|
Kod CZ 1371 Bučovice Připojené obce: Černčín, Kloboučky,
Marefy,
Vícemilice Kostel Nanebevzetí P. Marie C) 2) 1637-41, barokně přestavěn v pol.18.stol., klasicistně
rozšířeno kol.1820 Barokní z
let 1637–1641, architekt Giovanni Giacomo Tencalla. Vyškovská.
postavil v barokním stylu v rozmezí let 1637 až 1641 architekt švýcarsko-italského
původu Giovanni Giacomo Tencalla. Boční lodi byly přistavěny v roce 1826.
Kaple Žarošských
C) 2) Hřbitovní
za kostelem Klasicistní stavba s věžičkou
Fara … Židovský hřbitov C) založený
počátkem 17. století. 500 m východně od náměstí. založen zřejmě do počátku
17. století.[1] Nachází se asi 650 m východně od bučovického zámku a 500 m
východně od náměstí Svobody při Hájecké ulici. Na ploše
4743 m2 se dochovalo kolem čtyř set náhrobních kamenů (macev)
s nejstarším čitelným z roku 1767 a obřadní síň z roku 1892.
Obřadní síň C) Vstup do
židovského hřbitova, 1892 Železný kříž C) za
kostelem u kaple Žarošských
Kašna C) Na náměstí
Bakchova fontána C) 2) Na nádvoří
zámku , 1635, obnovena kol.2010
Zámek C) Renesanční
z let 1575–1585, vystavěný Janem Šemberou z Boskovic. postaven v
letech 1575–1585 Janem Šemberou z Boskovic, ve své době jedním z nejbohatších
moravských šlechticů. Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl
severoitalský mistr Pietro Gabri;
stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady
(nikoliv – jak se často mylně uvádí – Pietra Ferrabosca di Lagno[zdroj?]). Zámek má
prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s
hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou
ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a
jeho manželek. Na
barokních úpravách zámku probíhajících od roku 1633 participoval Giovanni Giacomo Tencalla. Ten pro Maximiliána z
Lichtenštejna, jenž zámek i panství vyženil s
dcerou Jana Šembery Kateřinou, vytvořil i manýristickou kašnu (1635/1637)
uprostřed dvora. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu
s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází
ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících
mořských panen. Nahoře je zakončen sochou Bakchuse.
V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými lucernami, které
však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty. Od roku
1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se administrativním
centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské
účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský
renesanční charakter.
Tvrz C) archeologické
stopy Na hradištku, Kolo Radnice C) náměstí
Svobody 823
Dům čp. 33 C) Slavkovská
33
Dům čp. 34 C) Slavkovská
34
Francouzská zahrada 2)
Kol.1635, rekonstrukce 1960-5 Zámecký park C) K straně
zámku byla připojena plochá geometrická zahrada o velikosti 17,5 ha obklopená
zdí. Plocha byla rozčleněna pravoúhle se soustavou os s kašnami, ornamenty ze
zimostrázů a habrů, trávníky, ovocné výsadby. Celá plocha byla později
upravena jako ovocný sad a do současné podoby, která reflektuje původní
úpravy, rekonstruována v letech 1960-1965 (D. Menclová, B. Wágner). Zahrada
je považována za významný objekt v rámci vývoje sadovnické architektury v ČR. V zahradě
se v roce 1985 nacházelo 7 jehličnanů a 42 listnáčů. Z jehličnanů je jmenován
cypřišek nutkajský a
zerav obrovský (T. plicata 'Variegata'),
oba u zámecké zdi. Z listnáčů je uváděna višeň chloupkatá (Prunus subhirtella 'Pendula'), líska turecká, jeřáb prostřední (Sorbus intermedia) a hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia) (0,79 m,
8 m, 9,4 m) |
panství 1850 politický okres Vyškov, s.o. Bučovice 1961 Okres Vyškov 2003 Pověřený městský úřad
Historie obce Zal.1791, rozparcelováním panského dvora. První písemné zmínky o
Bučovicích (Budeshewicz, Budisswitz
- není však jisté, zda se nejedná o Budišovice), jako o majetku rodu Benešovců, se objevily v roce 1322 na listině
Velehradského kláštera. Je však téměř jisté, že historie města je podstatně
starší, o čemž svědčí nález základů velkého románského kostela, postaveného
jednou z předních kamenických hutí raného středověku. Vznik městečka se tak
dá pravděpodobně datovat již do 12. století. Bučovice ležely na důležité
cestě z Brna do Uher, což prospívalo obchodu. Na druhou stranu však tato
poloha přispívala k častým vojenským vpádům. V druhé polovině 15. století se
tak například zmocnil bučovické tvrze uherský král a rakouský vévoda Matyáš
Korvín. Majitelé Bučovic se často střídali a jednotné panství se
podařilo vytvořit až na počátku 16. století spojením bučovického a nemotického statku v rukou Tas z Ojnic. Od té doby se
městečko utěšeně rozvíjelo, prosperovala řemesla, byly vysazeny vinohrady,
dařilo se rybníkářství (v okolí města bylo založeno více jak 30 rybníků). O
rozvoj Bučovic se značně zasloužil, toho času snad nejbohatší moravský
aristokrat, Jan Černohorský z Boskovic. Tento nový majitel, jenž zdědil
panství v roce 1571, se při budování svého sídla nerozhodl pro přestavbu
bučovické tvrze, ale započal s budováním zcela nové renesanční rezidence. V
nevelkém městečku tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z
nejhodnotnějších renesančních zámků v českých zemích. Smrtí Jana Šembery
došlo k vymření starého moravského rodu po mužské linii. Obě Šemberovy dcery
se provdaly za Liechtensteiny a od té doby jsou osudy města spojeny právě s
tímto rodem, jenž významně přispěl k rozvoji Bučovic. V roce 1600 získali obyvatelé městečka od Maximiliána z
Liechtensteinu osvobození od vrchnostenských robot a navíc obdrželi právo
vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí
nový barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. V 17. století zasáhla
Bučovice třicetiletá válka. V roce 1620 bylo město vypáleno Uhry. Největší
vojenské střetnutí však zažilo roku 1645, dne 22. června přitáhl od Brna
oddíl asi 500 Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se
dobýt i zámek, ten byl však ubráněn bučovickými měšťany, vrchnostenskými
úředníky, myslivci a služebnictvem. Téměř polovina Švédů při této vojenské
akci zahynula, zbytek pak odtáhl na Brno. Významný hospodářský rozvoj zaznamenaly Bučovice na počátku 18.
století. V roce 1725 zde již existoval mlýn, pivovar, cihelna, kořalna,
koželužna a tři sýpky. Městečko též disponovalo právy dvou trhů, k nimž
postupem času přibyla další. Od 17. století zde také fungovala řada cechů,
například ševcovský, stolařský, pekařský, krejčířský, tkalcovský, zednický, kovářský, toufarský a
další. Právě toufaři pak město proslavili výrobou fajánsové keramiky. Velmi
významná byla i výroba bednářská. Kolem roku 1830 působilo v Bučovicích 28
bednářských mistrů, ti každoročně vyrobili přibližně tisíc věder na víno,
která se vyvážela nejčastěji do Rakous. Počátek průmyslové revoluce je pak
spojen především s rozvojem textilní výroby, jenž vyvrcholila ve 40. – 60.
letech 19. století. Tehdy pracovalo v Bučovicích a okolí přibližně dva tisíce
zaměstnanců na jednom tisíci až patnácti stech stavech. Výroba byla v té době
koncentrovaná především v rukou židovských průmyslníků, kteří se však od
šedesátých let začali přesouvat do Brna, což přispělo k úpadku tohoto odvětví
v Bučovicích. Novým odvětvím, které se ve městě značně rozšířilo, byla
dřevařská a nábytkářská výroba – v závodech Davida Druckera,
zahájilo v roce 1894 výrobu 300 dělníků. Druhá polovina 19. století se nesla v duchu rozvoje společenského
a spolkového života. V roce 1862 byl v Bučovicích založen například pěvecký
spolek Hvězda, 1870 Spolek divadelních ochotníků, 1890 Spolek katolických
tovaryšů a v roce 1892 Sokol. Od roku 1850 byly Bučovice též sídlem okresního
soudu. Pro rozmach města pak bylo velmi důležité založení reálky (později
reálného gymnázia) v roce 1902, o jehož vybudování se zasloužil především
významný moravský politik baron Otakar Pražák. Město se utěšeně rozvíjelo až
do první světové války. Za první republiky na tento rozvoj úspěšně navázalo. Dne 17.
listopadu 1920 se Bučovice poprvé rozzářily elektrickým osvětlením napájeným
proudem z elektrárny v Oslavanech. V roce 1926 pak byla zbudována Sokolovna,
která přispěla k pozvednutí tělovýchovy i společenského dění. Nová kasárna
byla v předtuše válečného konfliktu dokončena v roce 1938. Rozkvět města byl
zastaven vypuknutím druhé světové války. V březnu 1939 město obsadila německá
armáda.[2] Židovské obyvatelstvo bylo odvlečeno do koncentračních táborů,
mnoho občanů Bučovic bylo totálně nasazeno na nucené práce a značná část
bučovického průmyslu byla přeorientována na válečnou výrobu. Mír nastal pro
Bučovice 28. dubna 1945, kdy byly osvobozeny 180. střeleckou divizí II.
ukrajinského frontu Rudé armády. Po skončení války bylo obtížné navázat na předválečný rozvoj,
přesto však byly 5. a 6. července 1947 položeny základní kameny nových
bučovických základních škol, z nichž ZŠ 710 byla dokončena o dva roky
později, ŽŠ 711 o dalších devět let. V roce 1952 pak byla v Bučovicích
založena Střední zemědělská technická škola, později Střední ekonomická
škola, v současné době Obchodní akademie. Co se týče průmyslu, v poválečném
období až po sametovou revoluci, dominovala ve městě dřevařská výroba,
přičemž nejvýznamnější postavení zaujímaly UP závody, koncernový podnik, v té
době největší výrobce nábytku v Československu.[3][4] Po roce 1989 se ve
městě rozvíjí zejména strojírenství a na dřívější tradice textilnictví
navazuje výroba netkaných textilií. V Bučovicích a blízkém okolí se dále nachází výroba
potravinářská a zemědělská. Město spadá do vinařské oblasti Morava
Velkopavlovické podoblasti a rozprostírá se zde několik hektarů vinic. V
prostorách zámku se vždy v polovině května pořádá ochutnávka vín, druhá
největší v České republice.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Kuča Karel, Atlas památek, 2002 C) cs.wikipeda.org (10.9.2015) fotografie |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 10.9.2015 Předchozí editace: 1.6.2011 |
