Krasíkov

 (Budigsdorf)

Kaple Andělů Strážných ^A)

Dominantou obce je barokní kaple Andělů strážných, která byla podle historických záznamů roku 1725 postavena Pavlem Rychterem, mistrem tkalcovským v Krasíkově. Před kaplí stojí socha sv. Floriána, patrona obce. U této kaple dříve stávala stará, památná lípa. Symbolicky zde byla roku 2011 zasazena znovu. Podle dobových fotografii se zde konaly mše a poutě. V současné době je kaple církevně využita jednou ročně. Tatenický farář zde pro věřící pořádá mši. Mše v kapličce v roce 2011. Kaple stojí v centru vesnice u hlavní silnice před č.p. 56. V posledních letech byla opravena. Dřevěná věžička slouží jako zvonice. Uvnitř kapličky je oltář. V kapličce byl ještě nedávno dřevěný kříž, pod oltářem socha Ježíše Krista v božím hrobě a obraz svatých. Kolem roku 2004 byla kaplička vyloupena a tyto věci ukradeny.

Kaple ^A)

Kaplička je vystavěna u domu č.p. 122. Podle poválečných kronikářských záznamů byla kaplička neudržovaná. Oltář s obrazy, které malovali mniši z kláštera Koruny a které byly sem po zrušení kláštera umístěny, se při restaurování v padesátých letech ztratily. Ani betlém, také původem z kláštera, se do dnešních dnů nedochoval. V pískovcovém překladu nad dveřmi kapličky je letopočet 1814. Nyní je odsvěcená kaplička udržována majitelem domu.

Socha sv.Floriána ^A)

Před kaplí Andělů strážných stojí socha svatého Floriána z maletínského pískovce. Na podstavci je vytesán nápis v němčině: „Dal zhotovit roku 1828 Johann Habiger z č. p. 57“. Na čelní straně podstavce je reliéf Matky Boží s tělem Kristovým na kolenou. Nad nimi jsou dvě hlavy andělíčků. Po pravé straně je reliéf svatého Vojtěcha a po levé svatého Jana Nepomuckého. Pod sochou sv. Floriána bývala připevněna ozdobná železná lucerna, která se do dnešní doby nedochovala. Socha byla nově restaurována v roce 2008.

Socha Nejsv.Trojice ^A)

Socha se nalézá u řeky Sázavy mezi betonovým mostem a elektrárnou u domu č.p.75. Je vztyčena na pískovcovém kvádru, kde je vyryt letopočet 1803, a hranatém sloupu, kde je na přední straně vyryt reliéf – výjev svatých. Na zadní straně jsou vyryty značky označující hladinu řeky při extrémních povodních. Původní maximum je z roku 1891. Staletá voda při povodni v roce 1997 toto historické maximum překonala asi o 30 cm.

Kamenný kříž ^A)

Restaurovaný kříž stojí poblíž hasičské zbrojnice u č.p.18. Není na něm zapsáno žádné datum ani jméno a nedochovala se ani žádná legenda, na soklu je reliéf světce.

Kamenný kříž ^A)

Pamětní kříž Wentzela Knirshe. Kříže tohoto typu byly v minulosti budovány pozůstalými na místech tragických událostí. Na kraji lesa ve stráni nad pravým břehem řeky Moravské Sázavy, kde stojí tento kříž, se v roce 1802 převrhl povoz s kládami, které Wentzela Knirshe zavalily. Na soklu reliéf P.Marie, sv.Floriána, sv.Prokopa (?)

Kamenný kříž ^A)

orzo pamětního kříže Martina Bohla. Na louce u domu ev.č.1. u bývalého hostince Gasthof Pavlitschek stojí od roku 1799 pamětní kříž, který byl vztyčen na paměť krasíkovského občana Martina Bohla. Na první pohled je patrná podobnost s obdobným křížem Wentzela Knirshe. Oba kříže jsou od sebe časově vzdáleny jen třemi roky. Událost, která vedla k aktu vytvoření tohoto kříže, se bohužel do dnešních dnů nedochovala. V pohnutých dobách padesátých let byl vandaly památník poškozen. Zastupitelstvo v současné době podniká kroky k jeho restaurování. Reliéf P.Marie na soklu.

Boží muka – [Památník padlým] ^A)

Tato památka leží ve východní části katastru asi dva kilometry za obcí. Nejlépe je přístupná polní cestou z obce Koruna. Jedná o vyzděný a omítnutý sloup, který chrání stříška na čtyřech dřevěných kůlech. Na sloupu božích muk bývaly na všech čtyřech stranách umístěny obrazy svatých malovaných na dřevě. Pod těmito obrazy byly po 1. světové válce umístěny mosazné desky s vyrytými jmény padlých krasíkovských občanů. Kolem dokola byl nízký plůtek s lavičkami a v každém rohu byla zasazena lípa. Bohužel takto památka v současnosti nevypadá. Obrazy svatých a mosazné desky se jmény se ztratily. Také plůtek s lavičkami zmizel. Poslední oprava byla uskutečněna v roce 1996. Byla nově udělána fasáda a zastřešení, břidlici na stříšce vystřídal umělý šindel. Vzrostlé lípy jsou zde stále, ale jedna z nich je poškozena bleskem.

Zpět na okres

Panství

Politický i soudní okres Zábřeh

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce ^{B) A)}

Dříve Budigsdorf. Vesnice 14 km jihovýchodně od Lanškrouna s 310 obyvateli. Poslední nádraží a tunel v české části hlavního železničního tahu. Jižně od obce zřícenina kláštera Koruna P.Marie, již na katastru Třebařova.

Obec Krasíkov, ležící na Moravské Sázavě 14 km jihovýchodně od Lanškrouna, patří mezi historicky moravské obce regionu. Nejstarší dějiny Krasíkova úzce souvisí s augustiniánským klášterem Koruna sv. Marie (lat. Corona sanctae Mariae), založeným nad obcí na pahorku obtékaným Moravskou Sázavou.

Listinou z 26. dubna 1267, kterou Boreš z Rýzmburka daroval bratřím poustevníkům část ze svých moravskotřebovských držav, položil základ nejstaršího moravského kláštera augustiniánů eremitů. Ten byl vysazen krátce nato pod jménem Koruna sv. Marie.

Dalším darem rozhojnil Boreš z Rýzmburka klášterní jmění roku 1275, když věnoval augustiniánům mj. vrch a les mezi Krasíkovem a řekou Sázavou, dvacet lánů v Třebařově, včetně mlýna s přímusem a řekou od mlýna až na hranice svých držav. Listina z roku 1275 je tak první zmínkou o vsi Krasíkov, který byl v této době nazýván Budíkov (Vudicdorf). První doklad jména Krasíkov (Crasikow) je znám až z roku 1360. Na národnostním rozhraní českého a německého osídlení byla celá řada osad, které měly dva autonomní názvy, český i německý, jež nejsou významovými ekvivalenty či zkomoleninami.

Část Krasíkova patřila v polovině 14. století klášteru, druhá část pak k zábřežskému panství. Teprve roku 1398 získali augustiniáni část vsi Krasíkova řečenou Žitná do zástavy a scelili tak ve svých rukou celou ves.

Asi roku 1421 byli nuceni poustevníci klášter opustit a uchýlit se do bezpečí brněnského konventu. Přestože se od roku 1437 pokoušeli svou činnost v Koruně obnovit, ani s podporou brněnských spolubratří se jim nezdařilo život kláštera vzkřísit. Statky byly rozchváceny, jejich posledních pozůstatků se pak pro udržení chodu konventu poustevníci museli zbavit. Již roku 1444 byli nuceni bratři vyhledat útočiště opět v Brně, odkud se soudní cestou snažili domoci svých někdejších zboží. Navzdory jejich úsilí užívali klášterních držav až do šedesátých let 15. století Tunklové z Brníčka. Podle závěti Jana Tunkla z roku 1466 měl jeho syn Jiří většinu statků navrátit, aby se mohli augustiniáni znovu v Koruně usadit. Zbylé příjmy, polnosti a rybníky včetně vesnice Krasíkova, vrátil Jiří augustiniánům až roku 1477. O čtyři léta později jej ale augustiniáni s Jiřím Tunklem směnili za polovinu vsi Závořic.

Roku 1513 koupil tunklovské dědictví, včetně opravy nad klášterem, Ladislav z Boskovic (+1520), pod jehož ochranou zažívali krasíkovští augustiniáni poněkud klidnější léta. Když byl roku 1542 poslední převor kláštera Koruna svaté Marie Filip Goesswein zvolen brněnským převorem, zmocnil se horlivý luterán Kryštof z Boskovic klášterních statků. Veškerá snaha získat je zpět vyzněla naprázdno a tak od poloviny 16. století zůstal korunský klášter opuštěn.

Vesnice Krasíkov však zůstala v majetku augustiniánů i nadále a patřila klášteru v Jevíčku až do jeho zrušení v roce 1784. Náboženský fond, který spravoval majetek zrušeného kláštera pak roku 1790 prodal Krasíkov knížeti Aloisu Josefovi z Lichtenštejna, který jej začlenil do svého moravskotřebovského panství. Až od této doby tedy spojovala Krasíkov s obcemi dnešní české části regionu společní vrchnost.

Z někdejšího kláštera Koruna sv. Marie se dodnes dochovaly výrazné zříceniny na pahorku nad řekou. Jméno zaniklého kláštera převzala osada vzniklá na pozemcích někdejšího klášterního dvora, který byl roku 1771 rozparcelován.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	578 N
1930
1947
1961
1970
2005

www.obec-krasikov.cz

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) obec-krasikov.cz (11.10.2014)

B) mesto-lanskroun.cz (21.12.2008)

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 11.10.2014

Předchozí editace: 21.12.2008