Tvrz v obci Líšnice, bývalý politický okres Zábřeh

[Tvrz]

Líšnice, bývalý politický okres Zábřeh

5 km jihozápadně od Mohelnice

Líšnice (až do 19.století zvaná Lestnice) se poprvé uvádí v r.1348, kdy byla v majetku větve pánů z Kunštátu, zvané též z Lestnice. Z ní pocházel Smil z Kunštátu a v I.1397-1415 Boček z Kunštátu a Lestnice. Páni z Kunštátu z lestnické větve sídlili na místní tvrzi, která stávala na kopci vzdáleném asi 3 km severozápadně od vesnice a byla vybudována nejpozději v polovině 14.století; poprvé se uvádí za Bočka z Kunštátu v r.1353. K lišnické tvrzi původně patřila ves Líšnice s dvorem (stál údajně v místech dnešního kostelíka ve Vyšehorkách), dále vsi Žádlovice a Pavlov. Nejvýznamnějším představitelem lišnické větve pánů z Kunštátu byl Heralt z Kunštátu a Líšnice. Za něho se lišnická tvrz stala obávaným výchozím bodem jeho četných loupeživých výbojů. Za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem ji přepadl Heraltův příbuzný Smil z Kunštátu na Senici a nedlouho nato litovelský zástavní pán Příbík z Odlochovic. Heralt samozřejmě nezůstal svým odpůrcům nic dlužen, a tak bylo jeho líšnické sídlo svědkem neustálých půtek a drobných válek. Poslední, osudnou ránu utrpěla lišnická tvrz za válečné výpravy rakouského markraběte Albrechta proti Heroltovi v r.1436. Heralt se sice vzápětí tvrze opět zmocnil, zřejmě však nepomýšlel na její obnovu, neboť tehdy již sídlil na Moravské Třebové. Neměl k tomu ostatně ani příliš mnoho času, protože v r.1444 byl v Brně tamními měšťany zajat a popraven. Po jeho smrti se lišnická tvrz brzy rozpadla (krátce ji držel, ovšem již pustou, Jiří z Poděbrad). Naposledy se o tvrzi mluví při vkladu bouzovského panství, k němuž byl lišnický statek připojen, do zemských desk Hanušovi Haugvicovi z Biskupic v r.1494.

Do současné doby se z lišnické tvrze dochovaly jen skrovné pozůstatky na kopci směrem k Vyšehorkám v místech pokrytých dnes hustým lesním porostem. Zčásti již byly zničeny kamenolomem, který se zařezává do kopce až k samotnému jeho vrcholu. Zůstaly tu jen zbytky okružních zdí a stopy hlavního příkopu, který odděloval tvrz od jejího předhradí. To bylo chráněno dodnes znatelným valem, širokým příkopem a dalším valem, předsunutým před příkop. Ve 30.letech 20.století tu prováděl vykopávky učitel Morawek z Líšnice za patronace majitele žádlovického velkostatku hraběte Dubského. Řada nálezů, které můžeme datovat do 15. století, pak byla odevzdána do mohelnického muzea (např. srpy, úlomky velkých zásobnic aj.). Místo, kde lišnická tvrz stávala, podnes připomíná i pomístní název Starý zámek.

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

E.Poche, Umělecké památky Čech

Líšnická tvrz byla postavena někdy na počátku 14. století. Patřila k ní i obec Líšnice (tehdy se však psala jako Lestnice), Žádlovice, Pavlov a dvůr, který stával na místě dnešního vyšehorského kostela. Tvrz měla za úkol chránit obchodní cestu z Olomouce, přes Loštice a Líšnici na Studenou Loučku a dále pak do Moravské Třebové a Svitav. Dva milníky z této významné cesty jsou zachovány dodnes. Jeden se nachází u silnice na Loštice a druhý stojí za obcí Líšnice směrem na Studenou Loučku. nákres půdorysu

První zmínka o tvrzi je z roku 1353, kdy byl jejím majitelem jistý Boček z Kunštátu a Lestnice. Dle archeologických nálezů však vznikl již na přelomu 13. a 14. století. V letech 1417–36 byl třikrát dobyt kvůli slabé posádce. Historie tvrze byla poznamenána především občanskou válkou mezi markrabaty Joštem a Prokopem a později proslulým loupežníkem Heraltem z Kunštátu, po jehož popravě roku 1444 skončil její význam a tato začala pustnout. Zajímavé je, že ji měl nějakou dobu ve vlastnictví i pozdější český král Jiří, který se v mládí psával "z Kunštátu a Búzova". Protože místo narození tohoto významného českého státníka není známo, příkopuvádějí někteří laičtí autoři jako jeho rodiště právě líšnickou tvrz. Úplně poslední písemná úřední zmínka o tvrzi je z roku 1494, kdy byla zapsána do zemských desek jako majetek bouzovského pána Hanuše Haugvice z Biskupic.

Dnes už můžeme na kótě 404 pozorovat pouze zbytky hlavního příkopu a okružních zdí. Travou, křovinami a lesem jsou ukryty nerovnosti valů a hradního příkopu. Krajinotvorná jednota stavby a strmého kopce byla narušena kamenolomem a sama tvrz se během staletí stala okolním obyvatelům zdrojem stavebního kamene.

Roku 1930 provádí líšnický učitel Morawek na "starém zámku" za sponzorské účasti žadlovického hraběte Dubského amatérský archeologický průzkum. Nálezy z této činnosti (srpy, dobře zachovalý meč, španělský jezdec, ostruhy, úlomky nádob apod.) byly předány do mohelnického muzea.

pohled z cestyNejlepší přístup je ze stejnojmenné obce, odtud po silnici ke Starému mlýnu, zde před potokem zabočit vpravo a jít pod lom, který již není příliš znatelný.Odtud je už snadné vyšplhat několik desítek metrů nahoru. V nároží nejspíše stála věž brány, na sever od ní jsou náznaky budovy. Nejlépe je dochován mohutný valový systém ve tvaru soustředěného čtvrtoblouku. Mezi dvěma příkopy se nachází podlouhlé předhradí bez náznaků zástavby, příkop před ním končí v bočních svazích výběžku.

Zdroj: obec-lisnice.cz (10.10.2014)