Kód CZ
Ježkovice Kaple Nejsvětějšího Srdce Páně C) postavená v roce 1939 u hřbitova
Zvonička C) Ve středu obce, naproti obecnímu
úřadu s obrazem sv. Floriána
Hřbitov C) …
Kamenný kříž C) z roku 1860. Kamenný kříž C) uprostřed hřbitova z roku 1884
Kamenný kříž C) před hřbitovem na výjezdu z Ježkovic směrem na Drnovice.
Železný kříž C) před zvoničkou
Pomník obětem 1914-18 C)
Ve středu obce, na něm je plastika
ženy s dítětem a osmnáct vytesaných jmen obětí války.
Pomník kapitulace německé armády C) Na konci obce směrem na Ruprechtov z druhé světové války. Tento kamenný hranol
stojící u lesa symbolizuje ukončení války.
Pomník dvou sovětských letců C) V lese, přibližně 5 km od Ježkovic směrem na Ruprechtov,
byli zde sestřeleni dne 25. dubna 1945 v bombardovacím letadle Douglas A-20. Hradiště Černov
C) archeologická lokalita –keltské
starší hradiště "Černov" ze starší doby
laténské, datované do doby kolem r. 400 př. n. l.,
Hradiště Na Zbitých C) archeologická lokalita –keltské
mladší hradiště z pozdní doby laténské, z 2. a 1. století př. n. l.
Zřícenina hradu Kuchlov C) … Stodůlka u č.p.27 C) …
|
panství 1850 politický okres Vyškov, s.o. Vyškov 1961 Okres 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce Obec s ježkovickým panským dvorem byla po značnou část své
historie součástí račického panství s centrem okolo
hradu (dnes zámku) Račice. První písemná zmínka o obci pochází z 13. prosince
1375, kdy litomyšlský biskup Albrecht Aleš ze Šternberka a jeho příbuzný Petr
ze Šternberka dosvědčili, že budou respektovat výrok soudu, který Albrechtovi
ukládal převést račické panství i s Ježkovicemi na Petra ze Šternberka.[4] Do rukou pánů ze
Šternberka se panství dostalo okolo roku 1350. Z výroku soudu z roku 1375
musel biskup Albrecht ze Šternberka odevzdat panství račické
s hradem i vsí Račice i Ježkovice Petrovi ze
Šternberka. Markvart ze Šternberka v roce 1399 račické panství prodal Petrovi z Kravař
a Plumlova, jehož purkrabím byl v roce 1409 jistý
Vítek z Ojnic. Po jeho smrti zdědil račické panství
jeho syn Jindřich z Kravař a Plumlova,
který padl v roce 1420 v bitvě pod Vyšehradem. Panství zdědil jeho bratranec
Petr z Kravař a Strážnice, který stranil husitům, a
proto roku 1422 vojsko olomouckého biskupa Jana XII. Železného dobylo račický hrad Poté na čas
drželi a patrně násilím uchvátili Ježkovice, Račice
i s hradem, Petr z Konice a Vok V. z Holštejna. Posléze nabyl zpět panství Petrův syn Jiří z Kravař a Strážnice. Po jeho smrti roku 1466 Ježkovice dostala jeho dcera Kunka
z Kravař.[3] Jejím manželem byl Václav z Boskovic,
který zemřel již roku 1482 a tak Kunka roku 1510
odkázala račické panství svému synovi Ladislavovi z
Boskovic. Ten zemřel již o deset let později a panství zdědil jeho synu
Kryštof z Boskovic. Ten pak své majetky rozprodával a račiské
panství přenechal Jakobu Šarovcovi ze Šarova a posléze ho získal Janu Černohorskému. Během
uherských válek na konci roku 1468 obsadilo račický
hrad vojsko Matyáše Korvína. Janův syn Jetřich
Dobeš Černohorský z Boskovic prodal roku 1563 Ježkovice
i Račice Janu Jetřichovi z Boskovic. Poté panství získal jako dědictví Janův
bratranec Albrecht Černohorský z Boskovic. Roku 1568 se díky Zuzaně
Černohorské dostaly panské dvory v Račicích i Ježkovicích
do rukou Haugviců z Boskovic. Dalším majitelem se
stal Bernard Petřvaldský z Petřvaldu, jemuž Račice i Ježkovice
přenechali bratři Haugvicové Hanuš a Jáchym. Bernardův synovec
Hanuš nechal panství zvelebit a provedl rozsáhlé úpravy zámku Račice. Hanuše
na zámku připomíná pamětní deska s jeho životopisem. Hanuš se zúčastnil
stavovského povstání proti Habsburkům a po prohrané bitvě na Bílé hoře byli
vůdcové povstání zatčeni a krutě potrestáni. Hanuši Petřvaldskému z Petřvaldu
byl veškerý jeho majetek zkonfiskován a on sám zemřel ve vězení na Špilberku. Panství račické pak
koupil Karl Willinger ze Schonenperku
a ten jej obratem i s obcí Ježkovice prodal roku
1630 slezskému komornímu radovi Horaciovi Forno. Jeho syn Karel František Forno
roku 1670 prodal panství račické hraběti Julianu Braida-Ronsecca et Corigliano,
jenž pocházel z Kalábrie v neapolském království.[2] Italský rod Braidů vlastnil račické panství
včetně Ježkovic po dlouhých 130 let (1670–1800).
Poslední z rodu Braidů Karel Antonín prodal račické panství Janu Františku Heinischovi
z Haydenburku. V roce 1802 byl majitelem račického panství i panského dvoru v Ježkovicích
Jan Huška z Račitzburku a v roce 1830 Antonín
Hermann Ježkovice byla spjata s račickým panstvím až do roku 1926, kdy byly během
pozemkové reformy z panství vyčleněny dvory v Ježkovicích
a v Podomí. V místních volbách v roce 1929
zvítězila komunistická strana a v roce 1935 Republikánská strana zemědělského
a malorolnického lidu před komunisty a národními socialisty, kteří obdrželi
stejný počet hlasů. Během druhé světové války zasáhly boje i obec Ježkovice, kdy zde bylo sestřeleno sovětské bombardovací
letadlo a vedl se i pouliční boj v obci. Němci byli tehdy z obce vytlačeni
směrem k Ruprechtovu. V poslední den války, 9.
května 1945, vyvěsili Němci na okraji lesa asi 300 metrů severně od obce bílý
prapor kapitulace. Na tomto místě dnes stojí pomník. V prvních volbách
po druhé světové válce zvítězila v obci se 152 hlasy komunistická strana.[6]
V obci tak začaly postupně vznikat masové organizace jako byl Svazarm,
Československý svaz mládeže nebo Svaz československo-sovětského přátelství. V
roce 1953 vznikla v obci kulturní organizace Osvětová beseda. Kino od roku
1950 promítalo filmy jednou za 14 dní. V následujících letech byla založena
Mateřská škola či Lidová knihovna.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 C) cs.wikipedia.org (8.11.2015) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 8.11.2015 |
