21. srpen okupace republiky vojsky Varšavské smlouvy. V
Lošticích se jako první objevují vojáci polské armády 1970 28. dubna byl zahájen provoz v nově obnovené cihelně ve
Výmolech 1970 2. listopadu byl přiznán Lošticím charakter města 1974 byla spojena jednotná zemědělská družstva v
Lošticích, Moravičanech a Pavlově do jednoho komplexu, který dostal název JZD
Obránců míru. Vznikl tak ekonomický celek o rozloze 2 745 ha s členskou
základnou 792 družstevníků 1975 byl založen Jezdecký oddíl 1977 první ročník dálkového pochodu Putování za loštickým
tvarůžkem 1978 1. ročník soutěže Zlatá podkova Zemědělských novin 1979 20. září otevřena první krytá střelnice na šumperském okrese 1980 otevření velkoprodejny Jednota na náměstí. 1982 otevřen první zahrádkářský areál na Masnicích 1983 6. května otevřen Penzion pro důchodce 1987 založen Kruh přátel hudby 1990 Podzimní komunální volby v Lošticích dopadly
následovně : Občanské fórum 28 %, Komunistická strana Československa 23 %,
Československá strana lidová 19 %, Sdružení nezávislých kandidátů 17 %, Hnutí
za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko 7 %, Politické
hnutí členů JZD 6 %. Na základě výsledků těchto komunálních voleb byl
starostou města zvolen Stanislav Hekele, který se však své funkce za několik
dnů z osobních důvodů vzdal a nahradil jej Ing. Petr Vintrocha, kandidující
za Občanské fórum 1991 Statistika: V Lošticích se hlásili k české
národnosti 2 192 obyvatelé a 761 k národnosti moravské. K římsko-katolickému
vyznání se přihlásilo 1 255 obyvatel, k vyznání husitskému 199 občanů a 941 obyvatel
uvedlo, že jsou bez vyznání - zahájena stavba rybářské líhně
v prostoru Haukova rybníka - zrušena Drobná provozovna 1992 obnovení Památníku Adolfa Kašpara 1992 15. prosince založen TJ Inva club 1992 v loštických rodinách pobývá pět týdnů několik desítek
dětí z černobylské oblasti 1994 komunální volby přinesly tyto výsledky: Občanská
demokratická strana 43 %, Křesťanská demokratická unie - Československá
strana lidová 18 %, Sdružení Hnutí zemědělců a nezávislých kandidátů 16 %,
Strana demokratické levice 12 %, Strana podnikatelů, živnostníků a rolníků
České re-publiky 10 %, podpora Sdružení pro republiku - Republikánské strany
byla zanedbatelná. 1994 9. listopadu založen TRI KLUB Loštice 1995 oslavy stoletých "narozenin" místní školy 1997 velkou část Moravy zasáhly nebývale rozsáhlé
záplavy. Loštice zůstaly relativně nedotčeny, město se proto podílelo na
pomoci potřebným, byl zde zřízen sklad humanitární pomoci pro celý okres
Šumperk Zdroj Sestavil Petr Fialek, http://www.mu-lostice.cz |
|
Vývoj
sídelního židovského okrsku v Lošticích Loštice leží na
okraji Mohelnické brázdy, která tvoří pokračování Hornomoravského úvalu.
Říčka Třebůvka protéká pod mírně se svažující centrální částí města. První zmínka o
Lošticích je z roku 1353 v zápise moravských zemských desek.
Obranným správním centrem byl hrad Bouzov se svým panstvím. Bouzovské panství
prošlo mnohými peripetiemi výměny majitelů. V roce 1382 jenom polovina
Loštic patřila Bouzovu a znovu v roce 1481. Loštice patřily Bouzovu celé
a byly hlavním městským střediskem bouzovského panství. V roce 1546 se
majitelem bouzovského panství stal nejbohatší moravský rytíř Prokop
Podstatský z Prusinovic. Městečko za jeho panování prosperovalo a sám
Prokop byl nakloněn pravděpodobně první větší přistěhovalecké vlně Židů do
Loštic ze vzdálenějších vypovězených měst a krajů – Prahy, Uher, Krakova, ale
i z nejbližších panství Šternberku, Nového Jičína. Náklonnost
k Židům byla motivována bezesporu i finančními poplatkami a dávkami. Nejstarší zmínka
o přítomnosti Židů v Lošticích se váže k roku 1544, kdy Žid Beneš
koupil za 115 zlatých dům. V roce 1560 Zuzana Židovka kupuje ½
obecní zahrady vedle Beneše Žida za 30 hřiven, v roce 1561 Židovka
Johana obecní zahradu, roku 1563 Žid Mojžíš obecní šerhovnu a roku 1581 Žid Jakub
šatlavu vedle špitálu. Koncentrace domů Židů byla v okolí farního
kostela sv. Prokopa, který své základy měl položené již v roce 1209 a
později ve 14. a 18. století přestavěném a upravovaném. Soustředění obydlí
Židů kolem jednoho, pro město nejdominantnějšího, objektu vytvořilo postupným
rozrůstáním zastavované plochy první sídelní židovský okrsek. Za panování
Prokopa Podstatného vznikla samostatná židovská obec. O růstu židovské obce
vypovídá i založení židovského hřbitova v roce 1544 - v polích
východní části Loštic. Synagoga údajně existovala již od roku 1571.
V roce 1581 židovská obec od Žalmana Beneše kupuje místo pro obecní dům.
Pro Židy zavádí zvláštní knihy tzv. „Registra obecní židovská“ (1581 – 1651). V roce 1581
se Loštice stávají poddanským městem, které přináleží královskému
vrchnostenskému městu Uničovu. Postupný nárůst
židovského osídlení byl evidentní. V roce 1583 bylo evidováno 6 rodin,
bez udání počtu židovských osob, v roce 1613 bylo 8 rodin, v roce
1677 16 rodin a v roce 1727 již 80 rodin, s 358 osobami. Kolem roku
1630 stálo 21 židovských domů. Třicetiletá válka
znamenala přelom v poklidném životě Židů, kteří se zabývali obchodem,
řemeslem a půjčováním peněz. V roce 1635 byly Loštice vypáleny a ze 160
domů zbylo jenom 94 z toho jenom 10 židovských, neosídlených zůstalo 11
židovských obydlí i se synagogou, která byla úplně zničena. Postupně se obec
dosídlovala. Osídlenci byli chudí Židé příchozí z Ukrajiny, Polska, Převážně
po Chmelnického povstání roku 1648 a po vypovězení Židů z Dolních Rakous
v roce 1670. V roce 1651 židovská obec
s povolením vrchnosti na starých zděných základech postavila novou
dřevěnou synagogu o rozměrech 9 x 8,5 m. Rozvrh židovského
osídlení podle plánu Loštic z 10. 6. 1727 s vyznačenou výměnou
židovských a křesťanských domů tvořilo 17 obytných domů s jedním
nadzemním podlažím a štíty do ulice, obecním domem a synagogou, která
pravděpodobně sloužila jako škola. Objekty na plánu z r. 1727 jsou
zachyceny velice schematicky, zjednodušeně a jsou značně idealistické.
Komunikace i jednotlivé vzdálenosti poměrově k objektu kostela jsou
nepřesné, ale v kontextu zástavby hlavního náměstí a ostatních částí
použitelné. Jiné spolehlivé mapové podklady z období první třetiny 18.
století nebyly nalezeny. Kolem kostela sv. Prokopa byl již
v 18. století hřbitov ohraničen nízkou opukovou zdí.
V bezprostřední blízkosti zdí ze západní strany byla židovská obydlí.
Židovské objekty byly malé jednopodlažní, se společnými zdmi, bez zahrad.
Hygienické podmínky obydlí, úzké přechody, velká koncentrace lidí na malém
prostoru (nedostatečné hygienické zařízení), hlučný způsob života a odlišné
náboženské zvyklosti začali být spornými otázkami, které již nestačili řešit
představitelé katolické farnosti Loštic, rada města Loštic ani vrchnostenský
úřad v Uničově. V českých zemích se narůstající problémy spojené se
židovským osídlením řešily z pozice císaře. Pro omezení počtu Židů ve
městech byl stanoven tzv. familiantský zákon, který od roku 1726 stanovil
počet tzv. familiantů, otců rodin, u nichž jenom na nejstaršího syna se
uplatňovalo právo ženitby. Židovský sídelní okrsek v Lošticích
se měl podle nařízení císaře Karla VI. tzv. Translokačním reskriptem
z 8. 12. 1726, potvrzeným 4. 3. 1727, přeložit do separované části
města. Důvodem nařízení k přemístění židovských domů do „dostatečné
vzdálenosti“ od kostelů a od tras církevních procesí bylo, aby ze svých
obydlí neviděli do kostelů a aby nedocházelo k pohoršení vzájemným
stykem při církevních slavnostech nebo při přenášení svátosti oltářné. Nejdřív byl ze strany města Loštic,
předložen požadavek pro výstavbu nového kostela, resp. přemístění stávajícího
kostela sv. Prokopa na náměstí, nebo výstavba nových židovských obydlí. Pro
finanční nedostatek byly tyto návrhy zamítnuty. Vrchnost nařídila výměnu
židovských domů z okolí farního kostela za křesťanské v lokalitě
západní uliční zástavby „Na novosadech“ za západní stranou zástavby náměstí.
17 křesťanských majitelů se po průtazích v průběhu 5. – 6. 6. 1727 s případnými
doplatky přestěhovalo do podstatně horších obytných podmínek. Židé stěhováním
získali. V rámci stěhování byla přestěhována i dřevěná podélná stavba
synagogy a obsazena na již plánem určené místo v novém sídelním
židovském okrsku. Synagoga byla postavena ve stejné podobě jako byla na
prvním místě. Po přestěhování
Židů byla mohelnická brána posunuta blíž k novému sídelnímu okrsku a
realizovaná ze dřeva. Návrh pro posunutí žadlovické brány se nerealizoval.
Zůstala na svém původním místě, situována blíž k náměstí. Pravděpodobně
v 19. století zanikla. Uplatněním bran se mělo dosáhnout větší separace
Židů a zamezit vstup na náměstí, o svátcích a církevních slavnostech. Nový sídelní židovský okrsek byl
v roce 1727 vytvořen pouhou výměnou obyvatelstva. Tvořila je jednostranná
zástavba domů západní strany Ztracené ulice, domy Žadlovické ulice směrem do
náměstí a na severu domy po obou stranách Mohelnické ulice. Poměrným
srovnáním domy v novém uzavřeném sídelním celku byly větší. Fasády do
dnešní Ztracené i Žadlovické a Mohelnické ulice byly širší a objekty
pravděpodobně prostrannější. Zahrady nově nabytých židovských domů zůstaly
v užívání původních křesťanských majitelů a noví majitelé jim měli
umožnit do nich přístup. Po roce 1727 nesměly židovské pohřby
chodit náměstím. Židovská obec se usnesla k založení nového hřbitova
v sousedství svých domů. Židé od města koupili pozemek, obezdili jej,
ale nikdy se zde nepohřbívalo. Pohřbívalo se dále na starém židovském
hřbitově v jižní části města. Počet židovských domů v uzavřeném
sídelním okrsku pozvolna stoupal. V roce 1757 bylo židovských domů 22.
Mimo židovskou čtvrť byl jeden objekt koželužny u říčky Třebůvky. V roce
1770 byl zpracován plán nové židovské zástavby (viz. mapa). 22 židovských
objektů zůstává na svých původních parcelách. Majitelé podle návrhu na svých
původních parcelách plánovali dostavbu nových obydlí – domů, jedná se o
parcely 3, 4, 9. Dalším plánem byla koupě nových parcel a výstavba nových
obydlí – parcely 18, 19. V rozsahu téměř celé dvorní zástavby domů
židovské čtvrti byla dostavba dřevěných stájí a kůlen. Podle plánu byly
realizovány 2 studny. Jedna z nich je dodnes v novém provedení
dochována. Nově plánovanou dostavbou v rozsahu celého židovského okrsku
a bezesporu její realizací byla pravděpodobně přerušena stará komunikace
z poetického náměstí do Žádlovic. K přerušení cesty mohlo přispět i
nařízení zemských úřadů z roku 1770, přikazující ohradit západní okraj
židovské čtvrtě zdí, aby nedocházelo k dalšímu přikupování pozemku a
rozšiřování židovské čtvrtě. Statistiky židovského
osídlení v Lošticích: r. 1727 – 17 domů
– 328 osob r. 1772 – 22 domů
– 61 rodin – 295 osob r. 1834 – 22 domů
– 414 osob r. 1848 – maximum
483 osob r. 1880 – 33 domů
– 280 osob r. 1890 – 37 domů
– 293 osob r. 1900 – 40 domů
– 115 osob r. 1930 – 55 osob V období od ½ 18. stol. až
do ½ 19 stol. zůstal počet židovských obydlí nezměněn s velice
hustým zalidněním. Jednotlivé domy patřily několika vlastníkům (viz. kopie
hlášení o stavu obydlí a duší v Lošticích) Průměr v Lošticích byl
20 osob na jednu domácnost. Jedním z nejpočetněji obývaným obydlím byl
dům č. XIX, kde bylo 10 domácností s 38 dušemi. Tento stav byl důvodem
k nastavování jednopodlažních domů o další podlaží, změny vnitřních
dispozicí a zmenšování stávajících prostorů (viz. plán domu přestavby pro 3
rodiny). Dostavovalo se k dvorním fasádám, dvorní trakty se zastavovaly
obytnými domečky i kůlnami. (viz. dům č. 624, dům u synagogy parc. č. 297). Židovská čtvrť byla poškozena požáry
v letech 1791 a v roce 1793. V roce 1793 vznikl požár ze
židovské kořalny, při které shořelo 38 domů, včetně domů na náměstí.
K běžným řemeslům patřili obchodníci, výčepní kořalky, rukavičkáři,
koželuzi. R. 1848 znamenal zrovnoprávnění
postavení Židů – v obchodě, veřejném uplatnění, vzdělání. Samostatná
židovská obec se začlenila spolu s křesťanskou obcí do jednoho
samosprávního celku. Zrušení uzavřených židovských čtvrtí a zrušení
familiantského zákona přineslo velké demografické změny. Počet židovských obyvatelů
začal značně klesat. Možnost volného stěhování umožnila Židům se stěhovat
mimo uzavřenou čtvrť a začali se usazovat na náměstí v Lošticích ale i
v jiných městech. Odlišné zůstalo jen číslování římskými číslicemi. R. 1928 znamenal pro židovskou obec
pohromu. V objektu parc. č. 321 při sušení syrečků vznikl požár, který
zachvátil 16 domů. Dům parc. č. 321 a okolní domy parc. č. 322 a 323 byly
požárem zničeny a v roce 1935 obec pozemky vykoupila , vznikl zatravněný
prostor. Řada domů ve Ztracené a Žadlovické ulici byly zničeny. Po požáru
byla západní část Ztracené ulice dostavěna, jednopodlažní domy zvednuty o
jedno nadzemní podlaží. Okenné otvory byly zvětšeny, domy se přestavěly a
zmodernizovaly. V rámci židovské čtvrtě, která
začala být promíchaná s křesťanským obyvatelstvem v ½ 19.
stol. se jako židovský reprezentant výtvarně i historicky hodnotného objektu
dochovala židovská sladovna (parc. č. 340). Rohový objekt byl v r. 1856
empírově upraven – kamenný klenák portálu vstupu s datací 1856, hliněné
deskové reliéfy pod okny, celková rekonstrukce fasád. Architektura domků bývalé židovské
čtvrti vypovídá o skromnosti prostředí malého městečka. V architektuře
se uplatnila střídmost, jednoduchost, ale i důstojnost. Městečka v blízkosti
dalších dvou sousedních židovských obcí Mohelnice, a Usova, nechávala Loštice
jako nejsevernější městečko Moravy v protektorátních časech
v situacích obzvláště těžkých. Největší pohromou pro Židy znamenala 2.
sv. válka. Z Loštic bylo odsunuto 59 Židů a tím se nadobro ukončila
jedna dlouhá etapa vzájemného soužití poklidného obyvatelstva města. Zdroj : Mgr.
Karin Kahancová, http://www.mu-lostice.cz |
|
Loštické letopisy 1208 * údajné dokončení stavby loštického kostela 1267 * v datované listině je zmíněn jistý Petr z Loštic 1353 * městečko Loštice je součástí bouzovského panství 1397 * Loštice získává od markraběte Jošta pan Heralt z Kunštátu 1406 * prvním známým loštickým farářem je P. Ješek * město
odkoupilo právo odúmrtí 1414 * převzal bouzovské panství (kam tehdy připadaly i Loštice)
Boček z Kunštátu 1444 * Jiří z Poděbrad se ujal
správy svého panství 1464 * Loštice obdržely od krále Jiřího z Poděbrad právo druhého
výročního trhu 1481 * Loštice mají právo vybírat mýto, jeho výtěžek jde do
městské pokladny 1532 * loštická obec na sebe převedla dědičné fojtství *
ponejprv s připomíná loštická radnice 1534 * od tohoto roku mají Loštice vedeny pozemkové knihy *
ponejprv se připomíná zdejší špitál 1536 * se v Lošticích poprvé jmenuje purkmistr 1545 * majitel panství Václav Haugvic se ujímá loštického
hrnčířského a ševcovského cechu 1550 * věnován kostelu zvon, který dodnes slouží 1554 * založení židovského hřbitova * vydány první artikule
loštického cechu ševců 1560 * zemřel majitel panství Prokop Podstátský, který je
pohřben v místním kostele 1585 * královské město Uničov kupuje město Loštice 1598 * radnice se stěhuje do domu č. 66, kde má sídlo dodnes 1606 * loštičtí Židé podléhají radě města Uničova 1635 * město vypáleno * postaveno sousoší piety 1647 * od tohoto roku je vedena matrika narozených 1653 * od tohoto roku je vedena matrika oddaných 1656 * od tohoto roku je vedena matrika zemřelých 1672 * loštická farnost představuje obce: Loštice, Žadlovice,
Pavlov, Radnice, Bezděkov, Veselí, Lhotka, Měrotín a všechny obce farnosti
bouzovské 1712 * první známá zmínka o výrobě tvarůžků 1787 * uznání městem 1746 * císařovna Marie Terezie stvrzuje loštickým smlouvu o odpuštění
poddanství a přidává obci jeden výroční a jeden týdenní trh * postavena nová
školní budova 1749 * vystavěna budova radnice 1754 * zřízena stálá poštovní stanice 1769 * děkan Florián Tettauer zakládá nadaci pro loštický špitál 1781 * městu je odňato právo hrdelní 1782 * barokizace farního chámu sv. Prokopa * založena židovská
škola 1793 * Loštice mají 1596 obyvatel, 203 domů, 750 jiter polí a
200 jiter lesa * škola je rozšířena na dvě třídy 1806 * dokončena stavba synagógy 1819 * zřízena papírna ve Vlčicích 1828 * dostavěna císařská silnice z Loštic do Mohelnice 1834 * v 284 domech bydlí 1900 křesťanů a ve 22 domech 414 Židů 1841 * dostavěna budova nového pivovaru 1850 * konají se první volby obecních výborů - starostou se
stává hostinský Sommer * židovská čtvrť opět
splynula s křesťanskou obcí 1867* založena občanská záložna a Občanská beseda 1869 * založen poštovní úřad * založena Omladina (čtenářsko
pěvecký spolek) 1871 * založena městská spořitelna 1872 * založen spolek vojenských vysloužilců 1873 * založena městská záložna * zřízena telegrafní stanice 1874 * v Lošticích poprvé nalezeny tzv. Loštické poháry *
ustavena Jednota divadelních ochotníků 1875 * založen Hasičský spolek 1876 * povozník a nájemce mýta Josef Wessels.zahajuje v
Lošticích výrobu tvarůžků 1879 * Jan Svozil zakoupil sirkařskou dílnu 1885 * ve městě zřízen zdravotní obvod * Vilém Raschner zavádí
tovární výrobu rukavic 1888 * městská radnice se dostává do českých rukou 1889 * v Lošticích založena 1. pomocnická společenská nemocenská
pokladna na Moravě 1892 * ustanoven český hospodářský spolek * zřízena dvojtřídní
pokračovací škola průmyslová 1894 * založen pohřební spolek Prokop 1895 * zahájeno vyučování v nové měšťanské škole 1896 * založeno družstvo pro chov hovězího dobytka s plemennou
knihou 1898 * zřízena měšťanská dívčí škola 1899 * založena Sokolská jednota * založen lihovar 1900 * otevřena dvouletá zimní hospodářská škola * město má dva
zdravotní obvody * Loštice mají zvěrolékaře * zahajuje výrobu továrna na
švédské zápalky 1903 * založen Okrašlovací spolek města Loštic 1905 * založen včelařský spolek a králíkářský spolek 1907 * v Lošticích je první telefon 1908 * proběhl první sjezd rodáků 1909 * z Dolského mlýna zřízena městská elektrárna * založeno
rybářské družstvo 1910 * zbudována městská elektrárna * ustanoven místní odbor
Marodní jednoty * založeno ovocnářské družstvo 1903 * založen okrašlovací spolek 1908 * zorganizován 1. sjezd rodáků 1909 * založeno Rybářské družstvo pro Loštice a okolí 1921 * na Kozím Vrchu otevřen kamenolom 1922 * továrna Helios ukončila výrobu zápalek 1923 * založen Sportovní klub Loštice 1926 * zřízeno autobusové spojení do Zábřeha, Uničova, Bouzova a
Moravičan 1929 * Karel Pivný provádí generální přestavbu závodu na výrobu
tvarůžků * požár v židovské čtvrti 1930 * uspořádán sjezd rodáků 1933 * postaven církev československá si postavila Husův sbor *
Loštice přijaty do Hanácké župy fotbalové 1937 * v Lošticích založena organizace Národní gardy 1938 * loštičtí skauti se zúčastnili tábora v Paseckém břehu u
Šternberka 1941 * do budovy hospodářské školy se nastěhovala německá škola 1944 * ve školách ukončeno vyučování a budovy byly použity jako
ubytování pro německé vystěhovalce 1945 * zřízena tzv. rodinná škola 1946 * 21. srpna vystěhováno 21 loštických Němců 1948 * vlčická papírna včleněna do komplexu Jindřichovských
papíren 1953 * (7. listopadu) otevřen kulturní dům * většina zemědělců
vystoupila z JZD 1952 * založeno JZD 1953 * JZD se rozpadlo 1957 * město se stává majitelem synagógy * bylo otevřeno nové
koupaliště * 1960 * k JZD se připojuje družstvo žadlovické a palonínské 1960 * znovuzaložení loštického skauta * Žadlovice se stávají
součástí Loštic 1961 * založeno Střední zemědělské učiliště 1963 * ustavena Jednota Čs. mysliveckého svazu * v synagóze je
zřízeno Havlekovo muzeum s expozicí loštického hrnčířství 1970 * (2. 11.) byl Lošticím přiznán statut města *
znovuotevřena loštická cihelna 1974 * spojení JZD Loštic, Moravičany a Pavlov 1975 * založen Jezdecký klub TJ ČSTV Loštice 1980 * zrušeno Havelkovo muzeum a ze synagógy je hudební škola *
otevřena velkoprodejna na náměstí 1983 * otevřen nový penzion pro důchodce 1990 * potomci původních vlastníků zakládají společnost Alois
Wessels na výrobu tvarůžků 1991 * zrušena Drobná provozovna 1992 * slavnostního obnovení památníku Adolfa Kašpara se
zúčastnila i umělcova dcera Jitka * založen INVACLUB Loštice 1995 * založena dechová kapela Loštická Veselka * Ing.
Heidenreich získal na mistrovství světa v rybolovu zlatou medaili 1997 * založen Teraclub 1999 * hasičům předána do užívání nová zbrojnice s cisternou CAS
25, dopravním automobilem AVIA a další technikou potřebnou k zásahu Loštický znak Označení "město" se poprvé objevuje na pečetidle
pocházejícím z počátku 15. stol., jehož znamením byl štít se třemi pruhy.
Rychtářská pečeť z roku 1784 ukazuje na štítu již jen dva pruhy a znak měl
mít patrně modrou barvu se stříbrnými pruhy. V současnosti je používán znak
podle nejstaršího pečetidla tj. stříbrný štít půlený se třemi černými pruhy
(břevny) v horní polovině. Jedná se o erb pánů z Kunštátu, kterým Loštice
náležely v letech 1351 až 1454. Tím je loštický znak shodný se znakem obcí
Kunštát, Dambořice a Troskotovice. Loštické osobnosti Stanislav Adam - hudebník a hudební skladatel * Ladislav Bedřich
- učitel, sokol a účastník zahraničního odboje * Leopold Beneš - učitel a
veřejný kulturní pracovník * JUDR. Richard Fischer - advokát, politik,
starosta Olomouce a historik Loštic * Pius Geisler - sklenář, radní a
starosta * Jan Havelka - pedagog a vlastivědný spisovatel * Adolf Kašpar -
ilustrátor, malíř a grafik * Josef Kessler - malíř * Ludvík Kopka - stolař,
intarzista a restaurátor * Jan Kubíček - učitel a vlastivědný pracovník *
Msgre ThDr. Václav Kubíček - profesor teologické fakulty v Olomouci, historik
Loštic * PhDr. Jan Kühndel - historik, archivář a muzejník * Adolf Lang -
vlastivědný a muzejní pracovník * MUDr. Jan Lang - lékař, univerzitní docent
v Praze * Jan Mollik - ministerský rada, autor prací o živnostenském právu *
Anna Nesvadbíková - publicistka a překladatelka * František Pokorný - učitel,
osvětový a kulturní pracovník * Libor Scholz, katolický kněz a včelař * Josef
Vincenc Schönhöffer - předák českých vlasteneckých spolků v Lošticích *
Rudolf Schönhöffer - první český starosta Loštic * Edmund Smékal - učitel,
průkopník moderních směrů ve vyučování * Jan Smital - malíř * Josef Sova - stavitel, starosta
Loštic * Hugo Šilperský - malíř a grafik * MUDr. Jan Vavrouch - loštický
městský lékař a spolkový pracovník * JUDr. Karel Živný - český novinář a
politik ve Vídni * Emil Hekele - mistr republiky v cyklistice * Loštické
živnosti, řemesla a podniky ve 30. letech minulého století Občanská záložná v Lošticích; Spořitelna města Loštic; Lidová záložna; Schönhoffer - obchod se smíšeným zbožím; Pohřební spolek v Lošticích; Pohřební ústav církve čsl.; První rolnická sladovna a pivovar v Lošticích; BAŤA OBUV; Rolnický lihovar; HOTEL Coufal; HOTEL Horák; Okresní hospodářské družstvo; Městská elektrárna; Bio "Sokol; MUDr. Karel Kukula - lékař; MUDr. Jaroslav Lauda - lékař; František Kubín - zvěrolékař; Adolf Fiala - autobusová doprava; Anna Pazderová - autobusová doprava; František Brtníček - bednář; Antonín Doubek - bednář; František Šilberský - bednář; František Frank - taxislužba; Emil Kolář - taxislužba; Josef Vinkler - taxislužba; František Červinka - cihelna; Čeněk Fischer - cihelna; Karel Pyšný - cukrář; Jan Sršeň - cukrář; Libor Zapletal - drogerie; Jan Jahoda - Elektrotechnické závody; Karel Krobot - fotoateliér; Josef Relich - fotoateliér; Josef Pfau - továrna na fotografické desky;Josef Kovář - galanterie; Josef Gärtner - hodinář; Jan Řmot - hodinář; František Bartoň - holič; Vlastimil Boháč - holič; Ruda Jevický - holič; Josef Juřík - holič; Jan Matyáš - holič; Čeněk Linhart - hostinský; František Neufus - hostinský; Jindřich Nováček - hostinský; Josef Novák - hostinský; Josef Poulíček - hostinský; Josef Suchomel - hostinský; Edmund Švec - hostinský; Alois Tichý - hostinský; František Tománek - hostinský; Jan Votava - hostinský; Litovelská pivnice; Městská střelnice; Antonín Špička - hrnčíř a kamnář; Richard Špička - hrnčíř; Jan Beneš - kamnář; Josef Itrnička - kamnář; Karel Bořil - klempíř; Rudolf Karger - klempíř; Richard Mittag - klempíř; Václav Klička - kloboučník; Josef Kovář - knihař; František Švec - knihař; Matouš Skoumal - knihy a hudebniny; Čeněk Krejčíř - kolář; Petr Macek - kolář; Josef Řmot - kolář; Jan Štencl - kolář; František Trnka - kominík; František Hacar - konfekce; Amálie Keslarová - kovářství; Julius Kühndel - kovářství; Bohumil Konečný - kovářství; Lukáš Řmot - kovářství; Josef Bořil - kovové zboží; Leopold Ehrlich - koželužna; Jan Boháč - kožišník; Emil Drlík - krejčí; Alois Glazar - krejčí; Antonín Klein - krejčí; Karel Pavlák - krejčí; Vojtěch Švec - krejčí; Čeněk Volek - krejčí; Jan Votava - krejčí; Jan Gross - krejčí; Ludvík Orálek - kůže; Karel Weiser - kůže; PhMr. Karel Voborský - lékárník; Otakar Bubeník - malíř; Alois Jančí - malíř; Jan Konečný - malíř; František Řmot - malíř; Gustav Vitoul - malíř; Adolf Kašpar - akademický malíř; Ludvík Gruss - mechanik; Roszypal a syn - továrna na měřítka; Václav Klička - mlékárna; Viktor Weis - mlýnské výrobky; Tomáš Hacar - mlýn; Emil Fischer - módní zboží; Karel Jurka - módní zboží; Ludmila Tichá - módní zboží; Antonín Fröml - obuvník; Václav Horák - obuvník; František Krobot - obuvník; Ludvík Orálek - obuvník; Emil Strašovic - obuvník; František Škrabal - obuvník; Jan Veselý - obuvník; Josef Veselý - obuvník; Ludvík Veselý - obuvník; Karel Weiser - obuvník; Hrma Grätzer - výroba ozdob na vánoční stromky; Amále Mazánková - ovoce a zelenina; Albert Švarz - ovoce a zelenina; Karel Hošek - pekař; Jan Melcher - pekař; František Navrátil - pekař; Josef Pospíšil - pekař; Tomáš Hacar - pila; Klement Hauk - pila; Josef Sova - pila a tesařství; František Čikl - pokrývač; Marie Hoffmannová - porodní asistentka; Helena Horáková - porodní asistentka; Anežka Rottrová - porodní asistentka; Vladimír Faltýnek - povoznictví; Jenovefa Faltýnková - povoznictví; Vilém Kukula - povoznictví; Bohumil Walter - řemenář; Karel Hirsch - řezník; Rudolf Kuba - řezník; Vilém Sláma - řezník; Josef Suchomel - řezník; Eduard Špička - řezník; František Hlavsa - řezník; N. Dokoupil - řezník; Ervín Kukula - koňský řezník; Josef Přichystal - sedlář; František Pudil - sedlář; Bohumil Kunc - sklenář; Ladislav Bubeník - obchod; Rosa Fischer - obchod; Jan Gabriel - obchod; Karel Janeba - obchod; Josef Kubát - obchod; Rudolf Kučera - obchod; František Neumann - obchod; Antonín Potácel - obchod; Jarmila Rosůlková - obchod; Aloisie Římská - obchod; Čeněk Volek - obchod; Marie Volková - obchod; Valentin Živný - obchod; Jan Adámek - výroba sodové vody; František Tomášek - soustružník; Jaroslav Benda - stavitel; František Kögler - strojírna; Karel Karafiát - střižní zboží; Julius Kindl - střižní zboží; Karel Lang - střižní zboží; Ludmila Mazalová - střižní zboží; Štěpánka Matyášová; Jaroslav Dubský - továrna na tvarůžky; Karel Pivný - továrna na tvarůžky; Adolf Appel - tvarůžky; Ernst Eckstein - tvarůžky; Siegfried Eckstein - tvarůžky; Marie Fialová - tvarůžky; Adolf Gerlich - tvarůžky; Antonín Gerlich - tvarůžky; Mořic Klein - tvarůžky; Františka Nejezchlebová - tvarůžky; Jan Nevrlý - tvarůžky; Marie Sekaninová - tvarůžky; Anna Urbanová - tvarůžky; Irma Wischnitzer - tvarůžky; Bruno Bittner - trafika; Emilie Karafiátová - trafika; František Kessler - trafika; Marie Kukulová - trafika; Marie Říhová - trafika; Josef Bubeník - truhlář; Josef Havlíček - truhlář; Richard Havlíček - truhlář; Eduard Krejčí - truhlář; Josef Melzer - truhlář; Alois Říha - truhlář; Čeněk Svoboda - truhlář; František Švec - truhlář; Alois Tichý - truhlář; Stanislav Veselý - truhlář; Josef Vodička ml. - truhlář; Josef Vodička st. - truhlář; Jan Červinka - obchod s uhlím; Bohumil Kunc - obchod s uhlím; Edmund Knöpfelmacher - obchod s vejci; Alexander Leiner - zahradnictví; Adolf Stejskal - zahradnictví; Alois Veverka - zahradnictví; Karel Horák - zasilatelství; Hubert Seidl - zasilatelství; Alois Pospíšil - zámečník; Josef Šiberský - zámečník; Ferdinand Špička - zámečník; Jan Weiser - zámečník; Jan Zatloukal - zednický mistr; Bohumil Kunc - prodej žárovek; Karel Zezula - prodej žárovek; Zdroj : Mohelnický zpravodaj 11.2005 |
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 9.8.2015 |