Kód CZ

Březí

Osada: Ondrušky

Kostel Jména P.Marie ^{A) C)}

Vystavěn byl spolu s farou v roce 1788, do té doby spadalo Březí pod farnost v Osové Bítýšce. Vnitřní zařízení kostela bylo přivezeno z kapucínského kláštera v Jihlavě, zrušeného v rámci josefínských reforem. Zároveň zde byla zřízena škola a zavedena samostatná duchovní správa. Roku 1861 byla ke kostelu přistavěna úzká věž, je vybavena třemi zvony.

Fara ^A)

Do farnosti patří Borovník, Březské, Níhov, Ondrušky a Rozseč.

Hřbitov ^A)

Proti kostelu

Kamenný kříž ^{A) C)}

Na hřbitově, 1800

Kříž ^A)

U silnice do Rozseče

Kříž ^A)

U polní cesty

Boží muka ^A)

…

Smírčí kámen ^A)

Za křížovatko na Ondrušky

Smírčí kámen ^{A) C)}

U silnice do Milešína

Smírčí kámen ^A)

Vedle barokního kříže

Hostinec ^A)

Na návsi

Škola ^A)

U kostela, vyučovalo se v domě č.p. 12. Budova postavena 1858, později zbořena, 1879 vystavěna současná, 1881 rozšířena na dvojtřídní. 1980 přestavěna pro MŠ.

Zpět na okres

Panství

Politický okres Velké Meziříčí, s.o.Velká Bíteš

1961 Okres

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Obec ležící asi 8 km severně od V. Bíteše, v nadmořské výšce 527 m. Nejvyšším bodem katastru je „Horka“, severně nad kostelem, 551,9 m n. m.

„…Za starodávna byly zde dvě osady, Horní a Dolní B. Bezprostředně u osady jest rybník patřící k Osovému. Osada B. jest stará, neboť již v XIII. a XIV. stol. děje se zmínka o „Horním B.“ R. 1348 uvádí se Hroznata z B., který koupil od Jana z Vidonína v této vesnici čtyři lány. R. 1364 měl Březí Jindřich z Ronova se zetěm Jonášem z Bechyně. Byl zde původně veliký svobodný dvůr, zemanský statek, který kolem r. 1366 náležel Eberhardovi z Březí. R. 1436 koupil zdejší svobodný dvůr od Zbyňka z Doubravice Ondřej z Březí, ale již za 10 let postoupil Ondřeji Brábkovi. Potomek Brábkův Filip dal jej r. 1499 intabulovati (zapsat do pozemkových knih, pozn. aut.) Jakubu Pivcovi z Habří a z Rojetína. Koncem XV. stol. měl Václav Urban z Březí dvůr ve vsi Jestřabí. Později byl zdejší svobodný dvůr neustále dělen…“ Jan Tiray v r. 1900

Bylo by možné ještě dlouze pokračovat o historii vesnice, která téměř celá (ve své rozloze kolem r. 1900) vznikla dělením zdejšího vladyckého statku. V té době jsou uváděny jako nejdéle držené, rodné domy rodin: Kupských, Hálovy, Hejtmánkovy, Voborných a Melicharovy - a katastrální trati s názvy (v původním pravopise) : „V ochoze, Na obětinkách, Na horce, Na černých, U jezírka, Pod horkou, U březin, Na dolinách, Na vrškách, V rybníčkách, Na kalašnici, U okruhlice, Na outratě, Ve žlebě, Na obecňákách, Ve vlčkách, V bařinách, Na kolujnách, V hadích horách, Na zadních honech“ aj. Názvy jistě výstižné, jazykově pestré a zajímavé.

Zajímavý byl také vývoj osídlení obce: Koncem XVI. stol. mělo Březí 15 „gruntů a podsedků“, o dvě století to již bylo 32 domů a po dalších sto letech, v roce 1890 bylo v obci evidováno již 54 čísel. Při sčítání lidu v roce 1926 uvádí kronikář 363 osob žijících v Březí a 69 na Ondruškách, což bylo asi historické maximum. Při sčítání v roce 1961 to už bylo pouze 253 obyvatel. V současné době žije v obci trvale 183 obyvatel v 74 číslech popisných.

Již zmíněnou nepřehlédnutelnou dominantou obce, symbolemhistorického kulturního dědictví a odkazu předků, je kostel zasvěcený „Jménu Panny Marie“. Byl vystavěn společně s farou v roce 1788, v době „josefínských reforem“- rušení klášterů a regulací farností, kdy zde byla zavedena samostatná duchovní správa a zřízena škola. Do té doby bylo Březí přifařeno do Osové Bítýšky. Celé vnitřní zařízení kostela bylo tehdy převezeno ze zrušeného kapucínského kláštera v Jihlavě. V roce 1861 byla ke kostelu přistavěna štíhlá věž se třemi zvony. Za kostelem je hřbitov a v těsném sousedství zmíněná fara se školou.

Zejména mladým je nutno připomenout, že Evropa se nevyznačovala pouze kulturností, ale také nesmyslným válečným běsněním, které vyvrcholilo v minulém století. Vždyť do této malé obce se nevrátilo 17 mladých mužů, mnohdy ještě chlapců, kteří vykrváceli na bojištích během I. světové války v letech 1914–1918.

Rok	obyv.	domů
1850
1927	432
1930
1947
1961
1970
2001

www.brezi.eu

literatura a prameny

1) Administrativní lexikon obcí  v republice čsl, 1927

A) brezi.eu

C) cs.wikipedia.org (22.12.2015)

Kód CZ

Ondrušky

Kaple P.Marie ^{A) C)}

Na nynějším místě byla postavena v roce 1931, původně stála před nynějším domem Ráčkových. Je zasvěcena Panně Marii, což dokládá soška umístěná ve výklenku nad vchodem. V roce 1998 byla rekonstruována nákladem 83.000,- Kč, (z toho občané přispěli 21.500,- Kč) a znovu vysvěcena tehdejším bítešským děkanem P. Josefem Doležalem. Součástí rekonstrukce bylo i zavedení automatického strojního pohonu zvonu, pořízeného po II. svět. válce – náhradou za zvon ukradený německými okupanty.

Svou skrytou polohou severovýchodně za lesem Ochoz, v panenské krajině - motoristicky přístupné pouze od východu - od Březí, skýtá příchozímu nezvyklý pocit klidu a pohody. Svědčí o tom i následující demografické údaje: 20 čísel popisných, z toho 7 trvale obydlených – zbytek je využíván jako rekreační chalupy; 15 stálých obyvatel. (Výsledky sčítání lidu v roce 1921 uvádí 69 stálých obyvatel).

Historie. „Ves leží skoro severně na vysoké rovině ve výši 550 m“, uvádí Jan Tiray v r. 1900, uprostřed pomyslné spojnice Skřinářov – Březí. Se svou poměrně krátkou historii patří mezi nejmenší a nejméně známé osady regionu a je snad jedinou obcí v regionu, která byla „přestěhována“. Na současném místě byla vystavěna Osovskými pány pod názvem „Nové Rohy“ teprve v letech 1560 – 1590. Stalo se tak formou pozemkové náhrady za původní ves „Rohy“, kterou tehdejší osadníci Osovským „přepustili“, a která stála severněji uprostřed lesů pod Svatou horou, tam kde se dnes nachází myslivna Rohy. K přejmenování na „Ondrušky“ došlo pravděpodobně ke konci XVII. století. Podle sdělení „Ústavu pro jazyk český AV ČR“ a podle slovníku „Místní jména na Moravě a ve Slezsku 2“: „…vznikl název „Ondrušky“ jako zdrobnělina k předpokládanému jménu Ondrušice, které bylo odvozeno příponou –ice z osobního jména Ondruš, domácké podoby jména Ondra“.

Kroniky z doby třicetileté války (1618 – 1648) uvádějí 3 zdejší „gruntovníky“: Václava Potřebu (grunt mu vyhořel), Jana Klusáka a Jana Čáhla (Koláčného). Původní názvy tratí: „Na nívkách, V koutech, V prodajích. „Nejdéle drží rodný důmrodina Šubertova (přes 100 let)“je uvedeno v Tirayově Vlastivědě z r. 1900. Od roku 1788 patří Ondrušky do farnosti Březí, do té doby byly přifařeny do Osové Bítýšky.

Jaromír Lenoch ©  Aktualizace 22.12.2015

Předchozí editace: 16.3.2011