Branky
Kostel Neposkvrněného početí P.Marie
C) A) B) Kostel je klenutý; zasvěcen je
Neposkvrněnému Početí. Měl původně toliko hlavní oltář; 2 boční byly později
zřízeny. V letech 1849 - 52 byly všechny 3 obnoveny ze sbírek, jež zařídil
tehdejší kooperator Václav Rybka, jenž vůbec o
kostel velmi se zasloužil, darovav mu r. 1853 pět
mešních rouch; týž založil mešní nadaci obnosem 450 zl.
r. m. a nadaci pro chudé farnosti Bránek obnosem
1000 zl. r. m. Kostel míval do r.1853 toliko zvon o
40 librách. Nyní jsou zvony 3. s hranolovou věží v severním průčelí.
Na východní straně kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého se znakem a
iniciálami Maxmiliána Locknera z Lockneau včetně letopočtu 1734.
Kaple A) na hřbitově s hrobkou Pillerstorffů r. 1881 vystavěna
Fara A) Než byla lokalie
v Bránkách zařízena, byla osada tato přifařena do
Kelče. R. 1784 bylo ustanoveno zříditi náboženským
fondem v Bránkách vlastní duchovní správu. Ježto
pak dříve kostel a byt pro duchovního stavěti bylo,
jmenován byl teprve r. 1787 bývalý dominikánský mnich Eliáš Heinrich kurátem;
kostel byl téhož roku službám Božím zasvěcen, ale budova farní teprve r. 1791
dokonána. Žádáno bylo sice již r.1799, aby lokalie bránecká povýšena byla na faru, ale teprve r.1843 se tak
stalo; ač pak již r. 1799 pro Bránky povolen byl kooperator, byl první teprve r. 1846 ustanoven.
Socha sv.Jana Nepomuckého A) S reliéfními erby na podstavci,
u kostela, postavená r.1734 od Max. Locknera z Lokenav.
Socha sv.Floriána A) U zámecké zahrady
[Socha sv. Františka z Assisi] A) r. 1887 byla pro sešlost u zdi
kostelní pochována. [Socha sv. Antonína Paduánského] A) r. 1887 byla pro sešlost u zdi
kostelní pochována. [Socha sv. Jana Nepomuckého] A) "Na Rybníkách" bývala, dnes
v kostele
Socha blahoslav. Jana Sarkandra A) na Mlýniskách bývala dobrodinci
opatrována Kříž A) u kostela nákladem všech tří obcí
postaven kamenný kříž r. 1850
Kříž A) uprostřed vesnice nákladem Bránek r. 1877, obnoven 2014
Kříž A) misijní před kostelem z r.1904 Obrázek A) připomíná zahynutí Obrázek A) připomíná vysvobození z neštěstí Starý zámek E) Vesnice Branky je poprvé připomínána v
r. 1270. Tvrz zde vznikla asi na konci 14. stol. za vladyků z Branek, ale
poprvé se připomíná až v r. 1546. František Erasmus
Lockner z Lockenau, který
získal statek r. 1701 nechal budovu tvrze, která nejspíš za třicetileté války
zpustla, přestavět na malý barokní zámek, který je dnes znám jako starý
zámek, neboť v 80. letech 19. stol. vznikl naproti tomuto objektu zámek nový,
který si postavil jako své sídlo advokát dr. Huber. Otázka tvrze se možná zdá sporná a
neshody v literatuře toto umocňují, avšak s největší pravděpodobností má
pravdu František Musil, který tvrdí, že z tvrze vznikl dnešní starý zámek,
který dnes slouží jako sídlo obecního úřadu. Budova je nově opravena a u
místních je v povědomí jako "dům, kde bydlely nějaké tři
šlechtičny". Přestavba tvrze na hospodářský objekt dvora, jak uvádí
například kolektivní práce Hrady, zámky, tvrze... (Severní Morava), je velmi
nepravděpodobná, neboť na fotkách dvora, které byly pořízeny před jeho
poměrně nedávným zbořením, žádná z budov zřetelně nejeví návaznost na staré
panské sídlo, vesměs šlo o podlouhlé přízemní objekty. Zato budova obecního
úřadu je očividně historický objekt, který se už od pohledu jeví jako
renesanční stavba přestavěná barokně.
Nový zámek C) B)
D) E) z 18. století, vybudován za Locknerů z Lockenau, po
1950 postavena v těsném sousedství zámku ozdravovna. Počátkem 18.
století, zásluhou F. E. Locknera z Lockenau, byl postaven zámek ve středu obce. Pozdější
přestavba zámku proběhla v letech 1886–1887 zásluhou majitele Dr. Hanse Hubera v historizujícím stylu, avšak barokní prvky byly
zachovány. Na konci 19. století nechává tehdejší majitel advokát dr. Hans Huber provést na budově historizující úpravu, ta ji
přinesla její současnou podobu. V 30. letech minulého století zde sochař a
malíř Josef Siegel vytvořil unikátní výzdobu
interiérů, na přání tehdejšího majitele.V roce 2006 skončil provoz
sousedící psychiatrické léčebny a areál převzala obec. Do roku 1983 fungovaly
v budově byty.
Škola B) postavená v
r. 1818 za přispění náboženského fondu byla později rozšířená a několikrát
rekonstruována. Výstavbu v té době podstatně podpořil i hrabě Pillersdorf. [Horní dvůr] …
Zájezdní hostinec A) Dnes U
Staňků
Hájovna A) …
Elektrárna A) …
Altán A) U rybníka,
drobná romantizující dřevěná stavba
Zámecký park A) …
|
Panství Politický i soudní okres Valašské Meziříčí 1961 Okres Vsetín 2003 Pověřený městský úřad
Historie
obce
Připomínána
1307, zanikla po 1570. První zmínka o obci pochází z roku 1270, kdy ji olomoucký biskup
Bruno ze Schauenburku udělil vdově po vojínovi
Albertovi Stangemu. Po prvé jmenovány jsou Bránky, a to
jako "nová ves", r.1270. Tehdy biskup Bruno, by odměnil "věrné
a ochotné služby" svého vojína Alberta, udělil Kateřině, pozůstalé po
něm vdově, za souhlasu kapitoly olomucké lénem
"Komárovice, novou ves Bránky
(Branech) s mlýnem, Babice s mlýnem, Tučapy, Pacetluky, dva mlýny
okolo Kelče a osm dvorů", a to tak, aby je také "synové její, ale
nikoli dcery, držeti mohli se vší činží, desátky,
soudním právem a všemi důchody;" za to však měla dávati
kanovníkům olomuckým každoročně "z každého
lánu míru pšenice" jako jiní manové. Mohla však již před založením vesnice v těchto místech nějaká
hlídka vojenská býti, jako bývaly ,,brány
zemské" na hlavních cestách ze země do ciziny. Prostírají se Bránky v údolí na úrodnou Hanou vedoucím; snad původně
tudy někde šly i hranice mezi Moravou, Polskem a Uhrami. Mohla tedy též v
těchto místech "brána zemská" býti; trať
"Bránské" - nikoli Bránecké
- zdá se tomu nasvědčovati. Muž Kateřinin Albert Stangho, rodem z
Pruska, přišel snad hned s biskupem Brunonem na
Moravu. Jeho bratr Theodorik Stangho
byl maršálkem biskupa Brunona a obdržel r. 1277 Branekesdorf u Blanska. Theodorik,
syn Albertův, zdědil po otci Bránky; synové jeho
zúčastnili se r.1307 sporu proti biskupu Janu. R. 1349 jmenuje se Vilk (Vlk) z Bránek; Alžběta, choť jeho, darovala mu 60 hř. věna svého, jež měla zapsáno na Dobromilicích. R. 1356 vyskytuje se Alšík (Aleš - Alexius) z Bránek (de Branyk), kdy jej před soud poháněli Stach z Komárna a
Ctibor ze Sazan, dvoru to u Kelče; nedostavil se k
žádnému roku (stání) stanovenému a tudíž při třetím roku manský soud
prohlásil, že Stach a Ctibor ,,obdrželi", to jest za pravdu jim dáno. Alšík pak že podlehl; ale oč běželo, se nepraví. R. 1364 jmenuje se Janek z Bránek;
pohnal před soud manský Jana ze Srbec (Třebetic?), asi držitele Meziříčí. R. 1367 jmenuje se Jindřich z Bránek,
jehož žaloval Bareš z Bystřice o 10 hř. gr. R. 1372 žalován je tentýž Baršík
z Bránek židovskými věřiteli o 4 hř. kapitálu a přibylé úroky,
jež jim soud manský přiřkl; obdrželi vše. R. 1375 držel Bránky pan Ronovec; r. 1 376 držel i Komárovice. R. 1381 jmenuje se sice Štěpán z Bránek,
ale sluje též Štěpánem z Czuchlaru, ale brzy na to
r. 1385 Janec z Bránek,
jehož vdova prodala věno své Lídkovi z Choryně. R. 1390 pohnán byl týž Jan, syn p. Jindřicha z Arnoltovic, ze statku Bránek a
co by k němu náleželo. R. však 1392 odevzdává Jindřich z Arnoltovic,
jinak z Bělé, s Meziříčím a hradem Arnoltovicemi také Bránky a
dvůr, k dědině Bránkám náležející, biskupu
Mikuláši. R. 1392 držel Bránky neb měl nějaký
podíl na nich i Vencúš z Pavlovic; byl totiž
žalován o 13 hř. ze zboží Bránek
a Němetic. Ale r.1394 opět spatřujeme Bránky v
držení Jana z Bělé; nebo v lenních knihách zřejmě
psáno: "Jan, syn p. Jindřicha z Bělé, má celé
zboží Bránky". Jan též věno své manželky
Margarety na Bránkách pojistil. Týž Jan držel Bránky s Budslavem (Rudslav? jako trať Ruclav?) z Roštění, svým švakrem, jenž též
Budslavem z Bránek slul. Osud vdovy po Budslavovi ukazuje, jaké
trpkosti někdy snášeti musí žena po smrti muže,
církevně jí oddaného, nemluvě o matkách církevně neoddaných. Již r. 1398
žaloval Jan švakra Budslava,
že mu svršky (obilí) na obou dvorech bráneckých
ujal. Prve než byla pře skončena, zemřel Budslav a Kačně, vdově po něm, a dětem jejím, Janu a Bohuši, bylo
se souditi s Václavem z Wolfsberka.
Teprve r. 1406 manský soud ve při té nalezl, že Václav z Wolfsberka
nikdy paní Budslavové překážeti
nesmí na jejím panství. Na to asi připadlo léno zpět na biskupství. R. totiž 1400 biskup
Jan vykázal svému příbuznému Jakešovi z Klatov lénem 5 hř.
činže na Bránkách. R. 1403 je Jindřich z Příluk o zboží v Bránkách
žalován; nazýván byl též Jindřichem z Bránek, kdež
také sídlel. Týž dal r. 1412 v Bránkách manželce
své Kateřině pojistiti věno 50 hř.
na 4 lánech tamějších. R. 1413 složil novému biskupu Václavovi přísahu
věrnosti přijav manství Bránky a dvůr Dvořiště. R. 1435 přijal Mikuláš z Příluk, zvaný
Bránecký, zboží Bránky a
alodiální (svobodný) dvůr nad nimi v léno z rukou bisk.
Pavla z Miličína, téhož roku je však za souhlasu
biskupova prodal Janu Tlačisvětovi z Kornic. Jan Tlačisvět přijal
r.1435 i Choryň v léno. R.1448 vzdává se Jindřich z Bystřice léna Bránek
a dvoru před Kelčí (Lapače?) a obdržel je Jan
Měřička z Těškovic. Týž je držel do r. 1460, kdy
sliboval za ně věrnost biskupu Protasovi z Bozkovic. Téhož dne však je prodal Klementovi ze Simře u Soběchleb, jenž ihned
slib skládal jak za Bránky, tak i za dvůr alodní
před Kelčí; nazýván byl odtud Klementem ze Simře a Bránek, tak r.1480. R. 1532 patřilo manství Bránecké
bratřím Jiřímu a Janovi Bráneckým z Dětmarovic; r.1546 Janu Obešlíkovi
z Lipultovic. Na to drželi Bránky
Žernovští z Žeranovic,
jimž i Skalička manstvím náležela. Z nich Jan Žernovský
z Žeranovic (z Žernoví)
pohřben byl r. 1585 v Meziříčí v kapli hřbitovní nejsv.
Trojice, jím snad založené. Ač nebyli Žernovští
rodem a majetkem rovni Bernardu z Žerotína, přece
asi družně s nimi obcoval; Jetřicha z Žernavy a na
Skaličce zve r. 1596 s jinými vladyky na rozsouzení pře mezi Meziříčany a Krásnem. R. 1608 žádá Ctibor Žernovský z Žeranovic, aby jeho
"poddanému v Bránkách" dluh byl zaplacen
z jednoho gruntu v Jasenici Valašské. Mezi povstalci proti zákonitému králi Ferdinandovi II. uvedeni
jsou z rodu toho: Viktorin Žernovský,
Ctibor Žernovský, nepochybně prve zmíněný držitel Bránek, a Bernard Žeranovský,
jemuž patřilo manství Skalička a jiní Žernovští
více méně vinní. Ctibor Žernovský byl jedním z
komisařů, kteří měli prodávati statky duchovní,
odňaté církvi katolické. O něm se poznamenává, že vyjel po bitvě na Bílé hoře
ze země a k nepříteli se připojil; tak ovšem, toužil-li také on po zboží
církevním, i své manství Bránky ztratil. - Viktorin Žernovský smrtí svou
ušel trestu. - Bernardovi Žeranovskému vzata byla
za trest Skalička, jež připadla komoře královské. Válkou 30-ti letou však i poddaní bránečtí velice utrpěli. Selské grunty zpustly. V letech
1656 - 76 bylo v Bránkách jen 14 domů osedlých, ale
ještě 24 starých pustých a mimo ně 8 nově pustých. Z těchto nově pustých
držitelé asi zběhli, nemohouce povinností panských zbývati
a pole své náležitě vzdělávati. Nebyly pak takové
usedlosti již "selskými" grunty zvány, nýbrž sluly jen podsedky a čtvrtlány. Jako Skalička byly asi též Bránky po
soudu nad povstalci ujaty pro komoru královskou. R.1626 uvádí se držitelem Bránek František Zden. Lev z Rožmitálu,
jenž v kraji našem také Skaličku držel. Vdova po něm, Kateřina Lvova z Rožmitálu, prodala r. 1634 tvrz Skaličku a ves Bránky s 2 dvory svému bratru Vil. Ot.
z Ullersdorfu na Němčí. Ježto se mluví toliko o
tvrzi na Skaličce, jež byla pak i sídlem pánů z Ullersdorfu,
zaniklo asi panské sídlo v Bránkách, po němž mnozí
manové se jmenovali, hned počátkem války 30-ti leté.
Krištof Vil. z Němčí, jenž již r. 1677 byl pánem na Skaličce a v Bránkách odprodal r.1701 tyto Frant.
Erasmovi Locknerovi z Lockenau za 13 000 zl. Nový držitel Bránek, oddaný s Magd.
Vratislavskou z Mitrovic, vystavěl asi nové sídlo
panské v Bránkách; jeho syn Maximilian
Lockenau prodal Bránky r.
1746 Filipu Jos. svob. p.
Wipplerovi z Ušic. - Za
jeho nástupcův Amanda a Otona
Wipplerů založena nová listovní kniha r.1795 po
prodeji poddanských gruntů do vlastnictví.- R. 1807 byly Bránky
prodány Janu hr. Troyerovi; byl řadu let přísedícím
zem. výboru; utrpěl mnoho pohromami, takže choť jeho větší část věna svého na
záchranu cti jeho obětovala. R. 1848 Ferdinand hr. Troyer
prodal je hr. Bedřichu Erlachovi a tento r. 1852 je
prodal za 54 000 zl. k. m. Karlovi Noë ryt. z Nordberku. Od něho koupil Bránky r. 1855 Heřman svob. pán z Pillerstorfu,
president zemské vlády v Opavě, s chotí svou Adolfínou Johannou,
roz. Kleinovou z Wiesenbergu,
k čemuž svolil tehdejší lenní pán kn.-arcib. Bedřich z Fürstenbergu. R. 1872 byly také Bránky vymaněny z
lenního svazku zapravením případného obnosu arcibiskupu olomuckému.
- R. 1886 byl do zemských desk jako majitel Bránek zapsán Dr. Hans Huber,
advokát, choť baronky Pillerstorfovny, jenž je
koupil za 120 000 zl. r. m.; týž přestavěl zámek. -
Po něm do desk zemských zapsán byl majetníkem Jan Weigel, továrník v Přerově, koupiv
je r.1910 za 500 000 K. Z posledních dob známy jsou následující pohromy: roku 1832 - 36 zemřelo 30 osob na choleru, r. 1848 zemřelo 50
osob tyfem z hladu. Na podobnou asi pohromu, nejspíše na mor, v neznámých nám
dobách, upomíná skupina chalup a trať na Hrobiskách.
Dle jiných je zde pochováno mnoho padlých vojínů, také v době nám nepovědomé,
snad prý Švédů. - R. 1880 byl záhubný vichor na jaře, 18. srpna povodeň; r.
1887 uhodil blesk a poškodil kostel, na to věž i kostel opatřeny hromosvodem.
literatura
a prameny 1) Administrativní lexikon obcí v republice čsl,
1927 A) obecbranky.cz (18.10.2014) B) turistika.cz (18.10.2014) C) cs.wikipedia.org (18.10.2014) D) valassky.denik.cz (18.10.2014) E) hrady.cz (18.10.2014) |
|||||||||||||||||||||||||||
|
|
Jaromír Lenoch © Aktualizace 18.10.2014 |
