Zpět na Dobříkov

Kostel

Dobříkov, bývalý politický okres Vysoké Mýto

Dřevěný kostelík z Podkarpatské Rusi

Lidová dřevěná stavba s věží a střechou krytou šindelem byla postavena v roce 1679 ve Velké Kopani na Zakarpatské Ukrajině (dříve Podkarpatská Rus) asi 10 km severovýchodně od Vinogradova, dříve Sevljuše. V roce 1857 byl prodán do vesnice Cholmovec (jižně od Vinogradova u hranic s Rumunskem) za 255 zlatých. V té době sloužil ve Velké Kopani pop Andrej Popovič (1855 – 1893). Začátkem dvacátých let 20. stol. se stav kostela výrazně zhoršil, došlo k částečnému rozebrání oltářního srubu a o něco později i jehlancovité střechy.  V polovině dvacátých let byly do kostela převezeny ikony z rozebraného dřevěného kostelíka v Trosinku. (asi 10 km západně od Cholmovce).

V roce 1927 se o chátrajícím kostelíku dozvěděl senátor Václav Klofáč. Zakoupil značně poškozený kostel za 16.000,- Kč a nechal jej převést 27.7.1930 do Dobříkova. Na převozu, následných opravách a znovupostavení se podílel architekt Adolf Kolena z Mukačeva. V „Pamětní knize hostí starobylé tvrze Dobříkovské“ se rovněž objevuje (29.7.1930) jméno Cyrila Barluška, tesařského mistra z Užhorodu, zřejmě v souvislosti s převozem a stavbou kostela v Dobříkově.

Kostel byl slavnostně otevřen 6.7.1931 za účasti patriarchy Církve československé Dr. Gustava Procházky a hostí z Čech, Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Restaurování přivezených deskových obrazů provedl akademický malíř Vlastimil Košvanec z Prahy.  Od něho rovněž pocházejí některé malby na skle a obraz Jana Husa a Jana Ámose Komenského.

Mobiliář kostela, deskové obrazy (lipové a dubové desky; ikony  z řec. EIKON – obraz, podoba)

a rokokový ikonostas, pocházejí z původního kostelíku v Cholmovci a z rozebraného dřevěného kostela v Trosniku (dříve Šašváru). Nejstarší jsou ze 17.stol. V současné době probíhá jejich postupné restaurování.

Tepané dveře navrhla a zhotovila Masarykova odborná škola  v Litomyšli.

Kostelík je od roku 1963 zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek a je majetkem Církve československé husitské.

Jde o obdélnou loď s užším presbyteriem (oltářním srubem) na jihu. Boční stěny kostela jsou horizontálně členěné. Na severní straně, před průčelím kostela je otevřená předsíň s dřevěnou arkádou. Nad ní  je v patře vzad posunutá pavlačka rovněž s dřevěnou arkádou. Nad průčelím se tyčí čtyřboká věž. Pod její vysokou jehlancovou střechou probíhá ochoz. Stěny i střecha jsou kryty šindelem. Kostelík je postaven na žulové podezdívce.

Strop lodi i presbyteria má segmentovou valenou klenbu, napodobenou z fošen. Na severní straně se nachází kruchta a úzká předsíňka, odkud vede schodiště na pavláčku a věž. Portály (rzibleni odvirky) mají rovná nadpraží, zdobená mělce vyrytými pozdně gotickými ornamenty, tzv. motiv oslího oblouku (hřbetu).

Celá stavba kostela se dělí na tři hlaní části: předsíňku – babinec (zadní část hlavní lodi určená pro ženy), hlavní loď (tzv. nava, určená pro muže) a presbyterium (tzv. oltářní srub) kde je umístněn oltář. V pravoslavných kostelech  je presbyterium oddělené od hlavní lodi ikonostasem.

Kostelík je postaven z ručně otesávaných dubových fošen (fošny se vyráběly rozštípáním dubových kmenů pomocí klínů a následným dotesáním) v byzntsko gotickém slohu  (svým slohem je blízký tzv. uherskému typu rusínských kostelů, který byl významně ovlivněn evropskou gotikou). Kostelík je 15 m dlouhý, 6 m široký a výška věže je cca 18 m.

Ikonostas v Dobříkově zcela neodpovídá typickému rozvržení. Sváteční řada je umístněna po stranách hlavní lodi a první tabule s carskými vraty až na zadní stěně oltářního srubu. Důvody jsou především liturgické (jiný typ bohoslužebné tradice) a prostorové (ikonostas není původní součástí kostelíka, byl přenesen později, zřejmě z Trosniku, rozměrově neodpovídal a musel být upraven).

Za povšimnutí stojí i velké množství nápisů, zvláště v levé části vchodových dveří, kde jsou uvedena jména a data úmrtí kněží, kteří sloužili v kostele v 18. století.

Od roku 2001 probíhá restaurování nejvíce poškozených částí mobiliáře.

Zdroj: dobrikov.cz (12.3.2011)

Jaromír Lenoch © Aktualizace: 12.3.2011