Kód CZ 1850 Černá Osada: Milíkov
Kaple sv.Antonína Zdroj A) Na zámku. Po prodeji zámku odsvěcena a zrušena Kaple Zdroj A) V roce 2001 začala příprava na
výstavbu nové kaple na návsi obce. Počáteční informační kontakty s Římskokatolickou
farností v Měříně a Biskupstvím brněnským vyústily ve výběrové řízení na
projektanta, které se konalo 19. 8. 2002. Obec požadovala použití materiálů s
dlouhodobou životností, minimální náklady na údržbu a provoz, respektování
záplavového pásma, zeleně a kapacitu kolem padesáti sedících. Rozhodující byl
i požadavek finančních nákladů do 3 000 000 Kč. Ze čtyř přihlášených ateliérů
byl vybrán návrh od akademického architekta Ladislava Kuby, se kterým byla
uzavřena smlouva o dílo na projektovou dokumentaci. Výsledek jeho práce
posuzoval poradní sbor Biskupství brněnského, který 3. 4. 2003 návrh schválil
jako velmi kultivované řešení splňující požadavky na soudobou sakrální
architekturu. V srpnu roku 2003 byl firmou
Enviro-Ekoanalytika ,s.r.o. z Velkého Meziříčí proveden inženýrsko-geologický
a radonový průzkum pro stavbu kaple v dané lokalitě. 7. 6. 2004 bylo vydáno stavební
povolení. Vzhledem k prováděné plynofikaci obce musela být realizace stavby o
jeden rok odložena. V roce 2004 bylo nakoupeno armovací železo a připraveno
dřevo na stavbu. V prosinci roku 2004 byla zveřejněna zpráva o veřejné
zakázce, na jejímž základě byla ze tří uchazečů vybrána firma Stylstav,
s.r.o. z Křižanov, která od dubna následujícího roku zahájila stavbu. V kapli sv. Antonína jsou v rámci
kontinuity se zrušenou kaplí v zámku použity některé prvky interiéru ze staré
kaple. Stavba je tvořena železobetonovou základní skořepinou, na jejíž ploše
se tyčí dřevěná konstrukce ve tvaru lodě. Železobetonová skořepina zajišťuje
stabilitu objektu, izolace brání spodní vodě, zvýšená základová deska chrání
objekt před záplavovou vlnou a uvnitř je umístěna vzduchotechnika na větrání
a vytápění objektu kaple. Dřevěná konstrukce je pokryta vnitřním a vnějším
obložením z palubek ze severského smrku, mezi nimiž se nachází izolace,
průduchy na větrání a topení horkým vzduchem, okapové svody a
elektroinstalace. Střecha kaple je pokryta plastem s vyspádováním pro odtok
vody, svody jsou vyhřívané, takže sníh při ventilaci horkým vzduchem taje a
voda odtéká. Výstavba byla dokončena v roce 2006,
kdy byla kaple také vysvěcena. Socha sv.Jana
Nepomuckého Zdroj A)
1612, před býv.fořtovnou Zámek Zdroj A) Konec 16.století vystavěl
jednoduchou renesanční stavbu s boční věží Rafael Chroustenský. Ten
vlastnil zámek do stavovského povstání, jehož byl v letech 1618-1620
účastníkem. Zámek mu byl zabaven a darován hraběti Collaltovi. Tím se
Černá stala součástí brtnického panství a její význam poklesl
a sloužil administrativě. V 18.století byl ještě částečně barokně
přestavěn, zejména v interiéru. V soukromém vlastnictví společnosti THE
OTHER WORLD KINGDOM jako zvláštní nevěstinec. |
Panství Politický okres Velké
Meziříčí, s.o.V.Meziříčí 1961 Okres Žďár nad Sázavou 2003 Pověřený městský úřad Historie
obce Zdroj A)
První písemná zmínka o obci pochází
z roku 1464,[1] kdy ves založili benediktini na
pozemcích jejich třebíčského kláštera.[2]
Nazvali jej podle nedalekého lesa „Černá“. V roce 1556 ji se zákupní rychtou
získal Vratislav z Pernštejna, mezi další vlastníky patřili: v roce 1577 Jan
Stránecký ze Stránec a poté Václav Chroustenský z Malovar, roku 1620 Pavel
Mošovský z Moravěřína. V období let 1624 - 1918 osadu považoval za svou
italský knížecí rod Collalto. V letech 1869-1880
spadala pod Černou obec Jersín. Obec byla založena asi ve druhé
polovině 15. stol. nebo v první polovině 16. stol. na pozemcích předtím
náležejících třebíčskému klášteru a nazvána podle blízkého lesa „Černá“ či
„Černý“, jenž se připomíná (ještě bez vsi) v roce 1464. Osudy obce byly od
samého založení spojeny s blízkým Měřínem. Jako ves se zákupní rychtou a
manem je (poprvé) připomenuta v roce 1556, kdy ji získal Vratislav z
Pernštejna spolu s mnoha okolními vesnicemi do dědičného držení. (První
doložená připomínka osady Milíkov je dokonce ještě starší, pochází z roku
1550.) Pernštejnové po získání dědičného
práva ovšem zboží na Měřínsku dlouho nepodrželi a hned následujícího roku
(1557) je prodali Janu Stráneckému ze Stránce. Ten pak o dva roky později
(1559) prodal většinu svých statků, včetně Černé, Chroustenským z Malovar. Jan Rafael Chroustenský vystavěl v
Černé koncem 16. stol. zámek v renesančním slohu. (Nicméně, roku 1624 je
zámek nazýván „tvrzí“.) Jde o jednopatrovou budovu s mansardovou střechou,
dominantou je třípatrová hranolová věž. V jejím prvním patře, kde byla
původně kaple, se dochovaly fragmenty fresek. Mezi zámkem a panským rybníkem
stávaly vrchnostenské reality: bednárna, kovárna a mlýn. Už v roce 1585 zde
býval též pivovar, sladovna, výpalna a druhý mlýn. Později se připomíná i
myslivna, panská cihelna a pazderna. Chroustenští si bohužel nově
postaveného zámku mnoho neužili. Po Bílé hoře byl zámek společně s panstvím a
vším majetkem jejich rodu konfiskován, protože se účastnili stavovského
povstání. Černá připadla spolu s ostatními vesnicemi a městečky panství
italskému rodu Collaltů a její osud byl spojen až do roku 1918 s vývojem
brtnické domény stejných majitelů – rovněž výsledku pobělohorských
konfiskací. Collaltové změnili název původního
panství rudoleckého na panství Černá, neboť jeho správa byla vykonávána z
černického zámku, a nikoliv ze (staršího) zámku Rudolec. K panství patřilo
sedm obcí Velkomeziříčska (městečko Měřín, vsi Blízkov, Černá, Dědkov, Chlumek,
Jersín, Milíkov), čtyři ze Žďárska (městečko Bohdalov, vsi Chroustov, Kyjov,
Rudolec) a čtyři z Jihlavska (vsi Arnolec, Nadějov, Staj, Zhoř). Zámek nechali Collaltové v 18. stol.
zbarokizovat, především v interiéru (jednoduché fresky a štuky), vnější
renesanční ráz celé stavby byl však přitom zachován. Za Collaltů byla také
zámecká kaple, Chroustenskými původně postavená jako protestantská, zasvěcena
sv. Antonínovi Paduánskému, katolickému světci, jehož kult přinesli
Collaltové noví pobělohorští majitelé z rodné Itálie. Po roce 1918 bylo celé panství Černá
italskému rodu Collaltů konfiskováno, a to včetně obou zámků, černického a
rudoleckého. Většina půdy byla rozparcelována v rámci I. pozemkové reformy,
samotný zámek v Černé se stal součástí tzv. zbytkového statku. V průběhu
následujícího čtvrtstoletí se zde postupně vystřídali dva „zbytkoví
statkáři“. V té době došlo ke značné devastaci interiéru zámku a ke zničení
fresek původní kaple ve věži. (Ta už ovšem tehdy nebyla využívána pro
bohoslužebné účely.) Po II. světové válce byl poslednímu
majiteli zbytkový statek zabaven. Hospodářské budovy pak užívalo JZD, objekt
zámku připadl obci, jíž sloužil ke kulturním a společenským účelům (taneční a
divadelní sál, kino, kancelář MNV, klubovny společenských organizací,
fotbalové hřiště na zahradě). Během těchto let prošel areál několika
rozsáhlými opravami, včetně opravy generální. V souvislosti s politickými změnami
po roce 1989 byl zámek začátkem devadesátých let restituován a krátce nato
prodán novému majiteli. Uskutečnila se poslední, velmi rozsáhlá rekonstrukce,
při níž byla odsvěcena a zrušena i nová kaple sv. Antonína, jež byla mezi
válkami zřízena v rohové místnosti severního nároží hlavní zámecké budovy
jako náhrada za zmiňovanou lokaci ve věži. Po rekonstrukci je zámek pro
veřejnost (včetně obyvatel vsi) uzavřen a slouží na komerční bázi jako
soukromé zařízení pro rekreační účely specifického typu. Restitucí a následným prodejem zámku
ztratili obyvatelé Černé najednou prakticky všechny prostory nezbytné pro
plnění správních, společenských, kulturních a náboženských potřeb obecní
komunity. Věc byla o to svízelnější, že krátce předtím, na konci 80. let,
přišla obec o nejdůležitější budovu ve svém majetku, o školu. Školní budova
byla vystavěna jako jednopatrová v roce 1884 (přičemž škola jakožto instituce
zde existovala už od roku 1787), v průběhu roku 1924 k ní bylo přistavěno
první patro. Bohužel, v důsledku definitivního ukončení školního vyučování v
černické malotřídce, jež nastalo v roce 1986, došlo k převedení budovy do
majetku jiného veřejného subjektu. Jelikož se obci nepodařilo po roce 1989
tento převod zvrátit, nemohla budovu použít pro řešení situace vzniklé
restitucí zámku. Po vysídlení ze zámecké budovy se
stala kanceláří obecního úřadu hasičská zbrojnice na návsi, kterou pro své
potřeby postavili dobrovolní hasiči v letech 1925–1927 a která je v majetku
obce. (Samotný dobrovolný hasičský sbor byl v Černé založen roku 1902.) V
garáži hasičské zbrojnice byly po několik let dokonce i slouženy pouťové
bohoslužby. Kritický stav z hlediska obecních
prostor byl v roce 1998 částečně vyřešen zakoupením a generální rekonstrukcí
domu č.p. 65 (tzv. Obecníku). V blízkosti tohoto stavení byl vybudován též
sportovní areál, jenž zároveň umožňuje pořádání venkovních společenských a
kulturních akcí (letní taneční zábavy, hasičské závody, setkání rodáků aj.). Kultovní potřeby černických věřících
římskokatolického vyznání byly uspokojeny vybudováním nové kaple, opět
zasvěcené sv. Antonínovi. Dřevěná kaple ve tvaru biblické archy byla
dokončena a vysvěcena roku 2006 a svým moderním a neotřelým stylem budila a
budí zaslouženou pozornost. Z předloženého krátkého historického
výtahu je zřejmé, že dějiny Černé a Milíkova byly téměř od samého jejich
počátku až do posledních let minulého tisíciletí úzce svázány – ať už v
dobrém, či zlém – s černickým zámkem a jeho osudy. Toto fatální propojení
však už nyní neexistuje a obec – jako úřední útvar i jako občanská komunita –
je konečně po více než čtyřech stech letech na tom, co se děje na zámku,
naprosto nezávislá. S tvrzením předchozího odstavce jistě
souvisí také fakt, že mimo zámecký komplex komplexu se v obci žádné jiné
historické budovy nenacházejí. Mnohé zemědělské usedlosti zřejmě sice mají
staré jádro, byly však v poslední době přestavovány. Poněkud jiná je situace, pokud jde o
drobnější historické artefakty. Nejstarší je socha sv. Jana Nepomuckého před
bývalou fořtovnou (č.p. 8). Bývá datována do 18. stol., i když stojí na
podstavci s letopočtem 1622. V roce 1994 byla renovována. Vedle společné
budovy OÚ a hasičské zbrojnice stojí pomník padlým z obou světových válek a
opodál kamenný kříž (s vro-čením 1907). Podobných křížů je v okolí celá řada,
například za obcí k Milíkovu pískovcový (letopočet 1920) a při silničce do
Blízkova železný. Z hlediska správního byla Černá vždy
samostatnou obcí, s výjimkou let 1980–1990, kdy byla správně součástí spádové
obce Měřín a v Černé byl pouze tzv. občanský výbor. V dobách poddanských byla ves
spravována rychtářem, který držel tzv. zákupní rychtu. Rychtář se těšil velké
vážnosti i velkým pravomocem, včetně moci soudní. Rychtářský úřad s sebou
nesl i různá privilegia a mohl se prodávat či kupovat. Jakýsi zárodek
samosprávy představovala shromáždění obce, jež rychtář svolával k projednání
obecních záležitostí. Co se týče vsi Milíkov, ta vlastního
rychtáře neměla a náležela pod správu rychtáře v Černé. Milíkov ale nebyl
součástí Černé, měl tehdy určitou samostatnost, o čemž svědčí obecní pečeť s
obrazem sv. Jana Křtitele, jež se zachovala ze zhruba poloviny osmnáctého
století. Rychtářská správa přežila dokonce
zrušení roboty v roce 1848 a fungovala až do druhé poloviny 19. století, Po
pádu absolutismu na konci padesátých let onoho století se však začal
prosazovat volená samospráva a již nevyhovující rychtářské právo bylo
zrušeno. Od té doby jsou Černá s Milíkovem společně spravovány volenými
zastupiteli v čele se starostou. Nicméně, i po zavedení volené
samosprávy si zámecká vrchnost podržela tzv. virilní právo. To jí umožňovalo
vysílat do černického zastupitelstva jednoho svého zástupce bez ohledu na
výsledek voleb. Dané právo bylo zrušeno až po vzniku Československé republiky
v roce 1918.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon
obcí v republice čsl, 1927 2) Karel Kuča, Atlas památek, 2002 A) obeccerna.cz (19.11.2016) C) cs.wikipedia.org (19.11.2016) |
|||||||||||||||||||||||||||
Kód CZ Milíkov Kaple Zdroj A) Nevzhledná břízolitová fasáda a
palubkové dveře společně s novým krovem a šindelovou střechou obnoveny 2012 Kamenný kříž Zdroj A) … |
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
Jaromír Lenoch ©
Aktualizace 19.11.2016 Předchozí editace: 16.3.2011 |