Soupis památek obce Chvalkovice u Bučovic, bývalý politický okres Vyškov

Kód CZ5533

Chvalkovice u Bučovic

Kostel sv. Bartoloměje ^C)

poprvé připomíná roku 1389, do současné podoby byl přestavěn snad současně s obnovením fary roku 1689. V 18. století byla přistavěna sakristie a roku 1803 byla dřívější klenba lodi nahrazena rovným stropem. Na vstupním portálu je letopočet 1872, kdy byla dokončena větší oprava.

Orientovaná obdélná loď s pětibokým kněžištěm a pětibokými kaplemi z boku. V ose západního průčelí je čtverhranná věž s malým zvonem z roku 1782. V obou podélných stěnách hlavní lodi s rovným stropem jsou široké oblouky do bočních kaplí, rovněž s plochým stropem. Na západní straně je kruchta s plochou klenbou vespod.

Zděný sloupový hlavní oltář (kolem 1760) má obraz sv. Bartoloměje z roku 1851 a štukové sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Vedlejší oltáře Růžencové Panny Marie a sv. Josefa jsou ozdobeny sochami P.Marie a sv. Josefa a sv.Floriana. Naproti bočnímu vchodu je rovněž oltář s obrazem P.Marie, sv. Alžběty, Ježíška a sv.Jana Křtitele. Kostel byl v r. 1884 vymalován.

Pod chrámem byla hrobka, do níž byli pochováváni majitelé panství a kněží. Zachovaly se dva náhrobní kameny s nápisy:

„Hic sepultus est Perillustris Dominus Franciscus Sigismundus Žialkowsky de Žialkowitz, Dominus quondam in Komarov et Chvalkovic. Aetatis suae 78. Mortuus est anno Domini 1767. – 5ta Aprilis“.

„Mortua est anno 1780 – 20.Janu.Illustrissima Domina Catharina Bojakovskin nat Žialkovskin annorum 55 mensium 11 dierum 25.“

Třetí náhrobní kámen Josefy Žalkovské, rozené Přepické, která zemřela 5. 4. 1730 ve věku 42 let nelze nyní vidět.

Na věži byly od roku 1884 tři nové zvony: ##sv.Bartoloměj - nápis na zvonu „Sv.Bartoloměji, oroduj za nás!“ Panna Maria - nápis na zvonu „Pod ochranu Tvou utíkáme se, sv. Boží Rodičko.“ sv.Josef (nejmenší zvon) - nápis na zvonu „Sv.Josefe, při hodince smrti stůj při nás!“ Svěceny byly 26. března 1884 a byly zabaveny za světové války.

Fara

…

Kaple sv. Kříže ^C)

Hřbitovní

Socha sv. Floriána ^C)

1746, původně v místech sousoší sv.Cyrila a Metoděje, u kostela

Socha sv. Arnošta ^C)

u kostela

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje ^C)

na návsi

Sousoší sv. Jana Nepomuckého, sv.Šebestiána a [sv.Rocha(?)] ^C)

…

Socha sv. Jana Nepomuckého ^C)

…

Socha sv. Šebestiána ^C)

…

[Socha] ^C)

…

Socha sv. ^C)

V jeskyňce

Socha P.Marie ^C)

U kostela

Kamenný kříž ^C)

u kostela

Zámek Komorov ^C)

Nedaleko Chvalkovic stála ve středověku nyní již zaniklá osada Komorov. Poprvé byla připomínána v roce 1349, kdy ji získali Ješek a Dětřich z Komárova. Roku 1376 polovinu Komorova a dvora vlastnili Cimburkové a v roce 1397 koupili i zbývající část vsi. Albert z Cimburka ji roku 1412 prodal Protivcovi z Pavlovic a Chvalkovic. Uváděna je v osadě také tvrz. Osada Komorov byla roku 1645 vypálena vojskem a do roku 1661 byla zcela pustá. V roce 1715 postihla obnovenou osadu morová rána, stejně jako vedlejší Chvalkovice, kde tuto událost připomíná morový sloup na návsi. Poté už je vedena jako pustá.

Empírový zámek byl v těchto místech postaven v letech 1811–1812 Janem Pavlem Pagáčem z Paburgu. Roku 1890 patřil Františku Klazarovi. Posledními majiteli před rokem 1948 byla rodina Kobrčova. V roce 1948 připadl zámek Jednotnému zemědělskému družstvu Rudý partyzán Hvězdlice, které u zámku vybudovalo zemědělský statek. Zámek sloužil jako správní budova, která nebyla udržována a postupně chátrala. Kvůli jeho stavu se v roce 1985 uvažovalo o demolici, kterou nakonec památkáři zakázali. Když JZD v 90. letech 20. století zaniklo, zámek koupila od dcery posledního majitele, paní Evy Kobrčové, firma MTR ze Slavkova. Provedla opravu střechy a zajistila nezbytný úklid celého pozemku.

Větrný mlýn ^{2)
C) D)}

Cihlový, 1873, vybavení 1918. Větrný mlýn holandského typu u čp. 91, asi 500 m východně od obce na kótě 384, vlevo od silnice do Nemochovic, trať Nivky u větřáku, pč 695. Zdivo je netradičně z cihel, to dokazuje, že mlýn je mladšího data. Kuželová střecha je krytá šindelem. Nejpříhodnější zde byl západní podzimní vítr.

Mlýn začal mlet v roce 1873, prvním mlynářem i stavitelem byl Josef Vítek. Po něm mlynářské řemeslo převzal v roce 1920 syn Jan. Ještě dnes se setkáváme s označením Vítkův mlýn. Sestra pana Vítka paní Molínková vlastnila mlýn v nedalekých Kunkovicích.

Přelomem v dějinách Vítkova větřáku je rok 1918, kdy mlecí zařízení přestalo vyhovovat zvýšeným nárokům na množství semletého zrna. Vzrostlý borovicový les zamezil přístupu převládajícím větrům. Podnikavý mlynář instaloval do mlýna benzínový motor, cena benzínu ale neúnosně vzrostla. Proto předělal motor na koks, který využíval k pohonu mlecího stroje koksový plyn s podporou energie přehřáté vodní páry. Po tomto, na tehdejší dobu jistě pokrokovém zlepšováku, nenajdeme dnes bohužel již žádnou stopu. Jen vedle mlýna najdete ještě zbytek vodní nádrže na dešťovou vodu z níž se vytvářela vodní pára k podpoře chodu motoru. V 80. letech 20. století ho odvezl jistý pan Kaláb do Určic a údajně ho zprovoznil na pile. Před zapečetěním mlýnů v roce 1941 měl mlynář již připraveny k instalaci elektromotory. Vynalézavost majitele se však uplatňovala i v interiéru mlýna. Mlecí mechanismus byl postupně modernizován válcovou stolicí, loupačkou a dokonce i lanovým výtahem na pytle. Z nařízení protektorátních úřadů byl roku 1941 provoz mlýna ukončen a některé prameny hovoří o tom, že se navzdory uplatněným vynálezům po válce již nerozběhl. V roce 1972 byl větřák ještě naprázdno roztočen a od té doby pomalu chátral. Škody na vnitřním vybaveí způsobili vandalové. Současný majitel, pravnuk posledního mlynáře, již začal z rozsáhlými opravami. V roce 2004 získal mlýn novou šindelovou střechu včetně krovů. Následovat by měla oprava vydrolených cihel ve zdivu a nové podlahy.

Budova mlýna má tvar pravidelného válce, průměr kruhového půdorysu dosahuje 8 m. Celková výška činí 10,75 m, šindelem pokrytá střecha je vysoká 3,15 m a její konstrukci tvoří šestnáctiboký jehlan. Byl vybaven dvěma složeními, poháněnými zdola pomocí transmisí.

Zámecký park ^C)

se vzácnými stromy a rybníkem byl ošetřen, avšak některé dřeviny se již nepodařilo zachránit. Nezachovala se ani zahradní kuželna. Z bývalých hospodářských budov, které uzavíraly komorovský dvůr, zůstaly jenom ruiny. Ke komorovskému dvoru patřil kovář, mlynář, o park se staral zahradník, nacházela se zde konírna, sklepy na víno, domky služebnictva a další. Na konci parku se dříve nacházel ještě ovocný sad. V současné době má Komorov jiného majitele