Kód CZ *

Dolní Podluží

(Dolní Grunt, Nieder Grund)

Osady: Kateřina, Světliny-část

Kostel sv.Kateřiny ^{Zdroj 2)}

Pův.1547, přestavěn patrně v 1.pol.18.stol., na vstupním portále 1801. jednolodní s polokruh.uzávěrem , věž 1882 na záp.průčelí. z roku 1547 postavený na místě staršího dřevěného kostela z roku 1411, který byl barokně přestavěn v letech 1721 až 1734, s věží z roku 1756. Dne 17. července 1783 byl kostel poškozen úderem blesku a jeho dnešní novogotický vzhled byl získán během úprav kolem roku 1800. Roku 1867 vyhořela věž a definitivní stavební podobu kostel získal po opravě v roce 1882.

Kostel je jednolodní s polokruhovým závěrem a hranolovou věží nad západním průčelím a má po stranách dvě čtvercové sakristie, v jedné z nich se dochovala křížová hřebínková klenba ze 16. století. Hřbitov, který kostel dodnes ze severní strany lemuje, byl zrušen roce 1885 a sloužil i Hornímu Podluží. Kostel je ve špatném technickém stavu a v roce 1998 se v něm přestaly pořádat bohoslužby. V roce 2006 vznikla občanská iniciativa – Sdružení na záchranu kostela svaté Kateřiny. Sdružení má za cíl podniknout záchranné práce k zajištění stropní konstrukce a zajistit finanční prostředky k výměně stropních trámů. Sdružení spolupracuje na záchraně kostela s bývalými rodáky z obce.

Fara ^{Zdroj 2)}

1788, patrová u kostela, polozděná, se slepými arkádami a mansardovou střechou, sídlo farnosti je však č.p.1 v poměrně velké vzdálenosti východně od kostela, přízemní zděná zmodernizovaná stavba

Vstup na hřbitov ^{Zdroj 2)}

…

Zvonička ^{Zdroj C)}

Dřevěná

Socha sv.Jana Nepomuckého ^{Zdroj C)}

….

Pomník padlých ^{Zdroj C)}

příslušníků finanční stráže Jana Teichmana a Václava Kozla, kteří padli 22. září 1938 při přestřelce s henleinovci. Pomník připomíná i inspektora finanční stráže Adolfa Marvana, který zemřel dne 26. září 1943 v nemocnici v Mělníku na následky mučení v koncentračním táboře. Jednotka SOS číslo 76 pod vedením inspektora finanční stráže Adolfa Marvana ustupovala krátce po 14. hodině před davem ordnerů spolu s jednotkou číslo 77 Josefa Lejska na obranné postavení československé armády v Nové Huti. U benzínové stanice v Dolním Podluží bylo družstvo napadeno davem nacistů a palbou z kulometů. Od družstva odjeli k čerpadlu na benzín Jan Teichman, Václav Kozel a Miroslav Bernard. Jakmile začali čerpat benzín, dorazili k náspu henleinovci a začala přestřelka. Zastřelen byli Václav Kozel, těžce zraněn a zajat byl Miroslav Bernard, Jan Teichman z místa boje unikl, ale byl zastřelen ordnerem Stonnerem. Zastřelen byl i německý čerpadlář. Pohřeb zastřelených se konal 26. září 1938 ve Varnsdorfu. Zbytek družstva se pomocí dalšího družstva dostal z hrozícího obklíčení a dospěl do obranného postavení československé armády.[33] Pomník byl odhalen v září 1945 k 7. výročí události za přítomnosti ministra financí Vavro Šrobára a divizního generála Karla Klapálka. Slavnostní odhalení pomníku provedl respicient finanční stráže Miroslav Bernard, který byl při útoku těžce zraněn. Pomník byl odhalen za zvuků husitského chorálu „Ktož jsú Boží bojovníci“. Slavnosti se zúčastnilo 3500 lidí. Pomník zhotovila kamenická firma J. Sppölgen ze Šluknova.

Pomník padlých ^{Zdroj C)}

1914-18 v podobě kašny

Usedlost čp.184 ^{Zdroj 2)}^{Zdroj C)}

1817, patrový polozděný dům

Štola U knížecí studánky ^{Zdroj C)}

…

Zpět na okres

Panství

Politický okres Varnsdorf

1961 Okres Děčín

2003 Pověřený městský úřad

Historie obce

Obec podél potoka

Archeologické nálezy dokazují, že na dnešním katastru obce, v prostoru jižně od Lesného, existovaly na sklonku 13. století středověké sklárny, čímž se řadí mezi nejstarší známé sklárny na území Čech. Na území obce v údolí Milířky jsou stopy po středověkém dolování, těžil se zde křemen pro sklářské hutě 2. polovině 13. století, později železo, olovo a měď. Již kolem roku 1800 se v literatuře uvádí 200–300 let staré šachty a štoly.

Před 12. stoletím leželo údolí, ve kterém leží dnešní Dolní Podluží, v oblasti, která se nazývala „Záhvozdí“ a která se z části shoduje s dnešním Šluknovským výběžkem. Byly zde pouze neprostupné lesy a neobdělaná půda. Prvními obyvateli, kteří začali mýtit neprostupné lesy, byli němečtí kolonisté. Prvním pánem území, kde dnes je obec, byl Berka z rodu Hovorů, kterému jej propůjčil kníže Jaromír. Jeho potomek založil na místě bývalé dřevěné tvrze hrad Tolštejn. Na vrchností propůjčené půdě vznikly podél potoků osady Schneckendorf na východě obce, Vogstdorf ve středu obce a Bölmsdorf na místě dnešního Horního Podluží. Již v roce 1411 se lze setkat s první zmínkou o kostelu, který byl v roce 1411 novým kostelem, v jehož věžní kopuli se našla listina, ve které stálo:

Tento kostel postavilo sedm sedláků, a nikomu to nebude vadit.

Obec patřila k arcibiskupství v Praze a v roce 1363 je v konfirmačních knihách a v roce 1384 v papežských seznamech odvedených desátků uvedeno: Vila advocati (Vogstdorf, Foitsdorf). Za husitských válek byl kraj v okolí Dolního Podluží velice zpustošen, stejné to bylo i za třicetileté války. O obyvatelích Podluží podávají přesné informace podlužská úřední kniha z roku 1599 a zemské soupisy z let 1599 a 1654. Za třicetileté války byla v okolí Podluží chudoba. V tomto období mnoho rodin emigrovalo. V roce 1708 novou kolonizací byla založena Kateřina, v roce 1734 Světliny. Josef Fröhlich z Varnsdorfu zavedl v Dolním Podluží roku 1792 výrobu manšestru a sametu, v roce 1816 další textilní výrobu zavedl Ignác Richter.

V roce 1825 byly v Dolním Podluží čtyři bělidla. V 80. letech 19. století byla v obci také přádelna červené příze Wilhelma Brasse, továrna na bavlněné zboží, papírna, škrobárna Josefa Worma a továrna na výrobu kartonů Stolle a Lehnert. Byly zde dva mlýny a pila. Převážně německé obyvatelstvo hledalo v průběhu staletí obživu v zemědělství, později tkalcovství, sklářství a těžbě rud. Velký rozmach obec prodělala především ke konci monarchie a v meziválečném období. Dne 30. září 1938 byly v Dolním Podluží odstřeleny mosty přes potok Lužnička na dnešní silnici číslo 9, na dnešní silnici číslo 264 ve střední části obce a most u kostela svaté Kateřiny československou roznětovou hlídkou dle plánů ničení při ochraně hranic. Současná tvář obce je již formována přistěhovalci a jejich potomky z vnitrozemí, kteří do této krajiny přišli po vystěhování německého obyvatelstva v poválečných letech.